25 C 35/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: CreditKasa s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , právnická osoba, . 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky si strany sjednaly jednorázovou sankci ve výši , částka, , a jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou celkem , hodnota, splátek, činí celková výše této sankce , částka, . Strany smlouvu uzavřely prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný zaregistroval, zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a poté mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaný akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr dne , právnická osoba, . 2023 převodem na sdělený bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však ani přes upomínku žalobkyně poskytnutý úvěr nevrátil.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dle fikce doručení dne , datum, . Jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání., právnická osoba, žalobních tvrzení a listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -7574 uzavřené dne , právnická osoba, . 2023 vyplynulo, že se žalobkyně touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 70 dnů ode dne čerpání spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (tj. ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení). Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na , datum, s tím, že úvěr měl být uhrazen v 5 splátkách po , částka, splatných , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Každá splátka v celkové výši , částka, sestávala z částky , částka, na úhradu jistiny a částky , částka, na úhradu poplatku. V čl. V. bodu 5. 3. smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů bude účtován poplatek ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V článku VIII. bodu 8.1 smlouvy si strany dohodly smluvní pokutu ve výši , částka, pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky. V článku VIII. bodu 8. 2. si strany dále ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru či jeho jakékoli části po dni konečné splatnosti úvěru. Z Potvrzení o provedené platbě vystaveného dne , právnická osoba, . 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka , částka, na účet č. , č. účtu, dne , právnická osoba, . 2023 v 02:

18. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že na účet žalobkyně vedený u platební brány ThePay byla připsána platba ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, se jménem žalovaného coby odesílatele. Dne , datum, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby.

4. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (dále jen „ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky B1.1.2, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem , právnická osoba, s fixací úrokové sazby do 1 roku v kategorii UK 14 živnostníci (S.141 + S.142) činila v únoru 2023, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 9,20 % ročně.

5. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nebo dále sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“6. Přestože z dokazování vyplynulo, že žalovaný i žalobkyně při uzavírání smlouvy vystupovali jako podnikatelé, uplatní se korektiv dobrých mravů i na posouzení shora uvedené úvěrové smlouvy, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V citovaném rozhodnutí mimo jiné Nejvyšší soud dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

7. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Byť smlouva užívá slovo „poplatek“, je nepochybné, že účelem tohoto poplatku je plnit funkci úroku, tedy generovat poskytovateli úvěru zisk. Ujednaný poplatek je ve své podstatě odměnou, kterou se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit, a proto je na místě na něj nahlížet jako na úrok a ve světle shora citované judikatury ve spojení s § 580 a § 588 o. z. posoudit, zda tento poplatek byl ujednán platně. Jelikož smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, nelze platnost ujednání o úroku (poplatku) posuzovat zcela odděleně od ostatního obsahu smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dovodil, že pouze ujednání o úroku například ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (nebo v jakékoli jiné výši) ještě nelze automaticky posuzovat jako neplatné, ale je třeba přihlédnout k individuálním poměrům dané věci a teprve pokud by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané smlouvy ujednání o úroku nesměřovalo k plnění jeho sankčně-motivační a reparační funkce, nýbrž by bylo neodůvodněnou sankcí mající ve vztahu ke smluvnímu partnerovi šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda posouzením ujednání o úroku jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy.

8. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní dne , právnická osoba, . 2023 je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Strany spolu uzavřely v souladu s § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se zavázal vrátit ve lhůtě 70 dnů spolu s poplatkem činícím dle článku , právnická osoba, . 2. celkem , částka, (5 x , částka, ). Je tedy zřejmé, že poplatek představoval 70 % částky poskytnuté žalovanému na pouhých 70 dní. V době uzavření smlouvy však dle statistických údajů České národní banky činily průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem , právnická osoba, , kategorii živnostníci, průměrně 9,20 % ročně. Ve světle výše citované judikatury by patrně bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku ve výši 27,60 % ročně. Pokud však za pouhých 70 dní trvání úvěrové smlouvy činil poplatek 70 % jistiny úvěru, je naprosto zřejmé, že se tento poplatek ani zdaleka nepřibližuje úrokům obvykle poskytovaným bankovními subjekty v rozhodném období živnostníkům. Soud však postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou a neposuzoval ujednání o poplatku coby úroku izolovaně od ostatního obsahu smlouvy, ale naopak se zabýval i dalšími smluvními ujednáními, a to především poplatky pro případ prodlení žalovaného a dalšími sankcemi. Z článku V. smlouvy vyplývá, že vedle poplatku ve výši 1 % denně z jistiny úvěru za celou dobu trvání úvěru byl žalovaný povinen hradit rovněž poplatek z prodlení ve výši 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, trvá-li prodlení do 90 dnů, a ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny od 91. dne prodlení. Vedle toho však byla zároveň ujednána i smluvní pokuta ve výši , částka, pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru po dni jeho konečné splatnosti. Z právě uvedeného vyplývá, že vedle výrazně vyššího úroku za poskytnutí úvěru, než byla obvyklá úroková míra v době uzavření smlouvy, byla mezi stranami ujednána ještě řada sankcí pro případ prodlení žalovaného, které se navíc do určité míry zároveň překrývají. Při zohlednění výše specifikované kombinace ujednání a úrocích a smluvních pokutách dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu s § 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z., když k této neplatnosti soud přihlédl podle § 580 o z. i bez návrhu. Už samotný poplatek za poskytnutí úvěru mnohonásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby v době uzavření smlouvy, avšak při současném ujednání shora specifikovaných úroků z prodlení a smluvních pokut shledal soud ujednání o poplatku absolutně neplatným, neboť v této situaci při kumulaci tolika sankcí již sjednaný poplatek neplní pouze svou sankčně-motivační a reparační funkci. Naopak kombinace těchto ujednání zakládá takové množství povinností žalovaného v souvislosti se splácením úvěru, že vede soud k závěru o významné nerovnováze práv a povinností vyplývajících stranám ze smlouvy, neboť současné ujednání tolika sankcí ve prospěch žalobkyně již dle názoru soudu přesahuje její odůvodněný zájem na řádném a včasném vrácení poskytnutých finančních prostředků, přičemž ve spojení s enormně vysokým poplatkem slouží k umělému navyšování zisku žalobkyně při jakémkoli prodlení žalovaného. Ve smyslu závěrů shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , tak soud dospěl k závěru, že je v tomto případě potřeba výjimečně prolomit zásadu autonomie vůle a smluvní svobody a ujednání o poplatku shledat absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že bez ujednání o poplatku (úroku) jakožto esenciální náležitosti smlouvy o úvěru by k uzavření smlouvy nedošlo, a proto v daném případě nelze aplikovat § 576 o. z. a výše uvedené neplatné ujednání o poplatku způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy.

9. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, na základě neplatné úvěrové smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný podle § 2991 odst. 2 o. z. povinen vrátit. Protože žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků dosud žádnou částku nevrátil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to počínaje dnem , datum, . Přestože žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení již od , datum, , tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru, dospěl soud k závěru, že jelikož uzavřená smlouva byla soudem shledána absolutně neplatnou, dostal se žalovaný do prodlení teprve marným uplynutím třídenním lhůty stanovené ve výzvě k úhradě ze dne , datum, . , právnická osoba, s § 573 o. z. mohla být výzva žalovanému doručena nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne , datum, . Třídenní lhůta k plnění tak uplynula dne , datum, a od dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení. , adresa, k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na výše uvedené neshledal důvodnou, a proto ji výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.