11 C 33/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 9 670,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 270 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 476 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 9 670,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 24. 8. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 5 302 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 1 642 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 45 pravidelných týdenních splátek po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 7. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 24. 9. 2019, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradil žalovaný pouze částku 1 023 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 14 749,93 Kč, z toho dlužná jistina činí 6 402 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným dále došlo dne 1. 4. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 5 302 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 728 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 1 642 Kč. To vše se zavázal uhradit formou 45 pravidelných týdenních splátek po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 2. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradil žalovaný pouze částku 6 577 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 9 825,91 Kč, z toho dlužná jistina činí 3 268,05 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 24. 8. 2019 a 1. 4. 2019 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 2x 7 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 2x 5 302 Kč představující kapitalizované úroky, poplatek za administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit vždy formou 45 pravidelných týdenních splátek po 274 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvách byly sjednány sazby RPSN ve výši 312,54 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 1. 2021. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 1 023 Kč na první uvedenou smlouvu a 6 577 Kč na druhou. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětných smluv 8,78%, resp. 8,68%.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedené smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 2x 7 000 Kč hradit dále poplatky vždy ve výši 5 302 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a další, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 2x 5 302 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka].

5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 14 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 7 600 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 400 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Žalobci, který měl ve věci částečný úspěch a částečný neúspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalované náhradu nákladů v rozsahu 32%, kdy soud od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch (34%). Žalobce měl nárok na nákladu představující odměnu advokáta podle § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 400 Kč, celkem 1 489 Kč 32% z této částky činí 476 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.