8 C 132/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , dř. příjmení , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení nemovitostí

I. Žaloba o povinnosti žalovaných vyklidit nemovitost, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa žalovaného a žalované], dále rodinný dům [adresa žalovaného a žalované] a pozemek parc. [číslo] když nemovité věci jsou zapsány na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], obec Příchovice, u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] částku 41 820 Kč a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7 732,20 Kč, tedy celkem částku 49 552,20 Kč, a to do patnácti (15) od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 4. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud oběma žalovaným uložil vyklidit nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že žalovaní nemovitou věc obývají bez právního důvodu. Vlastnické právo pro nemovité věci zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec] svědčí žalobci. Výzvou ze dne 17. 9. 2021 byli vyzváni k vyklizení, nijak nereagovali, proto se žalobce obrátil na soud.

2. Rozhodnutí soudu ze dne 3. 6. 2022 č.j. [číslo jednací] bylo zrušeno odvolacím soudem z procesních důvodů, když soud neumožnil žalovaným lhůtu k přípravě dle § 115 odst. 2 o.s.ř. nejméně deset dnů před jednáním.

3. Žalovaní se vyjádřili. Druhá žalovaná se žalobcem jsou rodiči dvou nezl.dětí, [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], které jsou ve výlučné péči matky s tím, že vystěhování spolu s dětmi považují za zjevné zneužití práva, neboť se je snaží bez náhrady vystěhovat lidově řečeno„ na ulici“ a mají za to, že jeho nárok podle ust. § 8 o.z. nepožívá právní ochrany a je zároveň v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaná 2. uvedla, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 26. 2. 2014 č.j. [číslo jednací] bylo stanoveno výživné na každou z nezletilých dcer ve výši 2 000 Kč, přičemž se žalobce s druhou žalovanou dohodli na tom, že takto přiznané výživné nebude měněno proto, že žalobce jako formu výživného nad rámec peněžitého plnění hrazeného na výživné poskytne nezletilým dcerám [jméno] a [obec] [příjmení] i oběma žalovaným bezplatné bydlení a užívání rodinného domu na adrese [adresa žalovaného a žalované]. Dále uvedla, že oba žalovaní užívají předmětné nemovité věci se souhlasem a vědomím žalobce na základě jejich vzájemné dohody, když návrh žalobce na vyklizení předmětných nemovitostí považují za šikanózní.

4. Provedenými důkazy bylo zjištěno následující: Manželství žalobce s druhou žalovanou trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 4. 2014 č.j. [číslo jednací] rozvedeno. Z tohoto manželství se narodily dvě nezletilé dcery (čl. 75). Následně druhá žalovaná uzavřela dne [anonymizována dvě slova] [rok] manželství s [jméno] [příjmení], toto manželství bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] pravomocně rozvedeno ke dni [datum] (čl. 76). Po rozvodu manželství žalobce s druhou žalovanou bylo provedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vypořádání jmění manželů (dále jen JM) a výlučným vlastníkem nemovitých věcí se stal žalobce (čl. 19), když zápis vlastnického práva pro žalobce byl proveden v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec] dne 26. 3. 2019 (čl. 11-12).

5. Soud zaměřil své dokazování na to, zda byla mezi účastníky uzavřena dohoda o užívání domu, pokud ano a s jakým obsahem a žalovaní byli poučeni o tom, že musí prokázat, že byla uzavřena dohoda o tom, že vyšší výživné od žalobce nad rámec stanoveného soudním rozhodnutím bude hrazeno i tím, že mohou užívat nemovitou věc.

6. Žalobce setrval na svém stanovisku, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda, ani v písemné ani v ústní formě. Žalovaní v rámci koncentrace uvedli, že mezi účastníky byla uzavřena ústní, konkludentní nájemní smlouva na dobu neurčitou, když nájemné bylo sjednáno v podobě a výši příspěvku na hypotéku žalobce ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobce se z domu odstěhoval ve druhé polovině roku 2015 a do domu se naopak přistěhovala druhá žalovaná, prvý žalovaný se do domu přistěhoval v roce 2017 a jako manželu druhé žalované mu svědčí společné nájemní právo. Dále žalovaní namítli v souladu s ust. § 2238 o.z., že pronajímatel není oprávněn namítnout neplatnost nájemní smlouvy z důvodu nedostatku formy, i když má být tato uzavřena v písemné podobě. Prvý žalovaný užívá nemovitou věc od roku 2017 a druhá žalovaná od druhé poloviny roku 2015. Žalovaní dále předložili potvrzení o zaplacení nájemného (příspěvku na hypotéku) stvrzených podpisem žalobce za období roku 2015 a dále od 20. 4. 2016 do 20. 1. 2017.

