23 C 32/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolinou Tolarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: výživné manželky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživném za dobu od 28. 1. 2022 do 19. 3. 2022 částku 2 000 Kč, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o výživné za dobu od 1. 6. 2020 do 27. 1. 2022 a za dobu od 20. 3. 2022 dále se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 66 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou původně Okresnímu soudu Plzeň-město dne 28. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni výživné v částce, která bude určena soudem, a to s účinností od června 2020. Žalobu pak žalobkyně doplnila podáním doručeným Okresnímu soudu Plzeň-město dne 4. 2. 2022, v němž specifikovala požadovanou částku výživného, a to ve výši 10 000 Kč měsíčně. Podanou žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků trvá od roku 1991. Od roku 2012 žalobkyně pobírá částečný invalidní důchod prvního stupně a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jiný zdroj příjmu nemá. Žalovaný dosahuje příjmu v rozmezí 35 – 40 000 Kč měsíčně a od roku 2017 přispívá pouze minimálně na společnou domácnost. Od poloviny roku 2020 žalovaný hradil pouze nájem a inkaso v částce 7 435 Kč měsíčně. Žalobkyně má za to, že po dobu trvání manželství má nárok na stejnou životní úroveň jako žalovaný. Žalovaný však odmítá plnit svou vyživovací povinnost vůči ní a navrhl proto stanovení výživného soudem.

2. Usnesením ze dne 21. 2. 2022 č.j. [číslo jednací] vyslovil Okresní soud Plzeň-město svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu.

3. Dne 23. 3. 2022 bylo zdejšímu soudu doručeno rozšíření žaloby, v němž žalobkyně navrhla vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost hradit žalobkyni výživné v částce 10 000 Kč měsíčně, a to od března 2022. Tento svůj návrh zdůvodnila tím, že dne 23. 2. 2022 bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalobkyně od ledna 2022 pobírá invalidní důchod ve výši 8 000 Kč, žádné jiné příjmy nemá. Žalobkyně poukázala na svůj zdravotní stav a na skutečnost, že od března roku 2022 jí žalovaný ničeho nepřispívá. Ze společné domácnosti žalovaný odešel v listopadu 2021, od konce února 2022 žalobkyně sdílí jednu domácnost se svým synem [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně dále zdůraznila, že v červenci 2021 ji žalovaný způsobil zranění obou horních končetin, přičemž léčení doposud trvá. Kvůli posttraumatickým stresům způsobeným žalovaným také podstupuje psychologickou terapii.

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítl, že žalobkyně při své 45 % invaliditě nevyužívá z 55 % svůj ekonomický potenciál. Dále uvedl, že do února 2022 platil sám náklady na bydlení v bytě [číslo] v [příjmení] ulici [anonymizováno] v [obec], přičemž z tohoto bytu se v listopadu 2021 v důsledku psychického týrání ze strany žalobkyně odstěhoval. Žalovaný je proto nucen platit si nájemní bydlení ve výši 9 000 Kč měsíčně. V bytě v [příjmení] ulici [anonymizováno] v [obec] s žalobkyní žije zletilý syn účastníků, který je plně výdělečně činný. Žalovaný popřel, že by žalobkyni způsobil jakoukoliv újmu na zdraví, natož pak, že by tato byla důvodem toho, proč žalobkyně již 15 let není výdělečně činná. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrnou mzdou ve výši 34 000 Kč čistého měsíčně. Děti účastníků jsou již zletilé (28 a 30 let) a již dlouhou dobu od žalobkyně žádnou péči nevyžadují. Za žalobkyní tvrzenou péčí o domácnost se tak neskrývá nic mimořádného. Žalovaný též uvedl, že žalobkyně má již dva roky přítele, a to pana [jméno] [příjmení], s nímž v posledních dvou letech strávila dvě zahraniční dovolené. Žalovaný s ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl v plném rozsahu.

5. Z předloženého oddacího listu účastníků vzal soud za prokázané, že jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem městského obvodu [obec a číslo].

6. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení a z posudku o invaliditě vzal soud za prokázané, že žalobkyně pobírá invalidní důchod prvního stupně v částce 8 000 Kč od 1. 1. 2022, od června 2022 pak v částce 8 337 Kč a od září 2022 v částce 8 568 Kč. Žalobkyně byla uznána invalidní od 10. 9. 2012 a s ohledem na tuto skutečnost je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, její pracovní schopnost poklesla o 45 %.

