25 C 17/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 51 019,24 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítáIII. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 545 ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, dále pohledávku , částka, a dále úrok ve výši 68,36 % p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 1 547,04, úrok ve výši 11,5 % p.a. z částky 38 573,56 od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které jí byly téhož dne převodem na účet žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,36 % p.a. ve 48 měsíčních splátkách po , částka, zahrnujících rovněž pojištění splatných vždy k 17. dni v každého kalendářního měsíce od února 2025. Před uzavřením úvěru zkoumala žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila splátky v únoru 2025 až srpen 2025, po , částka, , celkem tak uhradila , částka, . Prodlením žalované s úhradou jednotlivých splátek vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši , částka, s příslušenstvím podle bodu 6.

1. Smlovy. Dále náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením Smlouvy podle bodu 6.

2. Dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny úvěru ve výši , částka, za každý den prodlení žalované v souladu s bodem 6.

5. Smlouvy. Žalobkyně však požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, . Úrok za poskytnutí úvěru odpovídající dlužné původní jistině ve výši , částka, od dne , datum, do zaplacení, přičemž žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 68,36 % p.a. za dobu od 91. dne prodlení (od , datum, ). Žalovaná uhradila celkem , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil dne 3. 6 2026 ústní jednání, kterého se žalovaná nezúčastnila. S ohledem na skutečnost, že lhůty k přípravě uvedené v § 115 odst. 2 o.s.ř. byly u účastníků zachovány, proběhlo jednání bez přítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která měla být uzavřená dne , datum, (dále jen „Smlouva“) mezi účastníky poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet žalované. Žalovaná se měla zavázat zaplatit žalobkyni za poskytnutý úvěr úroky ve výši 69,36 % ročně. Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaná měla zavázat hradit ve 48 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2025. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen „RPSN“) činí dle Smlouvy 95,49 %. Dle bodu 6.

1. Smlouvy je žalovaný v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, , splatnou do 10 dnů ode dne vzniku poplatkové povinnosti, souhrn smluvních pokut činí maximálně , částka, za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.

2. Smlouvy je žalovaný v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 15 dnů povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, , splatnou do 10 dnů ode dne vzniku poplatkové povinnosti. Dle bodu 6.

3. Smlouvy dojde v důsledku prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů k zesplatnění úvěru, tj. jistiny, úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů řízení (dále jen „nová jistina úvěru“), které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Je-li žalovaný s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká mu dle bodu 6. 5. povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný uhradil žalobkyni před zesplatněním celého úvěru částku ve výši , částka, , přičemž tyto skutečnosti tvrdila jak žalobkyně. Z důvodu prodlení mělo vzniknout žalobkyni dále dle bodu 6.

2. Smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši , částka, . Dne , datum, mělo dojít v souladu s bodem 6.

3. Smlouvy k zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení žalované se splátkou č. , hodnota, splatnou dne , datum, s tím, že nová jistina byla vyčíslena na částku ve výši , částka, . Dle bodu 6.

5. Smlouvy má mít žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, a to v daném případě od , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.

2. Smlouvy je uvedeno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

5. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, s názvem „Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody“, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr poskytovaný domácnostem v lednu 2025 s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila 9,26 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 27,78 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě ve výši 69,36 % tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu víc jak 7krát. Předpokládaná výše RPSN činí dle Smlouvy výši 95,49 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v listopadu 2025 výši 10,11 %, tj. RPSN uvedená ve smlouvě je více jak 9krát vyšší.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní soud hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany. Soud se dále zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky a poplatky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana. V daném případě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , avšak požadoval splatit částku ve výši , částka, , tj. částku přibližně 3 krát vyšší než byla původně poskytnutá jistina. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům. Ujednání o nákladech spojených s poskytnutím úvěru tak soud v kontextu shora uvedeného shledává absolutně neplatné.

15. Soud se dále zabýval i tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů a jednou z podmínek uzavření samotné smlouvy o úvěru tak byla skutečnost, že žalovaný bude akceptovat i výši úroku včetně poplatků, smluvních pokut a nákladů za prodlení, v opačném případě by totiž k uzavření smlouvy o úvěru vůbec nedošlo, tj. žalobkyně by neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši nákladů spojených s poskytnutím úvěru, jakož i smluvní pokuty a nákladů spojených s prodlením žalované při splácení jednotlivých splátek úvěru. Pokud by v rámci smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok a ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, jakož i smluvní pokuta a náklady v případě prodlení, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná jako celek. Soud odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že dlužníci by měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16). Dále lze zmínit nálezy Ústavní soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12, a ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní, přičemž samotný smluvní úrok je ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , sjednaný neplatně ve zjevném rozporu s dobrými mravy.

