11 C 183/2017

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zdržení se jednání

I. Žalovaná je povinna zdržet se při užívání bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa svědkyně, žalované, žalobce a svědka], rušení žalobce, užívajícího bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa svědkyně, žalované, žalobce a svědka], prostřednictvím imisí kročejového zvuku, pronikajícího z její bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa svědkyně, žalované, žalobce a svědka], do bytové jednotky žalobce [číslo] na adrese [adresa svědkyně, žalované, žalobce a svědka], nad míru přiměřenou místním poměrům.

II. Žalobce nemá vůči žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalované se přiznává vůči žalobci náhrada nákladů tohoto řízení ve výši 12 705 Kč, tuto náhradu je žalobce povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu nákladů, které v tomto řízení hradil stát, ve výši 18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 5.10.2017 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se imisí hluku způsobených nad míru přiměřenou poměrům boucháním do podlahy či topení, šoupáním stoly či židlemi, vrtáním a podobně, dále zdržet se imisí padáním listů, jehličí, hlíny, prachu a jiného odpadu na lodžii žalobce nad míru přiměřenou poměrům a dále zdržet se podávání neopodstatněných podnětů na Policii ČR souvisejících se žalobcem. Ohledně třetí jmenované povinnosti vzal žalobce podanou žalobu zpět podáním ze dne 7. 3. 2018 a řízení bylo v této části zastaveno usnesením tohoto soudu č. j. 11 C 183/2017-92 ze dne 11. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 4. 5. 2018. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalobce i žalovaná jsou sousedy v bytovém domě, kde žalovaná obývá bytovou jednotku [číslo] v 7. poschodí domu nacházející se přímo nad bytovou jednotkou žalobce [číslo] v 6. poschodí. Žalovaná je velmi problematickou sousedkou, problémy způsobuje zejména žalobci, který je jejím nejbližším sousedem. Problémy s žalovanou existovaly dle názoru žalobce vždy a vygradovaly zhruba v posledních 2 letech. Žalovaná ruší žalobce nad míru přiměřenou poměrům opakovaným hlukem způsobovaným dlouhodobým, až několik hodin trvajícím klepáním neznámého předmětu do zdi či podlahy. Žalobce se snažil věc řešit s žalovanou domluvou, ale ta s ním vůbec nekomunikuje. Žalobce upozornil žalovanou dopisem prostřednictvím svého právního zástupce dne 18. 3. 