8 C 284/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , IČO sídlem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení částky ve výši 1.244.856 Kč s přísl.

I. Žalovaný 1. a 2. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 244 856 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16 % p.a. jdoucím z této částky od 21.12.2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucí z částky 1 540 435 Kč od 21.12.2020 do zaplacení, a to do patnácti (15) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalobkyně k rukám advokáta [titul] [příjmení] částku 129. 948,65 Kč, a to do patnácti (15) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 21.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil, aby oba žalovaní zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 1 244 856 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16 % p.a. jdoucí z této částky od 21.12.2020 a dále zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 1 540 435 Kč od 21.12.2020 do zaplacení. Je v závazkovém vztahu s oběma žalovanými, druhá žalovaná je fyzickou osobou a mezi prvým žalovaným a žalobcem vystupuje jako přistupitel. Její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel dne 29.7.2020 s prvým žalovaným jako dlužníkem a druhou žalovanou jako přistupitelem smlouva o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě níž byly prvému žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 250 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit smluvní úroky ve výši 16 % ročně ve 180 měsíčních splátkách, když výše měsíční splátky činila 18 359 Kč, a to nejpozději do 29.7.2023. Vzhledem k tomu, že prvý žalovaný povinnosti řádně neplnil, byl úvěr zesplatněn k datu 2.11.2020, když oba žalovaní byli vyzvání, aby zesplatněný úvěr uhradili. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.4.2021 byly na žalobkyni postoupeny z původního věřitele, [právnická osoba], [IČO] pohledávky se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými. Žalobkyně eviduje dvě neuhrazené měsíční splátky á 18 359 Kč splatné 29.9.2020 a 29.10.2020, dále nárok na zaplacení smluvních pokut za prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru ve výši 1 × 3 125 Kč a 1 × 6 250 Kč, dále nárok na zaplacení smluvní pokuty za zatížení zajištěných nemovitostí zahájením exekuce ve výši 62 500 Kč, dále dle článku VII. odst. 3 z úvěrové smlouvy, pohledávku na zaplacení smluvní pokuty za nedoložení vinkulace pojistného plnění ve výši 62 500 Kč dle článku VI. odst. 2 smlouvy a pohledávku z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty za předčasné zesplatnění úvěru ve výši 124 486 Kč dle článku IV. odst. 5 smlouvy. Předmětem žaloby činí jen jistinu, smluvní úrok ve výši 16 % p.a. a zákonný úrok z prodlení.

2. Nikdo z účastníků při ústním jednání dne 18.3.2022 nevznesl námitku místní nepříslušnosti, i když z výslechu žalovaných bylo zjištěno, že jsou partneři a žijí spolu víc jak 9 let.

3. Žalovaní ve svém vyjádření (čl. 39 a násl.) uvedli, že smlouvu o úvěru považují za absolutně neplatnou, druhá žalovaná je spotřebitelem, nepodniká a nikdy nepodnikala. Mají za to, že pokud byl žalovaným v roce 2020 poskytován úvěr, měl být tento sjednán jako spotřebitelský, a to v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což se nestalo. Prvý žalovaný si nebral úvěr na podnikání, ale na řešení svých osobních finančních problémů, když potřeboval splatit dluh, který byl již v exekuci. Dále druhá žalovaná namítla, že právní předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] ji neposkytla informace dle zákona o spotřebitelském úvěru, nesdělila ji na sebe zákonné údaje a kontakty, tedy náležitosti podle zákona. Dále má za to, že není správně uvedena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN); podle ní smlouva obsahuje zakázaná ujednání a navíc i zajištění pohledávky ve výši 1 250 000 Kč zástavním právem k nemovité věci domu v k.ú. [obec] hodnotě zhruba 8 mil. Kč je ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky podle zákona o spotřebitelském úvěru. Namítá nemravnost úroku ve výši 16 % p.a., což značně převyšuje obvyklé úrokové sazby úvěru poskytovaných v daném čase a místě. Předložili emailovou komunikaci, v níž nabízeli, že žalobkyni uradí jistinu, kterou si půjčili a přiměřené úroky, zajistili si osobu, která jim je ochotna finanční částku poskytnout za předpokladu že bude oproti vyplacení této částky zrušeno ze strany žalobkyně zástavní právo. To však žalobkyně odmítla.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] mezi [právnická osoba] uzavřené dne 30.7.2019 bylo zjištěno, že věřitel [právnická osoba] poskytl prvému žalovanému [celé jméno žalovaného] úvěr ve výši 1 100 000 Kč, který se co do svého druhu a účelové sjednává a poskytuje jako podnikatelský hypoteční, tedy zajištěný zástavním právem k nemovitým věcem. [celé jméno žalovaného] byl označen jako podnikatel [IČO], když dohodnutý úrok činil 16 % p.a. V článku V. bylo zajištění úvěru sjednáno formou zřízení zástavního práva k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce].

