1 T 46/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v hlavním líčení konaném dne datum v senátě složeném z předsedy senátu Luboše Patzenhauera a přísedících Jaroslava Jelši a Dobromily Jobové obžalovaný [celé jméno obžalovaného], [datum narození] v [obec], uklízeč spol. s.r.o. [anonymizována dvě slova] [obec], bytem [adresa obžalovaného], bez přihl. posledně [ulice a číslo], <b>je vinen, že</b> 1. v [obec] dne [datum] kolem 16:35 h ve [stát. instituce], [ulice a číslo], v přízemí hlavní budovy na chodbě před ordinací během výdeje večerních léků hodil [jméno] [příjmení], [datum narození], všeobecné sestře Zdravotnického střediska Vězeňské služby České republiky složené papírové psaníčko o rozměrech 4 x 3 cm obsahující jím vlastnoručně psaný dopis mj. ve znění: "SeSTŘi NeMÁM PŘÍLeŽiToST VÁM TO ŘÍCT OSOBNě [příjmení] [jméno] [příjmení] NěKDO u toho Je! TAK PROTO VÁM TO PÍŠU.......... chci VÁS PoPROSiT A DoMLUViT Se SVÁMA........ JeSTLI BY [příjmení] [příjmení] [příjmení] NěKDY NÁKOU LiRiKU NAVÍC A [příjmení] [příjmení] JAK MU MěŇÍTe [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 69 DŇÍ Do VÍSTUPU....... Jestli STe S PLZNě TAK VÁM NěKAM NechÁM ODNeS PeNÍZE NeBO NA UČeT To Je NA VÁS NIKDY V ŽIVOTě Se To NiKDO NeDOZVÍ TO VÁM SLiBUJU!......“, přičemž v té době měl lékařem předepsán přípravek "LYRICA" 150 mg [číslo], fentanylovou náplast vůbec předepsanou lékařem neměl, <b>tedy</b> jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nabídl a slíbil úplatek, 2. v [obec] dne [datum] v době mezi [číslo] h a [číslo] h v [ulice] ul. 9 v horním vestibulu budovy [obec] hlavní nádraží v prostoru pánských veřejných toalet v úmyslu získat nejméně peníze přistoupil k poškozenému [celé jméno svědka], [datum narození], s opakovaným dotazem, zda by mu nepůjčil či nerozměnil nějaké peníze, což poškozený odmítl, načež se ho pokusil natlačit do kabinky, což se mu však pro odpor poškozeného nepodařilo, poté poškozenému ukázal pepřový sprej a zavřený zavírací nůž se slovy "jejda, to jsem ti asi ukazovat neměl", přičemž dále opakovaně poškozeného důrazně žádal o darování peněz, a to nejméně slovy "dej mi aspoň čtyři pětky a můžeš jít", posléze žádal po poškozeném zapůjčení mobilního telefonu, což vše poškozený stále odmítal a ukázal obžalovanému, že v peněžence téměř žádné peníze nemá, načež ho obžalovaný vyzval, aby tedy něco vybral platební kartou, následně poškozený ze strachu a v domnění, že obžalovaný již svého jednání zanechá, mu dal ze své peněženky minci 50 Kč, na kterou mu obžalovaný vrátil mince v nominální hodnotě 25 Kč, následně poškozenému ukázal průhledný sáček s bíločervenými tabletami a poté poškozenému nabídl ke koupi neznámou zelenou sušinu rostliny v průhledném sáčku, kdy uváděl, že se jedná o marihuanu, poté začal uzavírat poškozeného prosklenými dveřmi v části toalet s kabinkami, čemuž se poškozený bránil tím, že se rozběhl a dveře vytlačil směrem ven, přičemž obžalovaný se mu snažil zabránit v odchodu tím, že rukama tlačil na hrudník poškozeného, který jej ale odstrčil stranou a z prostoru toalety urychleně odešel, <b>tedy</b> proti jinému užil násilí a pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, <b>čímž spáchal</b> ad 1. přečin podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, ad 2. zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, <b>a odsuzuje se</b> podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Z důkazů provedených v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav uvedený shora ve výroku o vině. Obžalovaný [celé jméno obžalovaného] ke skutku ad 1. v přípravném řízení mj. uvedl, že celé je to pravda, že skutku se dopustil přesně tak, jak je v usnesení o zahájení trestního stíhání uvedeno, přičemž to udělal ze zoufalství, neboť v době před tím mu snížili Lyricu ze 4 na 3 a Rivotril ze 3 na 2; dále že stále má psychické problémy, v důsledku nichž dochází k jeho sebepoškozování; dodal, že na těch lékách je závislý, že zdravotní sestře nechtěl způsobit žádné problémy a chtěl by se jí omluvit. V hlavním líčení nejprve uvedl, že se cítí být vinným tím uplácením, že popis skutku v obžalobě