11 C 44/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 738/6 o výměře 93 m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, v k.ú. , adresa, u Plzně, obec , adresa, , jak je tento pozemek vymezen v geometrickém plánu č. , hodnota, -219/2021, vyhotoveném společností , právnická osoba, ., který je součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení v částce 45 656 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 21. 3. 2023 domáhal určení, že je výlučným vlastníkem shora citovaného pozemku. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je mimo jiné výlučným vlastníkem nemovité věci - , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, u Plzně, obec , adresa, , žalovaný je výlučným vlastníkem nemovité věci, pozemku parc. č. , Anonymizováno, pro totéž k.ú. a obec. Uvedený pozemek - zahradu, spolu s dalšími nemovitými věcmi, daroval , jméno FO, darovací smlouvou ze dne 11. 9. 1958 své dceři , jméno FO, a jejímu manželovi , jméno FO, , žalobce nabyl ideální podíl o velikosti 1/2 nemovitých věcí - rodinného domu č.p. 86, st. parcely č. , hodnota, a zahrady č. 64/1 a zahrady č. , hodnota, v uvedeném k.ú. na základě rozhodnutí státního notářství , adresa, -sever ze dne 7. 5. 1971 č.j. D 255/71-11, kterým bylo potvrzeno projednání dědictví po otci žalobce , jméno FO, , zemřelém dne 13. 3. 1971. Následně se žalobce na základě usnesení Okresního soudu , adresa, -město ze dne 4. 12. 2008 sp. zn. , spisová značka, ve věci dědictví po zemřelé , jméno FO, stal jakožto jediný zákonný dědic vlastníkem mimo jiné i pozemku č. 64/1 (zahrada) v k.ú. , adresa, u Plzně. Žalobce v průběhu roku 2021 dospěl ke zjištění, že jím v dobré víře roky užívaná zahrada (pozemek č. 64/1) svým původním oplocením, které se zde nachází dle dobových snímků nejméně 70 let, neodpovídá právnímu stavu zapsanému v katastru nemovitostí. V důsledku tohoto zjištění si nechal vypracovat geometrický plán citovaný ve výroku tohoto rozsudku, který reflektuje skutečně stav v místě samém. Žalobce tedy užíval dlouhá léta v dobré víře část pozemku parc. č. , hodnota, (silnice), který je vlastnictvím žalované, a tato část je v geometrickém plánu označena jako pozemek č. 738/6 (ostatní plocha) o výměře 93 m2. Fotografie, kterými žalobce disponuje, potvrzují neměnný stav oplocení zahrady nejméně sedmdesát let a vzhledem k tomu, že tato zahrada byla užívána po celou dobu vlastnictví žalobce i vlastnictví jeho právních předchůdců oprávněně a v dobré víře, došlo v souladu s § 1095 občanskému zákoníku k mimořádnému vydržení, neboť žalobce tento pozemek držel nepřetržitě po dobu delší než dvaceti let.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, vyjádřil se zejména podáním ze dne 12. 5. 2023, v němž potvrdil, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , když vlastnictví na žalovaného přešlo na základě ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zák. č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, a to Rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ze dne 10. 9. 2001. Na pozemku se nachází silnice III. třídy č. , hodnota, a silniční pomocný pozemek. Samotná existence oplocení části pozemku jiného vlastníka není důkazem o oprávněné držbě pozemku a žalobce nepředložil důkaz, který by svědčil o tom, že část pozemku ve vlastnictví žalovaného užívá oprávněně, tedy že se jeho dosavadní držba zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Žalovaný namítl, že o skutečnosti, že faktický stav není v souladu se stavem zapsaným v Katastru nemovitostí, věděl žalobce, ale i jeho právní předchůdci, po celou dobu užívání zaplocených pozemků, což se netýká jen části pozemku č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, u Plzně ve vlastnictví města Plzně, také připlocených k pozemkům žalobce. K zaplocení pozemků mohlo dojít na základě dohody právních předchůdců žalobce a Čs. státu, jednajícího Obvodním národním výborem, jak vyplývá ze zápisu ze dne 25. 4. 1997, avšak ze stejného zápisu je zřejmé, že vlastnické právo na právní předchůdce žalobce nepřešlo (cit.: „Finanční vypořádání a katastrální provedení ponechává se odboru pro Místní hospodářství po definitivním zaměření“). Žalobce ani jeho právní předchůdci tedy nemohli být v dobré víře ohledně vlastnického práva k těmto pozemkům ani k části pozemku č. 738/1 a žalobce sám musel seznat, že jím užívaná a zaplocená část pozemku neodpovídá právnímu stavu zapsanému v evidenci katastru nemovitostí nikoliv v roce 2021, avšak již dne 27. 8. 1990, kdy uzavřel kupní smlouvu na koupi pozemku parc. č. 776/6, jejíž přílohou byl geometrický plán, jehož grafické znázornění pozemků zcela přesně odpovídá současnému stavu zápisu v evidenci katastru nemovitostí i geometrickému plánu vypracovanému pro žalobce. Z grafických záznamů dostupných v elektronické podobě v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního vyplývá, že tvar zahrady ve vlastnictví žalobce se v průběhu času neměnil, a pokud žalobce od svých právních předchůdců nabyl vlastnické právo v zahradě v dnešní výměře a tvaru, nemohl být a není oprávněným držitelem části pozemku ve vlastnictví žalovaného, což vyplývá i z tvaru a grafického znázornění pozemku č. 64/3 ve vlastnictví žalobce (ostatní komunikace) jednoznačně navazujícího hranicemi na pozemek č. 64/1. Žalobce ani jeho právní předchůdci v době nabytí vlastnického práva ke svým pozemkům tudíž jednoznačně nesplnili požadavek dobré víry požadovaný tehdejšími právními předpisy (zákon č. 40/1964 Sb.) pro vydržení vlastnického práva k nemovité věci. O absenci dobré víry žalobce svědčí i korespondence žalobce s městem , adresa, ve věci majetkoprávního vypořádání pozemků č. 64/2, 776/3 a 64/3 datovaná rokem 2014, kterou sám žalobce připojil k žalobě, a není proto věrohodné tvrzení žalobce, že teprve v průběhu roku 2021 zjistil současný stav. Jestliže žalobce není v dobré víře a uplatňuje právo, které mu nenáleží, jedná v nepoctivém smyslu ve smyslu nyní platného § 1095 občanského zákoníku. O okolnostech připojení pozemků, ke kterým nebylo převedeno vlastnické právo, věděli rodiče žalobce, který si tedy nemůže započíst jejich vydržecí dobu dle § 1096 odst. 2 o.z. Jakákoliv část pozemku č. 738/6, resp. 738 nebyla uvedena v rozhodnutí o nabytí dědictví z roku 1971 ani 2008 a žalobci i jeho matce muselo být z těchto rozhodnutí již v roce 1971 zřejmé, které pozemky podle nich nabývají.