7. Z předložených lékařských zpráv vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravidelně dochází na kontroly do [lékařského zařízení] [anonymizováno 10 slov]. Dne 26. 7. 2021 byla ošetřena v chirurgické ambulanci, a to pro [diagnóza] [anonymizována čtyři slova], které ji mělo být způsobeno dne 25. 7. napadením manželem – žalovaným. Zjištěna byla [diagnóza] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována čtyři slova] [datum]. Žalobkyni byla doporučena rehabilitace, a to pro bolest v levém zápěstí a omezenou hybnost. Rehabilitační ambulanci žalobkyně navštívila 24. 9. 2021, 23. 11. 2021 a 4. 1. 2022.

8. Z usnesením Policie České republiky ze dne 27. 9. 2021 vzal soud za prokázané, že byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že dne 24. 7. 2021 po vzájemné slovní rozepři fyzicky napadl svoji manželku [celé jméno žalobkyně], a to tak, [popis činu] [anonymizováno 16 slov], kdy ji tímto způsobil [popis zranění] [anonymizováno 12 slov]. Důvodem pro odložení věci byla skutečnost, že žalobkyně nedala souhlas s trestním stíháním žalovaného.

9. Dále z předložených lékařských zpráv vzal soud za prokázané, že žalobkyně se pro bolestivost obou kolen léčí v ortopedické ambulanci.

10. Z předložených potvrzení o úhradě vzal soud za prokázané, že ve dnech 29. 3. 2021 a 26. 11. 2021 a 9.9.2022 uhradila žalobkyně v [anonymizováno] ambulanci za nitrokloubní aplikaci léčivého přípravku částku dvakrát 7 200 Kč.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za prokázané, že ve společném jmění manželů – účastníků je bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], bytový dům na pozemku parc. [číslo] to v k.ú. a obci [obec].

12. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň vzal soud za prokázané, že žalobkyně neprochází evidencí organizací ČSSZ, žalovaný je evidován od 27. 11. 1995 jako zaměstnanec [právnická osoba]

13. Ze sdělení Magistrátu města Plzně vzal soud za prokázané, že žalobkyně neprochází registrem silničních vozidel jako vlastník nebo provozovatel silničního vozidla, žalovaný je veden jako vlastník a provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [značka automobilu], a to od 14. 9. 2015 doposud. 14. [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že žalobkyně je majitelkou běžného účtu založeného 30. 3. 2017 se zůstatkem ve výši 1 790,63 Kč (ke dni 2. 2. 2022), žalovaný je pak veden jako majitel účtu, jehož zůstatek byl ke dni 2. 2. 2022 ve výši – 5 923,91 Kč a majitelem vkladového účtu založeného dne 7.4.2017 s nulovým zůstatkem, žalovaný u [právnická osoba] čerpal úvěr se zůstatkem ke dni 3. 2. 2022 ve výši 76 655,20 Kč.

15. Ze sdělení [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že dne 14. 2. 2022 se k vyšetření dostavila žalobkyně, a to na doporučení pracovníků Kruhu bezpečí po napadení ze strany žalovaného. Žalobkyně byla [diagnóza], [anonymizováno 8 slov]. Diagnostikován byl [diagnóza] [anonymizováno 6 slov]. V péči psychiatrie byla minimálně od 21.9.2022.

16. Žalobkyně též k důkazu předložila fotodokumentaci s tím, že je zřejmé, že v červenci 2021 měla žalobkyně [diagnóza] [anonymizováno 8 slov] [rok] [anonymizováno 7 slov].

17. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 2. 2022 č.j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno, a to s právní mocí ke dni 19. 3. 2022. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že v průběhu jednání byla vyslechnuta pouze žalobkyně, neboť žalovaný vinou soudu byl předvolán na jinou hodinu a jednání se proto neúčastnil.

18. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vzal soud za prokázané, že v období od ledna 2022 do června 2022 dosahoval čistého měsíčního příjmu v průměru ve výši 33 323 Kč. K této mzdě čerpal další peněžitá plnění v průměrné měsíční výši 1 835 Kč. V období od července 2022 do prosince 2022 dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši 36 017 Kč a další peněžitá plnění v průměrné výši 1 528 Kč.

19. Žalobkyně k důkazu soudu předložila nabídku zaměstnání od otcova zaměstnavatele. Nabízeno je volné místo operátora kašírovacího lisu s příjmem 40 406 Kč měsíčně a pracovníka ve výrobě s příjmem 37 105 Kč měsíčně.

20. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem, vzal soud za prokázané, že žalovaný má pronajatý byt [číslo] v budově - bytový dům [adresa], v k.ú. [obec], a to za celkovou částku 9 000 Kč měsíčně, z čehož částka 7 500 Kč měsíčně tvoří nájemné a 1 500 Kč měsíčně zálohy na energie a na další služby. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu od 1. prosince 2021 do 30. listopadu 2022, a to s možností prodloužení na základě písemné dohody obou smluvních stran.

