25 C 49/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 588 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z částky 3 000 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5%, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 588 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně částku 3 481 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky 3 588 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 4. 8. 2021 [číslo] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde při registraci žalovaný uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání totožnosti byla předložena elektronickou cestou kopie dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 18. 8. 2021 společně s úrokem. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 4. 8. 2021. Podle čl. 4 [číslo] smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 19. 8. 2021 do 2. 3. 2022 v celkové výši 588 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu vždy pouze do výše 50 % jistiny dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Ze spisové dokumentace byla soudem zjištěna skutečnost, že osoba uvedená v žalobě jako žalovaný, tedy [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvale bytem [adresa], je osobou neexistující v systému Centrální evidence obyvatel. Pátráním soudu bylo zjištěno, že by se správně mělo jednat o osobu [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvale bytem [adresa]. Tedy o osobu s jiným datem narození, než se kterou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Tato byla uzavřena s osobou s datem narození dne [datum], [rodné číslo]. Avšak z [číslo obč. průkazu] vyplývajícího ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno dotazem na [stát. instituce], že tento uvedený občanský průkaz byl sice vydán na jméno [celé jméno žalovaného], avšak s datem narození [datum]. Tato skutečnost byla dále potvrzena dotazem na [právnická osoba], na kterou byl vznesen dotaz, kdo je majitelem účtu č. [bankovní účet], který je uveden ve smlouvě o úvěru, a bylo rovněž sděleno, že majitelem tohoto účtu je rovněž osoba [celé jméno žalovaného] s [rodné číslo] a s adresou [adresa]. Tato osoba již také prochází Centrální evidencí obyvatel. Tyto skutečnosti shora popsané byly sděleny žalobkyni soudem dne 7. 4. 2022 a žalobkyně následně dne 12. 4. 2022 doručila soudu změnu v označení žalovaného tak, že správně zní: [celé jméno žalovaného], [datum narození], [rodné číslo], bytem [adresa]. Ve zbytku zůstala žaloba nezměněna. Žalobkyně také konstatovala, že pokud soud shledá, že byla smlouva o úvěru neplatně uzavřena, nechť je posouzena podle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť úvěr byl poukázán na účet žalovaného tak, jak je označen shora.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 8. 2021 úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností nejpozději do 18. 8. 2021 a společně s úroky. Výzvou k plnění vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud se předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska faktu, že smlouva byla prokazatelně uzavřena s jinou osobou než s osobou žalovanou. Ve smlouvě je uvedeno chybné datum narození žalovaného, jeho rodné číslo i adresa bydliště. Jediné, co bylo správně uvedeno, bylo číslo občanského průkazu žalovaného, podle kterého se soudu podařilo dohledat správnou osobu, se kterou měla být uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně až na výzvu soudu opravila údaje žalovaného, kdy se shodla s názorem soudu, že správná osoba, se kterou měla být uzavřena smlouva o úvěru je [celé jméno žalovaného], [datum narození], nikoli [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Vzhledem k uvedenému a vzhledem k tomu, že žalobkyně na poli spotřebitelských úvěrů působí jako profesionál, shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, neboť byla uzavřena s osobou neexistující dle Centrální evidence obyvatel. Soudem je také nutné konstatovat, že smlouva také nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem i na tuto skutečnost nelze na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře a žalovaný ji řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak neplatná i z tohoto hlediska. Na druhou stranu nelze opominout, že peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč byly skutečně poskytnuty na účet č. [bankovní účet], který náleží žalovanému a který je dosud nevrátil.

8. Protože soud smlouvu o úvěru shledává absolutně neplatnou, uložil žalovanému, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši 3 000 Kč, které se dostaly do majetkové sféry žalovaného (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % jdoucí z této částky od 19. 8. 2021 do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Pokud totiž soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, musel shledat neplatným i ujednání o povinnosti hradit poplatky spojené s poskytnutím peněz. Tato povinnost totiž nemůže platně vzniknout bez existence samotné smlouvy o úvěru.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně převážně úspěšná (úspěšnost 84 %), proto soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 481 Kč (dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 588 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč, tj. 5 119 Kč, po odečtení úspěchu od neúspěchu je rozdíl 68 % a částka činí 3 481 Kč) Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.