6 C 323/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky 41 757 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, v rozsahu do částky 31 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 757 Kč za dobu od 15. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalované, advokáta [titul] [jméno] [příjmení], částku 11 651 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 41 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná [celé jméno žalované], příslušnice Police ČR se ve funkci policejní psovodky dopustila pochybení při manipulaci se služebním psem, které bylo vyhodnoceno jako nesprávný úřední postup, k němuž došlo [datum]. Ze shromážděného spisového materiálu Policie ČR [stát. instituce] vyplývá, že v řízení ve věcech kázeňských byl učiněn závěr, že žalovaná se dopustila porušení základních povinností příslušníka Policie ČR, neboť v příčinné souvislosti s tímto kázeňským přestupkem došlo ke zranění [jméno] [příjmení], který byl pokousán služebním psem. Ministerstvo vnitra z důvodu nesprávného úředního postupu žalované dovodilo odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně vyplatila poškozenému [jméno] [příjmení] náhradu škody na zdraví ve výši bolestného vypočtené v režimu metodiky Nejvyššího soudu ČR a za ztížení společenského uplatnění poškozeného. Takto bylo vyplaceno bolestné ve výši 11 008 Kč, nemateriální újma ve výši 12 262 Kč, ztráta na výdělku ve výši 14 635 Kč, přičemž náklady za vypracovaný znalecký posudek činily 4 300 Kč. Po upřesnění hodnoty bodu platné pro úrazy v roce 2016 byla výše bolestného upravena o částku 10 560 Kč a v uvedených hodnotách je proto po žalované požadována částka 41 757 Kč na podkladě ustanovení § 17 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen zákon).

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, jak z věcných, tak z právních důvodů. Nečinila sporným, že poškozeného [jméno] [příjmení] pokousal pes, kterého měla přiděleného k výkonu své služby, ale k pokousání nedošlo při služebním zákroku ani při služebním úkonu, ale při nakládání psa do služebního automobilu. Poté, co pes neuposlechl pokyn k naskočení do automobilu, vysmekl se žalované z držení, utekl a při tom pokousal poškozeného. Nebyla tudíž splněna základní podmínka k uplatnění nároku na náhradu škody při výkonu veřejné moci dle zák. č. 82/1998 Sb. Existence tohoto zákona nevylučuje obecnou odpovědnost organizační složky státu, přičemž podle názoru žalované subjektem, který měl poskytnou poškozenému odškodnění, mělo být [stát. instituce], nikoli [stát. instituce]. Náhrada škody měla být proto řešena podle ust. § 2933 občanského zákoníku. Tuto argumentaci žalovaná použila ještě před podáním žaloby u žalobkyně na její výzvu k zaplacení regresní náhrady škody. Žalovaná právně dovozovala, že ve věci nebyla prokázána aktivní legitimace žalobce k žalobě na základě odpovědnostního vztahu a žalované tak nevznikla regresní povinnost vůči žalobkyni.

3. Soud konstatoval, že mezi účastníky bylo sporné, jaký orgán a z jakého právního titulu měl řešit případnou odpovědnost žalované za vznik škody, zda došlo k zaviněnému jednání žalované a v jaké formě, jestli se jedná o jednání, které může být předmětem regresní náhrady uplatněné žalobkyní a zda žalovaná vůbec měla v daném případě postavení úřední osoby.

