12 C 101/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Janem Špalkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro výživné rozvedené manželky

I. Návrh žalobkyně na stanovení vyživovací povinnosti se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to ve výši 70 857,60 Kč.

1. Žalobou ze dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala soudního rozhodnutí, jímž by bylo uloženo žalovanému platit jí výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem 8. února 2023 a počínaje měsícem dubnem 2023 ve výši 8 000 Kč měsíčně.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , s tím, že se jednalo o rozvod sporný, neboť žalobkyně s rozvodem nesouhlasila. Žalobkyně uvedla, že ještě za trvání manželství, v červnu 2022, žalovaný z důvodu mimomanželského poměru neočekávaně odešel ze společné domácnosti. Žalobkyně se následně ocitla bez jakýchkoliv příjmů, neboť žalovaný jí přestal přispívat na domácnost, zablokoval jí přístup ke společnému bankovnímu účtu, zrušil jí kreditní karty a zároveň jí sdělil, že bude ukončen její výkon funkce jednatelky ve společně provozované obchodní společnosti. Mezi účastníky následně došlo k dohodě, podle které se žalovaný zavázal po dobu 3 měsíců žalobkyni vypomáhat s placením nájemného, přispívat na telefonní služby žalobkyně a poskytovat jí automobil z majetku obchodní společnosti. Po uplynutí této doby nicméně žalobkyně musela opustit dosavadní byt a odejít bydlet k matce. Žalobkyně si dle žalobních tvrzení ihned po odchodu žalovaného ze společné domácnosti začala hledat zaměstnání, nicméně s ohledem na její věk, zdravotní stav a možnosti na trhu práce, se jí toto podařilo až po několika měsících, během kterých byla nucena se zadlužit. Žalobkyně uvedla, že do tíživé finanční situace se nedostala z vlastního přičinění, neboť v době trvání manželství nejen, že vedla společnou domácnost, starala se o společného syna účastníků, díky čemuž měl žalovaný naprostý komfort a zázemí, ale rovněž vedla obchodní společnost, ve které spolu s žalovaným podnikala. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že žalovaný se za dobu trvání manželství značně zadlužil, neboť řádně nesplácel kreditní kartu, na kterou si vzal půjčku, a dále svým jménem podepsal směnku, ze které mu plynuly další závazky, sestávající z dluhu u , právnická osoba, v částce 307 188 Kč a směnečného platebního rozkazu znějícího na částku 266 460 Kč. Ačkoliv měli účastníci již od roku 2003 notářsky zúžené společné jmění manželů, uhradila žalobkyně výše uvedené závazky žalovaného ze svých prostředků platbami z vlastního bankovního účtu. Tímto došlo k tomu, že žalobkyně si vyčerpala své záložní prostředky, které měla uspořené na svých bankovních účtech. Žalobkyně dále uvedla, že dne 8. dubna 2023 utrpěla vážný úraz, díky kterému byla v době podání návrhu v pracovní neschopnosti a jejím jediným příjmem byla dávka nemocenské v průměru 20 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně má tudíž za to, že její tíživá situace má původ manželství a že se v této situaci ocitla nikoliv z vlastní viny. Pokud by totiž veškeré své ušetřené prostředky neinvestovala do žalovaného, pokud by se nestarala o společnou domácnost a o společného syna, nevěnovala se vedení společnosti, kterou po odchodu žalovaného ze společné domácnosti zcela převzal bez náhrady žalovaný, měla by prostředky na živobytí v současné situaci. Naopak žalovaný měl díky žalobkyni zázemí, jež mu umožňovalo generovat zisky, a to jednak pocházející ze společného podnikání manželů, jednak ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, ., kde dosahuje nadstandardních příjmů a z dalších obdobných činností. Žalobkyně uvedla, že životní úroveň obou účastníků je diametrálně odlišná, neboť zatímco on zahlcuje sociální sítě fotografiemi z luxusních dovolených se svou nynější partnerkou, ona je bez příjmu a odkázaná na pomoc rodiny.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 10. 11. 2023 tak, že žalobu neuznává. Uvedl, že žalobkyně po rozchodu s žalovaným z vlastního rozhodnutí uzavřela nájemní smlouvu na byt, který neodpovídal jejím poměrům, a tím prohospodařila významnou část svých finančních prostředků. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že je s podivem, že žalobkyně s ohledem na svůj věk, zdraví, vysokoškolské vzdělání a zkušenosti z pojišťovnictví, obchodu a po absolvování , právnická osoba, , nebyla úspěšná v nalezení odpovídajícího zaměstnání. Ohledně úhrady dluhů žalovaného žalobkyní žalovaný uvedl, že mu není zřejmá souvislost s tímto řízením, neboť majetkové poměry manželů již byly vypořádány a navíc, úhrada dluhů byla provedena z finančních prostředků žalovaného, byť prostřednictvím účtu žalobkyně. Žalovaný dále rozporoval tvrzení žalobkyně ohledně jejích poměrů, a to odkazem na průměrnou mzdu stanovenou , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně neuvádí, proč požaduje právě částku 5 000 Kč, resp. 8 000 Kč měsíčně a jaké odůvodněné potřeby z této částky mají být hrazeny. Žalovaný rovněž uvedl, že žalobkyně se mýlí ohledně výše jeho příjmů, neboť v době sepisu vyjádření k žalobě byl nezaměstnaný, navíc se opět oženil a z toho mu plynou závazky i vůči současné manželce, se kterou zařizuje společnou domácnost.

