8 C 250/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, částku , částka, , a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , který měla žalovaná splatit do dne , datum, . Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši , částka, . Žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí , částka, . Dle čl. 3.1 smlouvy má pak žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí , částka, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, a z nezaplacené jistiny ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -9208, která byla uzavřena dne , datum, , soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, a závazek žalované tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit do 70 dnů ode dne čerpání spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (tj. ode dne poskytnutí úvěru do dne jeho úplného splacení). Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven na , datum, s tím, že úvěr měl být uhrazen v pěti splátkách po , částka, , a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Každá splátka v celkové výši , částka, sestávala z částky , částka, jakožto částky jistiny úvěru a z částky , částka, jakožto poplatku za poskytnutí úvěru. V čl. V bodu 5.3 smlouvy bylo ujednáno, že v případě prodlení klienta se splacením úvěru trvajícího do 90 dnů (včetně), bude klientovi účtován poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně a v případě více než 90 dnů bude počínaje 91. dnem prodlení účtován poplatek ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. V článku VIII. bodu 8.1 smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli splátky, je klient povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . V článku VIII. bodu 8.2 si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru. Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, a sdělení , jméno FO, , jméno FO, a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byla zaslána částka ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované předžalobní výzvu ze dne , datum, .

5. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Z veřejně dostupných informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky, databáze časových řad ARAD, tabulky , právnická osoba, .1.2 bylo soudem zjištěno, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR s fixací úrokové sazby do 1 roku v kategorii UK 14 živnostníci (S.141 + S.142) činila v říjnu 2023, tj. v době uzavření smlouvy o úvěru, průměrně 9,60 % ročně.

9. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , IV. ÚS 457/10, výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu jednak s ustanovením občanského zákoníku, ale rovněž s článkem 36 Listiny základních práv a svobod. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“10. Ačkoliv žalovaná i žalobkyně vystupovaly v době uzavření smlouvy o úvěru jako podnikatelé, je třeba konstatovat, že korektiv dobrých mravů se podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uplatní i na posouzení shora uvedené úvěrové smlouvy. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

11. V dané věci si účastníci ve smlouvě o úvěru sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru ode dne jeho poskytnutí do dne jeho úplného splacení. Lze konstatovat, že se jedná o úrok, jehož účelem je generovat poskytovateli úvěru zisk. Na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru je proto třeba nahlížet jako na úrok a ve světle výše citované judikatury ve spojení s ust. § 580 a 588 o. z. posoudit, zda byl tento poplatek sjednán platně. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, nelze platnost ujednání o poplatku (úroku) posuzovat zcela odděleně od ostatního obsahu smlouvy. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pouze ujednání o úroku, například ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (nebo v jakékoli jiné výši) nelze automaticky posuzovat jako neplatné, ale je třeba přihlédnout k individuálním poměrům v dané věci a teprve v případě, že by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dané smlouvy ujednání o úroku nesměřovalo k plnění jeho sankčně-motivační a reparační funkce, ale bylo by neodůvodněnou sankcí mající ve vztahu ke smluvnímu partnerovi šikanózní charakter, je na místě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda posouzením ujednání o úroku jako neplatného pro rozpor s dobrými mravy.

12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že smlouva o podnikatelském úvěru, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit ve lhůtě 70 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který dle čl. V bodu 5.2 smlouvy činí celkem , částka, (5 x , částka, ). Poplatek za poskytnutí úvěru tak představoval 70 % částky poskytnuté žalované na pouhých 70 dní. V době uzavření smlouvy o úvěru činily dle statistických údajů České národní banky průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR, v kategorii živnostníci, průměrně 9,60 % ročně. S ohledem na shora citovanou judikaturu by bylo možné akceptovat trojnásobný úrok, což by odpovídalo úroku 28,80 % ročně. Pokud však za pouhých 70 dní trvání úvěrové smlouvy činil poplatek (úrok) 70 % jistiny úvěru, je zřejmé, že tento poplatek významně převyšuje výši úroků obvykle poskytovaných bankovními subjekty v rozhodném období živnostníkům. Soud konstatuje, že postupoval v souladu se shora uvedenou judikaturou, a neposuzoval ujednání o poplatku (úroku) izolovaně od ostatního obsahu smlouvy, ale zabýval se i dalšímu smluvními ujednáními, a to především výší poplatků pro případ prodlení žalované a dalšími sankcemi. Z článku V. smlouvy vyplývá, že kromě poplatku ve výši 1 % denně z jistiny úvěru za celou dobu trvání úvěru, byla žalovaná povinna hradit rovněž poplatek z prodlení ve výši 1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, trvá-li prodlení do 90 dnů, a ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny od 91. dne prodlení. Mimo výše uvedené byla dále ujednána smluvní pokuta ve výši , částka, pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru po dni jeho konečné splatnosti. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že vedle výrazně vyššího úroku za poskytnutí úvěru ve srovnání s obvyklou úrokovou mírou v době uzavření smlouvy, byla mezi smluvními stranami ještě sjednána řada sankcí pro případ prodlení žalované se splácením úvěru, které se navíc do určité míry překrývají. Při zohlednění těchto skutečností dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními, je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 3 o. z. Pro úplnost soud dodává, že již samotný poplatek za poskytnutí úvěru mnohonásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby v době sjednání smlouvy o úvěru, přičemž v kombinaci s tolika smluvními sankcemi sjednaný poplatek neplní pouze svou sankčně-motivační a reparační funkci, nýbrž kombinace těchto ujednání zakládá tak velké množství povinností pro žalovanou v souvislosti se splácením úvěru, že vede soud k závěru o významné nerovnováze práv a povinností vyplývajícím stranám ze smlouvy, neboť takové množství sankcí sjednaných ve prospěch žalobkyně dle názoru soudu již přesahuje její odůvodněný zájem na řádném a včasném vrácení poskytnutých finančních prostředků, kdy lze usuzovat, že spíše slouží k umělému navyšování zisku žalobkyně při jakémkoli prodlení žalované. S ohledem na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dospěl soud k závěru, že je v tomto případě na místě výjimečně prolomit zásadu autonomie vůle a smluvní svobody a ujednání o poplatku shledat absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Soud se dále zabýval tím, zda neplatné ujednání o poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že bez ujednání o poplatku (úroku) jakožto podstatné náležitosti smlouvy o úvěru by k uzavření smlouvy vůbec nedošlo, a proto v daném případě nelze aplikovat § 576 o. z. Výše uvedené neplatné ujednání o poplatku proto způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy.

13. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši , částka, na základě neplatné smlouvy o úvěru, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které je žalovaná povinna vrátit. Jelikož z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná jí doposud ničeho neuhradila, což žalovaná žádným způsobem nerozporovala, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to počínaje dnem , datum, . Přestože žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení již od , datum, , tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky úvěru, dospěl soud k závěru, že jelikož smlouva o úvěru byla soudem shledána jako absolutně neplatná, dostal se žalovaný do prodlení teprve až marným uplynutím třídenní lhůty stanovené ve výzvě k úhradě ze dne , datum, . Podle § 573 o. z. mohla být výzva žalovanému doručena nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne , datum, . Třídenní lhůta k plnění tak uplynula dne , datum, a ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení.

14. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně 55 % a úspěchu žalované 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Nekrácená náhrada nákladů řízení činí , částka, . 10 % z této částky představuje , částka, a je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

16. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.