5. Z další smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] [IČO] a [celé jméno žalované] jako přistupitelem uzavřené dne 29.7.2020 bylo zjištěno, že [celé jméno žalovaného], označenému identifikačním číslem, byl poskytnut úvěr ve výši 1 250 000 Kč jako podnikatelský hypoteční zajištěný zástavním právem k nemovitým věcem a k úhradě závazku z podnikání dlužníka. Úrok byl sjednán dohodou stran ve výši 16 % p.a. Podpisy obou žalovaných byly ověřeny dne 29.7.2020 na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Ze smlouvy o postoupení veškerých pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo], uzavřené dne 15.4.2021 bylo zjištěno, že postupník, žalobkyně nabyla od [právnická osoba], postupitele veškerá práva a povinností vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanými dne 29.7.2020.

6. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] zaslal prvému žalovanému výzvu k zaplacení a zesplatnění úvěru dopisem ze dne 2.11.2020 na jeho adresu [adresa žalované a žalovaného]. Stejná písemnost byla zaslána i druhé žalované na její adresu [obec a číslo], zásilku si nevyzvedla, byla ji následně 20.11.2021 vhozena do poštovní schránky. Oběma žalovaným byly zaslány upomínky i předžalobní výzva.

7. První žalovaný uvedl, že podniká v realitní oblasti asi od roku 2007 jako realitní makléř, v roce 2009 si založil realitní kancelář, kterou má dodnes. V roce 2019 uzavíral smlouvu o úvěru proto, že potřeboval vyplatit dluhy, které se mu v té době nashromáždily. Bral si půjčku na rekonstrukci domu, jež je v zástavě, půjčka byla ve výši 640 000 Kč, dále dlužil společenství vlastníků bytových jednotek necelých 70 000 Kč za byt v [anonymizováno] ulici a poté vypláceli (pozůstalostní řízení po matce) bratry [celé jméno žalované], každý z bratrů dostal 100 000 Kč. Spolu s přítelkyní [celé jméno žalované] bydlí v [anonymizováno] ulici v [obec], mají v plánu dům v [obec]„ zobytnět,“ v přízemí bydlí rodiče a oni rekonstruují půdní vestavbu. Z úvěrové smlouvy uzavřené v roce 2019 získal peníze, měsíčně splácel asi 8 200 Kč. Zjistil, že splátkami se splácí pouze polovina úvěru, tehdy doplatek úroků činil asi 100 000 Kč, prvá možnost byla pokračovat ve splátkách dle smlouvy, druhá možnost pro něj byla celé to zaplatit a třetí možnost byla opět splácet, a tedy tak vznikla druhá smlouva. V roce 2019 nemohl oslovit banku, protože měl dluhy v exekuci ve výši 640 000 Kč, byla to pro něj stresová situace, proto nemohl od banky získat úvěr, známý mu dohodil [právnická osoba]. Společnosti [právnická osoba] sdělil, že peněžní prostředky z úvěru hodlá použít pro svoji podnikatelskou činnost, později uvedl, že peníze hodlal použít na vyplacení svých dluhů.

8. Z výslechu druhé žalované zjistil, že s prvým žalovaným žijí asi od roku 2013, veškeré záležitosti probírají, ale moc si vybavuje jak to tehdy bylo. Dům zdědila po smrti své matky, domluvili se, že ho zrekonstruují a ona, že tam bude bydlet se svým tátou. První smlouvu podepisovala v roce 2019, a když přijala dědictví, s bratry se domluvila, že jim časem dá peníze, jinak peníze použili na úhradu oken v domě a za zbytek nakoupili dřevo. S panem [celé jméno žalovaného] se seznámila v době, kdy již byl podnikatelem, smlouvy četla.

9. Podle ust. § 2395 o.z. (z.č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

10. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

11. Podle ust. § 1968 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle ust. § 1892 odst. 1 o.z., kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

13. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru upravuje dle § 1 písm. b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Spotřebitel je vymezen v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, když je jím fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podnikatelem se podle § 5 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon stává fyzická nebo právnická osoba, která může provozovat živnost, státní povolení k provozování živnosti (koncese), která se vyžaduje jen v případě vymezených tímto zákonem.

14. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový děj: Prvý žalovaný [celé jméno žalovaného] je podnikatelem od roku 2007, prvou smlouvu uzavřel 30.7.2019, tedy nikoliv na začátku svého podnikání. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným nebyly aplikovány ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když prvý žalovaný není slabší smluvní stranou, uzavíral úvěr jako podnikatel. Smlouvu úvěrovou uzavíral proto, že potřeboval peníze na dluhy z exekuce zhruba ve výši 640 000 Kč, dlužil ještě dalším subjektům. Následující smlouvu uzavíral dne 29.7.2020, též jako podnikatel. Prvému žalovanému [celé jméno žalovaného], jako podnikateli, byl poskytnut úvěr ve výši 1 250 000 Kč a druhá žalovaná k úvěru přistoupila. Jestliže se někdo dohodne přímo s věřitelem, že za jeho dlužníka jeho dluh splní, nemůže sice dlužníka bez jeho souhlasu o d jeho povinnosti osvobodit, ale stane se dlužníkem vedle něj. Přistoupením k dluhu prvého žalovaného nedochází ke změně v osobě dlužníka, ale ke vzniku pasivní plurality, kdy je více dlužníků. Přistoupení dluhu je dohodou mezi věřitelem a třetí osobou, souhlas dlužníka se k takové dohodě nevyžaduje a je právně bezvýznamný, stejně tak nemá žádný právní význam ani jeho případný výslovný nesouhlas (srovnej NS 20 Cdo 2080/2008, 21 Cdo 126/2008). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Odo 851/2003 lze zástavní právo zřídit k zajištění pohledávky vůči některému z více dlužníků. Prvý žalovaný uzavřel úvěrovou smlouva na částku 1 250 000 Kč jako podnikatel se smluvním úrokem 16 % ročně (článek 2. smlouvy), když úrok je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, která je ze zákona smlouvou úplatnou a představuje odměnu úvěrujícího za poskytnutí úvěrových prostředků dlužníka. Je nerozhodné, zda je vyjádřen pevnou částkou nebo zda je určen jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje. Účastníci smlouvy o úvěru si mohou ve smluvní volnosti sjednat i další plnění (služby), která úvěrující úvěrovanému v souvislosti s úvěrem poskytne, a za kterou se úvěrovaný zaváže zaplatit nad rámec úroků další odměnu. Soud zjistil, že prvý závazkový vztah mezi účastníky byl poskytnut jako bezúčelový úvěr dle ust. § 2395 o.z., byl poskytnut žalovanému jako podnikateli při jeho podnikatelské činnosti a následující smlouva o úvěru ze dne 29.7.2020 byla uzavřena pro to, že prvý žalovaný neplnil své povinnosti řádně splácet splátky dle první smlouvy. Prvý úvěr nebyl účelově vázán, prvý žalovaný jako podnikatel finanční prostředky obdržel, pohledávka žalobce byla zajištěna zástavním právem, když druhá žalovaná ke smlouvě přistoupila. Obdobně soud hodnotí i duhou smlouvu. Soud dospěl k závěru, že úrok ve výši 16 % ročně požadovaný po žalovaném jako podnikateli není nepřiměřeným úrokem, neboť podnikatel při své činnosti snáší vyšší rizika než běžný spotřebitel, nepodnikatel. Druhá žalovaná, dlužnice, se stala osobou plnit žalobci až zesplatněním pohledávky, je tedy pouze povinna uhradit již existující pohledávky společně a nerozdílně s dlužníkem dle ust. §1892 o.z.. Vzhledem k tomu, že do této pozice vstoupila až za existence splatných pohledávek, je proto skutečnost, že dlužnice není podnikatelem, pro posouzení oprávněnosti pohledávky irelevantní. Ze strany žalobce jde o pohledávku jedinou, zajištěnou zástavním právem. Soud na závěr dodává, že ze smlouvy lze opakovaně vyčíst, že se jedná o podnikatelský úvěr, dlužník, prvý žalovaný, je v ní specifikován svým identifikačním číslem a místem podnikání jako podnikatel. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, rozsudku ze dne 20.9.2010 sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 a usnesení ze dne 27.9.2006 sp. zn. 32 Odo 843/2005, shodně jednoznačně vyplývá, že podnikatel, který ve smlouvě uvede své identifikační číslo osoby, dává zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti. Na podnikatele jsou pak kladeny zvýšené nároky i z hlediska kontraktačního procesu. Obrana žalovaného, že smlouva je absolutně neplatná, nebyla shledána ze strany soudu důvodnou; soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. Třídenní lhůta k plnění byla prodloužena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nejde o bagatelní věc, soud oběma žalovaným poskytl dostatečný čas k plnění.

15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud úspěšnému účastníku přizná náhradu nákladů řízení. Ve věci byla úspěšná žalobkyně, právní služby ji poskytl advokát, který vyúčtoval odměnu dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud mu přiznal čtyři úkony právní služby á 13 300 Kč (s punkta ve výši 1 244 856 Kč), a to za: 1. převzetí věci, 2. předžalobní upomínku s komunikací se zástupcem protistrany, 3. sepis žaloby, 4. účast u jednání dne 18.3.2022, čtyřikrát režijní paušál á 300 Kč, dále náhradu promeškaného času na cestě z [obec] do [obec] a zpět za šest půl hodin ve výši 600 Kč, cestovné při použití elektroautomobilu (sazba 4,10 Kč za 1 kW hodinu elektřiny) v celkové výši 955,08 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 62 240 Kč. Náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty představuje částku 11 750,56 Kč, celkem bylo oběma žalovaným uložena zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta [titul] [příjmení] částku 129 948,65 Kč, a to v prodloužené lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.