11 C 192/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 206 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 18 206 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 206 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, bezhotovostní zápůjčku, ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí a zpracování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek v částce 13 683 Kč, a to úrok ve výši 56% ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celkovou částku ve výši 23 683 Kč měl žalovaný zaplatit žalobci formou dvacetičtyř měsíční splátek po 987 Kč. Žalovaný uhradil pouze tři splátky po 1 000 Kč ve dnech datum, datum a datum. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Dne datum uzavřel původní věřitel jako postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, o postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne datum. Postoupená pohledávka a žalovaná částka se skládá z jistiny 9 233,49 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 9 772,51 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 616,56 Kč, stanovené vždy podle aktuálního data prodlení, a sankční poplatky ve výši 1 200 Kč, tyto částky žalovaný dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne datum s žalobcem uzavřít smlouvu o úvěru číslo. Z této úvěrové smlouvy byla zjištěna výše úvěru 10 000 Kč, počet měsíčních splátek 24 po 987 Kč, zápůjční úroková sazba 56% ročně, výše RPSN 120,63%. Ve smlouvě byl dále sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 587 Kč, sestávající z úroku ve výši 6 833 Kč, dále poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka, a to ve výši 3 754 Kč. Žalobce dále doložil evidenci tří splátek žalovaného po 1 000 Kč a jejich započtení, oznámení o postoupení pohledávky učiněné vůči žalovanému dopisem ze dne datum, obsahující rovněž vyčíslení pohledávky a výzvu k úhradě, dále žalobce doložil další upomínky žalovanému ze dne datum a datum, dále listinu označenou jako Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum, obsahující údaje vyplněné žalovaným o výši jeho pravidelného měsíčního příjmu a výdajů, a listinu označenou jako Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne datum.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě tvrzené úvěrové smlouvy. Strany uvedené smlouvy zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy, soud však dospěl k závěru o neplatnosti závazku - smlouvy o úvěru, kterou soud dovozuje z nemravnosti dané smlouvy.

5. Soud se zabýval tím, zda nebyla předmětná smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Smlouva uvádí výši úroku 56% p.a., RPSN 120,63%. Jedná-li se o úrok ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, jde o formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Výše uvedené ujednání o výši úroku a RPSN je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 580 odst. 1 a § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 starého občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období a bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala 10% ročně, stejně jako výše RPSN webová adresa, systém časových řad příjmení). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, sám žalobce hodnotil žalovaného při poskytnutí úvěru jako nerizikového klienta. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Neplatnost úvěrové smlouvy soud shledal i s ohledem na další sankční ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě nevyváženě především k tíži žalovaného jako spotřebitele.

6. S ohledem na neplatnost dané smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 10 000 Kč. Proto představuje plnění žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil (bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občan. zák.). Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí po odečtení již uhrazených plateb 3 000 Kč částku 7 000 Kč. Žalobce rovněž doložil postoupení pohledávky z původního věřitele dle § 1879 občan. zák.

7. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, ten je vázán na výzvu věřitele dlužníku o zaplacení obsaženou v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kterou žalobce doložil jako první upomínku o úhradu adresovanou žalovanému, soud proto vycházel z toho, že nejpozději od datum již byl žalovaný v prodlení a od tohoto data přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru, soud se podrobněji nezabýval splněním povinnosti poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr.

8. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní i neúspěšní, a soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.