6 C 23/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A , Anonymizováno 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B , Anonymizováno oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro určení vlastnického práva k nemovitým věcem I. Žaloba se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám jejich advokáta náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 58/5 (zahrada) o výměře 19 m² a pozemku p. č. 57/3 (zahrada) o výměře 45 m², vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . S následujícím odůvodněním: žalobce se stal na základě smlouvy postupní (realizována notářským zápisem č. j. , Anonymizováno, ; státní notář , jméno FO, ) mimo jiné i vlastníkem st. p. č. 4/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 557 m², jehož součástí je stavba – budova č. p. 8 (rodinný dům), a p. p. č. 232/8 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -jih, a to v rozsahu ideální polovina ve vztahu k celku. Druhou polovinu domu č. p. 8 se st. p. č. 4/2 a 232/8 získal žalobce do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne , datum, (smlouva registrována Státním notářstvím pro , adresa, -jih dne , datum, pod číslem registrace I. 795/84). Následně žalobce od žalovaných zakoupil kupní smlouvou (realizována notářským zápisem č. j. , Anonymizováno, ; státní notářka , tituly před jménem, , jméno FO, ) p. p. č. 58/1 o výměře 1 457 m² a p. p. č. 57/2 o výměře 66 m², vše v katastrálním území , adresa, . Žalobce posléze nemovitosti užíval a vzhledem k neexistenci tehdy elektronického přístupu do katastru nemovitostí, a k neexistenci digitalizace katastru, užíval nemovitosti v rozsahu tak, jak dokládá k důkazům přiložená fotodokumentace, pro potřebu svou a své rodiny. Žalobce jakožto vlastník mimo jiné i p. p. č. 58/1, 233/2, 57/2, 233/1 užíval v dobré víře i p. p. č. 58/5 a část p. p. č. 57/1 (pod označením 57/3). Tento stav trval po dobu cca 30 let. Bez ohledu na výše uvedené však žalobce mohl zjistit, že faktický stav neodpovídá stavu právnímu. Ke dni realizace smlouvy kupní ze dne , datum, , na jejímž základě žalobce od žalovaných odkoupil díl z p. p. č. 4/1 o výměře 48 m² pod označením 4/3, žalobce dle přiloženého geometrického plánu zjistil, že p. p. č. 58/5 (zahrada) o výměře 19 m² je jiného vlastníka, neboť z ní nabyl díl C o výměře 4 m². Nepochybné však je, že žalobce od roku 1981 do roku 2003 v dobré víře užíval jak pozemek p. p. č. 58/5, tak část z pozemku p. p. č. 57/1 pod označením 57/3 a vydržel tak vlastnické právo uplynutím doby delší než 10 let. V neposlední řadě faktem ve věci je, že žalobce daroval svému synovi (, jméno FO, ) darovací smlouvou ze dne , datum, veškeré nemovité věci, které měl jako vlastník zapsané na listu vlastnictví (nemohlo se tak dít u pozemku p. p. č. 58/5, respektive 57/3), neboť tyto nemovité věci nebyly zapsány na listu vlastnictví ve prospěch žalobce.

2. Žalovaní se žalobě bránili, nárok neuznávali. Nesporným učinili veškerá tvrzení žalobce týkající se nabytí vlastnického práva k uvedeným nemovitostem. Jako nepravdivá a ničím nepodložená označili žalobcova tvrzení o užívání v dobré víře i pozemku p. p. č. 58/5 a část pozemku p. p. č. 57/1 pod označením 57/3 (dále jen „sporné pozemky“). Uvedli, že žalobci byla vždy známa skutečnost, že k uvedeným (sporným) pozemkům nemá vlastnické právo a fakticky je neužíval. Dokládali to geometrickým plánem (dále jen „GP“ nebo „geometrický plán“), který nechal vypracovat sám žalobce po dohodě se žalovanými. Uvedeným GP byla vytvořena hranice tak, aby žalobcům byl zachován přístup k vjezdu do stodoly (z pozemku p. p. č. 58/5), která je v jejich vlastnictví. Mimo to, žalobci využívali předmětných pozemků pro přístup k běžné údržbě stavby a zejména opravy střechy.

3. Soud se nejprve zabýval splněním procesní podmínky podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Při zkoumání této procesní podmínky dospěl soud k závěru, že je v daném případě dán naléhavý právní zájem, který soud spatřuje v potřebě uvést do souladu skutečný stav se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vyžadovaný ustanovením § 80 o. s. ř. je podle ustálené soudní praxe dán především tehdy, když žalobce tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro někoho jiného.