2016, od té doby však žalovaná započala rušit žalobce hlukem ještě mnohem více a intenzivněji než dřív. Došlo i k několikeré přímé ingerenci Policie ČR. Rušení hlasitými zvuky je dle názoru žalobce cílené a žalovaná již prakticky denně, pravděpodobně úmyslně bouchá nějakým předmětem do podlahy, šoupá stoly či židlemi, vrhá a nechává pravděpodobně poskakovat nějaké kulaté předměty po podlaze, kdy v její bytové jednotce nejspíše nejsou žádné koberce. Popisovaný hluk žalovaná vytváří i v pozdních nočních hodinách, a to opakovaně i v době od 22:45 do 1:15 hod. Žalobce si hluk prováděný žalovanou nahrál mnohokrát na mobilní telefon, žalovaná jej ale obtěžuje hlukem nepravidelně a v intervalech, kdy je třeba dlouhou dobu klid, a pak hluk zase z ničeho nic začne. Dále žalovaná úmyslně vyklepává např. špinavou deku ze svojí lodžie v okamžiku, kdy je žalobce na své lodžii, takto mu na hlavu vyklepla špinavý smeták či znečišťuje žalobcovu lodžii různým nepořádkem, jako listy, jehličím či hlínou související s tím, že na své lodžii žalovaná pěstuje velké množství rostlin. V přítomnosti paní [jméno] [příjmení] žalovaná hodila žalobci a paní [příjmení] ze svoji lodžie na hlavu a ruce karton od nějakého hnojiva, které paní [příjmení] popálilo kůži. Žalovaná také opakovaně vytopila byt žalobce vodou a podává na žalobce opakované nedůvodné podněty na Policii ČR.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Vyjádřila se zejména podáním ze dne 23. 11. 2017. Má za to, že žalobce ji křivě obviňuje z různých naschválů a dělání hluku. Uvedla, že před 2 roky došlo k úmrtí jejího manžela. Žalobce ji vícekrát vulgárně nadával a začátkem roku 2017 ji dokonce fyzicky napadl v předmětném domě u poštovních schránek. K samotné věci uvedla, že má zasklenou lodžii a tudíž se k žalobci rozhodně nemůže dostat odpad nad přiměřenou míru. Dne 30.5.2016 spadl žalobci v přítomnosti paní [příjmení] na ruku malý kousek kartonu, který byl zastrčen v jejím okně, aby se okno nepřivíralo, jednalo se o malý útržek z krabice s jídlem, který nebyl ničím napuštěný. Druhý den ji potom žalobce v domě několikrát strčil a vulgárně jí nadával. Uvedla, že naopak během jejího rozhovoru v jejím bytě s členem výboru vlastníků bytových jednotek panem [celé jméno svědka] se ozvaly několikrát velké rány do stropu z bytu žalobce, ačkoliv ona a pan [celé jméno svědka] seděli naprosto v klidu. Takové bouchání se od žalobce pravidelně ozývá v kterékoliv situaci při běžném provozu její v domácnosti, zdůrazňuje, že v denní hodiny. Jde například o situaci, kdy v bytě něco upadne nebo o něco zavadí nebo při přípravě jídla, ale rozhodně to neprobíhá, jak uvádí žalobce několik hodin v kuse. V bytě žalované, kromě zasklení lodžie před dvěma roky, k žádným stavebním úpravám, které by vyžadovaly vrtání a bouchání, v posledních letech nedošlo. Má tedy za to, že se spíše ze strany žalobce vůči ní jedná o nebezpečné pronásledování a obtěžování.

3. Tento soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 11 C 183/2017-162 ze dne 11. 1. 2019, kterým zamítl žalobu ohledně zdržení se imise hluku a rovněž žalobu o zdržení se imise prostřednictvím padání listů, jehličí, hlíny, prachu a jiného odpadu na lodžii žalobce. K odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem č.j. 14 Co 63/2019-188 ze dne 23. 7. 2019 tak, že rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen ve výroku II., tedy ohledně imisí padání listů, jehličí apod., a ve zbývajících výrocích, tedy včetně zamítnutí žaloby o zdržení se imise hluku, byl výrok rozsudku soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že řízení bylo zatíženo procesní vadou, pokud soud I. stupně neprovedl zásadní důkaz navržený žalobcem, a to znaleckým posudkem z oboru měření hluku, akustika, když ohledně tohoto návrhu měl soud k dispozici jednak poznámky žalobce o intenzitě hluku ozývajícího se z bytu žalované v různých denních a nočních hodinách, ale i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která na věci není zainteresována, neboť v předmětném domě nebydlí a byla pouze známou žalobce. Odvolací soud poukázal na to, že žalobce má skutečně ztíženou možnost dokazování, neboť v bytě žije sám, rozhodnutí o zamítnutí žaloby je tak předčasné.

4. Tento soud v dalším řízení doplnil dokazování především o znalecký posudek č. [tel. číslo], vypracovaný dne 24. 9. 2020 znaleckým ústavem [anonymizováno 5 slov] [obec], [anonymizováno] a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

5. Soudem bylo v daném případě zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí ze dne 1. 2. 2018 a ze dne 16. 10. 2017, že žalobce je od 4.6.2001 vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě v [obec], [ulice a číslo] (LV [číslo]), a žalovaná je od 1. 8. 2001 vlastníkem bytu [číslo] v domě v [obec], [ulice a číslo] (LV [číslo]). Při jednání soudu dne 21. 2. 2018 oba účastníci uvedli, že své byty dříve užívali jako nájemci a následně je odkoupili od města Plzeň, žalobce ve svém bytě bydlí od roku 1991, žalovaná ve svém bytě bydlí přibližně 25 let. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich byty mají shodné půdorysy a nacházejí se bezprostředně nad sebou. Byt žalované [číslo] se nachází v posledním 7. patře bytového domu a byt žalobce [číslo] v 6. patře, jak bylo soudem ověřeno i ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky na žalovanou ze dne 18. 7. 2001, když smlouva obsahovala plán se zakreslením jednotlivých bytů v domě. Z tohoto plánu bylo soudem též zjištěno, že na každém patře se nacházejí 2 byty, které spolu sousedí jednou zdí, jak také účastníci potvrdili při jednání dne 10.9.2018.

