11 C 24/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 271,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit částku 3 271,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 271,51 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele/obchodníka s plynem právnická osoba, se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo ulice a číslo, obec. Jelikož tento původní dodavatel/obchodník s plynem žalovaného pozbyl oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele/obchodníka s plynem, v souladu s platnou právní úpravou ode dne datum zajišťoval dodávky plynu a další související služby žalobce jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti žalobce žalovaného informoval přípisem ze dne datum, jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Základní právní rámec dodavatele poslední instance je upraven v § 12a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Povinnost dodávat plyn v režimu dodavatele poslední instance vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 2 spisová značka měsíců byla vyšší než 630 MWh. Žalobce dne 5. 12 2021, vyúčtoval žalovanému fakturou číslo na částku ve výši 3 271,51 Kč včetně DPH, splatnou dne datum, představující cenu odebraného plynu a souvisejících služeb, a to za 170,94 m3 odebraného plynu ve fakturačním období datum - datum. Na tuto fakturu nebyla žalovaným provedena žádná úhrada.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Z předložených listin byl zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením žalobce uvedeným výše.

4. Podle § 12a odst. 2 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění (energetický zákon), je dodavatel poslední instance povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn. Dle odst. 4 téhož ustanovení je dodavatel poslední instance dále povinen dodávat elektřinu nebo plyn provozovateli distribuční soustavy na krytí ztrát v distribuční soustavě, u jehož dodavatele elektřiny nebo plynu nastala skutečnost podle odstavce 2 písm. a) nebo b).

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěné, že žalovaná odebrala od žalobkyně plyn ve shora uvedených obdobích na základě ust. § 12a shora citovaného zákona. Skutečnost, že právnická osoba Energy pozbyla oprávnění dodávky plynu je skutečností obecně známou. Žalovaná tudíž odebrala od žalobkyně coby dodavatele poslední instance plyn za celkovou cenu 3 271,51 Kč (cena po odečtení zaplacených záloh), která byla řádně vyúčtována fakturou, kterou však žalovaná ve lhůtě splatnosti nezaplatila. Žalovaná v řízení netvrdila, že by dluh zanikl, či že by na dluh bylo placeno více, než tvrdila žalobkyně, a proto soud ohledně plateb žalované vycházel z tvrzení žalobkyně. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, na svou obranu ničeho neuváděla, a proto soud vycházel z podložených tvrzení žalobkyně. Bylo případně na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala opak, což se s ohledem na shora řečené nestalo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku (fakturu neuhradila ve lhůtě její splatnosti), má žalobkyně právo i na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše je určena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni vzniklé náklady řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z 3 režijních paušálů po 100 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvy) a z 21 % DPH vypočtené ze součtu odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.