8 C 125/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr Danou Reimannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 611 000 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobci částku 611 000 Kč a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [příjmení] částku 191 678,77 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobci se vrací nevyčerpaná část zálohy ve výši 4 155,50 Kč.</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným podepsanému soudu dne 16. 3. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, aby mu zaplatil částku 611 000 Kč a náklady řízení. Uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce a zřízení zástavního práva k nemovité věci dne 31. 3. 2014, na jímž základě poskytl žalovanému finanční zápůjčku ve výši 2 miliony Kč, kterou se mu žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 31. 12. 2020. Dne 1. 1. 2016 uznal žalovaný dluh vůči žalobci, co do výše a důvodu ve výši 1 475 000 Kč a do dnešního dne uhradil částku 1 389 000 Kč, přičemž zbývající část zápůjčky ve výši 611 000 Kč neuhradil.

2. Podepsaný soud rozhodl ve zkráceném řízení elektronickým platebním rozkazem ze dne 25. 3. 2022 [číslo jednací], proti němuž podal žalovaný odpor a vyjádřil se (č.l. 10 a násl.). Nesporuje uzavření smlouvy o zápůjčce dne 31. 4. 2014 a zřízení zástavního práva k nemovité věci, když žalobce mu zapůjčil částku ve výši 2 miliony Kč a sjednali si, že žalovaný bude tuto částku splácet měsíčními splátkami ve výši 25 tisíc Kč až do úplného zaplacení. Z jeho strany došlo ke splacení celé dlužné částky a s ohledem na zaplacení došlo pak mezi účastníky k uzavření smlouvy o zániku věcného břemene. Má za to, že tvrzení žalobce jsou účelová, že jej chce žalobce pravděpodobně poškodit. Připojil ke svému vyjádření prohlášení o zániku zástavního práva ze dne 18. 8. 2016 (č.l. 15).

3. Žalobce učinil nesporným, že dne 1. 8. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o zániku věcného břemene, která byla podle jejího obsahu prohlášením o zániku zástavního práva žalobce na nemovitých věcech zapsaných na [list vlastnictví] k.ú. [obec], kdy následně dne 18. 8. 2016 žalovaný podepsal potvrzení o zániku zástavního práva. Důvodem vzniku dokumentů nebyla skutečnost, že žalovaný svůj dluh ze smlouvy žalobci zaplatil, ale„ očištění“ nemovitostí tak, aby je mohl žalovaný prodat a z kupní ceny zaplatit žalobci svůj dluh. Žalobce jako laik žalovanému věřil, ale všiml si, že měl v dokumentech prohlašovat, že došlo k zániku pohledávky, proto žalobce požadoval aktualizované uznání dluhu ze strany žalovaného ke dni 3. 8. 2016. Žalovaný, ale i poté, co měl jeho dluh vůči žalobci údajně zaniknout, nadále dlužnou částku splácel. Ještě dne 10. 2. 2017 žalobce od žalovaného obdržel splátku dluhu ve výši 600 tisíc Kč, což prokáže výpisem ze svého účtu. Pokud žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci dne 1. 1. 2016, co do výše 1 475 000 Kč a dne 3. 8. 2016, co do výše 1 400 000 Kč, je na něm, aby prokázal, že tuto částku žalobci uhradil. Žalobce od žalovaného v průběhu let 2016 2017 obdržel pouze splátky v celkové výši 864 000 Kč, rozdíl neobdržel.

4. Soud účastníky upozornil při prvém projednání věci na konstantní judikaturu, pod sp.zn. 22 Cdo 2670/98: Samotné popření pravdivosti kvitance (popř. jiné soukromé listiny) nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.“ Dále jim předestřel judikaturu 33 Odo 890/2005:„ Písemné potvrzení o splnění dluhu (kvitance) je důkaz listinou, jejímž obsahem je potvrzení věřitele, že přijal plnění na určitý dluh. Jeho vystavení má za následek, že na věřitele přechází důkazní břemeno ohledně případného tvrzení, že poskytnutým plněním nedošlo ke splnění dluhu. Pouhé potvrzení o plnění (platbě) přitom není kvitancí. Dlužník je sice oprávněn odepřít plnění, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení o splnění dluhu, ale může tak učinit pouze tehdy, když věřitel takové potvrzení o splnění dluhu odmítne bezdůvodně vydat. Neodůvodněným nebude odmítnutí vydání kvitance za situace, kdy obsahuje nepravdivé údajem nebo kdy neodpovídá skutečnosti.“ 5. Soud při svém rozhodování vycházel ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 31. 3. 2014 na částku 2 miliony Kč, smluv o zřízení zástavního práva k nemovitosti včetně jejich výmazu. Prohlášení žalovaného ze dne 1.1.2016 že k tomuto dni dluží 1 475.000 Kč, (čl 24, 66), kopie listiny ze dne 3. 8. 2016 podepsané žalovaným (č.l. 41, 79 spisu), že k tomuto dni dluží 1.400.000 Kč, zpráv z bankovních ústavů a výpisů z účtu žalobce.

6. Listinu – čestné prohlášení žalovaného ze dne 3. 8. 2016 (č.l. 79 spisu) o tom, že dluží 1 400 000 Kč, žalovaný napadal s tím, že jde o falsifikát.

7. Z čestného prohlášení ze dne 1. 1. 2016 vyplývá, že žalovaný prohlásil, že dlužná částka ke dni 1. 1. 2016 na základě smlouvy o zápůjčce a zřízení zástavního práva k nemovité věci ze dne 31. 3. 2014 činí 1 475 000 Kč (č.l. 66).

8. V průběhu řízení žalovaný měnil svá vyjádření, uváděl, že žalobci hradil nejenom splátky na účet, pak mu donášel peníze v hotovosti, nosil mu například 400 000 Kč, poté 150 000 Kč, nebo 300 000 Kč, a naposledy, že mu zbývalo doplatit 150 000 Kč. To se mělo stát na poště, kdy se domluvili, že žalobce podepíše předmětné prohlášení o zániku zástavního práva, pokud mu žalovaný před podpisem předá 150 000 Kč, což se stalo 30. 9. 2016.

9. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizováno] (č.l. 207 spisu) bylo zjištěno, že účet [číslo] je zrušený a byl veden na [jméno] [příjmení], manželku žalovaného, účet [číslo] je vedený na žalovaného. 10. [právnická osoba] sdělila, že žalovaný [celé jméno žalovaného] je majitelem účtu č. [bankovní účet], dále byl majitelem účtu č. [bankovní účet], a to až do 27. 9. 2012, zrušen byl 23. 10. 2014.

11. Protože žalovaný setrvával na svém tvrzení, že listina ze dne 3. 8. 2016, v níž prohlašuje, že dluh k tomuto dni z jeho strany trvá ve výši 1 400 000 Kč je falzifikátem, byla zkoumána znalcem, když pro účely znaleckého posudku každý z účastníků složil zálohu na znalecký posudek. Znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] podala znalecký posudek [číslo]. Z tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že znalkyně nemohla jednoznačně rozhodnout, zda kopie sporného podpisu je kopií pravého textového podpisu pisatele [celé jméno žalovaného], nebo zda se jedná o padělek, a to zejména za stavu, kdy sporný materiál byl předložen v kopii a srovnávací materiál neobsahuje ukázku hůlkového písma pocházejícího z nezávislých zdrojů; kdy není možné provést zkoumání rukopisu sporného materiálu.

12. Soud v průběhu řízení poučoval žalovaného o tom, že musí jednoznačně prokázat, že žalobci vrátil veškeré zapůjčené finanční prostředky. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že něco hradil přes účet, dále zaplatil peníze žalobci v hotovosti, ale potvrzení žádné na to nemá.

13. Z výpisu účtu žalobce byly zjištěny platby ve prospěch žalovaného, nebo jeho manželky [jméno] [příjmení] tako: - 18. 7. 2012 100 tisíc Kč – [celé jméno žalovaného] účet u [právnická osoba] - 13. 8. 2012 300 tisíc Kč – [jméno] [příjmení] - 23. 8. 2012 599 500 Kč – účet [příjmení] - 17. 1. 2014 300 tisíc Kč – účet [celé jméno žalovaného] - 20. 1. 2014 100 tisíc Kč – účet [celé jméno žalovaného] - 5. 2. 2014 200 tisíc Kč – účet [celé jméno žalovaného] - 1. 4. 2014 200 tisíc Kč – účet [celé jméno žalovaného] - 23. 9. 2014 100 tisíc Kč – účet [celé jméno žalovaného] - 6. 2. 2015 110 tisíc Kč - 26. 8. 2015 120 tisíc Kč, tedy celkem 2.129.500 Kč.