5. Podáním ze dne 4. 4. 2024 žalobkyně opravila žalobní návrh v tom smyslu, že uvedla, že se domáhá přiznání tzv. sankčního výživného a v kontextu tohoto upravila svá žalobní tvrzení. Vznik závažné újmy dovozuje žalobkyně ze dvou základních skutečností. Jednak se jedná o zruinovaní osobního života, kdy žalobkyně žila v domnění harmonického vztahu, který ze dne na den skončil, poté, co žalovaný odešel s mladší ženou a zahlcoval sociální sítě fotografiemi z luxusních dovolených, a jednak se jednou o nastalou ekonomickou situaci žalobkyně, neboť uhradila ve prospěch žalovaného téměř 600 000 Kč, vybavila z daru od rodičů společnou domácnost a náhle se octla v situaci, kdy neměla ani na zaplacení nájemného.

6. Soud toto podání žalobkyně nepovažoval za návrh na změnu žaloby ve smyslu ust. § 95 o. s. ř., neboť pouhá subjektivní změna, resp. upřesnění právní kvalifikace skutkových vylíčení ze strany žalobkyně, není změnou žaloby, jelikož se ze skutkového hlediska jedná stále o jeden a tentýž nárok. Ostatně uvedení právního základu žalovaného nároku není náležitostí žaloby a právní posouzení věci náleží toliko soudu.

7. Z periodického výpisu při pohybu k účtu č. , č. účtu, ze dne 17. 6. 2022 soud zjistil, že ke dni 20. 5. 2022 byla na tento účet připsána plánovaná splátka úvěru/úroku ve výši 3 444 Kč. Z periodického výpis z téhož účtu ze dne 15. 7. 2022 soud zjistil, že ke dni 20. 6. byla na tento účet připsána další plánovaná splátka úvěru/úroku ve shodné výši.

8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. , č. účtu, ze dne 3. 6. 2022 bylo prokázáno, že k datu tohoto výpisu byla na kreditní kartě vyčerpána částka 18 828,88 Kč, která měla být splácena po 871,99 Kč. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. , č. účtu, ze dne 4. 7. 2022 bylo prokázáno, že k datu tohoto výpisu byla na kreditní kartě vyčerpána částka 18 264,01 Kč. Jako vlastník kreditní karty je v obou případech uvedena žalobkyně.

9. Z periodického výpisu z účtu č. , č. účtu, ze dne 17. 6. 2022 soud zjistil, že tento účet byl veden na žalobkyni a že dne 20. 5. 2022 z tohoto účtu odešla částka 3 444 Kč označená jako plánovaná splátka úvěru/úroku, a to na účet č. , č. účtu, . Z tohoto výpisu jsou dále patrné příchozí platby z účtu č. , č. účtu, , kde je jako majitel účtu uvedeno jméno žalobkyně. Jedná se o platby ze dne 7. 6. 2022 ve výši 1 120 Kč, ze dne 9. 6. 2022 ve výši 70 Kč a ze dne 10. 6. 2022 ve výši 2 500 Kč a ve výši 4 000 Kč.