3. Soudem bylo z výpisu z katastru nemovitostí , právnická osoba, pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -město, LV , Anonymizováno, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, u Plzně ze dne 19. 4. 2023 zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, o výměře 396 m2, zahrada, parc. č. , Anonymizováno, o výměře 29 m2, ostatní plocha, parc. č. , hodnota, o výměře 118 m2, zahrada, parc. č. , Anonymizováno, o výměře 27 m2, ostatní plocha, a parc. č. , hodnota, o výměře 263 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu č.p.

86. Z tohoto výpisu z katastru nemovitostí, z rozhodnutí Státního notářství , adresa, -sever ze dne 7. 5. 1971 sp. zn. , Anonymizováno, a z usnesení tohoto soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 4. 12. 2008 bylo zjištěno, že žalobce nabyl nejprve spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 uvedených nemovitých věcí, včetně rodinného domu a zahrady č. 64/1 v uvedeném k. ú., a to spolu se svojí matkou , jméno FO, , nar. 23. 5. 1928, jako druhým spoluvlastníkem, a to jako pozůstalý syn , jméno FO, , nar. 20. 3. 1923 a zemřelého 13. 3. 1971 bez zanechání závěti. Žalobce nabyl zbývající spoluvlastnický podíl k daným nemovitostem jako jediný dědic , jméno FO, , roz. , jméno FO, , nar. 23. 5. 1928, která zemřela dne 26. 3. 2008 bez zanechání závěti. Žalobce dále doložil kopii notářského zápisu ze dne 11. 9. 1958 č.j. NZ 884/58, že původní vlastník , jméno FO, daroval tyto nemovitosti, označené v notářském zápise původními čísly pozemků, a to včetně domu čp. 86, své dceři , jméno FO, a jejímu manželovi , jméno FO, do společného vlastnictví se stejnými díly. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3. 5. 2023 , Anonymizováno, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, u Plzně, bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. 738/1 o výměře 11 699 m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: silnice, a to na základě rozhodnutí o přechodu nemovitostí do vlastnictví krajů Ministerstva dopravy a spojů ČR - , Anonymizováno, ze dne 10. 9. 2001.

4. Sporný pozemek č. , Anonymizováno, byl vymezen v geometrickém plánu č. , hodnota, , Anonymizováno, , vyhotoveném společností , právnická osoba, .

5. Z katastrální mapy dané lokality dostupné na stránkách nahlížení do katastru nemovitostí cuzk.cz (v soudním spise např. na č.l. 143, 144 p.v. a 145) a z výpisu z katastru nemovitostí , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, u Plzně (č.l. 52) bylo zjištěno, že hranice pozemků č. , Anonymizováno, č. , hodnota, , na kterém je postaven dům žalobce č.p. 86, a č. , hodnota, s pozemkem žalovaného č. 738/1, na kterém se nachází Vesnická ulice v Červeném Hrádku u Plzně, probíhá v jedné přímé linii, kdy dům č.p. 86 stojí na samotné hranici pozemku. Tato linie hranice pokračuje na stejné úrovni dále i na pozemek č. , hodnota, a č. , hodnota, , na kterém se nachází dům č.p. 89, které jsou ve vlastnictví třetí osoby, a to , jméno FO, (viz č.l. 243 soudního spisu). , adresa, v této přímé linii končí na úrovni pozemku č. , hodnota, , když dále na pozemku č. , hodnota, dochází k posunu