8 C 358/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 76 623,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaná, uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly rovněž Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Na základě shora uvedené smlouvy mohla žalovaná čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše , částka, , a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná načerpala celkem částku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaná se dále zavázala hradit smluvní úrok a dále poplatky a náklady. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky po splatnosti, ta však dlužnou částku nezaplatila. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila od uzavření smlouvy o úvěru do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku ve výši , částka, . Za období od uzavření smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby žalovaná uhradila částku , částka, . Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroků ve výši , částka, kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, , zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se oproti tomu zavázala hradit právní předchůdkyně žalobkyně minimální měsíční platbu, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, jí byla sdělena prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný na účtu www.creditea.cz. Roční úroková sazba ve výši 48 % a roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) ve výši 61,13 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedených transakcích ČSOB, a.s., bylo zjištěno, že žalovaná načerpala celkem , částka, . Žalovaná své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy neplnila řádně a včas. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jí proto byla dne , datum, zaslána výzva, ve kterém byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky a zároveň upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Úvěr byl zesplatněn dne , datum, . Z tabulky umoření (transakční výpis) bylo zjištěno, že do dne , datum, , tj. do dne níže uvedené smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem právní předchůdkyně žalobkyně z téhož dne.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována k vedení sporu.

12. Soud došel k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednané poplatky mají z právního hlediska charakter úroků.

13. Soud se dále zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a to zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z., a dospěl k závěru, že s ohledem na nepřiměřeně vysoké poplatky spojené s poskytnutím úvěru a RPSN ve výši 61,13 %, je třeba smlouvu o úvěru považovat za absolutně neplatné právní jednání s ohledem na rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z.

14. Pro úplnost soud uvádí, že dle informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby, činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v dubnu 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, v průměru 9,88 %. Roční procentní sazba nákladů, která byla sjednána ve shora uvedené smlouvě, tj. ve výši 61,13 %, tak činí šestinásobek v této době obvyklé úrokové míry, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Dále je třeba konstatovat, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na údaje uvedené výhradně žalovanou. Dále je třeba uvést, že z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná již před uzavřením posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, čerpala i jiné úvěry, které následně nebyla schopna splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla za této situace věnovat posouzení úvěruschopnosti žalované zvýšenou pozornost, neboť shora uvedené skutečnosti nasvědčovaly tomu, že žalovaná nebyla dostatečně bonitní. Nelze tedy něž konstatovat, že schopnost žalované plnit závazek nebyla posouzena s odbornou péčí.

16. Žalobkyně se domáhala úhrady částky , částka, , kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úroků ve výši , částka, kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, a zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, kapitalizovaných za období od , datum, do , datum, . Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvního úroku a úroku z prodlení jdoucím od , datum, do zaplacení. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila žalobkyni celkem částku ve výši , částka, . Za situace, kdy smlouva o úvěru byla shledána neplatnou, žalovaná plnila na jistinu. Tato činila , částka, . Pokud žalovaná plnila shora uvedenou částku, má žalovaná nadále povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), a to dle § 2991 o. z.

17. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení jednak kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení jdoucím z částky , částka, za období od , datum, (tj. den následující po dni, do kterého měla žalovaná dluh uhradit dle předžalobní výzvy ze dne , datum, ) do , datum, ve výši , částka, a dále úroku z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Ve zbývající části pak byl žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný zamítnut.

18. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky , částka, , úspěšnou byla pro částku , částka, . , částka, = 100 %, , částka, = 41 % po zaokrouhlení. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 41 % = 59 %, 59 % - 41 % = 18 % poměru úspěchu na straně žalované. Žalované však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).