6. Žalovaná se při jednání soudu dne 10.9.2018 vyjádřila tak, že ve svém bytě o velikosti 3+1 má jako podlahovou krytinu v chodbě a v kuchyni dlaždice a v ostatních pokojích má koberce, které kryjí většinu podlahy. V bytě má kocoura, jinak žije sama. S nábytkem v bytě nešoupe, nestěhuje jej, maximálně posune židli, když vytírá v kuchyni, ale na nohou židlí v kuchyni má gumové chrániče, aby to nedělalo hluk. V bytě nic nevrtá, to ani neumí, je nekuřačka. Žalovaná též vyjádřila přesvědčení, že vzhledem k tomu, že dům je panelový, zvuky se nesou z různých směrů a šíří se po panelech různým způsobem, takže směr, ze kterého zvuky přichází, může klamat. Při jednání soudu dne 28.11.2018 žalovaná uvedla, že ve vedlejším bytě na jejím patře provádějí vlastníci průběžně nějaké opravy, o tom vždy informují vývěskou na vchodových dveřích nebo na výtahu.

7. Žalobce na podporu svého tvrzení ohledně existence hluku pronikajícího z bytu žalované do jeho bytu předložil 31 krátkých nedatovaných nahrávek, ke kterým uvedl, že je pořídil svým mobilním telefonem zhruba v období od září 2016 do prosince 2017 Tyto nahrávky byly soudem provedeny k důkazu jejich přehráním v jednací síni. Některé obsahovaly skutečně intenzivní a hlasité zvuky odpovídající intenzivním úderům, žalobce však nedoložil, kdy, kde a jakým způsobem nahrávky pořídil (fakticky nebylo možné vyloučit ani eventualitu, že by žalobce nahrávky účelově sám vytvořil, a to i na jiném místě než ve svém bytě).

8. Existenci hluku, který by do bytu žalobce přicházel z bytu žalované, potvrzovala ze slyšených svědků pouze svědkyně [celé jméno svědka], která ve své výpovědi dne 28.11.2018 uvedla, že žalobce navštěvovala po dobu přibližně půl roku zhruba před 2 lety, a to z důvodu, že jí pomáhal řešit nějaké věci na jejím počítači, v té souvislosti jej navštěvovala i v jeho bytě. Návštěvy byly různě dlouhé a uskutečňovaly se v různou denní dobu, tedy dopoledne, odpoledne nebo i k večeru. Při těchto návštěvách slyšela opakující se zvuky, jako když se tahá těžký stůl po dlažbě, nebo jako když padají na zem kuličky nebo zvuk připomínající náznaky vrtání do zdi nebo bušení do kuchyňské linky, přičemž to vypadalo, že zvuk jde z horního bytu. Zvuk trval někdy desítek minut, někdy třeba půl hodiny, potom čtvrt hodiny klid a pak se to opakovalo. [obec] slyšela v různých částech bytu žalobce. Svědkyně také uvedla, že na lodžii žalobce viděla napadané listí nebo věci z kytek, a to několikrát, když byla u žalobce na návštěvě. Dále svědkyně uvedla, že ji při jedné návštěvě u žalobce, když byla na jeho lodžii, spadl hlavu malý kartonový trojúhelník, jehož nejdelší strana byla dlouhá asi 5 cm, ruka jí potom trochu pálila, také se stalo, že když byli se žalobcem na lodžii, žalovaná začala něco klepat ze své lodžie a jim to spadlo na hlavu.