hranice směrem do Vesnické ulice. Z těchto listin a důkazů popsaných níže má soud za zjištěné, že pozemek č. 64/3 ve vlastnictví žalobce je aktuálně využíván jako součást veřejné komunikace, , adresa, v Červeném Hrádku u Plzně, žalobce využívá až pozemek č. 64/1 jako zahradu, pozemek č. , hodnota, jako zastavěnou plochu a dvůr, pozemek č. , hodnota, žalobce aktuálně využívá jako dvůr k parkování automobilu, dříve byl dle účastnické výpovědi žalobce užíván rovněž jako zahrada. Z fotografie založené ve spise na č.l. 157 je patrné, že zaplocený pozemek č. 64/1 se při pohledu z , adresa, v Červeném Hrádku nachází stupňovitě o necelý jeden metr výše než komunikace v , adresa, a plot pozemku č. 64/1 je z této strany umístěn na kamenně podezdívce, pozemek č. 64/1 je výše položený i než je průběh silnice ve Vesnické ulici na pozemku č. 736/1. Směrem do , adresa, je výškový rozdíl patrný právě na kamenné podezdívce plotu na hranici pozemku 64/1. K této situaci došlo tím, že na konci padesátých let minulého století byla minimálně plánována směna pozemku č. , Anonymizováno, za další pozemky č. , Anonymizováno, , které ze severní strany hraničí se současnými pozemky žalobce, aby mohla být zbudována současná , adresa, . Směna těchto pozemků je od roku 2014 do současné doby předmětem jednání mezi žalobcem a městem , adresa, , jak vyplývá zejména z žalobcem doložení písemné komunikace s městem , adresa, ohledně těchto dalších pozemků a ze Zápisu Obvodního národního výboru v Plzni- , adresa, ze dne 5. 4. 1957 (ve spise na č.l. 5), kdy však veškeré tyto listiny se týkaly pouze dalších pozemků č. , Anonymizováno, nikoliv pozemku sporného či pozemků č. , Anonymizováno, . Z účastnického výslechu žalobce a svědků , jméno FO, a Pavla Přibáně bylo zjištěno, že přibližně v roce 1956 byla zbudována zmíněná kamenná podezdívka směrem do , adresa, v Červeném Hrádku, v té době již byl dle účastnického výslechu žalobce zbudován plot pozemků č. , Anonymizováno, č. , hodnota, a č. , hodnota, směrem do Vesnické ulice, tedy k pozemku žalované, který byl v té době dřevěný plaňkový. Existenci takového plotu potvrdil v tomto řízení především svědek , jméno FO, , který ve shodě se žalobcem potvrdil, že průběh tohoto oplocení se po celou dobu až do současnosti v podstatě neměnil a oplocení tedy probíhalo tím způsobem, že mezi domem č.p. 86 a plotem vznikl pruh pozemku užívaný zejména dříve jako předzahrádka, v současné době je zde dlažba. To, že umístění plotu se minimálně od padesátých let do současnosti nezměnilo, bylo mezi účastníky nesporné. Soudem bylo shlédnutím situace v daném místě zachyceným v měsíci červenci 2023 fotograficky na internetových stránkách mapy.cz a z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že oplocení jako na pozemcích žalobce pokračuje ve stejné přímé linii a vzdálenosti od pozemku žalovaného i dále na část pozemku č. , hodnota, a končí na pozemku č. , hodnota, , na kterém se nachází dům č.p. , Anonymizováno, ve vlastnictví , jméno FO, . Opocení bylo i zde takto umístěno historicky, tedy i za doby právní předchůdkyně , jméno FO, . Žalobce doložil soudu rovněž historické fotografie dané lokality.

