8 C 227/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žaloba o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na LV [číslo] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení] celkem 20 570 Kč, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací nevyčerpaná část složené zálohy ve výši 7 000 Kč.

IV. Žalované se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací nevyčerpaná část složené zálohy ve výši 7 000 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 10.7.2020 domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří (3 m2), který je zapsán na LV [číslo] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Pozemek [číslo] o vým . 3 m2 je ve výlučném vlastnictví žalované, kdy na tomto pozemku stojí stavba žalobkyně, budova [adresa], když dům [adresa] a pozemek pod domem nabyli do vlastnictví rodiče žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v roce 1984. Předchozí vlastníci byli manželé [jméno] a [jméno] [příjmení]. Ti začali dům stavět v roce 1979 a dne 26.11.1981 byl dům zkolaudován. V roce 2000 došlo ze strany manželů [příjmení] k převodu domu a pozemku pod ním na žalobkyni. Rodiče žalobkyně si nebyli vědomi toho, že by rodinný dům [adresa] zasahoval za hranici jejich pozemku. Má za to, že její rodiče, tak i původní stavebníci, byli v dobré víře, že dům je postaven na jejich pozemku. Má za to, že pozemek parc. [číslo] o vým . 3 m2 představuje tzv.„ přestavek“ dle § 1087 o.z. Odkázala na rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 4572/2015, podle něhož má za to, že i na stavby zřízené před 1.1.2014 se rozšiřuje institut přestavku. Je připravena uhradit žalované obvyklou cenu za pozemek, když tato by měla být určena soudním znalcem.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila, uvedla, že v roce 1979, jak vyplývá ze stavebního povolení ze dne 20.9.1979, se ve [obec] v ulici [ulice] na parcele [číslo] (původně označené jako [číslo] a [číslo], k jejíž rozdělení na dvě samostatné parcely došlo na základě geometrického plánu pro rozdělení [parcelní číslo] ze dne 19.4.1979) začal stavět rodinný dvojdomek, který byl dne 11.1.1982 kolaudován. Kolaudaci však předcházelo vypracování geometrického plánu (dále jen GP) pro zaměření dotčených parcel ze dne 15.12.1981, ze kterého vyplývá, že část budovy žalobkyně zasahuje na pozemek žalované a který sloužil jako podklad katastrálního úřadu pro zakreslení dvojdomku do katastrální mapy. Z toho GP vycházel katastrální úřad v roce 1995 při digitalizaci katastrální mapy. V rámci digitalizace a v souvislosti se zpřesněním geometrického a polohového určení pozemků, došlo rozhodnutím katastrálního úřadu o oddělení části pozemku žalované a vytvoření nové parcely žalované [číslo] o výměře 3 m2 zapsané na LV [číslo] pro obec a k.ú. [obec]. Je tedy zřejmé, že od roku 1981 je z mapy katastru nemovitostí naprosto zřejmé, že budova žalobkyně, která stojí na jejím pozemku [číslo] zasahuje i na sousední parcelu žalované [číslo]. Věc mezi účastnicemi řešil i katastrální úřad, přičemž odkázala na jejich rozhodnutí. Má za to, že ust. § 1087 o.z. týkající se přestavku nelze v dané věci aplikovat, neboť podle jejího názoru lze toto aplikovat u samostatně stojících staveb, nikoliv u budov, které sdílejí hraniční zeď s budovou sousední. Druhým důvodem, proč se domnívá, že nejde o„ přestavek“ je skutečnost, že přestavek lze aplikovat tam, kde„ budova zasahuje pouze na malou část cizího pozemku“, přičemž v daném případě zasahuje dle tvrzení žalobkyně na pozemek celý. Dále odkazuje na tvrzení žalobkyně, že její rodiče si nebyli vědomi toho, že by rodinný dům [adresa] zasahoval za hranici jejich pozemku a že byli v dobré víře, jejich tvrzení je zcela vyvráceno již z GP ze dne 11.11.1981, tak i zda darovací smlouvy mezi žalobkyní a jejími rodiči; žalobkyně ani její rodiče nikdy nemohli být v dobré víře.

