8 C 325/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 7 950 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 7 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši: -) 8,25 % ročně jdoucím z částky 4 885 Kč od 24.2.2021; -) 8,25 % ročně jdoucím z částky 3 065 Kč od 24.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta titul jméno příjmení částku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jejíž výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozhodnutí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám žalovaného na nákladech řízení částku 14 933 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Po právní moci tohoto rozhodnutí se žalovanému vrací nevyčerpaná část ze zálohy ve výši 67 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného podepsanému soudu dne 13.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, aby jí žalovaný zaplatil celkem částku 7 950 Kč s přísl. s tím, že je vlastníkem vozidla značka automobilu jméno, registrační značka, VIN kód evidované v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 13.3.2020 do 30.5.2020, tedy po dobu 79 dnů k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. U téhož vozidla bylo zjištěno, že v dalším období, a to 31.5.2020 do 810.2020, tedy po dobu 131 dnů k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Za prvou dobu činí výše příspěvku za 79 nepojištěných dnů, kdy se jedná o osobní vozidlo nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 a výše příspěvku je 35 Kč, činí příspěvek 2 765 Kč. Za druhé období činí příspěvek 4 585 Kč. Za každé nepojištěné období žalobkyně dále požadovala částku 300 Kč jako poplatek za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně dále uvedla, že podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti vychází z ust. § 4 odst. 1 a při zjišťování údajů o vozidlech, neexistenci pojištění vychází z předepsaného procesu upravené § 15 odst. 1-3 téhož zákona.

2. Ve věci bylo rozhodnuto ve zkráceném řízení platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný odpor a vyjádřil se, nárok neuznal a uvedl, že v předmětném období a ani v žádném jiném období nebyl vlastníkem předmětného vozidla a navrhl, aby soud učinil dotaz na registr vozidel, ze kterého bude zřejmé, kdo bude vlastníkem vozidla.

3. Z výpisu z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla registrační značka, VIN kód byl v době od 13.3.2020 do 8.10.2020 evidován celé jméno svědka, datum narození, bytem obec (čl. 11). Dalším dotazem na registr silničních vozidel bylo zjištěno, že i po 8.10.2020 je celé jméno svědka evidován jako vlastník tohoto vozidla a provozovatel dalších vozidel, a to registrační značka a registrační značka.

4. Žalobkyně teprve po podání odporu žalovaným a jeho kvalifikovaném vyjádření předložila soudu kopii kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako kupujícím a celé jméno svědka jako prodávajícím dne 29.2.2020 (čl. 17), které jí měl předložil vlastník vozidla celé jméno svědka.

5. K prvému jednání ve věci samé soud předvolal účastníky a svědka celé jméno svědka, bylo však zjištěno, že tato osoba dne 22.2.2021 zemřela. Soud proto učinil dotaz na pozůstalé osoby a při ústním jednání dne 21.1.2022 byla vyslechnuta svědkyně titul celé jméno svědkyně, dcera zemřelého celé jméno svědka, která soudu předložila dva originály kupních smluv, které měly být uzavřeny jejím otcem a žalovaným a které se týkaly prodeje vozidla (čl. 42 a 45 spisu).

6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit právnická osoba příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

7. Podle ust. § 4 odst. 2 písm. a) téhož zákon při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla.

8. Podle téhož zákona ust. § 1 odst. 1 zákon zpracovává příslušné předpisy evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“). Podle ust. § 2 písm. a) tohoto zákona nestanoví-.li tento zákon jinak, musí mít v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky pro provoz vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyřazené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Protože žalovaný stále zpochybňoval podpis na kupních smlouvách předložených svědkyní, byl ve věci vypracován znalecký posudek, když znalkyně celé jméno znalkyně ve znaleckém posudku číslo ze dne 26.6.2022 uvedla, že podpisy žalovaného na obou vyhotoveních kupní smlouvy ze dne 29.2.2020 nejsou pravé podpisy pisatele, na jehož jméno znějí a jehož srovnávací materiál byl předložen k porovnání, tedy celé jméno žalovaného, datum narození.

