11 C 30/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno o 500 000 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů tohoto řízení v částce 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou tomuto soudu dne 6. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 500 000 Kč, představující v částce 400 000 Kč ztížení společenského uplatnění a v částce 100 000 Kč další nemajetkovou újmu. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že dne 6. 8. 2021 došlo na pracovišti , právnická osoba, , se sídlem v Plzni, , adresa, , při odpolední směně k pracovnímu úrazu, kdy žalobci po chodidle levé nohy přejel paletový vozík, pracovní úraz žalobce řádně nahlásil, ošetřen byl dne 7. 8. 2021. Ze strany Zdravotnického střediska , Anonymizováno, ČR ve Věznici , adresa, nebyla žalobci poskytnuta adekvátní lékařská péče, když ošetřující lékař pochybil při stanovení diagnózy a zranění diagnostikoval jako subluxaci (vykloubení) malíku levé dolní končetiny, ale dle názoru žalobce se jednalo o zlomeninu. Jako hlavní pochybení žalobce spatřuje, že ze strany žalované došlo k nesprávnému postupu při léčení úrazu, čímž mu vznikly trvalé následky. Žalobce poukázal na to, že dne 9. 8. 2021 nebyl proveden RTG z důvodu, že má laboratoř dovolenou, RTG mu byl proveden až s odstupem času a právě vzhledem k této prodlevě mohlo dojít ke zkreslení při stanovení diagnózy, kdy ze zprávy ze dne 31. 8. 2021 lze vyčíst, že deformace nevylučuje frakturu v proxim I.P skloubení. Takže lze dle žalobce připustit možnost, že se opravdu jednalo o frakturu a nikoliv o subluxaci. Z důvodu nesprávného léčebného postupu vznikly žalobci trvalé následky, jelikož mu nebyla prováděna fixace jeho zranění a došlo tak k samovolnému zhojení bez řádné péče. Fixace je uvedena ve zprávě ze dne 7. 8. 2021 v rámci prvotního vyšetření a ve zprávě ze dne 22. 10. 2021 v rámci vyšetření ve FN , adresa, , což bylo téměř tři měsíce po úrazu, v té době byl již malík deformován, takže v době opětovné fixace malíku levé dolní končetiny byl ten již ve stavu, kdy toto nemohlo mít vliv na zhojení či nápravu utrpěného poranění. U žalobce následkem toho došlo k deformaci malíku na levé dolní končetině, čímž je dotčen vzhled dolní končetiny a její funkčnost, deformace má vliv na stabilitu při chůzi, občas dojde k podlomení končetiny, velice často žalobce pociťuje bolest v levé dolní končetině v oblasti malíku, zejména při chůzi, ale i při běžných úkonech jako je zvedání se z postele, není schopen vykonávat sportovní aktivity, je nadále výrazně omezen při výkonu zaměstnání, nemůže pracovat v takovém rozsahu jako dříve. Trpí silnými bolestmi a stal se pravidelným uživatelem léků proti bolesti, bez jejíchž užívání se nevyspí. Nemajetkovou újmu požadoval žalobce za duševní útrapy, které musel vytrpět.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, vyjádřil se zejména v podání ze dne 13. 1. 2025, v němž potvrdil, že dne 6. 8. 2021 v 16:50 hod. oznámil žalobce dozorci z vnitřního pracoviště , jméno FO, 5, že si v průběhu zaměstnání přejel paletovým vozíkem malíček a prsteníček levé nohy. Cizí zavinění žalobce popíral. Žalobci bylo poskytnuto ošetření a následně byl předveden k vrchnímu inspektorovi strážní služby k provedení orientační dechové zkoušky, která byla negativní, následně byl převeden na Zdravotnické středisko Věznice , adresa, . Ze služebního záznamu vyplývá, že žalobci bylo po způsobení si úrazu ihned poskytnuto prvotní ošetření a taktéž byl převezen na Zdravotnické středisko Věznice , adresa, . Nebyl dále důvod k přivolání rychlé záchranné služby a v záznamech Věznice , adresa, není uvedeno, že by zranění žalobce například z důvodu bolestivosti vyžadovalo jiné ošetření, než kterému bylo poskytnuto. Zdravotnické středisko je součástí věznice a je ambulantním zdravotnickým zařízením. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že dne 7. 8. 2021 byl žalobce předveden na Zdravotnické středisko věznice k ošetření v souvislosti s úrazem, který utrpěl dne 6. 8. 