3. S ohledem na skutečnost, že mezi účastnicemi kromě předmětné věci týkající se pozemku [číslo] o vým . 3 m2 dle jejich tvrzení existuje ještě spousta nevyřešených záležitostí (okapy, túje, zatékající voda), poskytl soud účastnicím dostatečný prostor pro smírné vyřešení záležitosti. K tomu však nedošlo, proto řízení bylo koncentrováno až dne 27.10.2022.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z listinných důkazů, nabývacích titulů a GP.

5. Z rozhodnutí Okresního národního výboru [okres] z roku 1979 (čl. 192 a násl.) bylo zjištěno, že bylo vydáno povolení ke zpracování projektové dokumentace na stavbu: rodinného dvojdomku dvěma stavebníkům panu [příjmení] a panu [příjmení].

6. Okresní národní výbor [okres], odbor výstavby a územního plánování rozhodnutím ze dne 20.9.1970 udělil stavební povolení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], jednalo se o stavbu dvojdomku o dvou nadzemních podlažích a plochou střechou na pozemku [číslo] v k.ú. [obec].

7. Z GP č zak [číslo] a [číslo] zaměření parcely [číslo] (čl. 8 a násl.) soud zjistil, že byl vyhotoven dne 11.11.1981 a potvrzen 15.12.1981. Tímto GP vznikla parcela označená díle„ a“ o vým . 6m2 O geometrickém plánu byli informováni nabyvatelé [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stavitelé dvojdomku. Již tehdy bylo patrné, že část dvojdomku ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně nestojí pouze na pozemku [parcelní číslo] (nyní [číslo])

8. Kolaudační rozhodnutí pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo vydáno dne 11.1.1982 a bylo povoleno užívání stavby: ½ rodinného domu – dvojdomku na parcele [číslo] v k.ú. [obec] (čl. 198 a násl.).

9. Z notářského zápisu ze dne 9.7.1984 sepsaného Státním notářstvím [okres] pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo] bylo zjištěno, že manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] prodali manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] rodinný dům zkolaudovaný rozhodnutím ze dne 26.11.1981 [číslo jednací] a na základě provedeného zaměření byla stanovena stav. parc. [číslo] o výměře 103 m2 a zahrada [číslo] o výměře 708 m2, když nemovitosti jsou zapsány na LV [číslo] pro [územní celek]. S převodem vlastnictví k rodinnému domku [adresa] ve [obec] na kupující stranu přešlo i právo osobního užívání stavební parcely [číslo] o výměře 103 m2 a zahrady [číslo] o výměře 708 m2 (čl. 10).

10. Z rozhodnutí Městského národního výboru ve [obec] ze dne 16.2.1982 bylo zjištěno, že [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo přiděleno [adresa] na nemovitost postavené na stavební parcele [číslo] v k.ú. [obec] (čl. 11).

11. Z darovací smlouvy uzavřené dne 27.3.2000 mezi dárci [jméno] a [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně] jako obdarovanou bylo zjištěno, že rodiče darovali žalobkyni nemovité věci, když ve smlouvě výslovně uvedli, že objekt bydlení [adresa] je postavený na stavební parcele [číslo] která je ve vlastnictví jiného vlastníka a postavený také na stavební parcele [číslo] pozemek [číslo] v k.ú. [obec], když nemovité věci jsou zapsány na LV [číslo]. Vklad vlastnického práva byl zapsán rozhodnutím Katastrálního úřad [okres] pod č.j. 11 V [číslo] 2000 dne 25.5.2000 a právní účinky vkladu vznikly dnem 7.4.2000.

12. Na LV [číslo] pro obec a k.ú. [obec] je žalovaná zapsaná jako vlastník parcely st. [číslo], jejíž součástí je stavba: [adresa] – rodinný dům, dále parcely [číslo] o výměře 3 m2, když na pozemku stojí stavba [adresa] –rodinný dům (LV [číslo] žalobkyně), dále parcela st. [číslo], jejíž součástí je stavba: bez č.p./č.e. a parcely [číslo] zahrady (čl. 17-18). Žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV [číslo] pro obec a k.ú. [obec], a to parcely st. [číslo], když na pozemku stojí stavba: [obec], [adresa] – rodinný dům, dále parcely st. [číslo], když součástí je stavba: bez č.p./č.e. – garáž a dále parcely [číslo]. Na výpisu LV ke dni 13.7.2020 je zapsáno i upozornění na probíhající řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí OR [číslo] týkající se parcely st. [číslo].