6. Z protokolu sepsaného (Okresní stavební komisí v Červeném Hrádku) dne 28. 10. 1921 (ve spise na č.l. 210 p.v. a 211) ohledně tehdejší novostavby domu č.p. 86 na parcele tehdy označené č. k. , Anonymizováno, v Červeném Hrádku bylo zjištěno, že ohledně této plánované novostavby byla stanovena její vzdálenost od hrany silnice (nyní Vesnické ulice) na straně západní v délce 4,15 m a na straně východní 3,75 m, čelo novostavby má být vystaveno do vyznačené stavební čáry a prostor mezi touto čárou a silnicí musí stavebník , jméno FO, postoupit zdarma obci na ulici, může si však pruh o šíři 1,75 m od stavební čáry rovnoběžně s touho zahradit s tím, že tento prostor musí nechat pro případnou stavební čáru obci k dispozici a z pozemku bude platit ročně poplatek jednu korunu obci , adresa, . Ze zápisu o konání Obecní stavební komise ze dne 28.10.1921, který je pokračováním tohoto protokolu, bylo , jméno FO, dovoleno zahradit si tuto část pozemku (zmíněný pruh) dřevěnou hradbou, aby v případě potřeby pozemek tento mohl být obcí použit. Tomu zjevně odpovídá zákres provedený v situačním plánu zachycující pozemek tehdy č. , Anonymizováno, a dům č.p. , Anonymizováno, datovaný 12. 4. 1926 (ve spise na č.l. 155), v němž dům č.p. 86 nestojí na samé hranici pozemku, ale mezi jeho čelem a hranicí pozemku je volný pruh pozemku. Na kopii topografické mapy z roku 1966 předložené žalovaným (ve spise na č.l. 60) je u pozemku žalobce vyznačena jednak hranice, která probíhá na úrovni čela domu č.p. 86 (a rovněž sousedního domu na pozemku č. , hodnota, ) a dále souběžně probíhající linie posunutá více do , adresa, , mezi níž a uvedenými dvěma domy je volný pruh pozemku, tato linie pak ve směru do současné , adresa, volně končí, aniž by byl vymezen ohraničený geometrický tvar nějakého pozemku.

