11 C 191/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro snížení výživného na zletilého

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované se s účinností od 1. 2. 2021 snižuje z částky 4 000 Kč měsíčně na částku 2 300 Kč měsíčně.

II. Tím se mění výrok V. rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2012.

III. Řízení o snížení výživného žalobce vůči žalované o částku 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2021 se zastavuje.

IV. Žaloba o snížení výživného žalobce vůči žalované o částku 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2021 se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 14. 12. 2020 a doplněnou podáním doručeným tomuto soudu dne 4. 1. 2021 a 26. 1. 2021 se žalobce domáhal snížení výživného, které mu bylo určeno hradit žalované jako své dceři na částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2021. Žalobu odůvodnil tím, že je ve starobním důchodu, který pobírá ve výši 10 353 Kč, není schopen platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, dosud mu pomáhala s platbou jeho matka [jméno] [celé jméno žalované], která zemřela, on musí platit bydlení a stravu. Ohledně bytových poměrů uvedl: pronájem - 2 500 Kč - jedna místnost. Dále žalobce uvedl, že žádné další hodnotnější věci nevlastní, s žalovanou se nestýká 9 let. V podání doručeného soudu dne 26. 1. 2021 žalobce jako své hlavní výdaje uvedl: pronájem 2 000 Kč, telefon 1 200 Kč a výživné 4 000 Kč.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, v podání ze dne 22. 2. 2021 uvedla, že žalobce v rámci své žaloby nesděluje, jaké má aktuální majetkové poměry a životní náklady, jeho tvrzení, že výživné fakticky hradila jeho matka, která zemřela, a on sám nemá dostatek finančních prostředků, neodpovídá tomu, že matce žalované žalobce opakovaně nabízel, že v případě stažení exekuce, která s výživným pro žalovanou nijak nesouvisí, bude nadále hradit výživné ve výši 4 000 Kč a splátky dluhu ve výši 1 000 Kč. Dále uvedla, že se žalobcem se nestýká z důvodů vycházejících z jejího dětství, a nevnímá, že by za toto byla odpovědná. Žalobce žádný kontakt nevyhledává ani dnes a ona sama na tom nenese vinu.

3. Tento soud podanou žalobu rozsudkem č.j. 11 C 191/2020-41 ze dne 28. 4. 2021 zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zrušil usnesením č.j. 11 Co 172/2021-61 ze dne 1. 9. 2021 rozsudek zdejšího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména konstatoval, že kvalifikovanou a podstatnou změnou poměrů na straně žalobce je ukončení živnostenské činnosti, věk žalobce a skutečnost, že se stal starobním důchodcem. Nelze proto učinit závěry, že se žalobce bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání či příjmu, když takový závěr by byl na místě u osoby v produktivním věku, která by ukončila pracovní poměr či podnikání bez důležitého důvodu.

4. Soud v dalším řízení doplnil provedené dokazování a zjistil následující skutkový stav.

5. Z rodného listu žalované bylo soudem zjištěno, že jejími rodiči je žalobce a [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození]. Ze spisu tohoto soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že naposledy byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalované stanovena rozsudkem tohoto soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2012, který nabyl právní moci dne 15. 2. 2012. Tímto rozhodnutím byla tehdy nezletilá žalovaná svěřena do výchovy své matky pro dobu před i po rozvodu manželství svých rodičů a žalobci jako otci byla s účinností od 1. 5. 2011 a rovněž s účinností od právní moci rozvodu manželství stanovena vůči žalované vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč měsíčně, splatná do každého 15. dne v měsíci předem. Z tohoto rozsudku bylo dále zjištěno, že nezletilá v té době chodila do třetí třídy základní školy, již tehdy trpěla velmi těžkou formou atopického ekzému, se kterou byly spojeny zvýšené výdaje na masti a výživu ve výši 1 000 Kč měsíčně a dále výdaje spojené s ozdravnými pobyty nezletilé u moře. Matce žalované byl v té době vyplácen rodičovský příspěvek 3 000 Kč a dále měla průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 327 Kč, žila ve společné domácnosti s přítelem, jehož příjem činil 20 000 Kč měsíčně. Žalovaná již v té době měla další mimoškolní aktivity, jako malování s náklady ve výši 2 500 Kč za pololetí. Žalobce tehdy pracoval jako pojišťovací makléř a jeho příjem celkem činil 23 421 Kč. Soud dále v rozsudku konstatoval, že rodiče vlastnili rodinný dům v [obec], který prodali, a matka žalované v té souvislosti vyplatila žalobci 800 000 Kč v září 2011. Matka dále dle rozsudku vlastní byt o velikosti 2+kk na hypotéku, který pronajímá. Manželství rodičů žalované bylo rozvedeno rozsudkem tohoto soudu č.j. [spisová značka] ze dne 29. 3. 2012, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2012 (rozsudek v opatrovnickém spise založen na č.l. 82).

