23 C 107/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolinou Tolarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 1 386 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 386 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, Okresnímu soudu Plzeň-jih soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to na účet Okresního soudu Plzeň-jih [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobou podanou k soudu dne 4. 6. 2021 se žalobkyně domáhala rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 1 386 Kč představující náklady odborného lékařského vyšetření žalovaného uskutečněného v důsledku dopravní kontroly žalovaného dne 1. 11. 2020. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Jejich souhlas je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili. Na základě těchto listinných důkazů, a to konkrétně úředního záznamu [stát. instituce], [číslo jednací] [číslo] ze dne 1. 11. 2020, žádosti o lékařské a [anonymizováno] vyšetření ze dne 1. 11. 2020, výsledku [anonymizováno] vyšetření ze dne 9. 11. 2020, faktury [číslo] ze dne 6. 11. 2020 a faktury [číslo] ze dne 19. 11. 2020, výpisů z účtu a výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2021 vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný se dne 1. 11. 2020 po předchozí výzvě Policie ČR podrobil orientačnímu testu na přítomnost omamných látek v těle, který vyšel pozitivně. Následně byl vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které podstoupil téhož dne v [město] nemocnici. V souvislosti s uvedeným vyšetřením byla žalobkyni fakturována částka 515 Kč za lékařské vyšetření a částka 720 Kč za toxikologické vyšetření moči dne 25. 11. 2020 a 8. 12. 2020. Žalovaný byl do zdravotnického zařízení převezen hlídkou Policie ČR, náklady na převoz byly žalobkyní vyčísleny částkou 151 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 1 386 Kč vyzván dopisem ze dne 6. 4. 2021, v němž byla stanovena patnáctidenní lhůta k úhradě, doposud však neuhradil ničeho. Podle ustanovení § 24 odst. 2 a 5 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen„ zákon“) prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření a toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření a toxikologického vyšetření vznikly. Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona také náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. S ohledem na výše uvedené skutečnosti byla žaloba shledána jako důvodná, neboť z předložených důkazů je zřejmé, že se žalovaný v průběhu dopravní kontroly podrobil orientačnímu testu na přítomnost omamných látek v těle, který vyšel pozitivně a následně byl Policií ČR vyzván k podstoupení odborného lékařského vyšetření. V souladu s výše citovaným ustanovením § 24 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek je proto žalovaný povinen uhradit náklady spojené s vyšetřením, které žalobkyně uplatnila ve výši dané zákonem č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) ve spojení s vyhláškou č. 358/2019 Sb. v částce 1 386 Kč. Žalobkyně má nárok na úhradu nákladů za vyšetření, které hradila za žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaný dluh vůči žalobkyni přes výzvu dobrovolně neuhradil, proto mu soud uložil tuto povinnost svým rozhodnutím. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení v návaznosti na § 151 odst. 3 o. s. ř., tj. za dva úkony po 100 Kč (podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V daném případě je žalobkyně osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek dle zákona o soudních poplatcích, a tudíž na žalovaného přešla povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku poplatků. Poplatek bude zaplacen na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].