8 C 105/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 70 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky , Jméno advokátky, částku , částka, , a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. CELEMOPO, na základě, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným nejprve postoupena ze společnosti AvaFin , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na společnost De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši , částka, skládající se z jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Dále po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, . Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dne , datum, předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě učinil soud z listinných důkazů předložených žalobkyní závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zčásti zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených, nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není důvodným. Případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CELOMOPO soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu , částka, na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPNS) ve výši 5 018 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Dle čl. 6.1 smlouvy by byl žalovaný, v případě, že by nezaplatil jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradil úvěr v termínu splatnosti, povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou by se ocitl v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy měly být i všeobecné obchodní podmínky. Smlouva o úvěru nebyla signována ani jednou ze smluvních stran. Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost AvaFin , právnická osoba, ., zaslala dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, . Shora uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalovanému dne , datum, oznámení o úvěru zesplatnění úvěru, neboť ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti AvaFin , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na společnost De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky probíhala jednání o uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy. Žalobkyně však doložila smlouvu, která nebyla signována ani jednou ze smluvních stran. V daném případě proto nelze uzavřít, že by smlouva o úvěru byla mezi účastníky skutečně uzavřena. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Tyto peněžní prostředky měl žalovaný povinnost vrátit, a to bezprostředně poté, co o ně byl požádán. Pokud žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, což žalovaný žádným způsobem nerozporoval ani na svou obranu nepředložil žádných důkazů, má povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to z titulu bezdůvodného obohacení. Protože pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 o. z., dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, což zakládá její aktivní věcnou legitimaci.

12. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou dlužné částky v prodlení, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný dlužnou částku uhradit dle předžalobní výzvy ze dne , datum, ).

13. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, musela by být pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. shledána za absolutně neplatnou, neboť úroková sazba ve výši 40 % měsíčně, jakož i RPSN ve výši 5 018 % představují několikanásobek obvyklé úrokové míry v době uzavření smlouvy o úvěru. Dle informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v říjnu 2024 v průměru 8,85 %. Nadto je třeba konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného.

15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , úspěšnou byla pro částku , částka, (, částka, = 100 %; , částka, = 56 %). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 56 % = 44 %; 56 % - 44 % = 12 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka náhrady nákladů řízení činí , částka, a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši , částka, a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši , částka, za každý ze tří úkonů právní služby učiněných před podáním návrhu ve věci samé (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH, nebyla odměna o tuto daň navyšována. 12 % z částky , částka, jest , částka, po zaokrouhlení. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.