11 C 77/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 85 126 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 385 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 385 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 53 741 Kč s příslušenstvím se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou tomuto soudu dne 12. 5. 2025 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85.126 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal dne 31.03.2023. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 03.04.2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,97 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 723 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2023. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 26. 12. 2023. Za dobu do zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 18 615 Kč. Žalobce se v tomto řízení domáhal úhrady částky označené jako nová jistina ve výši 57 958,82 Kč, zahrnující i úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, dále smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny celkem ve výši 23 503 Kč, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. , hodnota, smlouvy ve výši celkem , hodnota, a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 48 953,53 Kč ode dne 28.12.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne 31. 3. 2023 s žalobcem uzavřít smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Z této úvěrové smlouvy byla zjištěna smluvní ujednání, jak je žalobce popsal v podané žalobě a jak jsou uvedena výše ohledně sjednání úvěru ve výši 50 000 Kč, splatného po 48 měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 73,06% ročně a RPSN ve výši 104,98% ročně a rovněž s dalšími sankčními ujednáními ohledně smluvních pokut. Poskytnutí úvěru v uvedené výši žalobcem na účet žalovaného číslo: , č. účtu, bylo doloženo Dokladem o vyplacení úvěru z účtu žalobce vedeného u , právnická osoba, . dne 3. 4. 2023. Žalobce dále doložil listiny označené, jako Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Hodnocení klienta, Předsmluvní formulář, výzvy k zaplacení dlužných plateb z úvěru, oznámení z 26. 12. 2023 o zesplatnění úvěru a výzvu k okamžité úhradě. Z listiny označené jako Karta klienta na jméno žalovaného byla znovu potvrzena výše vyplacené částky 50 000 Kč a částka zaplacená žalovaným ve výši 18 615 Kč. Sám žalovaný netvrdil ani nedokládal žádnou úhradu na žalovanou částku.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru na základě tvrzené úvěrové smlouvy. Strany uvedené smlouvy zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou soud dovozuje především z nemravnosti dané smlouvy.

5. Soud se zabýval tím, zda nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku. Uzavřená smlouva o úvěru uvádí výši úroku 73,96% p.a., RPSN ve výši 104,98%. Jedná se o úrok ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů a úrok je sjednáván za účelem generování jejího zisku, nekryje individuálně odůvodněné finančně náročnější či rizikovější obchody, které by byly z pohledu právní úpravy akceptovatelné. Výše uvedené ujednání o výši úroku a RPSN je dle názoru soudu ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba nepřesahovala 10% ročně, stejně tak u RPSN (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Z podstaty (základních skutkových náležitostí) smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Neplatnost smlouvy soud shledal i s přihlédnutím k dalším sankčním ujednáním, která byla vedle nepřiměřeného úroku sjednána v neprospěch spotřebitele, zejména se jedná o sjednané smluvní pokuty a poplatky související s prodlením žalovaného jako klienta.

6. S ohledem na neplatnost dané smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 50 000 Kč. Proto představuje plnění žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení již uhradil dosud provedenými platbami částku 18 615 Kč, a zbývá proto doplatit částku 31 358 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, ten je vázán na výzvu věřitele dlužníku o zaplacení ze dne 26. 12. 2023, soud proto vycházel z toho, že nejpozději od 31. 12. 2023 již byl žalovaný v prodlení a od tohoto data přiznal žalobci úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Soud žalob v tomto rozsahu vyhověl a ve zbytku ji pod výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

7. Žalobce i žalovaný byli v tomto řízení částečně úspěšní i neúspěšní, a soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.