13. Z rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v [obec] pod [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 2.9.2020 bylo zjištěno, že odvolání žalované ze dne 14.7.2020 i odvolání žalobkyně ze dne 24.7.2020 se zamítají a napadené rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 29.6.2020 se potvrzuje.

14. Podle ust. § 80 o. s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Podle ust. 1087 odst. 1 o.z. zasahuje-li trvalá stavba zřízená na vlastním pozemku jen malou částí na malou část cizího pozemku, stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím zřizovatele stavby; to neplatí, nestavěl-li zřizovatel stavby v dobré víře.

16. Podle ust. § 1087 odst. 2 o.z. kdo stavěl v dobré víře, nahradí vlastníku pozemku, jehož část byla zastavěna přestavkem, obvyklou cenu nabytého pozemku.

17. Žalobkyně se domáhá určení, že je výlučným vlastníkem pozemku [číslo] o vým . 3 m2, když uvedla, že naléhavý právní zájem spočívá již v samotné dikci zákona ust. § [číslo] o přestavku, má za to, že nemusí nějak obsáhle prokazovat naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem spatřuje právě v tom, že má stavbu rodinného domu na cizím pozemku a je v jejím zájmu, aby celý rodinný dům byl postaven pouze na jejím pozemku 18. Soudní praxe je jednotná v tom, že naléhavý právní zájem jako základní procesní podmínka úspěšnosti určovací žaloby je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobkyně nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, případně tam, kde by se bez pokračování tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Avšak i v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, připouští soudní praxe, že je naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. dán, jestliže rozhodnutí o určovací žalobě je způsobilé vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a svými důsledky předejít případným dalším žalobám anebo jestliže případná žaloba o splnění povinnosti nemůže vystihnout celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva a určovací žaloba tak činí účinněji než jiné procesní prostředky.

