11 C 7/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 940,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 186 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 754,99 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném celkem zaplacení částky 24 940,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 30. 7. 2015 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a dne 2. 4. 2015 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smluv posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smluv. Na první z citovaných smluv uhradil žalobce pouze částku 4 700 Kč, na druhou uhradil částku 15 114 Kč. Žalobce se proto v případě první smlouvy domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 9 780,53 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 919,47 Kč, dále kapitalizovaného z úroku a úroku z prodlení a dále úroku ve výši 23,72 % ročně; v případě druhé smlouvy se žalobce domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 15 160,46 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 525,54 a rovněž úroku a úroku z prodlení, včetně jejich kapitalizované výše. Pohledávky vyplývající z uvedených smluv byly původním věřitelem postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Z předložených smluv o spotřebitelském úvěru citovaných výše má soud za zjištěné, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2015 a 2. 4. 2015 smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a č. , hodnota, , na základě kterých poskytl původní věřitel žalovanému částky 10 000 Kč a 20 000 Kč. S ohledem na excesivně sjednanou výši RPSN v daných smlouvách (úrok 23,72 %, RPSN 75,72 %) lze tyto smlouvy hodnotit jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 občanského zákoníku z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním smluvním ujednáním sjednaným výlučně ve prospěch dlužníka jako spotřebitelem. Dle časových řad ARAD zveřejňovaných Českou národní bankou nepřesahoval běžný úrok poskytovaný bankami a RPSN v době uzavření smluv 14 %, což je v případě RPSN sjednané v posuzovaných smlouvách překročeno mnohonásobně. Byť sjednaný smluvní úrok není nepřiměřený, hodnotil soud smluvní ujednání v jejich souhrnu a zohlednil, že výše RPSN představovala pro poskytovatele úvěru pouze další způsob generování zisku na úkor spotřebitele vedle poskytnutých úroků. Soud proto vycházel z toho, že mezi původními smluvními stranami nedošlo platnému k uzavření smluv o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebě spotřebitelském úvěru. Plnění poskytnutá na základě uzavřených smluv je proto nutno hodnotit jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného dle § 2991 a následující občanského zákoníku, které je žalovaný povinen věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval žádné další plnění na tyto dluhy ve větším rozsahu, než který uvedl žalobce v podané žalobě, vycházel soud z toho, že žalovaný dosud uhradil na předmětné smlouvy částky 4 700 Kč a 15 114 Kč a celkem tak nadále dluží částku ve výši 10 186 Kč (5 300 Kč na první citovanou smlouvu a 4 886 Kč na druhou smlouvu). Dluh za žalovaným byl původním věřitelem postoupen žalobci dle § 1879 o.z., o čemž byl žalovaný vyrozuměl oznámením o postoupení pohledávky učiněným původním věřitelem dopisem ze dne 6. 12. 2019, ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dluh z bezdůvodného obohacení je splatný až na základě výzvy věřitele a soudu nebyla doložena žádná dřívější výzva k plnění učiněná věřitelem vůči žalovanému než dopis ze dne 6. 12. 2019. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z žalované částky až v návaznosti na tuto výzvu k plnění, a to dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Za předchozí období soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení jako bezdůvodnou zamítl, stejně jako ohledně částky 14 754,99 Kč s příslušenstvím, na kterou žalobci nevznikl nárok. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

4. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní, a to téměř ve stejném rozsahu, a soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení.