11 C 26/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 36 170,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z 23 500 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 12 670,86 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 306 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 1. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 36 170,86 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 25. 6. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejíž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 36 170,86 Kč, úvěr měl být splacen nejpozději dne 31. 10. 2025. Úvěr byl poskytnut žalovanému na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činní celkem 36 170,86 Kč splatných 31. 10. 2025. Žalobce rovněž uvedl, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu spotřebitelského úvěru, požaduje jej žalobce z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115 o.s.ř. a soud proto ve věci rozhodl na základě žalobcem předložených listin.

3. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil soudu listiny, a to úvěrovou smlouvu, kterou měli uzavřít původní věřitel, společnost , Anonymizováno, ., jako poskytoval úvěru a žalovaný jako klient ohledně revolvingového úvěru, kdy částka prvního čerpání úvěru měla činit 23 500 Kč, výpůjční úroková sazba 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %, tato smlouva však nebyla smluvními stranami podepsána a není ani datována. Žalobce dále doložil kopie občanského průkazu na jméno žalovaného a listinu označenou jako Application details, která by mohla představovat žádost o poskytnutí úvěru na jméno žalované, dále doklad o výplatě částky 23 500 Kč s variabilní symbolem , var. symbol, ze dne 25. 6. 2025 z účtu původního věřitele na účet žalovaného , č. účtu, . Společnost , právnická osoba, . soudu potvrdila zprávou ze dne 25. 2. 2026, že se jedná o účet žalovaného. Dále žalobce doložil soudu oznámení o postoupení pohledávky, které učinil původní věřitel vůči žalovanému dopisem ze dne 22. 11. 2025 a rovněž takto žalovaného vyzval k úhradě dluhu do 3 dnů. Dále byla soudu předložena faktura adresována původním věřitelem žalovanému k úhradě minimální částky k zaplacení ve výši 16 449,16 Kč se splatností do 31. 10. 2025 a finanční přehled zachycující výběr částky 23 500 Kč dne 25. 6. 2025, poplatky ve výši 750 Kč, úrok ve výši 11 920,86 Kč, celkem 36 170,86 Kč.

4. Po zhodnocení zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předně nemá za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění smlouvy, které bylo soudu předloženo. Nebylo prokázáno, že smlouvu o úvěru skutečně žalovaný uzavřel a akceptoval v tomto znění se všemi uvedenými smluvními podmínkami a sankcemi, byť z předložených listin se dá usuzovat na to, že účastníci smluvního vztahu spolu patrně jednali o uzavření úvěrové smlouvy, a toto jednání bylo podkladem pro vyplacení částky 23 500 Kč na účet žalovaného. Soud dále dodává, že žalobce přes výzvu soudu nedoložil řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy dle § 86 ze zákona číslo 257/2016 Sb., a i z toho důvodu by bylo nutné na úvěrovou smlouvu pohlížet jako na neplatnou. Předmětnou úvěrovou smlouvu by dále bylo nutno hodnotit jako neplatnou i s ohledem na excesivní výši smluvních úroků a RPSN, jako odporující dobrým mravům, a tedy neplatnou ve smyslu § 580 občanského zákoníku. V tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce převedl na účet žalovaného dne 25. 6. 2025 částku 23 500 Kč, a s ohledem na neexistenci právního důvodu pro takové jednání je nutno poskytnutí této částky hodnotit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 a násl. o.z., které byl žalovaný povinen žalobci vrátit. Soud nemá za zjištěné, že by žalovaný dosud žalobkyni na tento dluh něčeho uhradil, takže k úhradě vzniklého bezdůvodného obohacení žalovanému zbývá částka 23 500 Kč. Sám žalovaný žádná tvrzení ani důkazy k tomuto nepředložil. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky dle § 1879 a násl. o.z. Jelikož se žalovaný dostal na základě výzvy k úhradě ze dne 22. 11. 2025 učiněné právním předchůdcem žalobce do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud žalovanému taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce ze dne 22. 11. 2025. Co do části žalované částky a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako bezdůvodnou zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud od procesního úspěchu žalobce (65 %) odečetl jeho procesní neúspěch (35 %) a žalobci přiznal náhradu ve výši 30 % celkových nákladů tohoto řízení. Ty představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 448 Kč, odměnu za tři úkony právní služby advokáta po 700 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21 %, vše podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, celkem 4 352 Kč, 30 % z této částky činí 1 306 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.