8 C 96/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B pro 30 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří (3) dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , a žalovaný dne , datum, smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán ke splnění dluhu upomínkami a následně i předžalobní výzvou ze strany žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně, a to ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z výše jistiny a úroku přirostlého za posledních 30 dnů. Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1 141 %. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila , částka, . Z výpisu účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem označeným oznámení o postupu pohledávky ze dne , datum, . Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dne , datum, .

5. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Tvrzení a důkazy o posouzení úvěruschopnost žalovaného pak nebyly doplněny ani v návaznosti na výzvu soudu. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.

10. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou i úroky ve výši 279,83 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit tak činila , částka, . Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

11. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činila 7,98 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční úroková sazba 279,63 %, tvoří takto sjednaná úroková míra několikanásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.

12. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o úroku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, žalovaný na uvedenou částku neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku , částka, a má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni, do kterého měl žalovaný dluh uhradit dle předžalobní výzvy ze dne , datum, ) do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z 66 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , představující 32 % z celkově vynaložených nákladů ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a). Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH, nebyla odměna o tuto daň navyšována.