6 C 227/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 450 215 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 450 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 450 215 Kč za dobu od 24. 5. 2019 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 116 046,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 450 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 17. 1. 2016 ve 02:40 hodin řídil vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] v obci [obec] ve směru [územní celek] na [územní celek] a v prostoru křižovatky s místní komunikací [příjmení] náměstí při předjíždění zleva vozidla [značka automobilu], německé [registrační značka] ve vlastnictví německého občana [jméno] [příjmení], bytem [adresa], došlo ke střetu pravé boční části vozidla [značka automobilu] s levou boční částí vozidla [značka automobilu] [příjmení], které po střetu vjelo vpravo mimo komunikaci, kde se přední částí střetlo se zde umístěnou lampou veřejného osvětlení. V důsledku tohoto střetu vznikla na vozidle [značka automobilu] [příjmení] tzv. totální škoda, jak žalobkyně upřesnila až v průběhu řízení. Poškozenému občanu Spolkové republiky Německo bylo vyplaceno pojistné plnění představující náhrady za zbytky poškozeného vozidla, dále vynaložené na pronájem náhradního vozidla a náhradu nákladů vynaložených za odtah havarovaného vozidla. Žalovaný po této dopravní nehodě začal z místa nehody utíkat, přičemž ale byl zadržen hlídkou městské policie, ale odmítl se podrobit jak dechové zkoušce na přítomnost alkoholu i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za stejným účelem. Tímto jednáním porušil ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen Zákon). Žalovaný přes výzvu stanovenou v doporučeném dopisu, kdy pohledávka žalobkyně se stala splatnou 23. 5. 2019, uvedenou pohledávku neuhradil.

2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 6. 2020 [číslo jednací], proti němuž žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor a později se vyjádřil k žalobě písemně na základě výzvy obsažené ve vydaném elektronickém platebním rozkazu, a to rovněž ve lhůtě k tomu určené. Ve vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení pohledávky žalobkyně. Dále argumentoval tím, že příslušníci policie po nehodě odhadli vzniklou škodu pouze na částku 100 000 Kč, přičemž dle názoru žalovaného nemohla hodnota vozidla [značka automobilu] [příjmení] po šestiletém provozu činit cca 400 000 Kč. Namítal také pozdě skončené pojistné šetření. Dále nesouhlasil s uplatněnou částkou za odtah vozidla a pronájem náhradního vozidla. Navíc mu žádný dopis žalobkyně ze dne 7. 5. 2019 s výzvou k zaplacení údajně nebyl doručen. V pozdějších vyjádřeních ke stanoviskům žalobkyně rozšířil a doplnil svou nesouhlasnou argumentaci s tvrzeními žalobkyně, že společnost [právnická osoba] nevyplatila pojistné plnění v zákonné lhůtě, dále že znalecký posudek vypracovaný [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nadhodnotil tržní hodnotu [značka automobilu], neboť podle jeho odhadu měla tržní hodnota automobilu v době nehody činit maximálně 6- 8 000 Euro. Sporoval také výši částek uplatněných za odtah vozidla [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a za fakturu vystavenou za odtah v České republice [jméno] [příjmení], zpochybnil také vystavenou fakturu [právnická osoba] [anonymizováno] za pronájem náhradního vozidla. Žalovaný proto navrhoval žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Na jednání dne 2. 3. 2021, které nemohlo být konáno z důvodu omluvitelné nepřítomnosti zástupce žalobkyně, žalovaný dokonce uvedl, že žalobkyni na uplatněný nárok nic neuhradí. K dalšímu jednání nařízenému na 13. 4. 2021 se žalovaný nedostavil. Několik minut před zahájením jednání došlo soudu elektronické podání s podpisem [celé jméno žalovaného], který svou neúčast omluvil ošetřováním člena rodiny. Elektronický podpis žalovaného však nebyl připojen a omluva nebyla ničím doložena. Na návrh zástupce žalobkyně byla za této situace podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednána v nepřítomnosti žalovaného.