16. S ohledem na vše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, uzavřená dne , datum, mezi účastníky je absolutně neplatné právní jednání podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z., a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

17. Smlouva údajně uzavřená účastníky nesplnila ani podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když úvěr byl poskytnut na základě vyplněného formuláře na stránkách žalobkyně a podpis žalované byl nahrazen verifikačním ověřujícím kódem z SMS, který byl žalované údajně zaslán. Z uvedeného tedy vyplývá, že není na jisto postaveno, že žalobkyně při sjednávání úvěru jednala skutečně s žalovaným, když není ani prokázané, že sms zaslal žalovaný. Rovněž není prokázáno, že sms kód zadaný do systému žalobkyně znamenal souhlas s uzavřením tvrzené smlouvy, kdy soud nemá za prokázané, že obsah smlouvy údajně odsouhlasené žalovanou odpovídá tvrzení žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost nelze i z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak neplatná. Soud došel k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Nebylo prokázáno, že žalobkyně jednala skutečně s žalovanou, když nedošlo k jejímu ztotožnění. Totožnost žalovaného žalobkyně odvozovala od kopií dokladu žalované a symbolické platby z bankovního účtu. O takové ztotožnění se nemůže jednat, pokud je prováděno jen na základě zaslané kopie osobních dokladů. Žalobkyně s žalovaným se osobně nesetkali a žalobkyně neměla ani prověřeno, že telefon a mail jsou skutečně žalovaného. Údajný podpis v podobě sms kódu není na pevno spojen s dokumentem obsahujícím text smlouvy, jak je to v případě elektronického podpisu. Ačkoli se v daném případě jednalo o účet žalované, nelze s jistotou tvrdit, že zaslaný kód poslala skutečně žalovaná. Uvedené pochybnosti žalobkyně nevyvrátila a svá tvrzení neprokázala. Uzavření smlouvy s obsahem tvrzeným žalobkyní nelze prokázat ani transakční historií.

18. Vedle toho žalobkyně nesplnila ani další povinnosti ukládané jí zákonem č. 257/2016 Sb.dále ZoSÚ) o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně v rozporu s § 86 uvedeného zákona důkladně neposoudila úvěruschopnost žalované a při vyhodnocování vycházela vedle doložených příjmů ze statistických modelů. Žalovaná zcela vzdala snahu zjistit životní náklady žalované a vycházela toliko ze životního minima. Již takový postup by rovněž předmětnou smlouvu činil v souladu s ustanovením § 87 zákona ZoSÚ neplatnou. A žalobkyně rovněž porušila svoji povinnost uvedenou v § 105 zákona ZoSÚ a po uzavření smlouvy nepředala vyhotovení smlouvy žalovanému v listinné podobě či na trvalém nosiči.

19. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

20. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila životní náklady, když je ani nezjišťovala, natož ověřovala. Žalobkyně pouze mechanicky započetla splátky na další závazky a jako náklady započetla životní minimum. Bez takového posouzení nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

21. Ačkoliv ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věty druhé, ve znění účinném do , datum, (tedy v době uzavření předmětných úvěrových smluv), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, věta druhá, ve znění účinném do , datum, , je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalovaného. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

22. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla částku , částka, , přičemž na úvěr bylo vráceno celkem , částka, . Pokud žalobkyně platby žalované započetla na zákonný úrok z prodlení, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, neboť nárok žalobkyně na vrácení jistiny úvěru v době provedených zápočtů ještě nebyl splatný a žalobkyni tudíž nevznikl ani nárok na úrok z prodlení. Celou žalovaným uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvními závazky vázán.

23. Žalobkyně tedy jednak neprokázala, že jednala s žalovanou a neprokázala, že by právě s žalovaným uzavřela smlouvu, navíc smlouvu v jím tvrzeném znění. Zároveň z dokazování vyplynulo, že žalobkyně nedostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované.

24. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Žalované tak byla bez právního důvodu poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalovaná však uhradil žalobkyni částku v celkové výši , částka, . Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ohledně částky představující rozdíl mezi poskytnutou částkou , částka, a částkou vrácenou ve výši , částka, . Ve zbylé části není žaloba důvodná, a proto ji ve zbytku zamítl. Ohledně příslušenství soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení plynoucí z neuhrazené částky , částka, jdoucí od prodlení, tedy od výzvy k vrácení poskytnuté částky představované zasláním předžalobní výzvy, kterou žalobkyně prokazatelně žalované zaslala , datum, a třetí den lze považovat, že se dostalo do dispozice žalované.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, resp. to z obsahu spisu nevyplývá, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.