9. Jako další svědek byla vyslechnuta [celé jméno svědkyně], která je členkou výboru Společenství vlastníků bytů v [obec] [ulice a číslo] a [číslo]. Ta uvedla, že nebyla svědkem žádného hluku z bytu žalované či padání jehličí, prachu a dalších věcí z lodžie žalované na lodžii žalobce. Ona sama bydlí ve 3. patře téhož domu jako účastnící, ale na druhé strany chodby. Svědkyně pouze potvrdila, že žalobce se na společenství vlastníků obrátil ohledně řešení vytopení jeho bytu žalovanou, ona potom s oběma účastníky mluvila a oba jí vylíčili svoji verzi vzájemných problémů, a to jak vytopení, tak hluku nebo padání listí a ona potom oběma účastníkům sdělila, že řešení těchto jejich vztahů nemůže zajišťovat společenství vlastníků. Svědkyně dále uvedla, že se jedná o panelový dům, ve kterém je vždy slyšet například vrtání, všechny byty v domě mají vyzděná jádra, takže zvuky z okolních bytů nejsou tolik slyšet, ona sama slyší zvuky jen z bytu nad ní, je například slyšet šoupání židlí, vrtání může být klidně ze vchodu vedle, neboť se rozléhá na různé strany. Dále svědkyně uvedla, že nikdo jiný v domě k chování žalované výhrady neměl. Dále byl vyslechnut svědek [celé jméno svědka], který je předsedou SVJ v předmětném domě, z jeho výslechu bylo zjištěno, že bydlí v 5. patře ve druhém vchodě domu. Svědek uvedl, že nebyl nikdy svědkem hluku, který by šel z bytu žalované či svědkem padání listí či prachu z její lodžie na lodžii žalobce, byl pouze svědkem události, kdy se žalovanou v jejím bytě sepisoval pojistnou smlouvu, kterou jí zařizoval a kterou si žalovaná chtěla zřídit, protože už vytopila byt pod sebou, tedy byt žalobce. Při této situaci probíhala rekonstrukce v druhém bytě na stejném patře, jako je byt žalované, a v bytě přes chodbu někdo zaťukal a z bytu pod žalovanou se ozvalo tlučení na topení. Svědek také uvedl, že mu žalovaná říkala, že jí žalobce napadá a že jí bouchá na dveře. Dále byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení], která v letech 1992 -2013 bydlela v druhém bytě na stejném patře, jako je byt žalované. Ta ve své výpovědi uvedla, že od jara do podzimu se spíše zdržovala na chalupě, tedy mimo její byt, a jen přes největší zimu byla v bytě v [příjmení] ulici. Svědkyně nepotvrdila, že by někdy byla svědkem tvrzených imisí hluku či nepořádku z bytu žalované. Sama se žalovanou neměla žádné problémy, kromě doby v roce 1992 nebo 1993, kdy dcera žalované byla malá a kopala v bytě do dveří. Svědkyně také uvedla, že občas potkala žalobce např. u popelnic u domu a on třeba otočil oči v sloup a řekl:„ To byla zase noc“, v tom směru, že měla být hlučná, ale svědkyně v tu noc buď v bytě nebyla, nebo nic neslyšela. Jindy si zase někdo jiný z domu z 3. patra stěžoval, že ve 4. patře někdo bouchal, nebo že v domě slavili do rána, ale to byly dle svědkyně takové běžné věci, které slyšela jen z doslechu. Ona sama svědkem žádného hluku z bytu žalované nebyla.

10. Dále byla jako svědkyně vyslechnuta dcera žalované [jméno] [celé jméno žalované]. Ta uvedla, že přibližně 8 let v bytě již nebydlí, potvrdila, že žalovaná má v bytě pouze kocoura a morče a že žalovaná nekouří, potvrdila též vyjádření žalované o podlahových krytinách v bytě. Uvedla, že již jako dítě vnímala, že jim žalobce chodil bušit na dveře. Svědkyně rovněž potvrdila, že lodžie bytu její matky je zasklená, takže podle ní z této lodžie nemůže nic padat. Dále svědkyně uvedla, že žalovaná od červa roku 2018 tráví většinu času na své chatě mimo [obec] a do bytu se vrací nejvýše na víkend.