21. Ze sdělení [titul] [jméno] [příjmení] je žalobkyně od března 2022 minimálně do 16. 8. 2022 v péči psychologa, a to se zakázkou zvládání úzkostí, stresu a traumatu v reakci na konflikt s exmanželem.

22. Ze sdělení Úřadu práce České republiky vzal soud za prokázané, že syn účastníků pan [jméno] [celé jméno žalovaného] byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 8. 9. 2022 do 25. 9. 2022. Po tuto dobu mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci poskytována nebyla.

23. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 6. 2022 vzal soud za prokázané, že výpovědí bez udání důvodu byl ukončen pracovní poměr pana [jméno] [celé jméno žalovaného] ve společnosti [právnická osoba]

24. V průběhu řízení byli vyslechnuti oba účastníci. Žalobkyně vypověděla, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod, aktuálně v částce 8 535 Kč. Žádný přivýdělek ke svému invalidnímu důchodu nemá. Žalobkyně vypověděla, že po přiznání invalidity se její stav dále zhoršoval a s žalovaným se dohodli, že zůstane v domácnosti. Invalidní důchod žalobkyně byl dostačující na úhradu bydlení, další věci pak byly financovány z výplaty žalovaného. Takto se s žalovaným měli dohodnout na konci roku 2012, patrně v září. Žalobkyně uváděla, že v minulosti vždy pracovala, a to od roku 1989. Od roku 1992 byla na mateřské dovolené s dcerou, v roce 1994 se účastníkům narodil syn a do roku 1998 byla žalobkyně na mateřské dovolené, následně nastoupila na úřad práce, kde byla si dva až tři měsíce, následně nastoupila do zaměstnání, k tomu samozřejmě pečovala o děti i domácnost. Žalovaný v té době pracoval v třísměnném provozu, žalobkyně měla volné pouze neděle. Její poslední zaměstnání bylo v [příjmení] [jméno], kde skončila na jaře 2012, kdy společnost propouštěla více zaměstnanců. Její příjem byl asi 17 000 Kč. Následně ji byla přiznána invalidita. Žalobkyně rozporovala, že by kdy v minulosti byla dlouhodobě bez zaměstnání. I poté, co ji byl přiznán invalidní důchod, měla občasné brigády. Jednalo se většinou o fyzickou práci, a toto vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nezvládala. S žalovaným se proto dohodli, že zůstane v domácnosti. Je vyučena dámskou krejčovou. Ke svému současnému zdravotnímu stavu uvedla, že nemůže pracovat, neboť ji stále bolí ruka. Má napsané nové rehabilitace, má také nález v bederní páteři a trpí proto bolestmi zad. Od napadení ze strany žalovaného nadále řeší i své psychické potíže. Trpí [diagnóza] [anonymizována dvě slova]. Má [diagnóza] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]. S ohledem na svůj zdravotní stav nárazově dochází na infuze, a to vždy dva až tři dny po sobě. Co se týče konkrétního pracovního omezení žalobkyně, tak tato nemůže zvedat těžší předměty, může dělat pouze nějakou lehkou práci v sedě, nemůže pracovat v prašném prostředí. Ke společnému soužití s žalovaným vypověděla, že ze společné domácnosti odešel v listopadu 2021, a to z vlastní vůle. Odvezl si pouze osobní věci, vybavení domácnosti nikoli. Do poloviny července 2020 měli společný účet a společně hospodařili, následně žalovaný oznámil žalobkyni, že již bude hradit pouze náklady na bydlení a svou půjčku. Žalobkyně namítala, že žalovaný neřešil např. žádné opravy na bytě, žalobkyně proto v říjnu 2021 vybrala z účtu žalovaného částku 36 000 Kč a financovala z ní nákup nového sporáku, materiál a práci instalatéra, nový vysavač, mikrovlnnou troubu, hradila si léčbu kolen a 2 000 Kč vracela jako půjčku synovi. Hradila vánoční nákupy a pořizovala nové povlečení, záclony a ručníky. Žalobkyně si dále hradí v částce 550 Kč předplatné na MHD, 500 Kč měsíčně na telefonní paušál a 520 Kč měsíčně životní pojištění, částku 1 100 až 1 300 Kč měsíčně vydá žalobkyně za léky. Zletilý syn účastníků pan [jméno] [celé jméno žalovaného] je dle sdělení žalobkyně evidován na úřadu práce, aktuálně si hledá zaměstnání, z předcházejících zaměstnání odcházel asi už po dvou až třech dnech, neboť tato místa mu nevyhovovala. Je vyučený jako kuchař – číšník, školu dokončil v roce 2018. Dcera účastníků je vyučena jako pomocný zdravotník. Školu dokončila asi v 19 letech, ve dvaceti letech se od rodičů odstěhovala. Ke způsobu trávení volného času žalobkyně uvedla, že bývá doma, občas jde na procházky, na návštěvu s kamarádkami, kuřačka není. Žalobkyně dále uvedla, že v současné době nemá dostatek financí na nákup potravin, kdy se na tomto snaží šetřit. Léčbu kolen financovala z přeplatku na vodu za rok 2021, kdy žalobkyni byla vyplacena částka 16 800 Kč. Od února si musí pravidelně půjčovat finance, celkem takto dluží částku asi 12 000 Kč. Pokud jde o napadení manželem, uvedla, že k tomu docházelo častěji již dříve. Po posledním napadení měla [diagnóza] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Manžel ji neposkytl pomoc, nešel jí nakoupit, ale s úklidem v domácnosti pomohl. Žalobkyně dále vypověděla, že se zná s panem [jméno] [příjmení], v roce 2020 a 2021 s ním byla na třítýdenní dovolené v Řecku, 10 nebo 8 dnů ve Španělsku a asi 8 dnů v Turecku, Vždy sdíleli jeden pokoj. Dovolenou vždy hradil pan [příjmení]. Bylo to v době, kdy se žalovaným sdílela jednu domácnost. Popřela, že by žalovaného týrala, připustila, že mezi nimi docházelo k hádkám a dohadům včetně vulgárních nadávek, dle žalobkyně„ to žalovaný dělal také“.