4. Žalobkyně k žalobě připojila spis Policie ČR, [stát. instituce], z něhož vyplývá, že rozhodnutím náměstka ředitele tohoto krajského ředitelství ze dne 13. 3. 2017 byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru. Podle skutkového zjištění tohoto policejního orgánu žalovaná jako psovodka z oddělení služební kynologie [obec] [anonymizována dvě slova] dne [datum] kolem [údaj o čase] hodin v obci [obec] při umístění přiděleného služebního psa jménem [příjmení] do přepravního boxu umístěného v zadní části služebního vozidla tomuto uvolnila vodítko, přičemž služební pes neuposlechl pokynu k umístění do boxu, vytrhl se jí z držení, vyběhl vlevo okolo zadní části služebního vozidla a v ulici [ulice] napadl [jméno] [příjmení], kterého strhl na zem před vozidlo, přičemž v důsledku napadení psem tento utrpěl zranění s dobou léčení v době od [datum] do [datum]. Žalovaná sice nepředpokládala, že by služební pes neuposlechl jejího pokynu k naskočení do přepravního boxu, ač to s ohledem na jeho chování spočívající v podrážděnosti z předchozího zákroku vědět měla a mohla. K odepnutí vodítka z obojku psa došlo na ulici, tedy v prostoru veřejnosti přístupném, kde mohla předpokládat pohyb nezúčastněných osob. Měla tudíž předpokládat výší míru opatrnosti a dostatečně zabezpečit ovládání služebního psa. Za to byl žalované uložen kázeňský trest písemného napomenutí. Odvolání žalované proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím ředitele [stát. instituce] ve věcech služebního poměru 8. 6. 2017. Z obsáhlého odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího orgánu lze dovodit, že u žalované došlo k zaviněnému jednání z nedbalosti, a to ve formě nedbalosti nevědomé. Odvolací orgán poukázal na okolnosti případu, kdy žalovaná z důvodu předchozího policejního zákroku se služebním psem a jeho potřísnění štiplavou látkou z hasicího přístroje, reagoval podrážděně a žalovaná měla a mohla předvídat jeho změnu chování spočívající v jeho neuposlechnutí povelu k nastoupení do přepravního boxu. Dle názoru odvolacího orgánu nebylo možné ani zohlednit namítanou skutečnost, že držení služebního psa při jeho neočekávané reakci jej nakládala v mrazivém počasí a bezprostředně před tím jej umývala rukou namočenou do vody. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2018 č.j. [číslo jednací] bylo toto rozhodnutí ředitele [stát. instituce] zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že se policejnímu odvolacímu orgánu nepodařilo vyvrátit námitku [celé jméno žalované] týkající se povinnosti přepravovat a umísťovat psa do automobilu bez náhubku, neboť se k této námitce ve svém rozhodnutí nevěnoval. Za situace, že se jednalo o pochybení, mající přímí vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, nemá výrok napadaného odvolacího rozhodnutí podle závěru soudu dostatečnou oporu v odůvodnění. Posledním rozhodnutím, které bylo založeno v policejním spisu je rozhodnutí ředitele [stát. instituce] ve věcech služebního poměru ze dne 18. 5. 2020, kde rozhodnutí o uznání viny, za což byl žalované udělen kázeňský trest písemného napomenutí bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno. Zastavení kázeňského řízení bylo konkrétně odůvodněno tím, že došlo k překročení prekluzívní lhůty pro pravomocné skončení věci vyplývající z § 20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého přestupek nelze projednat, uplynul-li rok od jeho spáchání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 27. 5. 2020.

