25 C 134/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 24 408,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále je také „žalobkyně“) a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, , když se jednalo o předem vyčíslený a neměnný poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činila , částka, . Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění a požaduje poplatky ve výši , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Po žalované dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, , kdy tato je požadována v souladu se smluvním ujednáním. Žalobkyně také požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, . Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne , datum, .

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 52 týdnů a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úroky a poplatky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od datace této výzvy.

5. Pohledávka za žalovanou byla dne , datum, (s účinností od , datum, ) postoupena společností , právnická osoba, , na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř dvacet čtyři krát, když RPSN smlouvy činila 197,92 % a výše obvyklé sazby v březnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy činila 8,15 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.

9. Pro úplnost soud dále dodává, že rovněž tvrzené zkoumání úvěruschopnosti nebylo listinami, jejichž pomocí měla být právě úvěruschopnost žalované ověřena, nebyly žalobkyní předloženy a výdaje žalované tak nebyly ověřovány. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

10. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne , datum, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do 7 dnů od datace výzvy, tj. do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.