25. Žalovaný vypověděl, že od listopadu 2021 bydlí na adrese [adresa žalovaného]. Jedná se o pronajatý byt, nájemné hradí 9 000 Kč měsíčně, a to vč. záloh na energie. Příjem má ze zaměstnání, pracuje na pozici modeláře, má dva podřízené pracovníky. Pracuje na plný pracovní úvazek. Platí si životní pojistku 1 780 Kč měsíčně, jako obmyšlené osoby jsou zde děti a bývalá manželka. Dále platí pojistku na byt v [příjmení] ulici, a to v částce 2 800 Kč ročně. Splácí půjčku, a to v částce 1 000 Kč měsíčně, zůstatek je asi 30 000 Kč. Půjčka byla částečně pro dceru a na koupi auta pro žalovaného. Na dopravu do zaměstnání vynaloží asi 3 000 Kč měsíčně, za běžné nákupy asi 5 000 Kč měsíčně. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je [anonymizováno], na léky doplácí asi 700 Kč měsíčně. Jednou za dva měsíce dojíždí k lékaři do [obec]. Nekouří, nemá žádné zájmy. Do února 2022 hradil provoz bytu, v němž žije žalobkyně, a to internet, televizi, příspěvek do fondu oprav, energie, celkem asi 6 500 Kč. Přestal přispívat poté, co se do bytu přistěhoval syn, který chodil do práce. Tento svůj postoj žalobkyni sdělil. Žalovaný dále uvedl, že ze společné domácnosti se žalobkyní odcházel z„ psychických důvodů“. Žalobkyně mu nadávala,„ hysterčila“, křičela na celý dům, že jí žalovaný mlátí. Postupně proto raději spal v autě. Popřel, že by žalobkyni ublížil a [zranění] [anonymizována dvě slova], naopak žalobkyně v noci k němu přišla a začala jej škrábat na obličeji. Později začala tvrdit, že má [zranění] [anonymizována dvě slova], ale stalo se to v pátek a sádru měla dle žalovaného až od úterý. Na policii vyslýchán nebyl. Tyto problémy se dle žalovaného v manželství objevily poté, co si žalobkyně našla přítele, stávalo se pak, že o víkendech nebyla doma. Žalobkyni navrhl, že jí bude dávat 7 000 Kč měsíčně a pokud jí dojdou peníze, přidá ji. Platební kartu jí vzal. Ke zdravotnímu stavu žalobkyně žalovaný uvedl, že v době, kdy odcházel ze společné domácnosti, měla [diagnóza] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Od doby, kdy jí byl přiznán invalidní důchod, do zaměstnání nedocházela. Žalovaný popřel, že by mezi nimi byla dohoda o tom, že žalobkyně nebude pracovat. Zprvu tvrdila, že si chce práci najít, následně měla uvádět, že své peníze (invalidní důchod) již dostává, asi po dvou letech jí žalovaný přestal práci hledat. Poté, co se odstěhoval, jej žalobkyně o finanční výpomoc nežádala. Nedomnívá se, že by byla v takové nouzi, má přítele, který pracuje v Německu, vozil jí z Německa nákupy jídla a dvakrát ročně s ním jezdila na dovolenou. Žalovaný popřel, že by za trvání manželství navázal nějaký mimomanželský poměr. Na dovolenou nejezdí, volný čas tráví u dcery. Účastníci mají dvě dospělé děti, dcera se ze společné domácnosti odstěhovala asi před pěti lety, syn s nimi žil až na několik měsíců neustále. V současné době žije se žalobkyní v bytě, který mají účastníci ve společném jmění manželů. Žalovaný dále vypověděl, že jejich intimní soužití ustalo již před lety, dle žalovaného poté, co si v posledním zaměstnání našla partnera. V této souvislosti byli již jednou v minulosti v rozvodovém řízení. Pokud jde o péči o společnou domácnost, žalovaný vypověděl, že toto neleželo pouze na žalobkyni, zapojoval se do běžných úklidů a jezdili společně na nákupy. V období, kdy žalobkyně měla [diagnóza] [anonymizována dvě slova], se staral o úklid v domácnosti, nabízel žalobkyni pomoc, tato však nechtěla.