5. Žalovaná byla dne 18. 6. 2021 vyslechnuta v procesním postavení účastnice řízení. Ve své výpovědi souvisle a podrobně popsala své chování a chování psa před tím, než pes [příjmení] napadl poškozeného [příjmení]. Uvedla, že pes byl jejím čtvrtým psem a již dříve prováděla sportovní kynologii. Z toho žalovaná dovozuje, že má zkušenosti se psy. Popsala předchozí incident, k němuž došlo před napadením poškozeného [příjmení]. Byla se psem zavolána ke příslušníky policie, kteří vyšetřovali rvačku osob ze dvou ubytoven ve [obec]. Tam došlo k tomu, že ubytovaní vystříkali hasicí prášek z hasicího přístroje po celé chodbě. Z hasící pěny jí pálili oči i dlaně a rovněž tak psa. Poté, co byla za pomoci psa zlikvidována rvačka ubytovaných, kteří se vrátili do svých pokojů, čekala v kuchyňce se psem, kdyby znovu začala situace eskalovat. Pes byl pořád na vodítku a měl ochranný košík. Když bylo šetření na ubytovně dokončeno a zákrok byl ukončen, jela s policisty do [obec] na jejich obvodní oddělení, aby tam umyla a očistila psa. Před služebnou psa uvázala k plotu za vodítko a jednou miskou psovi opláchla hlavu, oči a dále i packy a druhou rukou mu dala napít. Bylo to v zimě, kdy byla teplota kolem - 9° C. Pes reagoval normálně, nevykazoval žádné změny. Psa poté odvázala, ale dál držela na vodítku. Po otevření služebního vozu [značka automobilu] měla v kufru tohoto vozu speciální přepravku pro služebního psa, kde nad přepravkou je prostor k ukládání vodítka, náhubku a dalších potřeb pro psa. Podle tvrzení žalované se dle závazného pokynu pro použití služebního psa služební pes do kotce neměl vkládat s vodítkem ani s náhubkem, aby se případně neuškrtil nebo si neulomil zub apod. Se psem stála nad otevřeným kufrem vozidla, přičemž psa měla stále na vodítku, poté jednou rukou držela vodítko a druhou otevřela dvířka boxu a psovi dala povel k nastoupení. Když se předními tlapkami pes opřel o hranu boxu, chytla jej levou rukou za obojek a pravou mu odepla vodítko. Pes byl v podstatě svou pření částí již v přepravním boxu, ale najednou se jí vytrhl, navalil na nohy, což donutilo žalovanou couvnout. Potom pes oběhl vozidlo z levé strany, a přesto, že za ním běžela, tak asi metr před autem srazil pana [příjmení]. Psovi dal ihned povel, aby poškozeného pustil. Na další pokyn potom skočil pes do přepravního boxu a žalovaná jej zavřela. Žalovaná poté běžela k poškozenému, aby zjistila, co se s ním stalo. Ten však byl podle jejího mínění pod vlivem alkoholu a zjistila že je zraněn na levé ruce, kde měl roztrženou kůži. Proto jej obvázala, naložila do auta a odvezla do [anonymizováno] nemocnice. Potom za něj dokonce zaplatila i poplatek 90 Kč. Poškozenému se omluvila a poučila jej o právech uplatnit náhradu škody. Uvedené chování služebního psa si žalovaná vysvětluje tak, že pes je vycvičen k tomu, aby reagoval na osoby pod vlivem alkoholu. Je přesvědčena, že předchozí událost, kdy psa použila v ubytovně, neměla na pokousání poškozeného žádný vliv. Bylo to totiž již asi hodinu po tomto zákroku a pes se po omytí zklidnil. Nikdy před tím takovýto problém neměla. Zdůraznila, že psa držela pevně za obojek a že nijak nepochybila ohledně závazného policejního pokynu.

6. Z pokynu policejního prezident č. 145 z 8. 7. 2014, kterým byla upravena činnost služební kynologie, podle ust. článku 24 písm. j) je psovod při všech činnostech s jemu přiděleným služebním psem povinen počínat si tak, aby služební pes nemohl způsobit škodu na zdraví a majetku osob a psovod nesmí připustit vzdálení služebního psa na takovou vzdálenost, aby jej nemohl bezpečně ovládat.

7. K návrhu žalované byla vyžádána odborná vyjádření o postupu žalované při nakládání služebního psa do služebního automobilu postupem, který žalovaná popsala ve své výpovědi, fotodokumentace přepravního boxu a zpráva Českého hydrometeorologického ústavu, jaké bylo počasí dne [datum] v době od [anonymizováno] do [datum] do [anonymizováno] hod v Městě [obec]. Ředitel [stát. instituce] ve svém stanovisku k návrhu žalované uvedl, že krajské ředitelství není oprávněno vydávat jakákoliv závazná stanoviska pro účely soudního či jiného řízení. Ve stanovisku bylo zopakováno, jak probíhalo přestupkové řízení, které bylo nakonec zastaveno. Konstatuje se v něm věcně otázka správnosti či nesprávnosti postupu při manipulaci se služebním. Ve stanovisku je odkaz na článek 24 písm. j) pokynu policejního prezidenta č. 145, dále na článek 2 odst. 1 pokynu ředitele služby pořádkové policie [číslo] kterým se podrobněji upravuje činnost služební kynologie. Zde se uvádí, že při výkonu služby je služební pes zpravidla opatřen náhubkem a psovod jej má upoutaného na vodítku. Při použití služebního psa psovod postupuje dle aktuální potřeby s cílem dosažení zamýšleného účelu použitím psa. Rovněž ve vyjádření náměstka policejního prezidenta v oboru služební kynologie a hipologie policejního prezídia ČR z 20. 9. 2021 je odkaz na článek 24 písm. j) pokynu policejního prezidenta č. 145/2014. Ředitel tohoto útvaru poukazuje na to, že tento článek žalovaná porušila. Navíc je zde uvedeno, že odbor služební kynologie a hipologie ani [stát. instituce] neupravovalo detailní postup policistů při nakládání služebního psa do auta či přepravního boxu. Z ustanovení § 8e zák. č. 246/1992 Sb. lze také dovodit, že chovatel musí zajistit, aby dopravní prostředky, kontejnery, klece apod. k jejich vybavení byly konstruovány a udržovány tak, aby se předešlo zranění a utrpení a zajistila se bezpečnost zvířat. Z fotodokumentace dopravního boxu je zřejmé, že box vypadá jak jej popsala ve své výpovědi žalovaná. Vyžádaná zpráva Českého hydrometeorologického ústavu, pobočka [obec] uvádí, že v lokalitě [obec] bylo ve vyžadovaném období mrazivé počasí a teplota vzduchu postupně klesala z -6 na -8°C, byl slabý proměnlivý vítr o rychlosti do 2 m/s. a srážky ani sněhová pokrývka se nevyskytovaly.

