25 C 99/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Markem Poláčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 020 Kč za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, advokáta titul jméno příjmení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když se žalovaný přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 19. 9. 2020 na lince číslo. Na výzvu kontrolora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou. Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Výše jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému 1 000 Kč vyplývají ze smluvních podmínek žalobkyně a tarifu MHD. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (§ 18a odst. 2 písm. a) a c) a zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (§ 37 odst. 5). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§ 7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je žalovaný proto povinen uhradit cenu jízdného 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za uskutečněnou jízdu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 020 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 1 489 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na pověření zvoleného soudního exekutora výkonem exekuce.