26. K důkazu byl proveden výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1.12.2021 do 30.12.2022, z něhož vyplývají platby za byt účastníků a další pravidelné platby tak, jak je žalovaný uváděl v průběhu své účastnické výpovědi. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný pravidelně každý měsíc poukazuje částku 2 456 jako splátku úvěru.

27. Z předložené pojistné smlouvy vzal soud za prokázané, že žalovaný má u [právnická osoba] uzavřeno investiční pojištění pro případ smrti nebo dožití. Měsíční pojistné hradí 1 141 Kč, obmyšlenou osobou je žalobkyně. 28. [právnická osoba] žalovaný prokázal, že hradí pojistné na [značka automobilu] (povinné ručení) 509 Kč měsíčně a pojištění bytu 381 Kč měsíčně.

29. Doklady SIPO žalovaný doložil výši úhrad za byt v [příjmení] ulici v období prosinec 2021 až leden 2022, a to v částce 5 535 Kč měsíčně. 30. [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovaný částkou 2 456 Kč měsíčně splácí úvěr, jehož zůstatek ke dni 2.12.2022 byl v částce 59 154,60 Kč.

31. Z lékařské zprávy [titul] [jméno] [příjmení] a z průkazu [anonymizováno] vzal soud za prokázané, že žalovaný se léčí s [diagnóza].

32. Ze strany účastníků byly uplatněny další důkazní návrhy, konkrétně nahrávka žalobkyně, kterou mělo být prokazováno chování žalobkyně vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že nahrávka byla pořízena bez vědomí žalobkyně, soud takový důkazní návrh jako nepřípustný zamítl. Navrhovány dále byly svědecké výpovědi dětí účastníků. Vypovědět měli k soužití účastníků, k tomu, kdo dříve pečoval o společnou domácnost i k incidentu, ke kterému mezi nimi došlo, kdy žalovaný měl žalobkyni napadnout. Tyto důkazy soud také jako nadbytečné zamítl, neboť jejich provedením by dle názoru soudu nebyly zjištěny skutečnosti, které nebyly prokázány jinak a které by byly pro rozhodnuté ve věci zásadní. Zohlednil, že dcera účastníků s nimi již několik let nežije ve společné domácnosti i to, že ani jeden z navržených svědků neměl být osobně přítomen zmiňovanému incidentu mezi účastníky. Pokud jde o charakter společného soužití účastníků, dostatek skutečností byl prokázán jejich svědeckými výpověďmi a provedenými listinnými důkazy.

33. V závěrečném návrhu žalobkyně poukázala na skutečnost, že manželství účastníků trvalo necelých 31 let. Žalobkyně je od roku 2012 v invalidním důchodu a s ohledem na svůj zdravotní stav není schopna zajistit si zaměstnání. Žalovaný má, i za trvání manželství měl, mnohonásobně vyšší příjem nežli žalobkyně. Dle žalobkyně to byla ona, kdo pečoval o rodinnou domácnost, když žalovaný se na tomto nepodílel, o obnovu manželství se nesnažil. Poukázala též na skutečnost, že žalovaný se vůči žalobkyni dopustil činu svou povahu trestného, když žalobkyni napadl a způsobil jí poranění, které ji limituje dodnes. Řízení bylo odloženo, neboť žalobkyně nedala souhlas s trestním stíháním.