4. Žalobkyně podala ve svých stanoviscích k námitkám žalovaného písemná stanoviska, která byla doručována žalovanému. Ve stanovisku ze 17. 8. 2020 zdůraznila, že pojistná událost byla likvidována formou totální škody, tedy že vozidlo nebylo již opravováno, jak bylo původně chybně uvedeno v žalobě. K zásadní námitce promlčení nároku poukázala na to, že počátek běhu promlčecí lhůty, která je tříletá, se váže na okamžik, kdy dojde k výplatě pojistného plnění. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4321/2008 a další judikáty. K tomu uvedla, že k výplatě pojistného plnění došlo 22. 5. 2017 a teprve následujícím dnem začala u postižního nároku běžet promlčecí lhůta. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení (žaloba) byl podán 20. 5. 2020, nemůže být nárok žalobkyně promlčen. K výzvě soudu žalobkyně ve vyjádření z 18. 3. 2021 zmínila, že šetření pojistné události bylo ukončeno dne 11. 5. 2016, kdy byl likvidován poslední nárok uplatněný poškozeným. K tomu dále zmínila, že postižní nárok proti pojištěnému dle zákona náleží výhradně pojistiteli odpovědnosti z provozu vozidla. Postih je možné uplatnit nejdříve poté, co ze strany pojistitele dojde k výplatě pojistného plnění. V tomto směru poukázala na dopis pojistitele [anonymizována tři slova] z 11. 5. 2016 adresovaný právnímu zástupci poškozeného s jeho překladem z německého jazyka. Zmíněná německá pojišťovací společnost je škodním zástupcem žalobkyně na území Německa ve smyslu článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES a o změně směrnic Rady 73/239 EHS a 88/357 EHS o pojištění občansko-právní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. V podání ze dne 23. 9. 2020 žalobkyně vysvětlila, že vůči žalovanému uplatňuje nárok na náhradu vyplaceného pojistného plnění, který se opírá o ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) zákona, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla se odmítl podrobit na výzvu příslušníka policie zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označenému zákazem řídit motorové vozidlo. Pojištěným se přitom podle § 2 písm. f) zákona rozumí osoba, na jejíž povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje (osoba škůdce). V této souvislosti žalobkyně dále uvedla, že u řidiče není rozhodné, zda se jedná o vlastníka vozidla či jinou osobu. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení k žalobě v písemném podání z 23. 2. 2021, v němž uvedla, že pojistné plnění v celkové výši 450 215 Kč bylo ze strany žalobkyně vyplaceno společnosti [právnická osoba], přičemž předtím bylo pojistné plnění v odpovídající částce euro vyplaceno ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poškozenému [jméno] [příjmení]. Toto pojistné plnění následně uplatnila tato společnost společnosti [právnická osoba] Poškozený [jméno] [příjmení] uplatnil právo na pojistné plnění prostřednictvím svého právního zástupce dopisy ze dne 8. 2. 2016 a 9. 2. 2016, a to u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která je škodním zástupcem žalobkyně v Německu. Tento škodní zástupce žalobkyně prováděl šetření pojistné události od 18. 1. 2016, kdy byla pojistná událost nahlášena poškozeným. K nesouhlasu žalovaného o rozsahu náhrady za užívání náhradního vozidla ve výši 28 398,29 Kč uvedla, že pojišťovací povinnost poškozenému nezaplatila celý uplatněný nárok za čtrnáct dní, ale pouze pronájem náhradního vozidla za dobu osmi dnů při sazbě 110,40 Eur, neboť poškozený si pronajal náhradní vozidlo v Německu. Jednalo se o částku 1 051,01 Eur. Žalobkyně podotkla, že ve srovnání s jinou společností, např. [právnická osoba] [příjmení] [jméno] účtuje nájemné až 118,99 Eur; proto se jí zdá nájemné v nižší sazbě za přiměřené. Konečně žalobkyně k výzvě soudu také uvedla, že pojistné plnění bylo převáděno z eur na české koruny ke dni pojistné události, tj. k 17. 1. 2016, tj. 1 Euro za 27,02 Kč Celkem bylo uznáno a vyplaceno pojistné plnění v částce 14 268,72 Eur, což činí v převodu na koruny částku 385 540,81 Kč, přičemž plnění za odtah vozidla v ČR činilo 5 715,82 Kč. Náhrada nákladů za provedení likvidace pojistné události byla stanovena podílem z celkového vyplaceného plnění převedeného na eura, které odpovídá částce 391 256,63 Kč ve výši 15 %, tj. 2 172 Eur plus 10 Eur poplatek za ICT, tj. celkem 2 182 Eur, což dopovídá částce 58 958 Kč. Na jednání konaném dne 13. 4. 2021 žalobkyně doplnila, že pokud se jedná o částku 1 715,82 Kč za odtah vozidla v České republice, jedná se o hodnotu bez DPH.