odpovídá skutečnosti, že veškeré skutečnosti ve skutku obžaloby prohlašuje za nesporné a není tedy potřeba provádět dokazování, že však nesouhlasí s právní kvalifikací skutku. Skutek ad 2. v průběhu trestního řízení obžalovaný popíral, přičemž v přípravném řízení nejprve před policejním orgánem mj. uvedl, že si to vůbec nepamatuje, že když seděl za loupež, tak by v životě nikdy neudělal loupež za 25 Kč, a to ještě způsobem, že on by mu dal 50 Kč a on (obžalovaný) by mu 25 Kč vrátil, že si vůbec ten den nevybavuje a rád by viděl nějaký kamerový záznam, že výpadek neměl, ale prostě si to nepamatuje, že možná s ním nějak kšeftoval ohledně drog, ale rozhodně ho nenapadl a ani ho neohrožoval, žádný nůž mu neukazoval a ani ho u sebe nenosí, stejně tak ani pepřový sprej; dodal, že v té době bral pravidelně pervitin, že v té době chodil přes hlavní vlakové nádraží v [obec] třeba do práce a občas se tam i zdržel, když potkal někoho známého. Následně před soudkyní ve vazebním zasedání mj. uvedl, že si to vůbec nepamatuje a vůbec nevybavuje, přičemž je možné, že třeba tam byl a kupoval on od něj (od poškozeného) nebo on (poškozený) od něho nějakého drogy, ale že určitě ho nějak psychicky nevydíral, nesahal na něj, vůbec to nechápe a neví, o koho jde, a že zničehonic ráno přišli policajti k němu; dále k dotazu, zda ten den šel do práce, uvedl, že si vůbec ten den ani den před tím nepamatuje. V hlavním líčení mj. uvedl, že nic z toho, co se tam píše, neudělal a není to pravda, dále že ten den byl v práci na [anonymizováno] u [příjmení] [příjmení], že byl na pracovišti od sedmi do jedenácti, což byla jeho tehdejší pracovní doba, že v objektu byl chvíli – asi 5 minut před sedmou a po celou dobu se z budovy nevzdálil, že přímo tento den [datum] si nepamatuje, ale každý den to bylo stejné, že ví, že onoho [datum] v této době po celé ty 4 hodiny na druhém poschodí byl, protože se píšou hodiny – píše je máma a někdy ten pán, co je zaměstnává, dále že ví, že matce se hlásil každý den. Odlišnost svých předchozích výpovědí vysvětloval tím, že při první výpovědi u policie byl pod vlivem, a že při druhé výpovědi před soudkyní si myslel, že to není podstatné, že se ho nikdo na to neptal, a že byl v šoku z toho, že je ve vazbě. Ke skutku ad 1.: pakliže ustanovení § 206c odst. 1 tr. řádu vyžaduje též souhlas s právní kvalifikací skutku uvedeného v obžalobě, rozhodl soud o nepřijetí prohlášení viny obžalovaným. Pakliže i intervenující státní zástupce prohlásil na počátku hlavního líčení všechny skutkové okolnosti obžaloby za nesporné, nebylo ohledně tohoto skutku prováděno další dokazování. Nalézací soud zdůrazňuje, že poté, co jeho původní usnesení ze dne [datum] bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10.3.2022 sp. zn. 8 To 64/2022 zrušeno a bylo mu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl, stížnostní soud vyslovil ohledně právní kvalifikace tohoto skutku právní názor, kterým je nalézací soud vázán, tudíž lze z něho převzít, že jednání obžalovaného vykazuje znaky skutkové podstaty přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obžalovaný v papírovém psaníčku nabídl a také zdravotní sestře slíbil peněžní úplatek, přičemž není podstatné, že konkrétní částku neuvedl; v každém případě tak učinil v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu, neboť po [jméno] [příjmení] požadoval léky, na které neměl nárok a které jsou na lékařský předpis. Objektem trestného činu podplácení je zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu, tedy na ochraně čistoty veřejného života. Obstaráváním věcí obecného zájmu se rozumí činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. V projednávaném případě jde konkrétně o zájem společnosti na tom, aby léky a prostředky, které jsou vydávány pouze na lékařský předpis, se nedostaly do rukou nepovolaných osob, dále o zájem společnosti na tom, aby osoby ve výkonu trestu byly vychovávány k řádnému životu a nedomáhaly se na osobách, které ve věznici poskytují zdravotní služby, aby zneužily svého postavení. Škodlivost jednání již vícekrát odsouzeného obžalovaného je v tomto případě zvyšována i jeho