11 C 18/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 22 466,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 11 766,67 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 22 466,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 20. 4. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 12 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 6. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 27. 1. 2020, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobkyni uhradil žalovaný pouze částku 1 900 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 27 600 Kč, z toho dlužná jistina činí 15 000 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dále došlo dne 31. 8. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 12 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 10. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobkyni uhradil žalovaný pouze částku 17 400 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 11 600 Kč, z toho dlužná jistina činí 7 466,67 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávek žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 20. 4. 2019 a 31. 8. 2018 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 2x 15 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 2x 12 000 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za administrativní činnost, hotovostní inkaso. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit vždy formou 60 pravidelných týdenních splátek po 450 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvách byly sjednány sazby RPSN ve výši 206,15 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 2. 2021. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 1 900 Kč na první uvedenou smlouvu a 17 400 Kč na druhou. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětných smluv 8,68%, resp. 8,79%.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedené smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 2x 15 000 Kč hradit dále poplatky vždy ve výši 12 000 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 24 000 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka].

5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradila celkem částku 19 300 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 10 700 Kč uhradil žalobkyni jako právnímu nástupci původního věřitele (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.