8 C 290/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, .

II. Žaloba se co do částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta , Jméno advokáta, částku , částka, , a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, kdy žalobkyně následně provedla lustraci dokladu. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonního číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne , datum, . Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a to ani po zaslání předžalobní upomínky dne , datum, . Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím zjištěním. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -2917, uzavřené dne , datum, , soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to nejpozději do , datum, v pěti splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne jeho konečné splatnosti. V čl. VIII bodu 8.1. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky, je klient povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, . Dle bodu 8.2. shora uvedeného článku smlouvy, pak v případě prodlení klienta s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti úvěru je klient povinen hradit: úroky z prodlení – v případě prodlení (i) trvajícího do 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru (včetně) – ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně, či (ii) trvajícího více než 90 dní ode dne konečné splatnosti úvěru – ve výši 0,02 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.1), a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně (bod 8.2.2). Z potvrzení o provedené platbě společnosti ThePay, a.s. bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka ve výši , částka, . Toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeného v úvěrové smlouvě a účtem, ze kterého odešla ověřovací platba. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.

5. Podle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení. Na základě provedeného dokazování je však soud toho názoru, že v daném případě se jednalo o tzv. zastřený spotřebitelský úvěr, a nikoliv o úvěr podnikatelský. Pro posouzení, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s obchodníkem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání dané osoby v konkrétním smluvním vztahu, přičemž okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s obchodníkem irelevantní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle § 419 o. z., je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Jedná se tedy o osobu, která jedná za účelem osobní spotřeby. Pouhá skutečnost, že předmět plnění je hodnotný, a že daná osoba má i určité podnikatelské zkušenosti a znalosti neznamená, že nejedná jako spotřebitel. Závěru, že se v daném případě jednalo o zastřený spotřebitelský úvěr, odpovídá i výše poskytnutého úvěru, když podnikatelské úvěry bývají poskytovány zpravidla v daleko vyšších částkách a rovněž jejich splatnost bývá delší než 2 měsíce. Dále je třeba konstatovat, že byť je ve smlouvě uvedeno, že úvěr byl žalovanému poskytnut výlučně na financování jeho podnikatelských potřeb, podnikatelský účel, na který byl žalovanému úvěr ze strany žalobkyně poskytován, není ve smlouvě žádným způsobem konkretizován. Žalobkyně se ani blíže nezajímala o to, v jaké oblasti žalovaný podniká. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy nevystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, ale jako spotřebitel. V souladu s § 555 odst. 2 o. z. tak soud předmětnou smlouvu posoudil podle jejího obsahu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na kterou se vztahuje zákon č 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného, když nezjistila jeho příjmy ani výdaje, je nutné považovat shora uvedenou smlouvu za absolutně neplatné právní jednání.

13. V souladu s ustanovením § 2991 o. z. pak pokud žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svou obranu neuvedl ničeho, ani nepředložil soudu žádné důkazy, má soud za prokázané, že na shora uvedenou částku ničeho neuhradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, (výrok I.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ze shora uvedené částky, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buďto mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Ve zbytku pak byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta (výrok II.).

15. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , úspěšnou byla pro částku , částka, . , částka, = 100 %, , částka, = 54,80 %. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 54,80 % = 45,20 %; 54,80 % - 45,20 % = 9,60 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Nekrácená částka nákladů řízení činí , částka, a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši , částka, a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši , částka, a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b, odst. 1, písm. c), bodu 3, odst. 6, písm. a), § 11, odst. 1, písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši , částka, . 9,60 % z částky , částka, jest , částka, . Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Ustanovením § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje , částka, , podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.