mimořádně negativním hodnocením ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť od [datum] do [datum] byl celkem 23x kázeňsky trestán se závěrem, že účel výkonu trestu odnětí svobody nebyl v jeho případě plněn. Důkazní situaci doplňuje výpověď všeobecné sestry Zdravotnického zařízení [stát. instituce] [obec] svědkyně [jméno] [příjmení], na jejímž přečtení obhajoba i přes prohlášení skutku za nesporný trvala. Pakliže nalézací soud se ztotožnil s názorem soudu stížnostního i ve vztahu k tomu, že z hlediska rozsahu trestní odpovědnosti není nutno obžalovaného zkoumat pro posouzení jeho příčetnosti, jest nepochybné, že obžalovaný svým jednáním ad 1. naplnil znaky přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž nalézací soud ztotožniv se s názorem stížnostního soudu i ohledně popisu skutku pominul ve výroku o vině ty pasáže z písemnosti obžalovaného, které nemají význam pro naplnění znaků uvedeného přečinu. I hodnocení důkazů nalézacím soudem ohledně skutku ad 2. tohoto rozsudku významným způsobem usnadnil právní názor Krajského soudu v Plzni vyslovený v jeho usnesení ze dne 16.2.2022 sp. zn. 6 To 27/2022, který sice byl vysloven již v počátečním stádiu trestního stíhání, avšak v dalším průběhu trestního řízení k podstatnější změně důkazní situace nedošlo: z výpovědí poškozeného – svědka [celé jméno svědka] učiněných jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení, jasně vyplynulo, že obžalovaný od jmenovaného získal peněžní prostředky ve výši 25 Kč tím, že poškozeného fyzicky zatlačil do prostoru kabinky na pánských toaletách, že na něj vyvíjel nátlak i tím, že na něj sahal a aktivně mu fyzicky bránil v odchodu z kabinky a z pánských toalet, přičemž se opakovaně dožadoval poskytnutí peněžních prostředků – takové jednání je nutno posoudit jako násilí; když i přesto od poškozeného žádné peněžní prostředky nezískal, ukázal mu zavírací nůž a pepřový sprej, což poškozený v dané situaci pochopil jako výhrůžku, že když žádné peníze obžalovanému nedá, mohl by obžalovaný zmíněný nůž nebo pepřový sprej použít proti němu – to je nutno vnímat jako jasnou pohrůžku násilím. Z tohoto důvodu dal poškozený obžalovanému 50 Kč, čímž došlo ke zmocnění se cizí věci, přičemž obžalovaný následně poškozenému z nezjištěných důvodů vrátil 25 Kč. Uvedené jednání tudíž obsahuje násilnou složku naplňující znaky žalovaného zločinu. Pokud obžalovaný již v přípravném řízení tvrdil, že zavírací nůž ani pepřový sprej u sebe nenosí, neznamená to, že jimi v době páchání stíhaného jednání nedisponoval, přičemž ani v této části není důvodu výpovědi poškozeného nevěřit. Poškozený [celé jméno svědka] před soudem vystoupil naprosto věrohodným způsobem, a i vzhledem k obsahu výpovědi neměl nalézací soud jakékoliv pochybnosti o tom, že to byl právě obžalovaný, s nímž se tehdy v prostorách nádraží setkal a který vůči němu vystupoval jím popsaným způsobem. Pokud by existovalo podezření, že obžalovaný se v uvedené době nacházel pod vlivem drog, lze odkázat nejen na obsah znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, dle něhož byly v době páchání trestné činnosti jeho rozpoznávací schopnosti sníženy jen mírně, forensně nevýznamně, a jeho schopnosti ovládací sníženy středně – z forensního hlediska však též nevýznamně, nepodstatně, přičemž obžalovaný netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, byla u něho zjištěna smíšená porucha osobnosti s převažujícími rysy disociálními, lehká mentální retardace s poruchami chování vyžadujícími pozornost nebo léčbu, syndrom závislosti na stimulanciích – pervitinu; těmito poruchami trpěl i v době spáchání trestného činu, přičemž porucha osobnosti a mentální retardace jsou poruchy trvalého rázu, neléčitelné, takže léčebnými prostředky lze pouze částečně tlumit afektivní projevy; u posuzovaného je neléčitelný i syndrom závislosti na pervitinu, který je u něho sekundárního charakteru a rozvinul se na základě předchozích dvou poruch, přičemž škodlivé užívání benzodiazepinů (Rivotril) a opioidů (Tramal) bylo konstatováno již v minulosti, a tato závislost je u něho plně rozvinutá, tyto psychoaktivní látky užíval i během