11 C 127/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 46 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 29 894 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 46 044 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným došlo dne 28. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 116 Kč, dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 921 Kč, poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 28. 9. 2023. Žalovaný nehradil smluvené splátky, naposledy uhradil ještě dne 30. 8. 2022 částku 2 850 Kč a celková dlužná částka tak činí neuhrazenou jistinu ve výši 18 981,04 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 832,53 Kč a dlužné úhrady ve výši 9 232 Kč, 2 604,14 Kč, 3 394,29 Kč a smluvní pokuta 11 000 Kč. Dlužné částky žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a o provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 28. 7. 2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 22 000 Kč, vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 18 894 Kč představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou čtrnácti měsíčních splátek po 2 921 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 8 % ročně a sazba RPSN ve výši 272,44%. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, . ze dne 14. 6. 2024 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem tímto dopisem spolu s výzvou k úhradě. Z přehledu plnění žalovaného na předmětnou smlouvu, vyhotoveného žalobcem, má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil v období od 29. 7. 2022 do 30. 8. 2022 částku celkem 5 850 Kč. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let 9,68%, RPSN u úvěrů na spotřebu 9,91%.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 18 894 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v uvedené výši nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, . Soud je rovněž toho názoru, že poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), když se spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho nákladů na bydlení v nájmu ve výši 4 000 Kč, aniž vyžadoval doložení této částky jako relevantního výdaje žalovaného, přestože uvedená částka s největší pravděpodobností neodpovídá obvyklé výši nájemného za nájemní byt. Neplatnost předmětné úvěrové smlouvy tak shledal soud rovněž z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když sice zohlednil žalovaným doložený měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 25 166 Kč, nepožadoval však doložení nákladů na bydlení a energie, které žalovaný uvedl ve výši 4 000 Kč měsíčně, přestože měl žalovaný dle svého vyjádření bydlet v nájmu a být svobodný. Výše nákladů na bydlení významně ovlivňuje volné prostředky klienta úvěrové smlouvy, ze kterých úvěr následně splácí, a přestože částka na bydlení uvedená žalovaným byla překvapivě nízká, poskytovatel úvěru nepožadoval její doložení či bližší vysvětlení, posouzení úvěruschopnosti věřitele proto nelze považovat za dostatečné., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 22 000 Kč, na kterou právnímu předchůdci žalobce již vrátil 5 850 Kč, dlužné bezdůvodné obohacení tak činí částku 29 894 Kč. Tu soud přiznal žalobci včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení žalovaného soud odvozoval od výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky v dopise ze dne 14. 6. 2024. Po jeho doručení měl žalovaný plnit již bez zbytečného odkladu. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.