7. Následně žalovaní při ústním jednání dne 26. 5. 2023 předložili doklad o platbách nájemného žalobci (čl. 90, 91), když žalobce potvrdil, že se s druhou žalovanou dohodl, že mu bude hradit měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč. Z částky 15 000 Kč se odečítala částka 4 000 Kč a první platbu obdržel ve výši 11 000 Kč v srpnu 2019 Poslední platbu žalovaní učinili v květnu 2021, a to proto, že dům chtěl žalobce prodat a žalovaní naopak chtěli nájemní smlouvu. Žalobce následně potvrdil, že dům chtěl prodat, ale protože je vedeno řízení o příjezdové cestě (sp. zn. 8 C 99/2022), tak se dům neprodává.

8. Z přehledu plateb nájemného (čl. 90) soud zjistil, že žalovaní jej hradili žalobci nepravidelně, a to od srpna 2019 (duben 2019 jim byl odpuštěn) až do května 2021.

9. Mezi účastníky nebyly dále sporovány příspěvky na hypotéku od žalovaných (čl. 70, 71, 72) i to, že za rok 2015 převzal žalobce od žalovaných příspěvek na vodu, plyn a bydlení ve výši 61 000 Kč (čl. 72).

10. Žalobce jako vlastník nemovité věci uplatnil u soudu ochranu vlastnického práva dle ust. § 1040 o.z. a to s odůvodněním, že žalovaní užívají nemovité věci bez právního důvodu.

11. Podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Soud též zjistil, že oba žalovaní mají v občanských průkazech uvedeno bydliště [adresa žalovaného a žalované]. Druhá žalovaná též předložila doklad o tom, že na adrese [adresa].

