11 C 7/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 940,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 186 Kč od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 754,99 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 10. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném celkem zaplacení částky 24 940,99 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČ: IČO, uzavřel se žalovaným dne 30. 7. 2015 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a dne 2. 4. 2015 smlouvu o půjčce č. hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smluv posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smluv. Na první z citovaných smluv uhradil žalobce pouze částku 4 700 Kč, na druhou uhradil částku 15 114 Kč. Žalobce se proto v případě první smlouvy domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 9 780,53 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 919,47 Kč, dále kapitalizovaného z úroku a úroku z prodlení a dále úroku ve výši 23,72 % ročně; v případě druhé smlouvy se žalobce domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 15 160,46 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 525,54 a rovněž úroku a úroku z prodlení, včetně jejich kapitalizované výše. Pohledávky vyplývající z uvedených smluv byly původním věřitelem postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.

3. Z předložených smluv o spotřebitelském úvěru citovaných výše má soud za zjištěné, že původní věřitel, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2015 a 2. 4. 2015 smlouvy o zápůjčce č. hodnota a č. hodnota, na základě kterých poskytl původní věřitel žalovanému částky 10 000 Kč a 20 000 Kč. S ohledem na excesivně sjednanou výši RPSN v daných smlouvách (úrok 23,72 %, RPSN 75,72 %) lze tyto smlouvy hodnotit jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 občanského zákoníku z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním smluvním ujednáním sjednaným výlučně ve prospěch dlužníka jako spotřebitelem. Dle časových řad ARAD zveřejňovaných Českou národní bankou nepřesahoval běžný úrok poskytovaný bankami a RPSN v době uzavření smluv 14 %, což je v případě RPSN sjednané v posuzovaných smlouvách překročeno mnohonásobně. Byť sjednaný smluvní úrok není nepřiměřený, hodnotil soud smluvní ujednání v jejich souhrnu a zohlednil, že výše RPSN představovala pro poskytovatele úvěru pouze další způsob generování zisku na úkor spotřebitele vedle poskytnutých úroků. Soud proto vycházel z toho, že mezi původními smluvními stranami nedošlo platnému k uzavření smluv o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebě spotřebitelském úvěru. Plnění poskytnutá na základě uzavřených smluv je proto nutno hodnotit jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného dle § 2991 a následující občanského zákoníku, které je žalovaný povinen věřiteli vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval žádné další plnění na tyto dluhy ve větším rozsahu, než který uvedl žalobce v podané žalobě, vycházel soud z toho, že žalovaný dosud uhradil na předmětné smlouvy částky 4 700 Kč a 15 114 Kč a celkem tak nadále dluží částku ve výši 10 186 Kč (5 300 Kč na první citovanou smlouvu a 4 886 Kč na druhou smlouvu). Dluh za žalovaným byl původním věřitelem postoupen žalobci dle § 1879 o.z., o čemž byl žalovaný vyrozuměl oznámením o postoupení pohledávky učiněným původním věřitelem dopisem ze dne 6. 12. 2019, ve kterém byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Dluh z bezdůvodného obohacení je splatný až na základě výzvy věřitele a soudu nebyla doložena žádná dřívější výzva k plnění učiněná věřitelem vůči žalovanému než dopis ze dne 6. 12. 2019. Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z žalované částky až v návaznosti na tuto výzvu k plnění, a to dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Za předchozí období soud žalobu ohledně požadovaného úroku z prodlení jako bezdůvodnou zamítl, stejně jako ohledně částky 14 754,99 Kč s příslušenstvím, na kterou žalobci nevznikl nárok. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

4. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní, a to téměř ve stejném rozsahu, a soud proto rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.