4. Ve věci učinili účastníci nespornými skutečnostmi vlastnictví nemovitostí jak žalobce (respektive jeho syna) a žalovaných a skutečnost, že žalovaní hradili za sporné pozemky daň z nemovitých věcí od roku 1993 až dosud (do roku 2024). Spornou a ve věci zásadní otázkou tak zůstalo, zda došlo k nabytí vlastnictví sporných pozemků vydržením žalobce a zdali byl žalobce po celou dobu případné vydržecí doby v dobré víře (respektive naplnil limit nedostatku nepoctivého úmyslu).

5. Soud provedl ve věci veškeré listinné důkazy, které byly soudu předloženy a zjistil následující skutečnosti: mezi rodinami žalobce a žalované jako sourozenci docházelo v průběhu let (od 70. let minulého století) k čilému zcizování nemovitostí (ať už formou darování od jejich rodičů, respektive jejich matky , jméno FO, , později , jméno FO, , či koupě mezi žalobcem a žalovanými) až do roku 2003, kdy situace s vypořádáním sourozenců stran rodinného nemovitého majetku dosáhla zhruba dnešní podoby. Pokud byly vztahy v pořádku, pak asi nebyl problém, že žalobce se svou rodinou a tehdy nezletilou dcerou Kateřinou (ročník 2000) mohl užívat i pozemky, které v jeho vlastnictví právně nebyly (bez ohledu a relevance, zda znal právní stav věci), a to zejména s ohledem na to, že původní majitelkou všech nemovitostí byla matka žalobce a žalované (babička Kateřiny, která je na fotografiích zachycena společně s ní). Fotografie s dcerou žalobce, jež je ve věku cca do 10 let tak nemohou prokazovat, že žalobce užívá dotčené pozemky po celou dobu v dobré víře, neboť sami účastníci při místním šetření potvrdili soudu, že jejich vzájemné problémy se datují (až) do doby údajného zakopání psa na hranici jejich pozemků (Příkaz , právnická osoba, Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj ze dne , datum, – v tomto příkaze se uvádí, že těsně u obvodové zdi stodoly žalovaných je zakopáno několik kadáverů psů žalobce; poslední v prosinci 2021) a vygradovali tak zřejmě vleklé a možná i zasuté problémy pramenící ze vztahu matky , jméno FO, se svými dětmi – žalobcem, respektive žalovanou. Žalobce tak v té době, kdy jejich rodinné vztahy byly ještě v pořádku (tj. minimálně s vysokou mírou pravděpodobnosti až do roku 2021), což lze potvrdit i například smlouvou kupní ze dne , datum, , kterou žalovaní prodali část svých nemovitostí žalobci, mohl jistě užívat sporné pozemky tzv. „v rámci rodiny“. Ze současného postoje účastníků je vidno, že nejsou schopni se dohodnout na ničem, jejich vztahy jsou vážným způsobem narušeny; jestliže tedy v roce 2003 byli schopni uzavřít kupní smlouvu a dohodnout všechny parametry smlouvy, dovozuje z toho soud, že minimálně (ještě i) v této době byly jejich vztahy v normě či v pořádku.

6. Soud ke zjištění místních poměrů provedl místní šetření, ze kterého zjistil, že sporné pozemky jsou v podstatě ponechány ladem, a to evidentně již delší dobu (viz fotografie pořízené při místním šetření dne , datum, ), nacházejí se za stodolou, která opticky odděluje plochu žalovaných (jakýsi dvorek) od plotu a nemovitostí žalobce. V blízkosti sporných pozemků je prostor pro chov slepic a jinak je místo aktivně nevyužíváno, není o něj více méně nijak pečováno.

7. Ustanovení § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.Ustanovení § 1090 odst. 1 o. z. K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.§ 1091 odst. 2 o. z. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.§ 1095 o. z. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

8. Soud účastníky při jednání poučil v souladu se skutkovým tvrzením žalobce o vydržení sporných pozemků užíváním jako pozemků vlastních po dobu více jak 10 let. Následně žalobce tvrdil okolnosti mimořádného vydržení. Podle názoru soudu v tomto případě obstojí poučení poskytnuté na prvním jednání i pro posouzení mírnější formy mimořádného vydržení oproti vydržení řádnému, neboť žalovaným se podařilo prokázat „nepoctivý úmysl“ žalobce (respektive „nedostatek dobré víry“) již samotnou listinou – Geometrický plán vyhotovený dne , datum, Bočkem potvrzeno , tituly před jménem, , jméno FO, J. dne , datum, , který nechal vypracovat dle sdělení , jméno FO, , pracovnice Katastrálního pracoviště Plzeň-jih (Katastrální úřad pro Plzeňský kraj) sám žalobce (dále jen „GP“ nebo „geometrický plán“).