11. Žalobce soudu předložil listiny vystavené [právnická osoba] vztahující se k vyplacení náhrady ve výši 3 054 Kč za pojistnou událost ze dne 25. 5. 2016 spočívající ve vytopení jeho bytu žalovanou a dále mailovou komunikaci, kterou žalobce vedl se svědkyní [celé jméno svědkyně] v květnu a červnu 2017, ve které si však žalobce primárně stěžuje na to, že již po několikáté byl vytopen vodou z bytu žalované, a nikoliv na imise hluku a znečišťování.

12. Ze znaleckého posudku č. [tel. číslo] vypracované dne 24.9.2020 znaleckým ústavem [anonymizováno 5 slov] [obec], [anonymizováno] a z výslechu znaleckého ústavu, za nějž jednal Ing. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], při jednání soudu dne 15. 2. 2021 bylo soudem zjištěno, že znalec při místním šetření dne 21.7.2020 provedl kontrolní měření kročejové neprůzvučnosti stavební konstrukce – stropu s podlahou mezi obytnou kuchyní bytu žalované a kuchyní bytu žalobce a též mezi ložnicemi bytů, měření bylo provedeno normovanou metodikou za použití přístroje, který vytváří normalizovaný zdroj hluku, tzn. klepe normovaným způsobem na podlahu hořejšího bytu a ve spodním bytě probíhá akustické měření mikrofonem. Znalec toto měření provedl mezi kuchyní žalované a žalobce a mezi ložnicí bytu žalované a žalobce, když v těchto místnostech byla patrná keramická dlažba na podlaze bytu žalované, od které zjevně problémy vznikaly. Znalec s poukazem na normu ČSN 73 [číslo]: [číslo] Akustika- Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků konstatoval, že současný normativní požadavek je takový, že vážené normované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku (kročejová neprůzvučnost) nesmí v chráněných místnostech překročit hodnoty 58 dB, tato hodnota se vztahuje na starou, zejména panelovou výstavbu, pokud neumožňuje dodatečná zvukově izolační opatření. Znalcem byla naměřena mezi kuchyněmi bytů hodnota kročejové neprůzvučnosti 75 dB a mezi ložnicemi 69 dB. Místním šetřením znaleckého ústavu bylo zjištěno, že v bytě žalované se vyskytují„ nové“ podlahy, které typově neodpovídají původním skladbám podlah navrhovaných při realizacích panelového domu, velmi problematická se jeví nášlapná vrstva podlahy ve formě keramické dlažby v obytné kuchyni bytu žalobkyně. Nášlapná vrstva podlahy z PVC v ložnici bytu žalované svým charakterem částečné odpovídá původnímu řešení podlah v panelových bytových domech, kde byly navrhovány povlakové podlahy např. z PVC, linolea nebo textilu o různých tloušťkách. Avšak pokud je funkční povlaková krytina v panelovém domě rekonstruována laickým způsobem, např. novou dlažbou, pak vzniká velmi charakteristická vada projevující se velmi vysokými hodnotami vážené normované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku. Za běžné hodnoty této veličiny v panelových domech, které jsou v původním stavu, lze dle znalce považovat hodnoty menší než 65 dB, při svém výslechu znalec doplnil, že ze své profesní zkušenosti může říci, že běžné hodnoty kročejové neprůzvučnosti v panelových domech se pohybují kolem 58 nebo 60 dB. Znalec ve svém nálezu konstatoval, že měřením zjistil, že stropní konstrukce s podlahou mezi předmětnými byty vykazuje extrémně vysoké hodnoty kročejové neprůzvučnosti, což způsobuje, že jakýkoliv typ kročejového hluku je velmi jasně slyšitelný, strop s podlahou mezi kuchyněmi bytů je při hodnocení použitou metodikou zcela mimo klasifikaci a o 3 dB horší než nejhorší zamýšlená třída F, strop s podlahou v ložnici je klasifikován nejhorší možnou zamyšlenou třídou F, která znamená neexistenci ochrany proti pronikání kročejového hluku. Znalec tak vyslovil domněnku, že byt žalované je užíván běžným způsobem, který při tomto užívání a hodnotě kročejové neprůzvučnosti způsobuje, že žalovaný nabývá dojmu, jako by s ním uživatelka bytu [číslo] žila v jedné domácnosti, a naměřené hodnoty lze označit jako katastrofální. Jako příčinu tohoto nepřiměřeného pronikání hluku znalec označil v minulosti provedenou neprofesionální výměnu podlah v bytě žalované. Znalec jako možné řešení nastalého stavu označil aplikaci měkkých nášlapných vrstev na„ tvrdé“ stávající podlahy v bytě žalované, které povede k poklesu hodnot kročejové neprůzvučnosti do oblasti [číslo] dB s tím, že konkrétní návrh vhodných skladeb podlahy by měl být proveden autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby. Znalec uzavřel, že zjištěné hodnoty kročejové neprůzvučnosti nejsou přiměřené místním podmínkám, hodnoty jsou extrémně vysoké. Při zkoumání nahrávek předložených žalovaným znalec uzavřel, že není možné zjistit, zda zachycené zvuky pronikají z bytu žalované či z jiných bytů, nebo vznikají v bytě žalobce; ačkoliv nahrazené zvuky nelze přímo s bytem žalovaného spojit, je možné s ohledem na jejich charakter a zjištění znalce při místním šetření přepokládat, že pravděpodobně souvisejí s užíváním bytu žalovaného. Zdrojem zachycených zvuků může být chůze, pády předmětů na podlahu či posouvání předmětů (nábytku), možná též i příprava pokrmů jako naklepávání masa. V rámci svého výslechu znalec uvedl, že nápravu by žalovaná měla provést všude tam, kde má keramickou dlažbu, a všude tam, kde změnu v podlahové krytině provedla a odstranila původní měkkou nášlapnou vrstvu.

