25 C 90/2021
č. j. 25 C 90/2021-24
V PLATNOSTIOkresní soud Plzeň-jih rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 2 105 Kč s úroky z prodlení. Soud uznal nárok na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za dvě jízdy ve veřejné dopravě, kdy žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem. Rozsudek byl založen na § 2550 a § 37 odst. 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a vyhlášce č. 175/2000 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznáním částky 1 489 Kč za soudní poplatek a náklady zastoupení advokátkou.
Rubrum
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 105 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 105 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 1 046 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 1 059 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do zaplacení, a to to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky titul jméno příjmení příjmení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když žalovaný dvakrát dne 18. 9. 2019 využil přepravních služeb společnosti právnická osoba a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným společností právnická osoba, a to dne datum mezi stanicemi obec a obec a dne datum mezi stanicemi obec a obec hl n. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 46 Kč a 59 Kč a přirážky k jízdnému vždy 1 000 Kč vyplývají z tarifu společnosti právnická osoba Pohledávka za žalovaným byla dne 15. 12. 2015 postoupena společností právnická osoba na právnická osoba anonymizována dvě slova, přičemž tato společnost postoupila následně dne 4. 6. 2020 předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§37 odst. 6). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu společnosti právnická osoba je žalovaný proto povinen uhradit 2x cenu jízdného celkem 105 Kč a 2x přirážku k jízdnému ve výši 2 000 Kč za uskutečněné jízdy. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku v účinném znění, je založena aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 105 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 105 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.