25 C 26/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně právně zastoupená advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 300 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 27. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 500 Kč a 600 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 26. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovanou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 26. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku na účet č. [bankovní účet] ve výši 1 200 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit. Zápůjčka měla být žalobkyni splacena do 26. 7. 2019. Žalovaná však neplnila své povinnosti řádně, když na uvedenou pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila. Žalobkyně též požadovala po žalované částku 600 Kč představující smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč za upomínku.

5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy do dnešního dne ničeho nezaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se dále zabýval samotnou platností uzavřené smlouvy o zápůjčce. Ze smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná zaškrtla řádek s textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce však byla podepsána pouze PIN kódem, které žalobkyně zasílá na uvedené telefonní číslo. Žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že se tak jedná o elektronický podpis, s čímž se však soud nemůže ztotožnit, neboť nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu o zápůjčce hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak neplatná. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši 1 200 Kč, které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z této částky od 27. 7. 2019 do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o zápujčce.

7. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 1 200 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovanou o plnění dopisem ze dne 14. 10. 2020. Žalovaná však dlužnou částku i přes výzvu neuhradila. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, jak bylo uvedeno shora.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť míra úspěchu obou účastníků v řízení byla téměř shodná.