13. Podle § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

14. V daném případě se žalobce domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zdržet se imisí hluku, které dle názoru žalobce existují v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání jeho bytu. Soud vycházel při hodnocení daného stavu z ustanovení § 1013 odst. 1 občan. zákoníku, který je dle názoru soudu možné aplikovat i na imise dotýkající se obvyklého užívání bytu, byť uvedené ustanovení výslovně hovoří o užívání pozemku. Předmět a vymezení nepřípustných imisí vymezuje uvedené ustanovení demonstrativně, včetně toho, v jakém rozsahu a intenzitě jsou již imise nepřípustné a zakázané.

15. Po zhodnocení provedených důkazů a především důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru stavebnictví má soud za prokázané, že podlaha v bytě žalované [číslo] na adrese [adresa svědkyně, žalované, žalobce a svědka], že i při zcela běžném užívání tohoto bytu dochází k velice intenzivnímu průniku kročejového zvuku do bytu žalobce [číslo] což se projevuje tím, že chůze v bytě žalované či pády předmětů a jejich posouvání po podlaze jsou v bytě žalobce velmi jasně slyšitelné a tím rušivé. Soud s ohledem na závěry znaleckého posudku a výpověď znalce vychází z toho, že za běžné hodnoty tzv. kročejové neprůzvučnosti v panelových domech lze považovat hodnotu menší než 65 dB, a tuto hodnotu kročejové neprůzvučnosti soud považuje za míru přiměřenou místním poměrům. Konstrukce podlahy v bytě žalované by proto měla zajistit, aby nedocházelo k překračování této hodnoty kročejové neprůzvučnosti mezi byty obou účastníků. Jedná se přitom o hodnotu, která rovněž koresponduje se znalcem zmíněnou normou ČSN 73 [číslo] Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků. Vzhledem k tomu, že k tomuto přenosu kročejového zvuku nad míru přiměřenou místním poměrům dochází dle závěru znaleckého posudku i při zcela běžném užívání bytu žalované, nemá soud pochybnosti o tom, že imise hluku v daném případě v bytě žalované vůči bytu žalobce skutečně vzniká a je vůči žalobci rušivá nad míru přiměřenou místním poměrům, když v tomto řízení je nepochybné, že žalovaná svůj byt nadále užívá ke svému bydlení, byť patrně s určitými přestávkami, kdy se zdržuje na své chatě. Soud proto v tomto bodě shledal žalobu jako důvodnou a navrženému žalobnímu petitu vyhověl s drobnou úpravou, kdy namísto žalobcem navrženého pojmu kročejový hluk zvolil soud pojem kročejový zvuk, neboť se jedná o termín, který zcela prioritně používal znalec ve vypracovaném znaleckém posudku, a tento pojem proto lépe koresponduje s provedeným dokazováním. Soud naopak v rámci přípustné přeformulace navrženého žalobního petitu vypustil žalobcem navrženou část o tom, že imise jsou způsobené„ neprofesionální výměnou podlah v bytové jednotce [číslo]“, neboť soud je toho názoru, že samotná příčina vzniku imisí nemá být součástí rozsudečného výroku, jehož předmětem je pouze zákaz uložený vlastníku příslušné nemovité věci závažně rušit nad míru přiměřenou poměrům. Soud rovněž ve výroku zakazujícím imise nestanoví žádný konkrétní způsob, jakým má být imise odstraněna, když zvolení vhodného postupu je na povinném vlastníku, v daném případě žalované, a splnění rozsudkem uložené povinnosti je následně hodnoceno podle toho, zda imise nepřekračuje míru přiměřenou místním poměrům, což v daném případě znamená dosažení stavu, kdy kročejová neprůzvučnost nepřesahuje hodnotu 65 dB.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů tohoto řízení postupoval soud dle § 142 o.s.ř. a zohlednil pravidla pro rozhodování o nákladech řízení, jak je formuloval Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. II. ÚS 3070/14 ze dne 17. 1. 2017, ve kterém se ÚS přihlásil k dřívějším nálezu sp.zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010. Podle těchto závěrů je základním posuzovaným kritériem dle § 142 o.s.ř. úspěch ve„ věci“. Pojem "věc" Ústavní soud ve smyslu relevantní judikatury chápal jako předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, popř. dalšími dispozitivními procesními úkony. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení však nelze úspěch či neúspěch procesních stran posuzovat ve vztahu k řízení jako celku, nýbrž je nutno každou věc, tj. každý nárok, jenž je předmětem řízení, posoudit samostatně. Obecné soudy jsou proto ve smyslu tohoto nálezu povinny stanovit, zda a kdo má právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu ke každému dílčímu žalobou vymezenému nároku.