dlouhodobého výkonu trestu; po požití pervitinu se tak u něho může rozvinout psychotická porucha s poruchou myšlení a vnímání – ta však dosud psychiatrickým vyšetřením zjištěna nebyla, a to i přes vysokou koncentraci metabolitů pervitinu v moči. Znalkyně označila pobyt obžalovaného na svobodě z psychiatrického hlediska jako nebezpečný a jako možné zmínila i uložení zabezpečovací detence, k čemuž se vyjádřila i před soudem. A právě výrok obžalovaného„ jejda, to jsem ti asi ukazovat neměl“ svědčí o tom, že obžalovaný v té chvíli nebyl pod takovým vlivem drogy, aby nevěděl, co se s ním děje, přičemž si byl vědom, jak má zvýšit účinek oné demonstrace byť zavřeného nože či nádobky se sprejem! Pokud jde o další provedené důkazy: výskyt obžalovaného toho rána v prostorech hlavního vlakového nádraží v [obec] prokazuje též kamerový záznam, dle něhož procházel dotyčný jedním z jeho podchodů nejprve směrem k jeho hlavnímu vestibulu v čase 06:00:01 h a směrem opačným v 06:06:40 h; osoba podobné postavy v podobném oblečení byla zachycena kamerou v prostoru nástupiště koleje [číslo] v čase 07:22:23 h, tedy cca 12 vteřin poté, co uvedeným prostorem prošel poškozený míře do přistaveného vlaku. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [obec] svědek [celé jméno svědka] sice již v přípravném řízení poskytl jeho orgánům přehled docházky zpracovávaný matkou obžalovaného v měsíci prosinci na 4 zaměstnané včetně obžalovaného, dle něhož dne 15. uvedeného měsíce se měl obžalovaný nacházet na svém pracovišti v době od 6:55 do 8:55, což také svědkyně [celé jméno svědkyně] před soudem nevyuživši svého práva odepřít výpověď potvrdila, avšak vzhledem k zejména výpovědi poškozeného je zjevné, že obžalovaný se nejméně ve shora uvedené době mezi 07:05 h až 07:25 h na svém pracovišti nacházet nemohl; po právní moci tohoto rozsudku by výpověď této svědkyně neměla zůstat orgány činnými v trestním řízení bez povšimnutí. Důkazní situaci doplňují výpověď svědka [celé jméno svědka] (v hlavním líčení se souhlasy čtená) potvrzující mj. stav rozrušení poškozeného po příchodu k vlaku, protokol o ohledání místa činu s příslušnou fotodokumentací, protokol o prohlídce těla poškozeného provedené dne [datum] a protokol o prohlídce těla obžalovaného (k níž však došlo až dne [datum]), i k návrhu obhajoby vyžádaná zpráva [stát. instituce] (č.l. 259d), dle níž obžalovaný nebyl za skutek ze dne [datum] (ad 1.) kázeňsky projednán ani postižen. Pakliže obžalovaný tak svým jednáním jednak násilím a jednak pohrůžkou bezprostředního násilí užitých v úmyslu získat peníze naplnil znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. K námitkám obhajoby nutno uvést, že soud protokol o rekognici jako důkaz neprovedl, proto se k němu ani nemůže vyjadřovat; zločin loupeže nevyžaduje násilí brutální, neboť k jeho spáchání postačí i pouhá pohrůžka bezprostředním násilím; a tento zločin se od navrhovaného trestného činu vydírání odlišuje jednak bezprostředností pohrůžky násilím a jednak užitím takové pohrůžky v úmyslu zmocnit se cizí věci! Při stanovení druhu a výměry trestu přihlédl soud ke všem hlediskům § 37 a 39 tr. zákoníku, zejména bylo přihlédnuto ke škodlivosti, která je zvyšována jednak skutečností, že obžalovaný se skutku ad 1. dopustil ve výkonu trestu odnětí svobody, tj. v prostředí, kde měl způsobem svého života prokázat snahu po nápravě, a jednak tím, že skutku ad 2. se dopustil pouhé necelé 2 měsíce po propuštění z předešlých výkonů trestů odnětí svobody (propuštěn dne [datum]) vykonávaných kontinuálně a uložených nejen za trestnou činnost násilného a výtržnického charakteru, ale též za zločin loupeže podle § 173/1 tr. zákoníku. Dále soud přihlédl v neprospěch obžalovaného k tomu, že násilný prvek skutku ad 2. spáchal oběma zákonnými alternativami: jak užitím pohrůžky bezprostředního násilí, ovšem s demonstrací zbraní – jednak nože byť zavřeného a jednak nádobky s pepřovým sprejem, tak i násilím – byť nikterak výrazné intenzity, ovšem způsobilým vyvolat v poškozeném strach a pod jeho vlivem vyhovět pachatelově výzvě. Nalézací soud zdůrazňuje, že trestného činu loupeže se lze dopustit