11 C 49/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 11 309,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 269,39 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 901 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 11 309,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 15. 11. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. To vše se zavázala uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 1. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 19. 4. 2019, za celou dobu trvání smlouvy až do postoupení žalobci uhradila žalovaná pouze částku 5 960 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky ve výši 29 290,30 Kč, z toho dlužná jistina činí 11 309,39 Kč, zbytek na dlužném poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 15. 11. 2018 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 14 000 Kč, vedle poskytnuté zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 12 283 Kč představující kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a poplatek za vedení zákaznického účtu a další. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 439 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě byla sjednána sazba RPSN ve výši 236,25 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná informován dopisem ze dne 6. 1. 2021. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 5 960 Kč. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala případnou další úhradu, ale nestalo se tak. Obvyklá RPSN dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou činila u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření předmětné smlouvy 8,88 %.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 12 283 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vedení zákaznického účtu a další, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 12 283 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. [spisová značka].

5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 14 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 5 960 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 040 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

6. Žalobci, který měl ve věci částečný úspěch a částečný neúspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. proti žalované náhradu nákladů v rozsahu 40 %, kdy soud od procesního úspěchu žalobce odečetl jeho procesní neúspěch (30%). Žalobce měl nárok na nákladu představující odměnu advokáta podle § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, dále 21 % DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 800 Kč, celkem 2 252 Kč 40 % z této částky činí 901 Kč Lhůta k plnění byla i zde stanovena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.