10. Z periodického výpisu z téhož účtu ze dne 17. 2. 2015 bylo zjištěno, že dne 25. 1. 2015 odešla z tohoto účtu částka 912,02 Kč s označením plánovaná splátka úvěru/úroku, a to na účet č. , č. účtu, , přičemž se jedná o tentýž účet ke kreditní kartě, jako je uveden výše v bodě 7. Dne 27. 1. 2015 odešla dále platby ve výši 1 100 Kč a ve výši 2 900 Kč ve prospěch účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , přičemž se jedná o rodné číslo žalovaného. Tyto dvě platby se s totožným variabilním symbolem dále vyskytují ve výpisech z téhož bankovního účtu za období od roku 2015 do roku 2020. Úhrada částky 2 900 Kč ve dnech 11. 1. 2021, 29. 1. 2021, 25. 2. 2021, 31. 3. 2021 a 26. 4. 2021 je dále prokázána Přehledem plateb-historie účtu č. , Anonymizováno, /, č. účtu, . Tyto listinné důkazy dále prokazují vklady hotovosti na předmětný účet v řádech tisíců až desetitisíců korun. Tyto vklady byly činěny nepravidelně několikrát za měsíc.

11. Z těchto výpisů soud dále zjistil, že z daného bankovního účtu byla pravidelně zasílána částka ve výši 5 500 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , a to s uvedením poznámky označujícím konkrétní číslo splátky (např. dne 26. 9. 2019 odešla platba s označením „SPLATKA C39“ a konstantním symbolem , konst. symbol, , který se shoduje s identifikačním číslem společnosti , právnická osoba, , které je patrno ze směnečného platebního rozkazu, jenž byl vydán Krajským soudem v Plzni dne 14. 4. 2016, č. j. , spisová značka, .

12. Z Přehledu plateb – Historie účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla v období od ledna 2021 do srpna 2021 pravidelně jednou měsíčně zasílána částka 2 000 Kč rovněž s konstantním symbolem , konst. symbol, . Dne 30. 9. 2021 odešla na daný účet pod totožným variabilním symbolem částka 3 012,60 Kč s popisem platby „, Anonymizováno, , adresa, + , Anonymizováno13. Z SMS zprávy od banky , Anonymizováno, ze dne 16. 6. 2022 bylo prokázáno, že bankovní karta neúplně označeného čísla byla nejprve zamčena a následně zrušena.

14. Z kopie smlouvy o zápůjčce finančních prostředků ze dne 17. 8. 2022 má soud za prokázané, že se , jméno FO, , r. č. , RČ, (syn žalobkyně z předešlého manželství, pozn. soudu), zavázal poskytnout žalobkyni částku 100 000 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Zapůjčená částka měla být splácena po 10 000 Kč měsíčně počínaje měsícem lednem 2023. Listina je podepsaná oběma smluvními stranami.

15. Z kopie potvrzení Úřadu práce České republiky ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, -, č. účtu, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 22. 6. 2022. , jméno FO, listině je ručně dopsáno slovo – „dosud“.

16. Z Přehledu plateb z bankovního účtu č. , Anonymizováno, /, č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 1. 2021 do 16. 8. 2022 soud zjistil, že dne 19. 5. 2021 z tohoto účtu odešla částka 3 188,28 Kč na účet č. , Anonymizováno, s poznámkou: „Poslední splátka kreditky KB“. Dále z téhož důkazního prostředku vzal soud za zjištěné, že ve dne 26. 4. 2021, 31. 3. 2021,25. 2. 2021, 29. 1. 2021 a 11. 1. 2021, odešly z tohoto účtu platby vždy ve výši 1 100 Kč na rovněž na účet , č. účtu, . , jméno FO, tomto výpisu je dále ručně dopsáno ve vrchní části „od 12. 2014 do 4. 2011“, dále „5. + 3 188,28“, dále „307 188,“ a dále „, Anonymizováno, + , právnická osoba, ., , právnická osoba, , adresa, “.

17. Z výpisu platby ref. , Anonymizováno, se podává, že dne 5. 9. 2022 v 9:53 žalobkyně zadala platbu ve výši 32 500 Kč se zprávou pro příjemce „nájemné září , adresa, “, kdy příjemcem byl , tituly před jménem, , jméno FO, .

18. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 13. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný se zavázal vykonávat pro zaměstnavatele , právnická osoba, . práci na pozici EXECUTIVE CHEF. Ze smlouvy o individuálních mzdových a pracovních podmínkách z téhož dne soud zjistil, že základní mzda byla sjednána ve výši 90 000 Kč měsíčně s tím, že kromě této základní mzdy může být zaměstnanci přiznána i jiná složka mzdy.

19. Z kopie notářského zápisu ze dne 9. 4. 2003, jenž byl sepsán notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, , má soud za prokázané, že si účastníci řízení smluvně ujednali zúžený režim společného jmění manželů (dále jen SJM) tak, že SJM nebude po nabytí účinnosti této smlouvy tvořit vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, zejména věci movité, nemovité, obchodní podíly, podíly v družstvech, cenné papíry, práva a pohledávky a závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům vznikly za trvání manželství. Účastníci si dále ujednali, že majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství bude jeho výlučným vlastnictvím, majetek nabytý oběma manžely společně za trvání manželství bude v jejich podílovém spoluvlastnictví. Ohledně závazku si pak účastníci sjednali, že závazky, které vzniknou za trvání manželství, bude plnit ten z manželů, kterému vzniknou. Faktické majetkové fungování manželství nicméně dokazuje účastnická výpověď žalobkyně, ze které soud vzal za prokázané, že příjmy ze společného podnikání byly fakticky společné a nijak se mezi účastníky nedělily, naopak veškeré závazky pak byly vedeny na žalobkyni. Každodenní záležitosti typu nákupy potraviny zajišťovali oba účastníci, neřešili, co je koho, a příjmy považovali za společné. Obdobně se oba podíleli na úhradě společných dovolených.

20. Z oddacího listu vydaného Městským úřadem v , adresa, dne , datum, vzal soud za zjištěné, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, .

21. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dnem 10. 2. 2023, bylo prokázáno, že manželství účastníků řízení bylo rozvedeno na návrh žalovaného, naopak žalobkyně s rozvodem nesouhlasila. Z téhož listinného důkazu bylo prokázáno, že příčinou rozvratu manželství účastníků bylo citové odcizení ze strany žalovaného, jeho neočekávaný a neavizovaný odchod ze společného života a navázání mimomanželského vztahu. To potvrzují i výpovědi účastníků, jež jsou zachyceny v protokolech o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 8 ze dne 15. 12. 2022 a 5. 1. 2023 ve věci , spisová značka, , kdy žalovaný kategoricky považoval manželství za dlouhodobě zcela nefunkční a vylučoval jakoukoliv možnost jeho obnovy, zatímco žalobkyně vnímala manželství účastníků převážně jako spokojené, a na tomto stanovisku setrvala celé rozvodové řízení, jak dokazuje dále i její vyjádření k žalobě ze dne 31. 10. 2022.

22. Závěr o spokojeném až idylickém manželství účastníků je dále prokazován účastnickým výslechem žalobkyně a svědeckou výpovědí , právnická osoba, , nar. , datum, , matky žalobkyně.

23. Z dohody účastníků ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal opustit společně pronajatý byt na adrese , adresa, , nejpozději do 31. 8. 2022, uhradit nájemné ve výši 30 000 Kč za měsíc červenec a srpen 2022, telefonní účty do konce trvání účastnické smlouvy, patrně do 22. 7. 2023 (z textu smlouvy toto není zcela zřejmé, pozn. soud) a případné nedoplatky energií po skončení nájemní smlouvy na výše uvedený byt. Žalovaný se dále zavázal dát žalobkyni k užívání firemní automobil zn. , Anonymizováno, do konce trvání leasingové smlouvy, jež byla vedena na společnost , právnická osoba, Tato skutečnost byl rovněž mezi účastníky nesporná (viz vyjádření žalobkyně ze dne 5. 12. 2023).