6. Z opatrovnického spisu bylo dáno zjištěno, že Okresní soud Plzeň-město zamítl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2013 návrh žalobce na snížení výživného ze dne 5. 4. 2013, dále rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2014 zamítl návrh žalobce na snížení výživného ze dne 13. 5. 2014 a rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2015 zamítl návrh žalobce na snížení výživného ze dne 5. 3. 2015. Tento naposledy citovaný rozsudek zdejšího soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2015. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že žalobce nadále pracuje jako poradce pro [právnická osoba], a jeho průměrný měsíční příjem představoval po odečtení příjmů a nákladů 10 746 Kč, výdaje, které však žalobce uváděl jako náklady na telefon 1 500 Kč, půjčka u ČSOB 2 313 Kč a 3 872 Kč měsíčně, půjčka u [obec] pyramidy 1 800 Kč měsíčně, splátka spotřebitelského úvěru u [právnická osoba] ve výši 4 373 Kč však výrazně přesahují tyto jeho tvrzené příjmy, žalobce současně tvrdil, že bydlí u přítelkyně a žádný majetek zásadní povahy nemá a předložil daňová přiznání ohledně hlavní činnosti„ pojištění“ a hlavní činnosti„ jiné finanční zprostředkování“. Odvolací soud tak hodnotil jako správný závěr soudu prvého stupně, který neuvěřil tvrzení otce, že nemá žádný jiný zdroj příjmů, než ten uvedený v jeho daňovém přiznání, zejména když výdaje uvedené v daňovém přiznání žalobce jsou zkresleny použitím paušálního odpočtu a skutečné výdaje budou nižší. Dále odvolací soud konstatoval, že potřeby žalované jako dcery žalobce od posledního rozhodování o výživném naopak vzrostly, otec se s nezletilou, ať již z jakýchkoliv příčin, nestýká a nad rámec výživného ničím nepřispívá, nedává jí žádné dárky k různým životním výročím, žalovaná je ve věku, kdy její potřeby jsou značné, a věnuje se mimoškolní činnosti, která prospívá jejímu řádnému vývoji a žalobce jako otec by se tedy měl výrazně finančně podílet na pravidelných měsíčních výdajích žalované, za situace, kdy má pouze jednu vyživovací, a jak tvrdí, žije sám. Odvolací soud proto neshledal důvody pro snížení výživného.

7. Ohledně styku žalobce se žalovanou bylo zjištěno, že tento byl upraven rozsudkem tohoto soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 12. 2014 tak, že žalobce je oprávněn stýkat se se žalovanou prostřednictvím doporučených dopisů, které žalovaná bude žalobci zasílat dvakrát v měsíci, když tento soud i soud odvolací dospěl k závěru, že osobní forma styku žalobce s tehdy nezletilou žalovanou v době rozhodování soudu není možná a není v zájmu a ve prospěch nezletilé.

