11 C 108/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 50 205,36 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 746 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 25. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 25 459,36 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27.11.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 50 205,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 29. 7. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 17 836 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 392 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 620 Kč a administrativní činnost ve výši 5 824 Kč. To vše se zavázala uhradit formou pravidelných měsíčních splátek po 2 214 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 29. 1. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 16. 12. 2017. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 20 675,53 Kč a na dlužném poplatku částku 13 441,83 Kč. Dále pak právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 28. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 10 600 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 146 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 050 Kč a za administrativní činnost ve výši 3 404 Kč. To vše se zavázala uhradit formou pravidelných týdenních splátek po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 8. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 29. 3. 2018. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 9 509,12 Kč a na dlužném poplatku částku 6 578,88 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

1. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že žalovaná a původní věřitel [anonymizována dvě slova] uzavřeli dne 29. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce částky 22 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala za tuto zápůjčku zaplatit poplatek v celkové výši 17 836 Kč sestávající z úroku ve výši 5 392 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 6 620 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 5 824 Kč. Celkovou částku 38 836 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou pravidelných 18 měsíčních splátek po 2 214 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela žalovaná a právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] dne 28. 6. 2017, předmětem zápůjčky byla částka 12 000 Kč a žalovaná se zavázala v souvislosti s ní zaplatit poplatek ve výši 10 600 Kč sestávající z částky 2 146 Kč za úrok, 5 050 Kč jakožto poplatek za zpracování a doručení a částky 3 404 Kč jako poplatek za administrativní činnost. Celkovou částku 22 600 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou pravidelných 60 týdenních splátek po 377 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na straně 2 Smlouvy byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. U první citované smlouvy činila sazba RPSN 12 948 %, v případě druhé smlouvy činila 23 810 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná informována. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaná na předmětné smlouvy uhradila celkem částku 9 254 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Dle časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů (RPSN) poskytnutých bankami domácnostem v ČR u úvěrů na spotřebu v červnu 2017 9,83 % a v červenci 2017 10 %.

3. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na předmětné smlouvy o zápůjčce je nutno pohlížet jako na absolutně neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši celkem 34 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 28 436 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za zpracování a poplatek za administrativní činnost, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů, a dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění jednoho poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 28 436 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku poskytovatele zápůjčky, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchod. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a s ohledem na jeho výši se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

4. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny snížené o již uhrazené platby. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 34 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 9 254 Kč (3 750 Kč na první ze smluv a 5 504 Kč na druhou). Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 24 746 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

5. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.