2021 na pracovišti, při ošetření byl zjištěn otok V. prstu levé dolní končetiny bez oděrek, poranění bylo ošetřeno náplasťovou fixací, ke zmírnění bolesti byla žalobci vydána analgetika, dále bylo doporučeno provedení lékařského vyšetření, lékařské vyšetření bylo provedeno dne 9. 8. 2021 na Zdravotnickém středisku věznice, byl zjištěn hematom malíku a stav byl uzavřen jako tzv. kontuze (zhmoždění), zlomenina se nezdá, při kontrole žalobce dne 17. 8. 2021 byly vypsány žádanky na RTG pravé nohy a levého hlezna. Dne 31. 8. 2021 uvedl praktický lékař ve věznici, že stav žalobce se nemění. V návaznosti na to bylo provedeno RTG nohy – malíku levé dolní končetiny popsané dne 1. 9. 2021 lékařem Kliniky zobrazovacích metod FN , adresa, se závěrem: nihil traumaticum (bez poranění). RTG vyšetření podezření praktického lékaře na zlomeninu vyloučilo. Dne 7. 9. 2021 při kontrole na zdravotnickém středisku subjektivně stav beze změn, objektivně zjištěna u žalobce deformita malíku obou nohou, vlevo palčivě citlivé. Dne 19. 10. 2021 žalobce uváděl bolestivost levé nohy, vzhledem k dlouhotrvající pracovní neschopnosti doporučena kontrola na chirurgické ambulanci, ta byla provedena dne 22. 10. 2021, kde lékař zjistil bolestivost malíku levé nohy s lehkým otokem a defiguraci IP kloubu, z RTG hlezna a levé nohy zjištěno, že skelet je bez zřetelných čerstvých traumatických změn. Závěr vyšetření byl: inveterovaná posttraumatická subluxace IP kloubu malíku levé dolní končetiny, léčba: náplasťová fixace a chůze do bolesti. Ještě dne 7. 12. 2021 si žalobce stěžoval na bolestivost pátého prstu levé dolní končetiny, ale prst je klidný. Pracovní neschopnost byla k tomuto dni ukončena. Dle žalovaného ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že v rámci ošetření úrazu žalobce již od počátku byla aplikována fixace postiženého místa, tedy malíku levé dolní končetiny, což je léčba dostačující v případě léčby subluxace, tzv. neúplného vykloubení, ale i zlomenin kůstek malíku dolní končetiny, takže již od počátku léčby byla aplikována léčba-fixace, která byla žalobci následně doporučena ve Fakultní nemocnici , adresa, . Provedením RTG nohy-malíku LDK a následujícím popisem lékařky Kliniky zobrazovacích metod FN , adresa, dne 1. 9. 2021 byla vyloučena žalobcem uvedená zlomenina malíku LDK. V souvislosti s délkou pracovní neschopnosti lze uvést, že žalobce byl po pracovním úrazu nadále léčen. Zápisy ve zdravotnické dokumentaci je také vyvráceno tvrzení žalobce o deformaci malíku LDK po úrazu, jelikož ošetřující lékař při kontrole dne 7. 9. 2021 zjistil u žalobce deformitu malíků obou nohou. Žalovaný má tedy za to, že zdravotnickým střediskem Věznice , adresa, byla žalobci poskytována adekvátní lékařská péče, což se i potvrdilo při vyšetření u mimovězeňského poskytovatele zdravotní péče ve Fakultní nemocnici , adresa, . Žalobce byl od 15. 5. 2020 do svého propuštění pracovně zařazen u společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . jako dělník v kovovýrobě, lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 9. 12. 2021, tedy po ukončení DPN, byl žalobce uznán zdravotně způsobilým bez omezení pro výkon uvedeného zařazení. Také při periodické pracovně lékařské prohlídce dne 25. 5. 2023 byl vydán lékařský posudek, kdy byl žalobce opět uznán zdravotně způsobilým bez omezení pro výkon uvedeného zařazení. Při těchto prohlídkách žalobce neuváděl problémy, které by mu znemožňovaly nebo omezovaly při výkonu práce v souvislosti s úrazem malíku LDK. Žalovaný rovněž namítl nedostatek pasivní legitimace žalovaného, má za to, že případné neposkytnutí zdravotní péče Zdravotnickým střediskem věznice odsouzenému by bylo v rozporu s ustanovením § 16 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. zákona o výkonu trestu odnětí svobody, z čehož lze dovodit, že se jedná o nesprávný úřední postup podřaditelný pod ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. a příslušné k jednání jménem státu je v takovém případě , právnická osoba, , jemuž je Vězeňská služba podřízena. Žalovaný uzavřel, že má za to, že Zdravotnické středisko Věznice , adresa, se žádného pochybení nedopustilo a navrhl zamítnutí podané žaloby.

3. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u žalobce došlo dne 6. 8. 2021 k úrazu na pracovišti , právnická osoba, , kde žalobce pracoval v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, , nebylo rovněž sporu o tom, že byl následně, a to od 7. 8. 2021, léčen ve Zdravotnickém středisku , Anonymizováno, ve Věznici , adresa, . Žalobcem byla namítána nesprávnost zdravotní péče, která mu byla poskytnuta ze strany , právnická osoba, , Anonymizováno, ve Věznici , adresa, . V takovém případě je nutno dovodit pasivní věcnou legitimaci žalovaného jako osoby odpovídající za takovouto újmu, neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2014 sp. zn. , spisová značka, za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů , právnická osoba, či v jejich zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody. Nejedná se tedy o odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb.

4. Pokud se jedná o samotné zranění žalobce a jeho následnou léčbu, prvotní stav žalobce vyplývá ze Služebního záznamu Věznice , adresa, ze dne 6. 8. 2021 (ve spise na č.l. 36), z něhož vyplývá, že k oznámení zranění došlo v 16:40 hod., žalobci bylo dle tohoto služebního záznamu poskytnuto prvotní ošetření na pracovišti a následně byl převeden na ZS Věznice , adresa, . Další léčba je zachycena ve zdravotnických záznamech Zdravotnického střediska , Anonymizováno, ČR z období od 7. 8. 2021 do 21. 9. 2021 a v lékařských zprávách Fakultní nemocnice , adresa, z období od 24. 8. 2021 do 22. 10. 2021. Tyto lékařské zprávy především vyvracejí tvrzení žalobce, že mu nebyla při prvotním ošetření provedena náplasťová fixace, toto opatření výslovně vyplývá ze zdravotnického záznamu ze dne 7. 8. 2021 Zdravotnického střediska žalovaného a potvrdil jej i sám žalobce v podané žalobě. Z lékařské zprávy Fakultní nemocnice , adresa, , Kliniky zobrazovacích metod, ze dne 1. 9. 2021 ohledně provedeného rentgenu levé dolní končetiny žalobce dále jednoznačně vyplývá závěr: nihil traumaticum, tedy bez poranění, což potvrzuje i pozdější zpráva FN , adresa, ze dne 22. 10. 2021 po provedeném rentgenu levé nohy žalobce, kdy je konstatováno, že skelet je bez zř. čerstvých traumat. změn. Lze tedy souhlasit se žalovaným, že tímto způsobem byla vyloučena zlomenina malíčku levé dolní končetiny žalobce, jak ji žalobce tvrdil. Současně bylo provedenými listinami vyvráceno, že by žalobci nebyla poskytnuta fixace malíku levé nohy. Ze zdravotnické dokumentace také vyplývá zjištění o deformitě malíků obou dolních končetin žalobce, a je tedy zřejmé, že deformita zřejmě nevznikla předmětným úrazem žalobce. Již tímto způsobem lze mít z provedených listinných důkazů vznesené námitky žalobce vztahující se k vadnosti zdravotnické péče, která mu byla ze strany , právnická osoba, žalovaného poskytnuta, za vyvrácené, a soud proto shledal za nadbytečné provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k této otázce. V tomto řízení s ohledem na neúčast žalobce nebylo možné provést účastnický výslech žalobce, který by upřesnil kontext vzniku jeho úrazu a další bližší okolnosti jeho následující léčby, včetně namítaného nedostatku náplasťové fixace na malíku zraněné nohy žalobce a rovněž by popsal následky a obtíže, které měly žalobci v souvislosti s léčbou zranění vzniknout. Dle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 7. 12. 2021 byl žalobce jako posuzovaná osoba shledán zdravotně způsobilým (posudek ve spise založen na č.l. 34).

5. Soud na základě těchto zjištění neshledal naplnění podmínek odpovědnosti žalovaného za případnou škodu na zdraví, která žalobci vznikla, a tím ani povinnost žalovaného škodu žalobci nahradit ve smyslu § 2910 a následující občanského zákoníku a § 2958 občanského zákoníku, neboť soud nemá za zjištěné, že by žalobci jakožto osobě ve výkonu trestu odnětí svobody vznikla újma v příčinné souvislosti a v důsledku zdravotní péče ze strany zdravotnického zařízení žalovaného, která by byla poskytnuta nesprávně a tedy non lege artis. Z těchto důvodů soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů tohoto řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ty představuje paušální náhrada hotových výdajů žalovaného ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 6 úkonů po 300 Kč, a to za sepis vyjádření žalovaného ze dne 13. 1. 2025 a 11. 8. 2025, příprava účasti žalovaného na jednání soudu dne 28. 5. 2025 a 28. 1. 2026 a účast žalovaného u těchto dvou jednání (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Úkonem dle citované vyhlášky není nahlížení účastníka do soudního spisu. Celkem náhrada činí 1 800 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.