14. Dále byly z účtu žalobce zjištěny (účet u [právnická osoba], čl. 180-205 spisu) připsané platby žalovaného nebo [jméno] [příjmení] za období roků 2012, 2013, 2014 a 2015, 2017 v těchto dnech: 27.8.2012 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.9.2012 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.9.2012 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.10.2012 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 12.11.2012 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.2.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.3.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.4.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 13.5.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.6.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 11.7.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 14.8.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 3.10.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 15.11.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] 12.12.2013 …… 16 500 Kč – [jméno] [příjmení] …… mezisoučet 15 × 16 500 Kč = 247 500 Kč 21.2.2014 …… 28 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 20.3.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 25.4.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.5.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 25.6.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 25.7.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 25.8.2014 …… 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.9.2014 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 27.10.2014 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.11.2014 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 29.12.2014 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.01.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.2.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.3.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 27.4.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.5.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.6.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 27.7.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.8.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 29.9.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.10.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 20.11.2015 60 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 26.11.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 28.12.2015 25 000 Kč – [celé jméno žalovaného] 9.2.2017 …… 600 000 Kč – [celé jméno žalovaného] (č.l. 49 spisu), tedy celkem 1.485.500Kč.

15. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle ust. § 2391 odst. 1 o.z. má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění.

17. Podle ust. § 2393 odst. 1 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

18. Podle ust. § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

19. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový děj: Účastníci uzavřeli dne 31.3.2014 smlouvu o zápůjčce, kdy žalobce zapůjčil žalovanému 2 000 000 Kč a to na jeho účet [bankovní účet]. Tento účet vedený u [právnická osoba] je skutečně žalovaného (bod 10 odůvodnění). Smlouva byla mezi účastníky bezúročná, přičemž byly dohodnuty splátky v měsíční výši 25 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že 100 000 Kč poskytl žalovanému v hotovosti v červenci roku 2012, přičemž tuto částku nepožaduje, neboť nemá ke svým tvrzením podklady. Této smlouvě předcházela smlouva o půjčce a o zřízení zástavního práva k nemovitosti mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne 30.7.2012 (č.l. 63 spisu), kdy bylo zjištěno, že účastníci podepsali prohlášení, že 30.7.2012 půjčil žalobce [jméno] [příjmení] částku 1 430 000 Kč, která jí bude převedena do 10.8.2012 na bankovní účet č. [bankovní účet]. Tehdy byl žalovaný byl v pozici ručitele a [jméno] [příjmení] předala jako zástavu k zajištění jeho pohledávky navrácení peněz pozemky v k.ú. [obec]. Soud zjistil, že tvrzení žalobce o tom, že zapůjčil žalovanému 2 000 000 Kč je pravdivé, neboť tomu odpovídají jednotlivé platby ve prospěch účtu žalovaného a to buď na účet u [právnická osoba] [anonymizováno] anebo na účet [právnická osoba], i když v skutečnosti z účtu žalobce ve prospěch [anonymizováno]. [příjmení] nebo žalovaného bylo odepsáno celkem 2. 129.500 Kč. Dále bylo prokázáno, že ze strany žalovaného došlo dne 1.1.2016 k uznání dluhu do výše 1 475 000 Kč, když pravost této listiny žalovaný nenamítal. Žalovaný namítal pravost listiny, v níž měl dne 3.8.2016 podepsat, že dluží 1 400 000 Kč. Podpis žalovaného na listině se nepodařilo ztotožnit s podpisem žalovaného, když listina byla předložena ve fotokopii a znalkyně neměla k dispozici dostatek srovnávacího materiálu. Znalecký posudek [titul] [celé jméno znalkyně] nic nepřinesl.. Žalovaný se v průběhu celého řízení bránil tím, že zapůjčenou částku žalobci vrátil v období let 2016 a 2017, že částky vracel v hotovosti, ale ke svým tvrzením ničeho nedokládal. Soud tedy posoudil vztah mezi účastníky tak, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce peněz dle ust. 2390 o.z. a žalovaný měl povinnost zapůjčenou částku vrátit, v předchozím závazkovém vztahu byl v pozici ručitele. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla v jednotlivých platbách odeslána ve prospěch žalovaného a jeho manželky [jméno] [příjmení] celkem částka 2 129 500 Kč. Dále bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný spolu s [jméno] [příjmení] žalobci vrátil na jeho účet celkem 1 485 500 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nijak nesporoval uznání dluhu k 1.1.2016 co do částky 1 475 000 Kč, což odpovídá jím provedeným platbám. Pokud by soud skutečně postupoval matematicky a zjišťoval by stav zápůjčky žalovaného k 1.1.2016 spolu s porovnáním plateb, které provedli [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] do 1.1.2016, dospěl k částce 885 500 Kč, a rozdíl by tedy nepředstavoval 1 244 000, když žalovaný podepsal, že k 1.1.2016 dluží 1 475 000 Kč. Ačkoliv se žalovaný snažil bránit tím, že v průběhu řízení zanikla zástavní práva zapsaná v katastru nemovitostí, protože dlužné částky zaplatil, soud uvěřil žalobci v tom směru, že prohlášení o zániku zástavního práva podepsal vždy proto, aby žalovaný mohl nemovité věci prodat. Žalobce po žalovaném požaduje rozdíl ve výši 611 000 Kč, když bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce mu poskytl částku na účet ve výši 2 129 500 Kč, avšak vrácené plnění žalovaného na účet žalobce představuje pouze 1 485 500 Kč. Protože civilní řízení sporné stojí na tvrzení a na prokázání tvrzení, žalovaný byl několikrát v průběhu řízení poučován (§ 118b o.s.ř.), že ke svým tvrzením, že žalobci peníze vracel v hotovosti, musí navrhnout důkazy. Ničeho takového žalovaný neučinil, svá tvrzení neprokázal. Navíc se soudu jeví přinejmenším podivné, pokud žalovaný tvrdí, že žalobci vracel třeba 400 000 Kč nebo 300 000 Kč v hotovosti a za tímto účelem za ním jel do [obec], ačkoliv měl dva účty u [právnická osoba] a jeden [právnická osoba], a z těchto účtů šlo jednoduše platbu ve prospěch účtu žalovaného ihned odeslat. Soud dále poučil žalovaného o omezení výše plateb prováděných v hotovosti dle zákona č. 254/2004 Sb,, § 4 odst. 1, kdy poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč (dále jen„ limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně. Žalovaný tak mohl event. naplnit podstatu správního deliktu. Žalovaným tvrzené platby v hotovosti jednak překračují tento zákonný limit, nezpůsobují ale neplatnost soukromoprávního jednání; avšak žalovaný ke svým tvrzením o těchto platbách nic nedoložil. Důkazní břemeno ohledně pravdivosti kvitance vzniklo žalovanému, který z existence v kvitanci uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozoval pro sebe příznivé právní důsledky, což v řízení neprokázal, neunesl břemeno důkazní ke svým tvrzením. Soud proto žalobě dle navrženého rozsudečného petitu v plném rozsahu vyhověl, žalovaný nevrátil žalobci zapůjčené peníze dle § 2390 o.z., Žalobce nepožadoval matematický rozdíl zápůjčky (2 129 500 Kč – 1 485 500) odeslané částky x přijaté platby, ve výši 644 000 Kč, jež soud dokazováním zjistil; naopak žalobce požadoval méně. Soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 611 000 Kč a to v prodloužené lhůtě jednoho měsíce.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 191 678,77 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 24 440 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 611 000 Kč sestávající z částky 10 780 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (v celkové výši 121 880 Kč), cestovní náhrada v celkové výši 9 850,80 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 6. 2022 náhrada 1 949,40 Kč za 190 ujetých km v částce 1 349,40 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 7. 2022 náhrada 1 949,40 Kč za 190 ujetých km v částce 1 349,40 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 3. 2023 náhrada 2 015,33 Kč za 190 ujetých km v částce 1 415,33 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 4. 2023 náhrada 2 015,33 Kč za 190 ujetých km v částce 1 415,33 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 9. 2023 náhrada 1 921,34 Kč za 190 ujetých km v částce 1 321,34 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 131 730,80 Kč ve výši 27 663,47 Kč a dále zálohy na náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku dle § 141 odst. 1 o. s. ř. v částce 7 844,50 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Delší lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. Každý z účastníků složil zálohu na znalecký posudek ve výši 12 000 Kč, přičemž znalečné znalkyně [titul] [příjmení] bylo hrazeno v celkové výši 15 689 Kč a to tak, že z každé zálohy polovinou. Pokud žalovaný tedy zaplatil zálohu ve výši 12 000 Kč, z jeho složené zálohy se na znalečné vyplatilo 7 844,50 Kč, stejně tak ze zálohy žalobce, když jím vyplacená záloha je součástí náhrady nákladů řízení. U každého z účastníků tedy soud rozhodl o vrácení rozdílu z této nevyčerpané zálohy a to částky 4 155,50 Kč. Zřejmá neprávnost spočívala v tom, že bylo vyhlášeno, že se žalobci vrací částka znalkyni vyplacená, tedy 7 844,50Kč, nikoli nevyčerpaná. Při písemném vyhotovení rozhodnutí byla chyba opravena 22. O vrácené části nevyčerpané zálohy žalovaného soud rozhodl dodatečným usnesením dle § 166 o.s.ř..