8 C 326/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 28 716 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 826 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky jdoucím od 2. 12. 2013 do zaplacení, a to do 3 (tří) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 10 826 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6724,13 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 355,34 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 12 580,38 Kč jdoucím od 18. 6. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 12 580,38 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části požadující zaplacení částky 7 014 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 041,90 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 869,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 820,26 Kč jdoucím od 18. 6. 2016 do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 3 820,26 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 716 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 30. 9. 2011 a ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 13. 6. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 11 000 Kč v souvislosti s poskytnutím půjček se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 10 876 Kč a 9 196 Kč. Tedy v prvním případě celkovou částku ve výši 25 876 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 576 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 8. 2012 a v druhém případě uhradit celkovou částku ve výši 20 196 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 8. 2012 Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 6.2016 postoupil původní věřitel předmětnou pohledávku na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 30. 9. 2011 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 876 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 45 týdenních splátkách po 576 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 25 876 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 291,4 % (ve smlouvě je uvedena chybně 70,94 %). Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 13. 6. 2011 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 9 196 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 337 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 20 196 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 219,9 % (ve smlouvě je uvedena chybně 63,91 %). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.

5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatila na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku v celkové ve výši 4 174 Kč a na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku v celkové ve výši 13 182 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tyto skutečnosti za prokázanou.

6. Podle § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč.z.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvy o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.

8. Soud se dále zabýval platností smluv o půjčce číslo uzavřené dne 30. 9. 2011 a číslo uzavřené dne 13. 6. 2011 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 obč.z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2011 a v červnu 20111, tedy v době uzavření smluv o půjčce činily v průměru 13,79 % resp. 13,77 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o půjčce, v nichž byly sjednány roční procentní sazby nákladů ve výši 291,4 % a 219,9 %, tvoří takto sjednaná RPSN v obou případech mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o půjčce týkající se poplatků ve výši 10 876 Kč a 9 196 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč.z. neplatné.

10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce nebo zápůjčce či nikoli. Dle § 41 obč.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Dle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování půjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o půjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce číslo uzavřená dne 30. 9. 2011 a smlouva o půjčce číslo uzavřená dne 13. 6. 2011 mezi žalobkyní a žalovaným jsou neplatná jako celek.

11. Dle § 451 obč.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce) finanční částku ve výši 15 000 Kč a 11 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně v prvním případě částku ve výši 4 174Kč a v druhém případě částku 13 182 Kč, má žalovaný povinnost v prvním případě vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 826 Kč a to bez zbytečného odkladu. V tomto rozsahu soud shledal žalobu jako důvodnou a proto ji výrokem I. vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.