23 C 35/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolinou Tolarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 86 149 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 86 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 86 149 Kč za dobu od 7. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 046 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 86 149 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 31. 1. 2020 řídil v obci [obec] před domem [adresa] motorové vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], přičemž při odchodu od vozidla ho nezabezpečil proti pohybu, v důsledku čehož se vozidlo rozjelo a narazilo do zaparkovaného vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný po střetu opustil místo dopravní nehody, aniž by dostál svým zákonným povinnostem účastníka dopravní nehody. Zároveň provedeným šetřením bylo zjištěno, že žalovaný v době dopravní nehody nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. V souvislosti s uvedenou dopravní nehodou žalobkyně vyplatila majiteli poškozeného vozidla pojistné plnění ve výši 86 149 Kč, jako náhradu nákladů na opravu vozidla. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vyplacené částky pojistného plnění, žalovaný však na zaslané výzvy nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně se proto se svým nárokem obrátila na soud.

2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ustanovení § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl.

3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. Z detailu relace o dopravní nehodě [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný dne 31. 1. 2020 zavinil dopravní nehodu, při které způsobil škodu na vozidle [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Následně z místa nehody odjel, aniž by dopravní nehodu nahlásil na Policii ČR. Přítomnost alkoholu tak nebylo možné u žalovaného zjistit. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že žalovaný v době dopravní nehody nebyl držitelem řidičského oprávnění k řízení motorových vozidel. Na základě pravomocného rozhodnutí [stát. instituce] č.j. M [číslo] byl pak žalovaný uznán vinným z výše popsaného jednání. Fakturou [číslo] ze dne 11. 5. 2020 byly celkové náklady na opravu vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] společností [právnická osoba] vyčísleny na částku 87 224,13 Kč. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně majiteli poškozeného vozidla vyplatila dne 4. 6. 2020 pojistné plnění ve výši 86 149 Kč, jako náhradu nákladů vynaložených na opravu tohoto vozidla. Pojistné plnění bylo vyplaceno na základě pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

5. Po vyhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný řídil vozidlo [registrační značka] bez příslušného řidičského oprávnění a toto vozidlo nezabezpečil proti pohybu, v důsledku čehož došlo ke střetu s vozidlem poškozeného. Následně opustil místo dopravní nehody, aniž by splnil povinnosti uložené účastníkovi dopravní nehody. Škoda na poškozeném vozidla byla vyčíslena na částku 87 224,13 Kč, přičemž žalobkyně vyplatila majiteli tohoto vozidla pojistné plnění ve výši 86 149 Kč.

6. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

7. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. g) zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění.

8. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně se s ohledem na citovaná ustanovení § 10 odst. 1 písm. c), g) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla oprávněně proti žalovanému domáhá zaplacení částky v celkové výši 86 149 Kč, jež představuje vyplacené pojistné plnění jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku žalobkyni společně s úrokem z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 046 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 446 Kč a náhrady nákladů řízení v návaznosti na ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., tj. za dva úkony po 300 Kč (podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).