8 C 271/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 28 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a nákladů spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO částku částka, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalovaná s žalobkyní dne datum smlouvu u zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek www.Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty bezhotovostně na bankovní účet peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka s tím, že jistina a poplatek byly splatné dne datum. Žalovaná však své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila na svůj dluh ničeho. Smluvní pokuta podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne datum ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši částka za období od datum do datum činí celkem částka. Celková výše dluhu žalované tak činí částka a je tvořena jistinou a poplatkem ve výši částka a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do datum spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 2 969 %. Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků si smluvní strany v čl. 2.3 Smlouvy sjednaly právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši částka za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dle čl. 2.1 Smlouvy jsou nedílnou součástí Smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Ze smlouvy a čl. 2.9 až 2.13 všeobecných obchodních podmínek, vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku. Z výpisu z běžného účtu bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala dne datum žalované na bankovní účet č. č. účtu částku ve výši částka. Upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu. Dne datum adresoval právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni spolu s jistinou i poplatek ve výši částka. Lze tak konstatovat, že smluvní strany spolu sjednaly hotovostní úrok ve výši částka. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 9,25 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba 2 969 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku (hotovostního úroku) způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne datum mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

10. Ohledně nároku na zaplacení částky částka coby účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z žalobkyní předložených upomínek je zřejmé, že se jedná o čtyři ve velmi krátké době po sobě zaslaných upomínek téměř shodného znění, když jediný rozdíl je vždy v datu vyhotovení upomínky a výši aktuální dlužné částky. Soud má za to, že požadované náklady ve výši částka za každou ze čtyř nijak nepersonalizovaných upomínek vyhotovených pouze v rozestupu jednoho či dvou týdnů, vždy pouze s uvedením vyšší dlužné částky, nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Náklad ve výši částka na vyhotovení formulářové upomínky, navíc bez jakýchkoli specifických informací vážících se ke konkrétnímu závazku mezi žalovanou a žalobkyní zdaleka neodpovídá obvyklým nákladům spojeným s upomínáním dlužníka. Dále je třeba konstatovat, že upomínání žalované s tak krátkým časovým odstupem s největší pravděpodobností nepovede k úhradě dluhu žalovanou. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že naúčtované náklady na upomínání v celkové výši částka jsou nepřiměřeně vysoké i ve srovnání s celkovou výší vymáhané pohledávky a vzbuzují pochybnosti, zda danou částkou mají být pokrývány náklady reálně vynaložené nebo zda mají spíše sloužit k dalšímu navyšování dlužné částky a zvýšení zisku žalobkyně na úkor žalované, která se patrně nachází v nepříznivé finanční situaci.

11. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že shora požadované náklady na upomínání nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla bezhotovostně převedena částka ve výši částka. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, žalovaná na uvedenou částku neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku částka a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky částka od datum (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měla žalovaná dluh uhradit dle předžalobní výzvy ze dne datum) do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky částka, úspěšnou byla pro částku částka. částka = 100 %, částka = 63 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 63 % = 37 %; 63 % - 37 % = 26 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka nákladů řízení činí částka a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. 26 % z částky částka jest částka po zaokrouhlení.

15. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti (15) dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.