8. Soud po vyhodnocení skutkových okolností případu nemohl přihlédnout sdělení ředitele odboru služební kynologie a hipologie policejního prezidia o tom, že postup policistů při nakládání služebního psa do auta či přepravního boxu nebyl detailněji upraven. Lze proto pouze vycházet ze zmiňovaného článku 24 písm. j) pokynu policejního prezidenta č. 145 z 8. 7. 2014 a pokynu ředitele služby pořádkové policie policejního prezidia č. 45/2014. Posledně uvedený pokyn ředitele služby pořádkové policie se však podrobnějším chováním psovoda při nakázání se služebním psem přímo nezabývá. V ustanovení § 92 odst. 3 písm. a) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je uvedeno, že příslušník je povinen dbát, umožní-li to podmínky výkonu služby, dbát o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví i o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání nebo opomenutí a konání při výkonu služby. Je povinen dodržovat při výkonu služby právní předpisy a služební předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Toto obecné ustanovení o povinnostech příslušníka bezpečnostního sboru je nutné však korigovat v závislosti na všech okolnostech daného případu. V projednávané věci již nelze objektivně zjistit, jak došlo k tomu, že služební pes [příjmení] neuposlechl povelu žalované k naskočení do přepravního boxu a namísto toho ji zřejmě odstrčil, utekl z jejího dosahu a způsobil zranění poškozenému. Žádný svědek nebyl zajištěn k objektivizaci chování psa a psovodky a proto je možné vycházet pouze z jejího vylíčení skutkových okolností. Žalovaná sama před tím, než pes napadl [jméno] [příjmení] poškozeného neviděla. Je vysoce pravděpodobné, že ani netušila, že se pohybuje před služebním vozidlem. Podle jejího popisu psovi sejmula vodítko těsně před tím, než měl pes skočit do přepravního boxu a navíc jej držela za obojek. Z žádného předpisu, který měl soud k dispozici nelze dovodit, jakým způsobem při nakládání psa do služebního boxu měla konkrétně postupovat. Pouze obecně lze mít zato, že měla být při tomto postupu opatrnější s přihlédnutím k incidentu, který předcházel. Není možné ani přihlédnout tvrzení žalované, že pes je vycvičen, aby reagoval na osoby pod vlivem alkoholu. Je nutné vzít v úvahu i mrazivé počasí, při kterém byl pes omyt vodou. Lze proto souhlasit s právním názorem policejního orgánu vysloveného před tím, než bylo kázeňské řízení žalované zastaveno, a to, že ze strany žalované se jednalo nanejvýš o tzv. jednání z nevědomé nedbalosti. Žalovaná nevěděla, že svým jednáním může porušit služební povinnost, ač to vzhledem k okolnostem vědět měla a mohla ve smyslu ust. § 50 odst. 2 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Při hodnocení chování žalované nelze pominout ani ustanovení článku 36 odst. 1 pokynu ředitele ředitelství služby pořádkové policie č. 45 z 31. 10. 2014, v němž se mimo jiné uvádí, že v jednom kotci je ustájen pouze jeden služební pes, který v něm nesmí být uvázán a musí být bez výstrojních součástek.

