25 C 22/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba ohledně částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 23. 5. 2018 do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 3. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 3. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na účet č. [bankovní účet] ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Úvěr měl být žalobkyni splacen do 22. 5. 2018. Žalovaný však neplnil své povinnosti řádně, když na uvedenou pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil. Dále bylo prokázáno, že úvěr byl uzavřen mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným. Úvěr byl následně postoupen původním věřitelem žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud se dále zabýval samotnou platností uzavřené smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o úvěru vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 22. 3. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Úvěr byl žalovanému poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Upomínka k úhradě dluhu byla žalobkyní odeslána dne 2. 2. 2021. K tomu soud dodává, že smlouva však nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a na smlouvu je nutno nahlížet jako na neplatnou. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že verifikační platba je vyjádření projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu, navíc v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Dále je nutné uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na číslo účtu č. [bankovní účet], avšak dle sdělení společnosti [společnost] [příjmení] [jméno] ze dne 14. 6. 2021 není žalovaný klientem [společnost] [anonymizováno] Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou a nebylo prokázáno, že úvěr byl poskytnut přímo žalovanému, kdy tuto skutečnost by si měla žalobkyně (právní předchůdkyně) před poskytnutím úvěru ověřit, tak jak to činí i jiné [anonymizováno] instituce, nejedená se ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení podle § § 2991 a následující o. z. Rovněž ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit úroky z prodlení, které jsou vázané na uzavření samotné smlouvy o úvěru. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.