5. K návrhu žalobkyně soud vyžádal podpis Policie ČR, Územního odboru [obec] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a rozhodnutí [stát. instituce], Odboru správního a dopravního ze dne 5. 6. 2016 č.j. [anonymizováno] [spisová značka].

6. Z protokolu o nehodě v silničním provozu Policie České republiky, Územního odboru [obec] ze dne 17. 1. 2016 vyplývá, že žalovaný dne 17. 1. 2016 v 02,40 hodin řídil motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] v obci [obec] ve směru [územní celek] na [územní celek]. V prostoru vjezdu na parkoviště, v místě, kde je souvislá čára, zleva předjížděl před ním jedoucí osobní motorové vozidlo [značka automobilu] [příjmení], [registrační značka], mezinárodní poznávací značky D, řízené řidičkou [jméno] [příjmení] a pravou boční částí vozidla se střetl s boční částí předjížděného vozidla, které po střetu vjelo vpravo mimo komunikaci, kde narazilo na zde umístěnou lampou veřejného osvětlení. Žalovaný následně vjel s vozidlem [značka automobilu] na levý okraj komunikace, kde se přední částí vozidla střetl s betonovým květníkem, který byl ohozen na zde zaparkované osobní motorové vozidlo [značka automobilu], které rovněž poškodil. Vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno] řízené žalovaným zastavilo na komunikaci, přičemž řidič vozidla [celé jméno žalovaného] z místa dopravní nehody začal utíkat, avšak byl pronásledován a poté zadržen hlídkou Městské policie [obec]. Následně byl vyzván hlídkou Policie Obvodního oddělení [obec] k provedení dechové zkoušky, což odmítl a dále byl hlídkou vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, které rovněž odmítl. Ve spise je mimo jiné založen také úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů, kdy u kontrolované osoby [celé jméno žalovaného] byla zjištěna vrávoravá chůze a nejistý postoj. Ve spise jsou založeny úřední záznamy o podaných vysvětleních účastníků nehody [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] jakož i další listinné materiály jako fotodokumentace a úřední záznamy příslušníků policie.

7. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 5. 6. 2016 byl [celé jméno žalovaného] uznán vinným přestupky podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k ), 125c odst. 1 písm. d), § 125c odst. 1 písm. i) bod 4. zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ve výrokové části zjištěného skutkového stavu se v souladu s podanou žalobou i protokolem o nehodě v silničním provozu uvádí, že obviněný [celé jméno žalovaného] začal z místa dopravní nehody utíkat, přičemž byl pronásledován a zadržen hlídkou Městské policie [obec]. Poté byl vyzván hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR [obec], aby se podrobil dechové zkoušce, což odmítl. Dále byl hlídkou vyzván, aby se podrobil lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu, které rovněž odmítl. Tímto rozhodnutím byla žalovanému uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 8. 7. 2016. Podle ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal. Soud je proto vázán skutkovým stavem výroku o vině žalovaného tak, jak jej zjistil a pravomocně o něm rozhodl Městský úřad Přeštice.

8. Podle § 10 odst. 1 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen Zákon o pojištění) platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky, nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na jednání žalovaného po dopravní nehodě dne 17. 1. 2016. Soud má proto za prokázané, že pojistitel, kterou je v daném případě [právnická osoba] Tato skutečnost vyplývá z jeho mezinárodní pojistné karty, což dokládá protokol o nehodě v silničním provozu. Proto má tento pojistitel proti žalovanému právo na náhradu toho, co za něho plnil.

