6 C 99/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň – jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení; vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 182,44 Kč.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %.

IV. Žaloba se zamítá v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %.

V. Žaloba se zamítá v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2021 do 26. 11. 2021.

VI. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15.2.2005 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, a to s účinností k 5.1.2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 15.2.2005 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 2 750 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 31 týdenních splátkách po 250 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 7 753 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 365,13 %. Žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně, a to s účinností k 5.1.2021.

5. Podle § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen o.z.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí půjčky (plnění v celkové výši 2 750 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 5 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 11.11.2021 označeným jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a odeslaným dle podacího archu dne 12.11.2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do 26.11.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně za období od 27.11.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně z převážné míry úspěšná co do vydání bezdůvodného obohacení, avšak s ohledem na stáří pohledávky (smlouva z roku 2005) soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.