34. Žalovaný závěrem poukázal na platby, které ve prospěch žalobkyně hradí, a to platby v souvislosti se společným bytem účastníků, pojistky, kde žalobkyně je pojištěnou či obmyšlenou osobou, splátky společného úvěru účastníků. Žalovaný zdůraznil, že až den 4.2.2022 žalobkyně doplnila žalobu o konkrétní částku výživného, kterou požaduje přiznat. Žalovaný má na základě této skutečnosti za to, že až do dne 3.2.2022 nelze žalobkyni výživné přiznat a v tomto směru vznesl též námitku promlčení. Žalovaný zdůraznil, že jednání ve věci rozvodu manželství se nezúčastnil, neboť ze strany soudu byl chybně předvolán na pozdější hodinu. Neztotožňuje se proto se závěry soudu o příčinách rozvratu manželství, když tyto byly stanoveny pouze na základě výpovědi žalobkyně. S ohledem na nemožnost podat odvolání jen proti důvodům rozhodnutí rozvodový rozsudek nenapadl odvoláním. Poukázal dále na presumpci neviny v souvislosti s vyšetřováním jeho osoby za napadení žalobkyně. Zdůraznil dále, že žalobkyně sice pobírá invalidní důchod, ale pracovní schopnost má sníženou jen o 45% a tudíž z 55% nevyužívá svůj ekonomický potenciál. Popřel, že by mezi účastníky existovala dohoda o tom, že žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zanechá výdělečné činnosti. Žalobkyně dlouhodobě porušuje slib manželské věrnosti, když pravidelně absolvuje několikadenní zahraniční dovolené s cizím mužem. Má za to, že přiznání výživného by za těchto okolnost bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný proto navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

35. Podle § 697 odst. 1 a 2 o.z. mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

36. Podle § 760 o. z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

37. Podle ust. § 922 odst. 1 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

38. Soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému určení výživného, a to jak z titulu manželství, tak i z titulu rozvedené manželky. Žaloba byla podána soudu dne 28.1.2022 a výživné žalobkyně požadovala od června 2020. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků trvalo od 18.8.1991 do 19.3.2022. V souladu s ust. § 697 o.z. měla tedy být díky vzájemné vyživovací povinnosti účastníků - manželů hmotná a kulturní úroveň obou účastníků zásadně stejná. Vzhledem ke skutečnosti, že výživné lze přiznat nejdřív od podání návrhu, zabýval se soud obdobím od 28.1.2022 do 19.3.2022. Po tuto dobu účastníci nesdíleli společnou domácnost, když, jak oba shodně uváděli, žalovaný se ze společné domácnosti odstěhoval v listopadu 2021. Žalobkyně zůstala v původní rodinné domácnosti, v bytě, který mají účastníci ve společném jmění manželů. Jak vyplynulo z výpovědi obou účastníků, žalovaný odešel pouze s osobními věcmi, kompletní vybavení domácnosti tedy zůstalo k dispozici žalobkyni. Jediným příjmem žalobkyně byl její invalidní důchod 1. stupně v částce 8 568 Kč měsíčně, žalobkyně má sníženou pracovní schopnost o 45%. Žalovaný dosahoval příjmu ze zaměstnání v průměrné výši 36 017 Kč měsíčně. Za nájemní bydlení žalovaný v tomto období vynakládal částku 9 000 Kč měsíčně. Výdaj na dopravu do zaměstnání žalovaný vyčíslil částkou 3 000 Kč měsíčně, což lze s ohledem na vzdálenost bydliště žalovaného od místa výkonu práce považovat za výdaj odpovídající. Za přiměřenou lze považovat též částku 700 Kč měsíčně vynakládanou žalovaným na léky na diabetes. V částce 509 Kč měsíčně žalovaný hradil povinné ručení, 306 Kč měsíčně hradil životní pojištění, kde pojištěnou i obmyšlenou osobou je žalobkyně a 1 368 Kč pojistné investičního pojištění pro případ smrti, kde obmyšlenou osobou je opět žalobkyně. V částce 2 627 měsíčně splácí žalovaný úvěr, který byl čerpán za trvání manželství. Do konce února 2022 pak žalovaný hradil výdaje spojené se společným bytem účastníků, a to v celkové částce 7 416 Kč zahrnující platby za fond oprav, koncesionářské poplatky, zálohy na energie a pojištění domácnosti. Je pravdou, že žalobkyně dosahovala výrazně nižšího příjmu, nežli žalovaný. S ohledem na to, že žalobkyně v rozhodném období bydlela v bytě, který včetně kompletního vybavení domácnosti vlastnicky náleží oběma účastníkům a výdaje s tím spojené hradil do konce února 2022 žalovaný, zatímco si sám financoval své nájemní bydlení, má soud za to, že do konce února 222 si žalovaný tímto způsobem dostatečně plnil svou vyživovací povinnost k žalobkyni a soud proto povinnost hradit výživné za dobu od 28.1.2022 do 28.2.2022 nestanovil. Od března 2022 již žalovaný veškeré platby spojené s užíváním bytu nehradí, platí pouze pojištění domácnosti v částce 381 Kč měsíčně. Za situace, kdy ostatní výdaje účastníků a jejich příjmy zůstaly beze změn má soud za to, že svou vyživovací povinnost k žalobkyni - manželce si žalovaný nesplnil. Nelze však odhlédnout od shodných tvrzení účastníků, že od března 2022 sdílel se žalobkyní jednu domácnost zletilý syn účastníků, který je již schopen sám se živit a má se tedy i podílet se svou matkou – žalobkyní na výdajích jejich společné domácnosti. Ze sdělení žalobkyně i ze zprávy úřadu práce je zřejmé, že pracovní místa často po pár dnech ze své vlastní vůle opouští, tato skutečnost však nemůže vést k závěru, že není schopen podílet se na výdajích na bydlení, za situace, kdy je zletilý a přípravu na své povolání již dokončil. S přihlédnutím k těmto skutečnostem soud za dobu od 1.3. do 19.3.2022 žalovanému vyměřil výživné pro žalobkyni v částce 2 000 Kč a celkový dluh na výživném manželky tak činí právě tuto částku. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni v běžné třídenní pariční lhůtě.

