25 C 33/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 012,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky, a to vždy do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na , částka, . RPSN smlouvy činila 76,18 %. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána výpisy z nebankovních registrů, informacemi od žalovaného, prohlášením žalovaného a příjmy na jeho bankovním účtu. Žalovaný celkem načerpal částku , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách, když minimální výše splátky činila , částka, . Žalovaný však porušil své smluvní závazky, když neuhradil měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalovanému byly zaslány , datum, a , datum, upomínky k úhradě dluhu. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny, to vyplývá ze zesplatnění ze dne , datum, . Žalovaný dle tvrzení žalobkyně na svůj dluh uhradil celkem , částka, , tedy jednu splátku úvěru. Žalovanému byla dále zaslána předžalobní upomínka, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do , datum, , ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyně celkem požaduje k úhradě částku ve výši , částka, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši , částka, vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky , částka, , tj. zbývající výše jistiny, od , datum, , tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do , datum, , tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4, zákona o spotřebitelském úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši , částka, za 2 upomínky v souladu čl. 5.4. smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle č. , hodnota, smlouvy ve výši , částka, .

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi účastníky se dále vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků a poplatků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 7,98 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 76,18 %, tvoří takto sjednaná RPSN téměř desetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatků v celkové výši , částka, (smluvní úrok , částka, , smluvní pokuta , částka, a , částka, za náklady spojené s uplatněním pohledávky) je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně ostatních poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek ve formě nákladů na uzavření smlouvy, nebyly dojednány úroky a nebyly sjednány další poplatky za tzv. doplňkové služby, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

10. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalovanému, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalovaného (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, vyplývá, že byla žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o úvěru nejpozději do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalovaného. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

12. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.