8 C 81/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 50 004 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 004 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 701 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 50 004 Kč z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 6. 2002 uzavřené mezi právním předchůdcem žalované a žalobkyní, na jejímž základě byl právnímu předchůdci žalované poskytnut úvěrový rámec (revolvingový úvěr) s možností průběžného čerpání, ze kterého právní předchůdce žalované vyčerpal celkově částku 188 103 Kč. Právní předchůdce žalované podle úvěrové smlouvy se zavázal splácet částku ve výši 5% z poskytnutého úvěrového rámce, která zahrnuje splátku úroku, případného pojistného a poplatků a jistiny. Právní předchůdce žalované ke dní [datum] zemřel. Dopisem ze dne 20. 3. 2019 žalobkyně přihlásila svojí pohledávku za právním předchůdcem žalované tedy zůstavitelem do řízení o dědictví. K tomuto dni činila dlužná částka celkově 51 145 Kč. Pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], když soud určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou [částka] a výši pasiv pozůstalosti částkou [částka] a tedy výši předlužení pozůstalosti částkou 52 514,70. Žalovaná v rámci dědického řízení uplatnila výhradu soupisu, proto žalobce po žalované, jako jedině dědičce zůstavitele požaduje plnění do výše jejího dědického podílu tedy částku 50 004 Kč. Žalobce žalovanou vyzval dopisem ze dne 13. 1. 2021 k uhrazení dlužné částky, když žalovaná na svůj dluh doposud ničeho neuhradila, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy ze dne 18. 6. 2002, Úvěrových podmínek, výpisu a přehledu úvěru, přihlášky do dědického řízení, rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví a předžalobní upomínky, vzal za prokázané: Dne 18. 6. 2002 uzavřel právní předchůdce žalované s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec s možností průběžného čerpání. Žalovaný postupně vyčerpal z úvěrového rámce celkově částku 188 103 Kč. Právní předchůdce žalované dne [datum] zemřel, z výpisu a přehledu plateb bylo zjištěno, že právní předchůdce žalované ke dni 17. 3. 2019 dlužil žalobkyni celkově částku 51 145 Kč. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobkyně tuto částku dne 20. 3. 2019 přihlásila do pozůstalostního řízení po právním předchůdci žalované. Z rozhodnutí soudu o vypořádání pozůstalosti po zemřelém právním předchůdci žalované ze dne 31. 8. 2020, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že pozůstalost po právním předchůdci žalované byla předlužena a to do výše 52 514,70 Kč. Jediným dědicem pozůstalosti se stala [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] žalovaná, která uplatnila výhradu soupisu, a tedy žalobkyně po ní může požadovat jen poměrné uspokojení své pohledávky a to jen do výše jejího dědického podílu. Z dopisu ze dne 13. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 50 004 Kč. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31.12.2013. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen obch. z.) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obch. z. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch.z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. z. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 369 odst. 1 obch. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 1674 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě. Vyhradí-li si dědic soupis s výhradami nebo podmínkami, nepřihlíží se k nim. To platí i pro prohlášení dědice, že výhradu soupisu neuplatňuje. Podle § 1675 občanského zákoníku dědic má právo vyhradit si soupis pozůstalosti, uplatní-li je do jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o tomto právu vyrozuměl. Jsou-li pro to důležité důvody, soud lhůtu dědici prodlouží. Podle § 1706 občanského zákoníku uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. Podle § 1711 občanského zákoníku dědic, který si vyhradil soupis, nebo ten, kdo pozůstalost spravuje, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost uspokojovat věřitele. Podle § 1712 odst. 1 občanského zákoníku věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo na uhrazení vůči dědici, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 obch. z., jejíž součástí se staly úvěrové podmínky. Jelikož právní předchůdce žalované uzavřel dne 18. 6. 2002 smlouvu o revolvingovém úvěru formou poskytnutí úvěrového rámce, z něhož postupně čerpal peněžní prostředky, když celkově vyčerpal částku 188 103 Kč, přičemž dne [datum] zemřel a ke dni 17. 3. 2019 zůstal dlužit žalobkyni částku 51 145 Kč, kterou žalobkyně řádně uplatnila v pozůstalostním řízení. Jediným dědicem zůstavitele tedy právního předchůdce žalované se stala [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] žalovaná, která v rámci pozůstalostního řízení uplatnila výhradu soupisu. Protože pozůstalost byla předlužená a to do částky 52 514,70 Kč, ručí žalovaná za zůstavitelovy dluhy jen do výše jejího dědického podílu. Cena movitého majetku zůstavitele, jež žalovaná nabyla, přesahuje cenu [anonymizováno] [částka]; nemovitý majetek, který žalovaná nabyla je v ceně [částka] s tím, že žalovaná odpovídá dle § 1706 o.z. do výše ceny nabytého majetku za pasiva pozůstalosti, která v případě žalobkyně představují částku 50.004 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalovaná žalobkyni nezaplatila ani po obdržené výzvě. Protože nejde o bagatelní věc dle § 202 odst. 2 o.s.ř. soud žalované zákonnou třídenní lhůtu k plnění prodloužil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 15 dnů, přičemž soud má za to že, tato doba je více než přiměřená. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 701 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 501 Kč a odměny za dva úkony po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.