7. Z účastnického výslechu žalobce a z výpisu Centrální evidence obyvatel ohledně osoby žalobce má soud za zjištěné, že žalobce od svého narození v roce 1953 žije až do současnosti v domě č.p. , Anonymizováno, v Červeném Hrádku u Plzně, trvalé bydliště zde má v Centrální evidenci obyvatel evidováno od 1. 1. 1968 až do současnosti. Žalobce zde žil dle své výpovědi nepřetržitě, s výjimkou přibližně dvou nebo tří let poté, co uzavřel v roce 1977 manželství, neboť přibližně v roce 1980 žalobce přistavěl v předmětném domě prvé patro, dříve zde bylo pouze podkroví, a v tomto prvém patře s manželkou , právnická osoba, dále žil, přízemí užívala jeho matka. Ohledně plotu na sporném pozemku žalobce v průběhu doby změnil pouze materiál, z něhož je plot zhotoven, tedy z původního dřevěného na plot pletivový a později zhotovený ze svařovaného pletiva. Žalobce minimálně od roku 1971, kdy zemřel jeho otec, užíval jak pozemek č. 64/1, kde je zahrada a sad, tak dvůr a předzahrádku na pozemku č. , hodnota, , i celý pozemek č. , hodnota, , a to až k plotu, tedy včetně nyní sporné části pozemku žalovaného. Ve své účastnické výpovědi žalobce popsal, jak celé tyto pozemky užíval běžným způsobem především jako zahradu a dvůr domu (sekal trávu a podobně), a to nejprve společně se svojí matkou, v době, kdy byl spoluvlastníkem ideální jedné poloviny těchto pozemků, a po smrti své matky v roce 2008 již jako výlučný vlastník.

8. S účinností od 1. 1. 2013 vstoupilo spolu s novým občanským zákoníkem ve znění zákona č. 89/2012 Sb. (dále o.z.) v účinnost nové ustanovení § 1095 občanského zákoníku o mimořádném vydržení, podle něhož uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. V případě nemovité věci se jedná o dobu v délce dvaceti let, když běžná desetiletá vydržecí lhůta je u nemovité věci zakotvena v ustanovení § 1091 odst. 2 o.z. Dále platí podle § 3066 o.z., že při počítání vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení občanského zákoníku, tato doba však neskončí v případě nemovité věci dříve než uplynutím pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Současně platí dle § 1096 odst. 2 o.z., že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího. Komentářová literatura k ustanovení § 1095 o.z. (občanský zákoník III., , právnická osoba, . Beck, věcná práva § 976 - 1474, druhé vydání, 2021, s. 376-378: P. Bělovský), uvádí, že smyslem mimořádného vydržení je povolit vydržení i v těch případech, které vylučovalo řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního anebo jiného nekalého jednání. S odkazem na důvodovou zprávu občanského zákoníku uvádí citovaná komentářová literatura, že z důvodové zprávy vyplývá, že mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně „zjevné lsti a podvodu“, z čehož implicitně vyplývá, že „nepoctivý úmysl“ má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku; mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží, nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby.

9. Výkladu institutu mimořádného vydržení a pojmu držby nikoliv v nepoctivém úmyslu se podrobně věnoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. , spisová značka, , v němž zejména zdůraznil, že podmínkou mimořádného vydržení dle § 1095 o.z. není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o.z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že se nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu tíží toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o.z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o.z.). Žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu, kdy obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl nikoliv poctivý a naopak. Podmínkou mimořádného vydržení je tedy, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník), není tím jeho nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoliv v nepoctivém úmyslu). K vydržení práva nemůže dojít, ztratí-li držitel držbu dříve, než uplyne vydržecí doba a vlastník věci, resp. subjekt vlastnického práva, proto zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi, popřípadě vlastník v průběhu vydržecí doby zabrání mimořádnému vydržení žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, a tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o.z.), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o.s.ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu.