10. Ačkoliv bylo jednoznačně prokázáno, že v registru vozidla příjmení jméno registrační značka je stále zapsán celé jméno svědka, žalobkyně stále setrvala na tom, že povinnost zaplatit příspěvek v případě nepojištěného vozidla stíhá žalovaného. Žalovaný však vyvrátil jednoznačně právní domněnku, kterou založila žalobkyně, že žalovaný koupil vozidlo značka automobilu jméno od celé jméno svědka na základě kupní smlouvy ze dne 29.2.2020. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nikdy tuto kupní smlouvu nepodepsal, nikdy se tedy nestal vlastníkem předmětného vozidla. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaný teprve až v průběhu řízení podal trestní oznámení na neznámou osobu, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zasílala celé jméno svědka upomínky k zaplacení příspěvku a teprve až po jejich doručení celé jméno svědka předložil žalobkyni kopii kupní smlouvy. Před doručením upomínek od žalobkyně nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti. K tomu soud konstatuje, že tzv. povinné ručení nezaniká automaticky prodejem vozidla, ale až oznámením změny vlastníka předmětné pojišťovně; pokud by zemřelý celé jméno svědka skutečně vozidlo prodal žalovanému a byla by uzavřena platná smlouva, při prodeji vozidla měl zemřelý respektovat ust. § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kdy do deseti pracovních dnů by měl podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru. To však celé jméno svědka neučinil, neučinil to nikdy až do tzv. prodeje vozidla, k němuž fakticky nikdy nedošlo. Žalobkyně tedy nebyla úspěšná, nebyla vyvrácena domněnka stanovená zákonem, a žalobkyně stále na žalobě setrvala, i když pasivně legitimována je osoba zapsaná v registru jako vlastník vozidla (§4 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb.) Žaloba byla proto zamítnuta v plném rozsahu.

11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalovaný byl zcela úspěšný a přísluší mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Soud se neztotožňuje s vyjádřením žalobkyně, že v případě, pokud by žalovaný byl úspěšný, bylo by spravedlivé z hlediska proporcionality, aby žalobkyně neměla nést náklady řízení. V daném případě tomu tak není, neboť žalobkyně nerespektovala povinnost stanovenou jí zákonem § 4 odst. 2, a to vymáhat příspěvek na osobě, která je zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel i za situace, že jí tato osoba předložila kupní smlouvu, pokud prodávající, tedy osoba zapsaná v registru vozidel si sama neohlídala a nezajistila změnu zápisu vlastníka vozidla v registru vozidel. Za této sitauce soud úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení zcela.

12. Žalovaný složil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 15 000 Kč, z jeho zálohy bylo vyplaceno znalečné ve výši 14 933 Kč, proto soud rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému tyto uhrazené náklady, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. Soud zároveň podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovanému odměnu za právní služby, které mu poskytl advokát. Jeho odměna byla stanovená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. podle § 7 bod 4., kdy odměna za jeden úkon, kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí á 1 500 Kč. Advokátka žalovaného účtovala devět úkonů právní služby á 1 500 Kč, soud ji přiznal jenom účelně vynaložené náklady spočívající v šesti úkonech právní služby, a to: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) sepis odporu a vyjádření proti EPR, 3) účast u jednání dne 21.1.2022, 4) účast u jednání dne 30.3.2022, 5) sepis vyjádření z 29.7.2022, 6) účast u jednání dne 26.8.2022. Soud nepřiznal účtované úkony za sepis vyjádření dne 19.1.2022, 25.1.2022 a 4.3.2022, neboť se nejedná o účelně vynaložené úkony vztahující se k předmětu věci. Dále soud přiznal advokátce šest režijních paušálů á 300 Kč; součet představuje 10 800 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty činí 2 268 Kč. Celková náhrada podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kterou je povinna zaplatit žalobkyně k rukám advokátky titul příjmení dle § 149 ods.t 1 o.s.ř. činí 13 068 Kč.

14. Posledním výrokem bylo rozhodnuto o tom, že se žalovanému nevyčerpaná část z jím složené zálohy (15 000Kč) ve výši 67 Kč vrací, když ze zálohy bylo hrazeno znalečné ve výši 14 933Kč. Odvolání není přípustné proti rozsudku vedenému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem dobrovolně plněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí prostřednictvím soudu či pověření exekutora k vymáhání exekuce.