39. Žalovaný namítal, že jakýkoli požadavek žalobkyně na úhradu výživného po žalovaném je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně porušila slib manželské věrnosti. Nepřiznat výživné z tohoto důvodu se nabízí tam, kde osoba domáhající se výživného svým jednáním způsobila rozpad manželství, a následně vede společnou domácnost s jiným partnerem (viz usnesení Ústavního soudu II. ÚS 2016/15, bod 9. odůvodnění). Taková situace v projednávané věci nenastala. Z výpovědí účastníků vyplývá, že jejich společné soužití bylo dlouhodobě konfliktní, shodně vypověděli, že před lety již jedenkrát zahájili rozvodové řízení. Žalobkyně v posledních letech trávila dovolené s jiným mužem, žalovaný měl žalobkyni fyzicky napadnout a způsobit jí zranění. Žalovaný tuto skutečnost sice popírá a poukazuje na skutečnost, že za toto jednání nebyl odsouzen. Provedené listinné důkazy (lékařské zprávy z chirurgie, z psychiatrie i z psychologické ambulance a usnesení policie o odložení věci) ve své vzájemné souvislosti nasvědčují závěru, že k napadení žalobkyně ze strany žalovaného a tím i ke způsobení zranění došlo. Samozřejmě není v možnostech soudu zjistit, jaký byl skutečný průběh událostí a co vyvolalo konflikt mezi účastníky. Za popsaných okolností dle názoru soudu na místě nepřiznat požadavek žalobkyně na úhradu výživného pro rozpor s dobrými mravy.