i v mírnější formě škodlivosti – tedy i v pouhém úmyslu zmocnit se cizí věci, zatímco v daném případě nezůstalo toliko u takového úmyslu, nýbrž došlo k odcizení finanční částky - byť výrazně nízké. Pokud jde o osobu obžalovaného, vzal soud v úvahu, že byl dosud 4x soudně trestán, z toho v prvním třech případech vždy pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 146/1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358/1 tr. zákoníku, které postupně spočívaly v : ad 1) opisu rejstříku trestů požadavku vydání peněz a následném napadení do hlavy poškozeného, ad 2) úderu prázdnou lahví do hlavy poškozeného a ad 3) fyzickém napadení poškozeného 5 osobami, z nichž 4 včetně obžalovaného do poškozeného na zemi ležícího kopali do těla včetně hlavy; souhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců uložený za tyto tři záznamy obžalovaný vykonal ke dni [datum]. Naposledy byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1.11.2017 sp. zn. 6 To 406/2017 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu [okres] ze dne 5.9.2017 sp. zn. 5 T 46/2017 odsouzen pro zločin loupeže podle § 173/1 tr. zákoníku mj. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, přičemž nelze přehlédnout, že onen tehdejší skutek spáchal obžalovaný dne [datum] ve stejném objektu hlavního nádraží a velmi podobným způsobem jako v daném případě (ad 2.). Obě tato odsouzení obžalovanému ve smyslu § 42 písm. q) tr. zákoníku přitěžují; dále mu přitěžuje dle § 42 písm. n) tr. zákoníku i okolnost, že spáchal dva trestné činy. Na druhé straně mu dle § 41 písm. l) tr. zákoníku polehčovalo u skutku ad 1. doznání povýšené na prohlášení skutku za nesporný. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že k nápravě obžalovaného s přihlédnutím i k možnosti resocializace nastíněné ve shora zmíněném znaleckém posudku nutno uložit trest odnětí svobody v trvání 6 roků, tedy v polovině zákonné trestní sazby stanovené na čin nejpřísněji trestný (která činí od 2 roků do 10 let). Trest byl uložen jako úhrnný, neboť obžalovaný spáchal dva trestné činy. Nalézací soud k takto uložené výměře považuje za vhodné dodat, že obžalovaný v daném případě skutkem ad 2. spáchal zvlášť závažný zločin přesto, že již byl pro takový zvlášť závažný zločin potrestán, přičemž z výkonu trestu odnětí svobody uložený mj. za takový zločin byl propuštěn pouhých 49 dnů před spácháním skutku ad 2.; za takové situace může soud uložit dle § 59/1 tr. zákoníku trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu (t.j. v daném případě od 7 let a 8 měsíců do 13 let a 4 měsíců), pokud současně závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena. Byť možnost nápravy obžalovaného je dle znalkyně snížena, přesto soud citované ustanovení neužil, neboť obžalovaný byl zatím toliko jedinkrát ve výkonu trestu odnětí svobody, který zjevně zatím svůj výchovný účel nesplnil; v případě druhé alternativy lze konstatovat, že i přes nepochybně nepříjemný zážitek poškozeného neshledal závažnost okolností skutku ještě jako„ vysokou“. Dlužno dodat, že obžalovaný svým přístupem ke spáchání skutku ad 2. se zbavil možnosti uložení trestu výrazněji mírnějšího, byť vzhledem k jeho speciální recidivě by trest nemohl být ukládán mimořádně pod dolní hradicí zákonné trestní sazby. Trest je ze zákona nepodmíněný, a pakliže u obžalovaného nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť mu nebyl uložen ani výjimečný trest, ani trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, ani za zvlášť závažný zločin trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, ani nebyl odsouzen za úmyslný trestný čin, v posledních pěti letech uprchl nebo se pokusil uprchnout z vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence, byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. I zde však nutno dodat, že vzhledem ke ztíženým možnostem nápravy obžalovaného s přihlédnutím i k průběhu jeho předešlého (a zatím jediného) výkonu trestu odnětí svobody soud ve svých úvahách nepomíjel zcela ani variantu výjimečného zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou ve smyslu ust. § 56 odst. 3 tr. zákoníku.