25 C 96/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 39 537,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou a doplněním žaloby ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum a z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně, poskytla žalovanému úvěr v celkové ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, která se skládala z jistiny, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Výše roční procentní sazby činila 1 410,33 % za celý úvěr. Žalobkyně si dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá od datum do datum v částce částka za prvních devadesát dnů prodlení, když splatnost úvěru nastala dne datum.

5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,45 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 1 410,33 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.

10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota, uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.

11. Dále soud konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.Anonymizováno.cz, kde vyplnil požadované registrační údaje v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný se sekundárně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. K tomu soud uvádí, že uzavřená smlouva však nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná.

12. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši částka, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Pokud žalovaný na předmětný úvěr nezaplatil ničeho, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši částka. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne datum označeným jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do tří dnů od dané výzvy. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně za období od datum do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je do patnácti dnů ode dne doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.