11 C 162/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 státní příslušnost Slovensko Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 10 689,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky z , částka, od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od 2. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným došlo dne 20. 11. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit úrok v pevné výši , částka, , dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 20. 1. 2020. Žalovaný nehradil smluvené splátky, naposledy uhradil ještě dne 28. 2. 2022 částku , částka, a celková dlužná částka tak činí neuhrazenou jistinu ve výši , částka, , dlužný úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru , částka, a dlužné úhrady ve výši , částka, , , částka, , , částka, . Dlužné částky žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena dne 20. 11. 2018 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši , částka, , vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši , částka, představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po , částka, . Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 15 % ročně a sazba RPSN ve výši 272,44 %. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, . ze dne 11. 5. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem dopisem ze dne 11. 5. 2023. Z přehledu plnění žalovaného na předmětnou smlouvu, vyhotoveného žalobcem, má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil v období od 21. 11. 2018 do 28. 2. 2022 částku celkem , částka, . Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let 8,29 %, RPSN u úvěrů na spotřebu 8,88 %.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši , částka, hradit dále poplatek ve výši , částka, . Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši , částka, nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, . Soud je rovněž toho názoru, že poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), když se spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho nákladů na bydlení v nájmu ve výši , částka, , aniž vyžadoval doložení této částky jako relevantního výdaje žalovaného, přestože uvedená částka s největší pravděpodobností neodpovídá obvyklé výši nájemného za nájemní byt., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , kterou však právnímu předchůdci žalobce již v plném rozsahu vrátil jednotlivými poskytnutými platbami citovanými výše. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.