40. Vzhledem ke skutečnost, že 19. 3.2022 nabyl právní moci rozsudek soudu o rozvodu manželství účastníků, je třeba uplatněný nárok žalobkyně na výživné posuzovat dle právní úpravy vyživovací povinnosti rozvedených manželů. Tu upravuje občanský zákoník ve výše uvedeném § 760. Ten hovoří nikoli již o stejné hmotné a kulturní úrovni jako v případě výživného mezi manželi, ale o vyživovací povinnosti v přiměřeném rozsahu za situace, že to lze po bývalém manželovi spravedlivě požadovat. Rozsah případné vyživovací povinnosti je tedy nižší než v případě manželů. S ohledem na svou povahu se jedná o institut spíše výjimečného charakteru, vyplývající z již zaniklého svazku. V daném případě manželství účastníků trvalo déle než 30 let. Žalobkyní tvrzená neschopnost se sama živit, spočívající v její částečné invaliditě, má svůj původ v manželství, neboť invalidní byla žalobkyně uznána v roce 2012. Soud má však za to, že další okolnosti případu neodůvodňují pro dobu po rozvodu přiznání výživného žalobkyni. Je pravdou, že příjem žalobkyně je výrazně nižší, nežli příjem žalovaného. Žalobkyně spolu se zletilým synem obývá byt, který je společným majetkem účastníků, a to včetně kompletního vybavení domácnosti. Za využívání tohoto bytu nehradí žalovanému žádnou finanční kompenzaci. Naopak žalovaný si zajišťuje bydlení jinde, hradí běžné tržní nájemné a společnou domácnost s nikým nesdílí. Je nepochybné, že s ohledem na své zdravotní omezení má žalobkyně omezené možnosti uplatnění na trhu práce. Nelze však zcela odhlédnout od skutečnosti, že její pracovní schopnost je pouze snížená o 45%. Dlouhodobě žalobkyně žádnou výdělečnou činnost neprovozuje a ani ve své výpovědi neuvedla, že by se pokusila alespoň drobný, jednorázový přivýdělek zajistit, či své příjmy navýšit žádostmi o přiznání sociálních dávek, a to za situace, kdy rozvodem došlo ke změně její sociální a ekonomické situace a byla, jak uváděla, v nouzi. Žalovaný namítal, že žalobkyně ještě za trvání manželství navázala vztah s jiným mužem, který do dnešní doby udržuje. Žalobkyně tuto skutečnost nerozporovala, i když o dotyčném muži hovořila jako o kamarádovi a vztah neoznačovala za partnerský či intimní. Sama žalobkyně vypověděla, že ještě za trvání manželství s tímto mužem trávila i několikatýdenní zahraniční dovolené, které i pro ni tento muž financoval a žalobkyně s ním během dovolených sdílela jeden hotelový pokoj. Takovýto způsob trávení dovolené, financované cizím mužem, se jeví v přímém rozporu s tvrzenou nouzí žalobkyně. Soud má za to, že s ohledem na tyto skutečnosti nelze po žalovaném spravedlivě požadovat hrazení výživného žalobkyni, jakožto rozvedené manželce. Pokud žalobkyně poukazovala na skutečnost, že žalovaný se vůči ní dopustil činu povahy trestného činu. Toto zmiňuje občanský zákoník v § 760 písm. d) jako skutečnost, k níž by soud při posuzování nároku na výživné rozvedeného manžela měl přihlédnout. Zákonem je však míněna situace, kdy rozvedený manžel požadující výživné se měl dopustit takového činu proti bývalému manželovi, po němž výživné požaduje či po osobě jemu blízké. Za těchto okolností by přiznání výživného nebylo na místě. V případě účastníků jde o situaci opačnou, když takového činu se dle žalobkyně měl dopustiti žalovaný, tedy bývalý manžel, po němž je výživné požadováno. Na posouzení, zda nárok žalobkyně na výživné je oprávněný či nikoli tato skutečnost tak nemá žádný vliv.

41. V průběhu řízení žalovaný vznesl námitku promlčení části uplatněného nároku, kterou dovozoval z toho, že až dne 4.2.2022 žalobkyně konkretizovala svůj návrh a uplatnila nárok na výživné v částce 10 000 Kč měsíčně. Tuto námitku soud neshledává důvodnou. Řízení bylo zahájeno žalobou podanou u soudu dne 28.1.2022. Skutečnost, že až v průběhu řízení žalobkyně odstranila nedostatky žaloby, tuto doplnila a specifikovala konkrétní částku výživného, nezpůsobuje promlčení nároku, ani z tohoto nelze dovozovat jiné důsledky.

42. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu o výživné pro dobu po rozvodu manželství, tj. od 20.3.2022 dále jako nedůvodnou zamítl. S odkazem na ustanovení § 922odst. 1 o.z. soud zamítl žalobu též v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení výživného za dobu před podáním žaloby, tj. za dobu od 1.6.2020 do 27.1.2022.

43. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobkyně požadovala, aby žalovanému bylo uloženo hradit výživné v částce 10 000 Kč měsíčně, a to od 1.6.2020. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v převážné části zamítnuta, byl ve věci převážně úspěšný žalovaný. Jeho neúspěch je pouze nepatrný, neboť žalobě bylo vyhověno jen co do částky 2 000 Kč představující doplatek výživného za jeden měsíc. V souladu s citovaným ustanovením má tak žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně za právní zastoupení. Její výše byla stanovena dle § 7bod 6. a § 8 odst. 2 advokátního tarifu v částce 10 700 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného ve věci vykonal celkem 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, písemné vyjádření k žalobě a účast na třech ústních jednáních, jedno přesahující dvě hodiny) a náhrada hotových výdajů 6x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to písemná vyjádření – námitka promlčení a vyjádření v rámci koncentrace řízení. Tato vyjádření nebyla zasílána k výzvě soudu, neobsahují zásadní právní hodnocení, převážně se jedná o důkazní návrhy, shrnutí, popř. rozšíření již dříve uplatněné argumentace. Pokud jde o námitku promlčení, ta navíc ze strany soudu byla shledána zcela nedůvodnou. Celkem tedy byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v částce 66 000 Kč. S ohledem na finanční situace žalobkyně, tak jak vyplynula z provedeného dokazování soud umožnil uhradit tuto částku v prodloužené lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.