8. Žalobce k svým majetkovým poměrům v tomto řízení doložil, že dne 12. 7. 2017 mu byl Českou správou sociálního zabezpečení [obec] přiznán starobní důchod od 21. 4. 2017 ve výši 8 217 Kč, který dle oznámení ČSSZ [obec] ze dne 16. 12. 2020 činí od lednové splátky 2021 částku 10 901 Kč s tím, že po úhradě srážky bude vypláceno 10 041 Kč. Přípisem ze dne 21. 1. 2021 byl dále žalobce Českou správou sociálního zabezpečení informován o zahájení srážek z důchodu na exekuci vedenou exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] podle exekučního příkazu č.j. [číslo jednací] od 10. 3. 2021 s výší srážky 134 Kč. Dále žalobce doložil úmrtní list [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], která zemřela dne 26.10.2020, místo úmrtí [obec] [ulice] předměstí [číslo], její poslední trvalé bydliště bylo na adrese [adresa] [anonymizována dvě slova]. V tomto řízení bylo dále doloženo potvrzení o studiu žalované na [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo], ze dne 18.11.2020, kdy žalovaná studovala ve třetím ročníku gymnázia. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že nadále trpí atopickým ekzémem, se kterým však již nemá zvýšené náklady, mimo školu chodí na malování, za které se platí 1 500 Kč za půl roku, má celoroční doučování chemie, za které se platí 8 000 Kč za školní rok. Dále uvedla, že bydlí se svojí matkou a jejím přítelem [jméno] [příjmení] ve společné domácnosti, její matce se dne 23.7.2012 narodila dcera [jméno] [příjmení].

9. Z usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č.j. [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2021, které nabylo právní moci dne 26.3.2021, bylo zjištěno, že řízení o pozůstalosti po matce žalobce, [jméno] [celé jméno žalované], zemřelé dne [datum], bylo zastaveno pro nepatrný majetek, který by vydán dceři pozůstalé, [jméno] [příjmení]. Ze zprávy Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Plzni, bylo zjištěno, že žalovaný není v současné době evidován jako žadatel nebo příjemce dávek státní sociální podpory. Ze zprávy Magistrátu města Plzeň – Odboru registru vozidel a řidičů ze dne 26.10.2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl v posledních 10 letech evidován jako vlastník a provozovatel vozidla Volkswagen Passat, [registrační značka], v období od 7.3.2012 do 1.3.2016 (první zaevidování vozidla z 12.2.2007), a vozidla tovární značky Mazda, [registrační značka] (první zaevidování vozidla z 11.3.2009) v období od 21.11.2018 do 16.12.2020. Žalobce při jednání soudu uvedl, že obě vozidla ke konci registrace na svoji osobu prodal, a to vozidlo Volkswagen za 75 000 Kč a vozidlo Mazda za 40 000 Kč, částky použil pro svoji spotřebu, první z částek rovněž na úhradu úvěrů, které uvedl v posledním opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu v roce 2015. Žádné úspory tedy již nemá. Žalobce dále uvedl, že osoba, u které má pronajatý jeden pokoj za částku 2 000 Kč měsíčně, není ochotna mu toto potvrdit, a výši nákladů na bydlení proto není schopen doložit. Nebyl ochoten uvést ani konkrétní adresu svého bydliště, pouze uvedl, že se jedná o obec nedaleko města Tachov. Dále uvedl, že užívá dva druhy léků na krevní tlak, za které hradí dohromady 300 Kč za dva měsíce, náklady na telefon uvedl tak, že za poslední měsíční vyúčtovací období do 6.11.2021 činily 1 576 Kč, a to u telefonního operátora T-mobile. Žalovaná k tomu prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že nesporuje výši nákladů na léky ani telefon, ohledně výše nákladů na telefon však poukázala na tarify poskytované telefonními operátory seniorům za mnohem nižší částky, než kterou hradí žalobce měsíčně. K tomu bylo soudem zjištěno nahlédnutím na mobilní tarify [právnická osoba] a.s., že tarif s neomezenými daty a voláním je poskytován již za 875 Kč měsíčně. Žalobce k tomu uváděl, že na mobilu sleduje také televizi, a proto potřebuje neomezená data, neomezené volání zase potřebuje pro komunikaci se svými známými. Pokud se jedná o náklady žalobce na bydlení, tyto žalovaná sporovala a namítala, že tyto náklady žalobce v podstatě nijak neprokázal. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že jí není známý žádný jiný majetek či jiný příjem žalovaného, než ze starobního důchodu. Žalobce v rámci svého závěrečného návrhu navrhl snížení výživného s účinností od 1. 2. 2021 na částku 2 000 Kč.

10. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

11. V tomto řízení se žalobce domáhal snížení výživného, jehož hrazení ve výši 4 000 Kč měsíčně mu bylo stanoveno rozsudkem tohoto soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2012. Soud vycházel ze závazného právního názoru Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího, jak byl citován výše v tomto odůvodnění, v tom směru, že u žalobce nastala ve smyslu § 923 občanského zákoníku podstatná změna poměrů rozhodných pro posouzení výše jeho vyživovací povinnosti vůči žalované, kterou je ukončení živnostenské činnosti žalobce, jeho věk a skutečnost, že se stal starobním důchodcem, a že u žalobce nelze jako u starobního důchodce uvažovat o tom, že by se bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání či příjmu. Bylo by proto nadbytečné činit dotaz na příslušný úřad práce ohledně volných pracovních míst odpovídajících vzdělání žalobce, jak navrhovala žalovaná. Soud proto vycházel z toho, že jediným aktuálním příjmem žalobce je jeho starobní důchod ve výši 10 041 Kč, který je mu v této výši vyplácen po provedení exekuční srážky, dále soud vycházel z toho, že žalobce nevlastní žádný jiný hodnotnější majetek. Za těchto okolností by výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně hrazené žalobcem žalované představovalo téměř polovinu měsíčního příjmu žalobce, a lze si jen obtížně představit, že by žalobce s částkou 6 000 Kč měsíčně byl schopen hradit veškeré své základní potřeby, včetně bydlení a stravy. Pokud žalobce uváděl své náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, soud tuto částku akceptoval, byť ji žalobce v tomto řízení nijak neprokazoval, soud zde vycházel z toho, že pokud by žalobce bydlel na ubytovně či v nájemním bytě, náklady na bydlení by měl měsíčně nepochybně vyšší, než v částce 2 000 Kč, což soud může označit za skutečnost známou mu z jeho úřední činnosti. Soud dále zohlednil náklady žalobce na léky měsíčně ve výši 150 Kč. Pokud se jedná o náklady na telefon, vycházel soud z toho, že částka, ať již ve výši 1 200 Kč, kterou žalobce uváděl původně, či ve výši téměř 1 600 Kč, je s ohledem na poměry i potřeby žalobce spíše vyšší, a u této položky by žalobce s ohledem na aktuální nabídku [právnická osoba] mohl užívat levnější tarif rovněž s neomezenými daty a neomezeným volání, jako má dle svého tvrzení nyní. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány podmínky pro snížení výživného s účinností od 1.2.2021, když vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, která nadále studuje a připravuje se na své budoucí povolání, nadále trvá. Jako snížení odpovídající poměrům žalobce soud shledal snížení na částku 2 300 Kč, kdy zohlednil částku, kterou žalobce aktuálně platí na výživné ve výši 2 000 Kč, a zohlednil rovněž do jisté míry nadsazené náklady žalobce na telefon. Soud vycházel z toho, že pro rozhodnutí v této věci je primárně rozhodné posouzení majetkových poměrů žalobce, když odůvodněné potřeby žalované se nepochybně od posledního rozhodování soudu o výživném přirozeným způsobem zvýšily a dosud stanovené výši výživného by neodpovídaly. Soud se rovněž podrobněji nezabýval majetkovými poměry na straně matky žalované, když ta svoji vyživovací povinnost vůči žalované plní jak ve formě zajištění společného soužití se žalovanou v jedné domácnosti, tak jistě i po stránce finanční. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, kdy soud také změnil výrok posledního soudního rozhodnutí upravujícího vyživovací povinnost žalobce vůči žalované. V závěrečném návrhu žalobce navrhl snížení výživného již pouze na částku 2 000 Kč měsíčně, což soud hodnotil jako částečné zpětvzetí žaloby ohledně snížení výživného o částku 500 Kč měsíčně, a v tomto rozsahu proto soud řízení částečně zastavil výrokem III. tohoto rozsudku, ve zbývající části soud žalobu výrokem IV. jako nedůvodnou zamítl.

12. Žalobce i žalovaná byli v tomto řízení zhruba ve stejném rozsahu úspěšní i neúspěšní, a soud proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů tohoto řízení nárok.