10. Dále Nejvyšší soud konstatoval v uvedeném rozhodnutí, že ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 o.z. věta druhá, neboť mu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele; jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný, situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu. Nejvyšší soud dále uvádí, že o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu by šlo, jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil, tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně výše než 50% výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch, např. že sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele či šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena. Je třeba též zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu dvaceti nezasáhl, a vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci.

11. Tento právní výklad mimořádného vydržení a držby nikoliv v nepoctivém úmyslu pak v dílčích otázkách odpovídá i dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na které odkazoval i žalobce, např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , vztahující se právě k nepoctivému úmyslu vydržitele.

12. Ve světle uvedeného výkladu ustanovení § 1095 o.z. má soud v tomto řízení za prokázané, že u žalobce došlo k uplynutí lhůty dvaceti let, kdy je držitelem sporné části pozemku označené ve vypracovaném geometrickém plánu jako pozemek č. 738/6. Žalobce se ujal držby celého tohoto sporného pozemku jako spoluvlastník ideálního spoluvlastnického podílu sousedících pozemků již po roce 1971, kdy svůj spoluvlastnický podíl získal. Jde o situaci, kdy tento sporný pozemek byl nejspíše již od dvacátých let minulého století připlocen k pozemkům žalobce jeho právním předchůdcem, dědem žalobce , jméno FO, Salcmanen, a žalobce tuto připlocenou část pozemku se svými rodinnými příslušníky po celou dobu užíval i v době před tím, než se stal spoluvlastníkem pozemků po smrti svého otce. Přístup na tento sporný pozemek byl s ohledem na zbudované oplocení možný pouze z ostatních pozemků žalobce a připlocená část tvořila s ohledem na výměru ostatních pozemků zcela menšinovou část celkové výměry pozemků žalobce v tomto místě. Právní předchůdce žalobce, , jméno FO, , ani žalobce a jeho matka se držby neujali lstí, potajmu nebo svémocně, ale na základě toho, že zaplocení bylo dovoleno předchůdci žalobce , jméno FO, před výstavbou domu č.p. 86 ze strany tehdejší Obecní stavební komise či obce. Od té doby připlocení sporné části pozemku k pozemkům žalobce trvá v nezměněném rozsahu. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci jako držiteli sporné části pozemku nebyl žalovaným prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby, k němuž došlo již v roce 1971. I když v padesátých letech a později zřejmě nebyl hrazen poplatek jedna koruna za zábor dané části pozemku, jak předpokládal Protokol stavební komise ze dne 28. 10.1921, nelze toto hodnotit jako relevantní újmu, která by připlocením vznikala obci , adresa, , zejména když není zřejmé ani to, že by tento poplatek byl ze strany obce po právních předchůdcích žalobce či po žalobci jakkoliv aktivně požadován. Ze všech těchto důvodů vážících se ke vzniku záboru a uchopení držby sporné části pozemku nemá soud pochybnosti ani o poctivosti držby matky žalobce , jméno FO, ve smyslu § 992 a § 1096 odst. 2 občanského zákoníku pro započtení vydržecí doby jako poctivého předchůdce žalobce při mimořádném vydržení.