9. Z listinných důkazů založených ve spise je zřejmé, že šetření pojistné události probíhalo ve Spolkové republice Německo a škodním zástupcem žalobkyně v tomto území byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z tohoto šetření lze dovodit, že pojistná událost byla likvidována jako tzv. totální škoda, což žalobkyně doložila přípisem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] z 18. 2. 2016, která vyčíslila hodnotu použitelných zbytků vozidla na částku 11 810 Eur (viz č.l. 122 spisu), což činí částku 319 106,20 Kč. Soud se přitom ztotožnil s názorem žalobkyně, že převod hodnoty eura na české koruny má být proveden ke dni, kdy došlo k pojistné události. K tomuto dni činil kurz české koruny 27,02 za 1 Euro. Hodnota zbytků byla stanovena na základě znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která vyúčtovala tyto náklady, které byly vyplaceny v částce 1 084,13 Eur jak vyplývá z listin založených na č.l. 20, č.l. 37, č.l. 122 spisu. Jedná se tudíž o částku 29 290,49 Kč, přičemž tato částka byla rovněž vyplacena zástupci poškozeného. Za odtah poškozeného vozidla z České republiky do Německa bylo zaplaceno 323,68 Eur což činí v přepočtu 8 745,83 Kč (viz č.l. 19, 39 spisu). Za odtah vozidla provedený [právnická osoba] [příjmení] byla vyúčtována částka 5 721,50 Kč bez DPH; faktura je založena na č.l. 18 spisu. Pokud se jedná o použití náhradního vozidla poškozeným, žalobkyně neuznala účtem A. Petermüllera, který je založen na č.l. 38 čtrnáct dnů po 110,40 Euro za den nýbrž pouze osm dní, tedy částku ve výši 1 051 Euro za dobu od 18. 1. 2016 do 25. 1. 2016, což v přepočtu činí 28 398,29 Kč. Vzhledem k tomu, že došlo k šetření a likvidaci pojistné události ve Spolkové republice Německo [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], má i tato společnost právo na náhradu svých nákladů s tím spojených. Tyto náklady byly uhrazeny uvedené německé pojišťovací společnosti dne 22. 5.2017 částkou 58 958 Kč, jak dokládá platba založená na č.l. 127 spisu.

10. K námitkám k právním názorům žalovaného soud zaujal následující stanovisko. Především soud nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že nárok žalobkyně je promlčen. V tomto směru se soud v podstatě ztotožnil s názory žalobkyně učiněné v jejích vyjádřeních. Podle ustanovení § 626 obč. zák. práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Toto ustanovení tedy upravuje počátek promlčecí lhůty tak, že tato lhůta začne běžet za rok od pojistné události, pokud pojišťovna v této době ukončí své šetření a sdělí výsledek pojištěnému. Podle ustanovení § 2797 obč. zák. pojistitel zahájí bez zbytečného odkladu šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu jeho povinnosti plnit. Podle § 9 odst. 3 písm. a Zákona o pojištění je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu a ukončit šetření ve lhůtě ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na pojistné plnění. Šetření je skončeno sdělením o výsledku osobě, která uplatnila právo na pojistné plnění; na žádost této osoby jí pojistitel v písemné formě zdůvodní výši pojistného plnění popřípadě důvod jeho zamítnutí. Z toho lze dovodit, že pokud šetření není včas ukončeno, promlčecí lhůta plyne až od dodatečného ukončení šetření. Tento závěr se uplatní v případě, že se později ukáže, že pojišťovna dospěla k nesprávným závěrům (např. že k pojistné události nedošlo či pojištěný nemá právo na pojistné plnění). Za takových okolností je věcí pojištěného, který tvrdí opak, aby v promlčecí lhůtě, jež plyne od doby, kdy mu pojišťovna oznámila výsledek šetření, učinil vlastní skutková zjištění a podal u soudu žalobu o doplacení rozdílu. Je možné proto uzavřít, že tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 obč. zák.) započne dnem, kdy pojišťovna s ohledem na okolnosti případu měla a mohla šetření ukončit. Podle ustanovení § 626 obč. zák. se posunuje počátek běhu obecné tříleté promlčecí lhůty, přičemž dokonce i objektivní promlčecí lhůta uvedená v § 629 odst. 2 obč. zák., kdy se majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy právo dospělo. Jestliže šetření pojistné události bylo ukončeno 11. 5. 2016, tak dokládá dopis [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] právnímu zástupci poškozeného z 11. 5. 2016 a poté došlo k výplatě pojistného plnění. Proto nemohlo dojít k promlčení práva na pojistné plnění, jestliže začalo běžet jeden rok od pojistné události a jestliže majetkové právo promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne splatnosti pojistného plnění, neboť splatnost podle ustanovení § 2798 odst. 1 obč. zák. nastává do patnácti dnů ode dne skončení šetření. Lze proto dovodit, že jak subjektivní i objektivní promlčecí lhůty byly dodrženy.