13. Podle ust. § 2238 o.z. užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou.

14. Podle ust. § 745 odst.1 o.z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.

15. Podle ust. § 746 ost. 1 o.z. mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

16. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový děj: Žalobce a druhá žalovaná byli manželé, za dobu trvání manželství pořídili rodinný dům [adresa žalovaného a žalované] spolu s nemovitými věcmi zapsanými na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec]. Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 4. 2014 č.j. [číslo jednací] dne 29. 5. 2014. Účastníci se na vypořádání JM nedohodli, proto rozhodoval soud. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018 č.j. [číslo jednací] vyplývá, že soud v řízení vypřádal zůstatky úvěrů poskytnutých [právnická osoba], zůstatky spotřebitelských úvěrů poskytnutých [právnická osoba], a jiných dluhů, např. půjčku poskytnutou [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Protože druhá žalovaná je až do roku 2025 v insolvenci, byly nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, zápis o vlastnictví žalobce byl proveden v KN dne 26. 3. 2019. Až do právní moci vypořádání JM šlo mezi účastníky o nemovité věci nevypořádané, po zániku manželství došlo k tomu, že vzniklo jakési„ quasi JM“ a druhá žalovaná v nemovité věci bydlela na základě dohody účastníků, respektive žalobce v této nemovité věci podle svého prohlášení bydlel až do roku 2015, kdy se odstěhoval a naopak se přistěhovala druhá žalovaná. V nemovité věci spolu s druhou žalovanou bydlí i nezletilé děti žalobce, k jejíž potřebám bylo v tomto řízení přihlédnuto. Protože žalobce je zavázán hradit závazek vyplývající z úvěru [právnická osoba] (ve výši 14 876,58 Kč/měsíčn, což bylo zjištěno z výpisu z účtu žalobcovy manželky – čl. 79), bylo mezi účastníky dohodnuto, že druhá žalovaná bude na tento závazek přispívat měsíčně částkou 4 000 Kč, a že může v nemovitosti bydlet spolu s nezletilými dětmi, což bylo soudem zjištěno z předložených dokladů o příspěvku na hypotéku (čl. 70, 71, 72). Za rok 2015 přijal žalobce od druhé žalované příspěvek na vodu, plyn a bydlení ve výši 61 000 Kč (bod 9). V roce 2015 byla druhá žalovaná manželkou [jméno] [příjmení], [datum narození], a jejich manželství trvalo do 22. 1. 2018. Ještě v době trvání manželství druhé žalované s [jméno] [příjmení] se do nemovité věci v roce 2017 přistěhoval [celé jméno žalovaného], [datum narození], a od roku 2017 jsou žalovaní manželé. Soud neprováděl důkaz výslechem rodičů druhé žalované ohledně skutečnosti, od jaké doby prvý žalovaný v nemovité věci bydlí, ani důkaz výslechem pana [jméno] [příjmení], kterého měl soud v úmyslu nejdříve vyslechnout k platbám, které dle tvrzení druhé žalované za trvání jejího manželství s panem [příjmení] vezl přímo pan [příjmení] žalobci do jeho bydliště do [obec], neboť tyto důkazy shledal nadbytečnými a žalobce skutečnosti zjištěné ohledně bydlení a plateb přijatých od žalovaných nesporoval. Žalobce byl podle ust. § 2238 o.z. poučen o tom, že absenci dobré víry u nájemce prokazuje on, kdy dobrá víra se obecně předpokládá, je však přípustný důkaz opaku; žalobce po poučení neprokázal ničeho, neprokázal, že by dobrá víra na straně žalovaných chyběla. Žalovaní sice nemají k nemovité věci písemnou nájemní smlouvu, bylo však prokázáno, což žalobce nesporoval, že v nemovité věci druhá žalovaná se svojí rodinou bydlí na základě dohody s ním; a žalobce nesporoval, že platby za nájemné dle předloženého soupisu plateb (čl. 90) nepřijal. [příjmení] je i zjištění o tom, že poslední platba žalovanými ve výši 15 000 Kč byla učiněna naposledy v květnu 2021. Zákon konstruuje fikci spočívající v tom, že smlouva o nájmu bytu je považována za řádně uzavřenou v případě, že nájemce užívá byt alespoň po dobu tří let a je po tuto dobu v dobré víře, že nájem je po právu. [obec] víra osoby užívající byt, tedy žalovaných, že nájem je po právu, se předpokládá a žalobce jako výlučný vlastník nemovité věci zapsaný v KN od roku 2018 neprokázal opak, nepředložil žádné důkazy o tom, ze kterých lze usoudit na neexistenci dobré víry žalovaných. Žaloba byla podána dne 11. 4. 2022, a i přesto, že poslední platba žalovaných byla za květen 2021, nemohl soud žalobě na vyklizení podle ust. § [číslo] ve spojení s ust. § 8. o.z. s ohledem na nezletilé děti vyhovět. Po provedeném dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky byla od r. 2015 uzavřena ústní dohoda druhé žalované o bydlení v domě. U žalované je tedy lhůta ke dni zahájení řízení dle § [číslo] o.z splněna, splněna je i u prvého žalovaného, neboť je jejím manželem od r. 2017 a dle ust. § 745 odst.1 o.z. jim vzniklo společné nájemní právo. Žalobce neprokázal, že nebyla uzavřena žádná dohoda, tedy jeho tvrzení, že žalovaní obývají dům bez právního důvodu, se neprokázalo. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl. Zamítl ji i s ohledem na nezl. děti [příjmení] a nezl. [celé jméno žalovaného], když oba žalovaní jsou rodiči nezl. syna. Zájem nezletilých je ten, že je nelze spolu s rodiči vyklidit z bytu (domu) bez poskytnutí adekvátní bytové náhrady a jejich zájmy by tak byly ohroženy. Pokud jde o judikaturu, na kterou odkazoval žalobce, soud k této judikatuře nemohl přihlédnout, protože na danou věc nedopadá.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaní, kteří byli ve věci úspěšní, mají právo na náhradu nákladů řízení. Odměna za právní služby byla stanovena dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů (advokátní tarif), kdy podle § 12 odst. 4, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Samotná odměna právní služby byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s ust. §12 odst. 4 (zastupování dvou nebo více osob), ve výši á 3 100 Kč (vyklizení nemovité věci), když soud tuto odměnu snížil o 20 %, protože advokát zastupoval dvě osoby. Odměna za jeden úkon právní služby tedy činí 2 480 Kč. Žalovaným bylo přiznáno sedm úkonů právní služby á 2 × 2 480 Kč za: převzetí zastoupení, odvolání proti rozhodnutí č.j. [číslo jednací], 3) účast u jednání soudu dne 24. 3. 2023, 26. 5. 2023 a 14. 7. 2023 a písemné vyjádření k věci dne 11. 4. 2023 a 20. 6. 2023, což v souhrnu představuje 34 720 Kč. Dále bylo přiznáno sedm režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, což představuje částku 2 100 Kč. Z tohoto součtu ve výši 36 820 Kč byla advokátu přiznána náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7 732,20 Kč. K této náhradě se ještě připočítává zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč. Celková náhrada představuje částku 49 552,20 Kč, kterou soud uložil žalobci zaplatit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. v prodloužené lhůtě patnácti (15) dnů. Soud žalobci lhůtu prodloužil s ohledem na skutečnost, že pracuje v SRN, a do ČR jezdí nepravidelně.