17. Při použití náhledu soud zohlednil, že v žalobě, kterou bylo toto řízení zahájeno dne 5. 10. 2017, žalobce učinil předmětem řízení zákaz tří nepřípustných imisí, a to imise hluku (A), imisi znečišťováním lodžie žalobce listy, jehličím, hlíny, prachu a jiným odpadem (B) a imisi podáváním neoprávněných podnětů souvisejících se žalobcem žalovanou na Policii ČR. Předmětem řízení tak byly v počátečním stádiu tři samostatné nároky žalobce, které soud hodnotil jako tři samostatné věci. Pokud se jedná o imisi C, řízení o tomto nároku žalobce bylo skončeno usnesením č.j. 11 C 183/2017-92 ze dne 11. 4. 2018 po částečném zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby, usnesení nabylo právní moci dne 4. 5. 2018. Ohledně tohoto nároku by měla na náhradu nákladů řízení právo žalovaná ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., neboť řízení v této části bylo zastaveno z procesního zavinění žalobce, který v této části vzal žalobu zpět. Žalovaná však za tuto část řízení žádné náklady neúčtovala a v této části řízení nebyla ani zastoupena právním zástupcem, který byl soudem ustanoven až usnesením č.j. 11 C 183/2017-106 ze dne 28. 6. 2018. Soud proto žalované vůči žalobci ve vztahu k tomuto nároku žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Jedná se o nárok žalobce označený výše jako B, ten byl předmětem řízení až do právní moci výroku I. rozsudku u Krajského soudu v Plzni č.j. 14 Co 63/2019-188 ze dne 23. 7. 2019 a ohledně tohoto nároku byl žalobce v tomto řízení neúspěšný. Žalované proto vůči němu náleží náhrada nákladů řízení, kterou žalovaná účtovala jako náhradu za právní zastoupení zástupcem, který jí byl v tomto řízení soudem ustanoven. Konkrétně se jedná o sedm úkonů právní pomoci po 1 200 Kč dle § 9 odst. 1 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za převzetí zastoupení, účast u třech jednání soudu I. stupně (jednání dne 28. 11. 2018 přesáhlo dvě hodiny a odpovídá proto dvěma úkonům právní pomoci dle § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu), účast u jednání odvolacího soudu dne 23. 7. 2019 a písemné vyjádření k odvolání ze dne 8. 4. 2019. Dále sedm režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH, celkem 12 705 Kč. Soud zde postupoval dle § 149 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovanou zastupoval státem ustanovený advokát, a soud proto uložil žalobci, aby takto přiznanou náhradu zaplatil státu na účet Okresního soudu Plzeň-město v běžné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Jedná-li se o nárok spočívající v imisích hluku označený výše jako nárok A, zde byl žalobce úspěšný, a měl by proto vůči žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud zde však zohlednil majetkové poměry žalované, která je starobní důchodkyní a její jediný aktivní příjem představuje starobní důchod ve výši 15 095 Kč měsíčně, v bytě žije sama, takže hradí veškeré běžné náklady bydlení toliko z tohoto důchodu, z něhož by jinak byla nucena hradit žalobci náklady tohoto řízení. Není v tomto ohledu tolik významné, že žalovaná vlastní ještě dle svého vyjádření dřevěnou chatu, kterou získala v dědictví a částečně darem od své sestry. Žalobce je naproti tomu výdělečně činný, a nepřiznání náhrady nákladů tohoto řízení jej proto natolik významně nepostihne. Soud dále zohlednil okolnosti tohoto případu, kdy nepřiměřené imise hluku nevznikly úmyslným chováním žalované vůči žalobci, ale toliko v rámci běžného užívání bytu žalovanou, v rámci něhož si žalovaná ani nemusela uvědomit, že způsobuje natolik intenzivní rušební zvuky ve vztahu k bytu žalobce. Žalobce tyto zvuky vylíčil v podané žalobě i ve výzvě žalované ze dne 18. 3. 2016 způsobem, kterým je subjektivně vnímal, tedy jako klepání do zdi či podlahy, a tedy jako jednání, jehož se žalovaná nedopouštěla, takže neměla ani důvod své jednání měnit. Kromě žalobce samotného nepřiměřené imise hluku z bytu žalované nevnímal ani nikdo další v bytovém domě. Soud také zohlednil, že spor mezi účastníky nejspíše vznikl z důvodu nedostatku či neschopnosti vzájemné komunikace, která byla zjevně letitá (viz vyjádření svědkyně [celé jméno žalované] uvedené v bodu 10. odůvodnění, že již jako dítě vnímala bušení od žalobce do dveří jejich bytu) a mohla být zhoršena i tím, že žalovaná získala vůči žalobci značnou nedůvěru až bázeň v souvislosti se svědectvím, které poskytla Policii ČR v rámci trestního řízení vedeného vůči žalobci u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. [spisová značka] (byť před soudem v trestním řízení žalovaná jako svědek slyšena nebyla, jak bylo z trestního spisu zjištěno). Vztahy mezi účastníky jako sousedy tak dlouhodobě nebyly dobré, jak v podané žalobě uvedl i sám žalobce, a tato okolnost nejspíše nejvíc ztížila rozumné smírné narovnání vzniklého stavu imisí hluku mimosoudní cestou. Tyto skutečnosti soud hodnotil jako důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je dle názoru soudu namístě žalobci v tomto řízení nepřiznat vůči žalované náhradu nákladů tohoto řízení dle § 150 o.s.ř.

20. Dále soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalobci s ohledem na jeho neúspěch v řízení o imisi znečištění jeho lodžie povinnost zaplatit České republice ½ nákladů na svědečné svědkyně [příjmení] ve výši 18 Kč, které v tomto řízení hradil stát. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Tato povinnost dle § 148 o.s.ř. nebyla uložena žalované, neboť jí náhrada nákladů vůči žalobci nebyla uložena dle § 150 o.s.ř.