13. Pokud se jedná o žalobce, u něho by bylo rozhodné pouze prokázání nepoctivého úmyslu při uchopení držby, tedy v roce 1971. Pozdější okolnosti namítané žalovaným nemohly mít na jeho nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby vliv. Jedná se zejména o žádost o vydání stavebního povolení v roce 1999 (ve spise na č.l. 208), jehož součástí měl být geometrický plánek založený ve spise na č.l. 211 p.v., v němž byla skutečná hranice pozemků č. , Anonymizováno, vyznačena plnou čarou a úroveň zaplocené části pozemku přerušovanou čarou. K této žádosti uvedl žalobce, že má za to, že patrně byla vyřizována společně s ostatními sousedy a z přiloženého geometrického plánku by si nesrovnalosti jako laik nevšiml (na nesrovnalost ohledně zaplocené části pozemku žalobce dle jeho výpovědi upozornila až jeho dcera v roce 2021, kdy situaci zjistila při nahlížení do katastru nemovitostí). Obdobně je tomu v případě kupní smlouvy, kterou žalobce a jeho matka , jméno FO, uzavřeli 27. 8. 1990 jako kupující s tehdejším Obvodním národním výborem , adresa, ohledně zakoupení pozemku č. 776/3 navazující v severní části na pozemek č. , hodnota, v téže lokalitě. Součástí této smlouvy sice byl rovněž geometrický plán (kupní smlouva ve spise založena na č.l. 112, geometrický plán na č.l. 115 spisu), který obsahoval zakreslení daných pozemků dle stavu v katastru nemovitostí, i zde však byly vyznačeny plnou čarou jak skutečná, tak zaplocená část pozemku, kdy hranice zaplocené části byla označena symbolem pro sloučení pozemků. Vzhledem k tomu, že tato transakce se týkala jiného pozemku, nelze z ní dle názoru soudu dovodit ztrátu poctivé držby sporného pozemku u , jméno FO, , natož u žalobce, který uchopil držbu již v roce 1971. Rozhodná v dané věci není dle názoru soudu ani korespondence vztahující se k jednáním mezi městem , adresa, a žalobcem ohledně pozemků č. , Anonymizováno, v témže katastrálním území, která probíhala přibližně od roku 2013 a v rámci které se řešila otázka směny těchto pozemků s pozemkem č. , hodnota, , nadále ve vlastnictví žalobce. Nelze dovozovat, že by tato jednání mohla mít ve světle výše uvedeného výkladu jakýkoliv vliv na existenci nikoliv nepoctivého úmyslu žalobce při uchopení držby sporné části pozemku.

14. V rámci posouzení individuálních okolností tohoto případu nelze přehlédnout ani to, že plot na stejné úrovni jako u žalobce historicky pokračuje i u sousední nemovitosti na pozemku č. , hodnota, a č. , hodnota, , a není bez významu, že žalovaný ani jeho právní předchůdce nikdy žalobce či jeho právní předchůdce neupozornili na to, že by užíval své pozemky ve větším rozsahu. Žalovaný se po celou dobu, kdy je vlastníkem pozemku č. 738/1, nedomáhal svého vlastnického práva vůči žalobci a i z toho důvodu je dle názoru soudu nutno přisvědčit tomu, že lhůta pro mimořádné vydržení včetně dalších zákonných podmínek dle § 1095 o.z. byla v daném případě u žalobce splněna. Nebylo úkolem žalobce nechat si při převzetí pozemků provést přeměření jejich výměry nebo ověřit správnost jejich hranice, když žalobce z pochopitelných důvodů vycházel z toho, že historické zaplocení pozemků je správné. Ze všech těchto důvodů soud shledal podanou žalobu jako důvodnou a jako takové jí vyhověl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to za 12 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 odst. písm. a), odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 19. 6. 2023, 3. 7. 2023, 18. 9. 2023, 10. 10. 2023, účast u 5 jednání soudu ve věci (jednání dne 4. 9. 2024 přesáhlo 2 hodiny a zástupci tak náleží odměna za 2 úkony právní služby), 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, 21% DPH z těchto položek a zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč. Celkem 45 656 Kč. Pokud žalobce účtoval náhradu za písemné podání ze dne 16. 10. 2024, takové podání není součástí soudního spisu; podáním ze dne 15. 10. 2024 zástupkyně žalobce soudu pouze sdělila skutečnosti týkající se svědka Kabáta a za toto podání s ohledem na jeho obsah i rozsah soud náhradu nepřiznal. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.