19. Předpokladem úspěšnosti určovací žaloby jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném je naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo, kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým 20. Po provedeném dokazování bylo zjištěno: žalobkyně tvrdí, že na pozemcích [číslo] [číslo] byly postaveny dvě stavby spojené v jeden celek, když toto její tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť ze stavebního povolení ze dne 20.9.1979 bylo zjištěno, že manželům [příjmení] manželům [příjmení] bylo vydáno stavební povolení na stavbu dvojdomku o dvou nadzemních podlažích s plochou střechou, a tento dvojdomek byl kolaudován pro manžele [příjmení] rozhodnutím ze dne 11.1.1982 (čl. 198), když kolaudační rozhodnutí bylo vydáno na ½ rodinného domku – dvojdomku. Ještě před vydáním tohoto kolaudačního rozhodnutí však byl vyhotoven GP [číslo] [číslo] dne 11.11.1981 o zaměření st. [parcelní číslo] a [číslo] který se týkal zaměření novostavby dvojdomku (nově vznikly st. [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo]) a jak soud zjistil že správního rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 2.9.2020 v roce 1994 došlo v místě k dalšímu měření, a to z důvodu zaměření kolny na p. p. [číslo] (nově vznikla st. [parcelní číslo]). Podstatnou změnu však v řešeném případě přinesl rok 1995, kdy katastrální úřad prováděl digitalizace souboru popisných informací (převod údajů z ručně vedeného LV) do digitální formy; právě tehdy se zjistilo, že katastrálním orgánům nebyla nikdy předložena listina prokazující majetkoprávní vypořádání dílu„ a“ označeného v geometrickém plánu z roku 1981 a zahrnutého do st. [parcelní číslo]. Tento díl s výměrou 6 m2 byl dle zmíněného GP oddělen z parcely [číslo] jeho výměra byla zjištěn pouze graficky. Žalobkyně tvrdila, že její rodiče byli při stavbě domku v dobré víře, soud však z provedeného dokazování zjistil, že se jedná o dvojdomek, přičemž v dvojdomku je společná střední stěna, ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí byl zpracován geometrický plán dne 11.11.1981, který se týkal osobou stavebníků. Až po dvou měsících od GP došlo dne 11.1.1982 ke kolaudaci ½ rodinného domku – dvojdomku manželů [příjmení] (čl. 198). Soud provedeným dokazováním zjistil, že stavitelé dvojdomku byli manželé [příjmení] a [příjmení]. Manželé [příjmení] prodali nemovité věci notářským zápisem ze dne 9.7.1984 manželům [příjmení], bylo převedeno právo osobního užívání stavební parcely [číslo] [číslo] v k.ú. a obci [obec] (později se právo osobního užívání změnilo na právo vlastnické). Právní předchůdci manželé [příjmení] darovací smlouvou ze dne 27.3.2000 darovali nemovité věci žalobkyni, vlastnické právo pro ni vzniklo dnem 7.4.2000, přičemž žalobkyně byla v této darovací smlouvě uvědoměna o tom, že objekt bydlení [adresa], který je postavený na parcele [číslo] je také postavený na stavební parcele [číslo] který je ve vlastnictví jiného vlastníka. Soud tedy konstatuje, že u žalobkyně jednak není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že je vlastníkem pozemku [číslo] v obci s k.ú. [obec], když tento naléhavý právní zájem neprokázala. Právní předchůdci žalobkyně i ona sama nejméně od r. 2000, kdy se stala vlastníkem domu [adresa] má povědomost o tom, že jeho část stojí na celém pozemku [číslo]. Její postavení je tak od r. 2000 až do současné doby stejné. Při prvém jednání jí byl předestřen právní názor soudu o tom, že na danou věc nelze aplikovat jí označený rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4572/2015. Soud nemohl její žalobě vyhovět též proto, že právní předchůdci žalobkyně, ani ona sama od 7.4.2000 kdy se stala vlastníkem, nebyli, a ani sama žalobkyně není v dobré víře. Z GP ze dne 11.11.1981 bylo zjištěno, že nemovitá věc žalobkyně, část jejího domu [adresa] zabírá celý pozemek [číslo] tedy nejsou splněny podmínky„ přestavku“ dle ust. § 1087 odst. 1 o.z., neboť její stavba nezasahuje jen malou částí na malou část cizího pozemku, avšak zabírá pozemek celý. Proto, aby mohly být splněny podmínky přestavku podle ust. § 1087 odst. 1 o.z. musí být splněny obě podmínky současně, tedy že by její dům zasahoval pouze malou částí na malou část cizího pozemku, což se u žalobkyně nestalo. Malá část jejího domu zasahuje, avšak na celý pozemek [číslo] není splněna ani druhá podmínka, že by byla v dobré víře, protože ještě před kolaudací dvojdomku došlo k vyhotovení GP. Soud tedy nemohl žalobě na požadovaném určení vyhovět, když žalobkyně jednak neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a všechny hmotněprávní podmínky přestavku podle ust. § 1087 odst. 1 o.z. splněny nejsou, když žalobkyně ani její právní předchůdci manželé [příjmení] nejsou a nebyli v dobré víře. Soud také zamítl návrhy na doplnění dokazování, a to vypracování znaleckého posudku a výslechem svědků, které soud shledal nadbytečnými pro rozhodnutí ve věci. Žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud úspěšnému účastníku přizná náhradu nákladů řízení. Ve věci byla úspěšná žalovaná, která požadovala přiznání 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Mimosmluvní odměna za jeden úkon byla stanovena dle této vyhlášky (advokátní tarif) ust. § 9 odst. 4 písm. b), kdy jde o nemovitou věc, a u nemovité věci se za tarifní hodnotu považuje částka 50 000 Kč a mimosmluvní odměna za jeden úkon představuje tedy 3 100 Kč. Žalovaná požadovala 5 úkonů právní služby, a to za převzetí věci, vyjádření dne 19.10.2020 a jednání u soudu 19.10.2020, 11.6.2021 a 27.10.2022, což představuje 15 500 Kč, dále 5x režijní paušál á 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), a z tohoto součtu (17 000 Kč) náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 570 Kč, když advokát žalované je jejím plátcem. Celková náhrada tak představuje 20 570 Kč a je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě dle § 160 o.s.ř.

22. Protože žalobkyně i žalovaná každá složily zálohu, bylo rozhodnuto o tom (výrok III a IV), že se každé nevyčerpaná část zálohy vrátí.