11. Vzhledem k již zmíněné vázanosti soudu výrokem o vině žalovaného rozhodnutím [stát. instituce] žalovaný nijak nevyvrátil okolnost, že pojistitel žalovaného má právo na náhradu toho, co na žalovaného plnil ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

12. Námitky žalovaného k výši částek, které byly německým pojistitelem vyplaceny poškozenému, nemohou podle názoru soudu rovněž obstát. Žalobkyně vysvětlila, že došlo k totální škodě a to z jakých důvodů plnila poškozenému jednotlivé částky. Hodnotu zbytků vozidla odhadla německá [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] svým znaleckým posudkem. Proto argumentace žalovaného a jeho představy o hodnotě a výši způsobené škody na [značka automobilu] nejsou opodstatněné. Obdobně i názory žalovaného na výši vyplacených částek za odtah vozidel v České republice a v Německu. Žalobkyně vysvětlila a doložila vyplacené částky za odtah poškozeného vozidla. Pojistné plnění za odtah vozidla v České republice [právnická osoba] [příjmení], [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo v připojené faktuře (č.l. 18) dostatečně vysvětleno. Jedná se o náklady za odtah vozidla ve vzdálenosti 39 km po 18,50 za kilometr; dále je účtována částka za vyproštění vozidla 3 000 Kč, za manipulaci s vozidlem 750 kč, za parkovné 500 Kč, za vydání vozidla po pracovní době 650 Kč, poplatek pro dispečink činil 100 Kč. Částka 5 721,50 Kč byla pochopitelně vyplacena bez DPH. Pokud se jedná o [právnická osoba] [příjmení] [jméno], tato firma si účtovala za odtah poškozeného vozidla z Česka do dílny v [obec] (cca 170 km) částku 272 Eur s připočtením 19 % DPH, tedy částku 323,68 Eur. Tato částka není podle názoru soudu nijak nepřiměřená, zejména když žalobkyně provedla srovnání s jinou německou odtahovou službou. Pokud žalovaný vychází z cen odtahové služby v České republice, za odtah vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] nelze podle názoru soudu toto srovnání přisvědčit. Obdobně je tomu i v případě jeho výhrady k výši ceny za pronájem náhradního vozidla poškozeným. Bylo již zmíněno, že pojistitel odmítl za pronájem uhradit poškozeným požadovaných čtrnáct dnů, ale pouze osm dní za tento pronájem. Další objektivizace oprávněnosti takto účtovaných nákladů by byla možná jen na základě znaleckých posudků, na jejichž nákladech by se žalovaný musel zálohově podílet. Žalovaný důkaz znaleckým posudkem ani nepožadoval. Soud proto učinil závěr, že žalovaný svá tvrzení vztahující se k výši zmiňovaných nákladů či jejich oprávněnosti ničím neprokazoval. To platí i v případě náhrady nákladů za provedení likvidace pojistné události, které byly vyplaceny v německé [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na právní předpisy, v nichž se šetření pojistné události na území Německa má řídit a vysvětlila způsob výpočtu. Doklad o vyplacené náhradě je založen na č.l. 127 spisu. Ze všech těchto důvodů soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve sporu úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 18 009 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení advokátem. Náhrada nákladů právního zastoupení sestává z odměny advokáta podle ustanovení § 7 bod 6 vyh. č. 177/1996 Sb. za sedm úkonů právní služby po 10 140 Kč, z náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 4 této vyhlášky rovněž za sedm úkonů právní služby po 300 Kč za úkon, za překlad znaleckého posudku vyhotoveného [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 4 404,40 Kč, z náhrady cestovních výdajů podle ustanovení § 13 odst. 5 vyhlášky za jízdné soukromým motorovým vozidlem z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 338,24 Kč a z náhrady za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za 12 započatých půlhodin po 100 Kč. Dále byla připočítána na podkladě ustanovení § 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř. náhrada daně z přidané hodnoty v celkové výši 17 014,75 Kč.

14. Doba plnění uložených povinností byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena ve lhůtě 3 dnů.