9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu se soud neztotožnil s argumentací žalované, která dovozuje, že není dána aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby. Žalobkyně doložila rozhodnutí, která se týkala též zaviněného porušení povinností příslušníka bezpečnostních sborů a ze kterých je zřejmé, že na právní posouzení věci je nutné vztáhnout zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Dle § 17 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. platí, že nahradil-li stát škodu, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni. Podle § 17 odst. 4 téhož zákona je-li uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na výkon veřejné moci náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného anebo z poměru služebního, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy. V daném případě nárok na úhradu regresní úhrady proti žalované vychází ze zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Stát nemůže přitom požadovat regresní úhradu od státního orgánu, který škodu způsobil, neboť' jde o orgán státu financovaný ze státního rozpočtu. Proto nastupuje oprávnění státu uplatnit regres pH/no proti osobě, která se na nesprávném úředním postupu v rámci svého oprávnění podílela (např. rozhodnuti Nejvyššího soudu 30 Cdo 2135/2013). Podle § 18 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda působena zaviněným porušením právní povinnosti. V daném případě, jak bylo již uvedeno, se u žalované jedná o zavinění z nevědomé nedbalosti. Výše regresní úhrady byla žalobkyní doložena. K tomu byl předložen znalecký posudek z oboru zdravotnictví na stanovení nemateriální újmy [jméno] [příjmení] (č.l. 198-205 spisu). Z tohoto posudku vyplývá, že za bolest a ztížení společenského uplatněni bylo poškozenému přiznáno 38 bodů. S ohledem na průběh jeho léčení bylo bodové hodnocení navýšeno o 5 %, které podle správného ohodnocení žalobkyní mělo proti znaleckému posudku částku 20 560 Kč. Ztížení společenského uplatnění stanovené podle znaleckého posudku bylo vyčísleno na částku 12 262 Kč. Žalobkyně k žalobě předložila listinné důkazy, které jsou založeny na č.l. 8 spisu. V těchto listinách se nachází doklad o náhradě ztráty na výdělku podobu pracovní neschopnosti poškozeného ve výši 14 635 Kč. Za vypracování znaleckého posudku byla podle dokladu vyplacena znalci částka 4 300 Kč. Žalobkyně také doložila, že celkem byla ze státních prostředků vyplacena v souvislosti s úrazem poškozeného částka 41 757 Kč.

10. Přestože zraněni poškozeného [příjmení] bylo způsobeno zaviněním právní povinnosti vyplývající ze služebního poměru žalované jako psovodky, soud přihlédl ke všem shora vylíčeným okolnostem případu a využil ustanovení § 18 odst. 5 zák. č. 82/1998 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést pouze tehdy, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Žalovaná způsobila škodu nanejvýš z nevědomé nedbalosti a navíc byla jako psovodka dobře hodnocena jak vyplývá z dokladů o jejím služebním hodnocení, které jsou založeny na č.l. 195-197 spisu, které byly rovněž k důkazu provedeny. Soud proto dospěl k závěru, že je možné v daném případě uplatněnou regresní úhradu proti žalované snížit podstatným způsobem. Proto rozhodl o snížení regresní úhrady na částku 10 000 Kč. Současné však žalobkyni přiznal i nárok na úroky z prodlení, které byly uplatněny od 15.5.2020 do zaplacení.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanoveni § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrné rozdělí. Žalované v případě, že by měla plný úspěch ve věci, by náležela náhrada nákladů za právní zastoupení a to za šest úkonů advokáta po 2 780 Kč částka 16 680 Kč, za šest režijních paušálů po 300 Kč částka 1 800 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Po odečtení procentuálního neúspěchu žalované má právo pouze na rozdíl ve výši 52,10 %. Poměrná část náhrady nákladů proto činí 9 628,79 Kč a s připočtením částky odpovídající náhradě DPH částka 11 651 Kč.