9. U mimořádného vydržení postačuje pouhé uplynutí vydržecí doby a zákon stanovuje „limit“ v podobě nepoctivého úmyslu, tzn., že se nevyžaduje jako u řádného vydržení poctivá držba. Soud však shledal u žalobce nepoctivý úmysl, neboť on sám byl zadavatelem geometrického plánu, který zcela jasně vymezil hranice mezi sousedními pozemky. Žalobce si tak po celou dobu musel být této skutečnosti vědom a k jeho důkazům, že po celou vydržecí dobu tyto sporné pozemky užíval, soud odkazuje na své odůvodnění výše (odst. 5.) ohledně doby a nenarušených rodinných vztahů, kdy užívání jejich pozemků žalobcem mohli žalovaní tiše tolerovat a následné změny v rodinných vztazích mohly způsobit intenzivní potřebu žalobce uvést právní stav do souladu s faktickým, ale v tento moment již přes nesouhlas žalovaných.

10. Soud žalobu zamítl, neboť, jak vyplývá již ze zmíněné listiny GP, je na kopii tohoto geometrického plánu zřejmá výrazná (šikmá) linie, která vyznačuje hranici mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a žalovaných, která je zcela jasně (na první pohled) seznatelná a navíc tvoří hranici, která je dle názoru soudu logickým zachycením praktického využívání pozemků v reálném životě (zejména týká-li se venkovských hospodářských stavení). Jak soud mohl seznat z místního šetření provedeného dne , datum, vrata do stodoly žalovaných by de facto nešla využívat, pokud by hranice mezi pozemky vedla žalobcem navrhovaným způsobem, tedy, že hranicí by byla zeď (s vraty) stodoly. Rozumný hospodář v případě, že má tu možnost, zpravidla nedopustí, aby zeď byla zároveň hranicí pozemku, neboť o zeď, potažmo stavení, se musí starat, vykonávat běžnou údržbu a opravy. Uvedené platí o to víc, že se jedná o stodolu, která má z této strany vrata a tím pádem by se (pro narušené sousedské a rodinné vztahy) muselo řešit nějaké zatížení pozemku, ať už služebností stezky či cesty, což by situaci mezi účastníky neuklidnilo, naopak by tato situace potenciálně generovala další spory mezi účastníky. Pro úplnost je potřeba uvést, že soud si je vědom, že reálným problémem zůstává, že žalobce je vlastníkem malé výseče pozemku, který těsně sousedí se stodolou žalovaných, avšak je v sevření pozemků, které jsou ve vlastnictví žalovaných. Což činí pozemek žalobce pro jakékoliv využití prakticky bezcenným.

11. Soud si na tomto místě dovolí osobnější poznámku, že z projednání věci nabyl přesvědčení, že celý problém s pozemky mezi rodinami žalobce a žalovaných je hlubší a primárně nejde o pozemky. Všichni účastníci žijí v prostředí, kde na nějakém metru čtverečním pozemku nesejde. Všichni vlastní poměrně rozsáhlé pozemky, které jim štědře dopřávají možnosti jak soukromí, tak širokého využití pozemků v krásné krajině. Soud vnímá jako obrovskou rodinnou zátěž vleklý spor sourozenců, který přerostl v nenávist vůči (téměř) všem členům rodiny. Pokud by všichni zúčastnění dokázali v brzké době získat jistý odstup a nadhled, všem by se ulevilo a mohli by žít o to spokojenější, klidnější a naplněnější život. Soud si je dostatečně dobře vědom faktu, že mnohem snadněji se takové skutečnosti říkají, než dělají, ale přesto apeluje na účastníky, aby byli ve svých činech i slovech zdrženliví a měli na paměti zásadu, jež vyjadřuje základní princip svobody a odpovědnosti: právo jednotlivce končí tam, kde začíná právo druhého, případně „regula aurea“ (zlaté pravidlo): nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě. Zkrátka všem by prospělo, kdyby se vzájemné kontakty omezily na nejnutnější minimum.

12. Pro nadbytečnost pak soud zamítl návrh na výslech svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , jejíž nedatované dopisy psané rukou provedl k důkazu a zjistil, že navrhovaná svědkyně (ročník 1934) se velice podrobně zabývá skutečnostmi, které se odehrály před více než 20 lety.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle kritéria úspěchu ve věci dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady představují náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, (respektive od , datum, ve výši , částka, ) sestávající z částky , částka, (respektive od , datum, ve výši , částka, ) za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po , částka, (3 x) , částka, (6 x od , datum, ) dle § 13 odst. 4 a. t. a náhradu za promeškaný čas (3 jednání po , částka, za promeškaný čas dle § 14 a. t. a cestovní náklady ve výši , částka, (3 cesty provedené osobním automobilem Mitsubishi ASX 2.0, registrační značky , SPZ, z Letin do Plzně a zpět při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 6,66 l na 100 km).