24. Ze směnečného platebního rozkazu, jenž byl vydán Krajským soudem v Plzni dne 14. 4. 2016, č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že žalovanému bylo spolu se společností , právnická osoba, , uloženo uhradit společně a nerozdílně částku (směnečný peníz) ve výši 201 215 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 % z částky 201 2015 Kč od 12. 5. 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 670,71 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 44 362,20 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 15 dnů ode dne doručení.

25. Nájemní smlouvou ze dne 26. 10. 2021 bylo prokázáno, že mezi účastníky a jejich synem , jméno FO, , coby nájemci, a , jméno FO, a , jméno FO, , coby pronajímateli, byl sjednán nájem bytové jednotky na adrese , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 11. 2021 do 31. 10. 2022. Nájemné bylo sjednáno ve výši 25 000 Kč měsíčně, zálohy na služby činily 5 000 Kč měsíčně. Z kopie podpisové strany smlouvy ze dne 11. 9. 2022, jenž byla předložena ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. , spisová značka, , má soud ve spojení s výslechem žalobkyně za prokázané, že žalobkyně po uplynutí doby nájmu uzavřela novou nájemní smlouvu na výše uvedenou bytovou jednotku s tím, že v pozici nájemce již vystupovala pouze ona.

26. Ze skenů ze sociálních sítí, jež jsou součástí spisového materiálu věci sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu Plzeň-město bylo zjištěno, že se jedná o sérii fotografií na sociální síti Facebook ze dne 24. 8. a 25. 8., bez uvedeného roku (z časového hlediska podání žaloby lze dovodit, že se jedná o rok 2022, pozn. soudu) z ostrova Zakynthos. , jméno FO, fotografiích je zachycen žalovaný a , jméno FO, u bazénu, případně na pláži, dále fotografie jídla, moře a pláže. Z fotografií je znatelné, že žalovaný a , jméno FO, tvoří pár, což dokazuje i popisek u jedné z fotografií, ve kterém je uveden emotikon srdce.

27. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně vykonávala funkci jednatele od 30. 6. 2015 do 25. 2. 2022. Od 25. 2. 2022 je v obchodním rejstříku zapsán jako jednatel žalovaný, a to na základě rozhodnutí jediného společníka, , jméno FO, , ze dne 25. 2. 2022, které je uloženo ve sbírce listin. Tyto skutečnosti ostatně učinili účastníci nespornými.

28. Faktický výkon funkce jednatele společnosti , právnická osoba, prokazují, jednak smlouva o dílo ze dne 4. 2. 2024 uzavřená mezi společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, , která je vlastnoručně podepsaná žalobkyní, a jednak faktury č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, , kde je v části kontaktní údajů dodavatele uveden email , e-mail, a telefonní číslo , tel. číslo, .

29. Soud k důkazu provedl i účastnickou výpověď žalobkyně, ze které vzal soud rovněž za prokázané, že v rámci činnosti jednatelky se žalobkyně starala o účetnictví, uzavírání smluv s klienty a o dílčí záležitosti spojené se zařizováním restauračního zařízení. Obdobné závěry vyplývají též z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. , spisová značka, ze dne 5. 1. 2023.

30. Z výpovědi žalobkyně má soud dále za prokázané, že odchod manžela ze společné domácnosti pro ni byl šokující, stejně tak jako pro její okolí. Žalobkyně dále vypověděla, že důsledkem odchodu žalovaného jí vznikly psychické problémy.

31. Soud naopak neuvěřil výpovědi žalobkyně ohledně její léčby na psychiatrii a navštěvování sezení. Tato skutečnost, na rozdíl od subjektivního vnímání celé situace po rozchodu účastníků, lze objektivně dokázat i jinak a výslech žalobkyně je v tomto ohledu pouze podpůrným důkazem (§ 131 o. s. ř.). Žalobkyně navíc toto tvrzení do řízení vnesla až při svém účastnickém výslechu, tedy po uplynutí koncentrační lhůty, neboť toto tvrzení žalobkyně neuplatnila ani v podané žalobě, ani v jejím doplnění ze dne 4. 4. 2024. Obdobné platí i pro tvrzení ohledně příjmů žalobkyně ze zaměstnání v , Anonymizováno, ve výši 31 000 Kč měsíčně a příležitostných příjmů z brigád v dalších gastronomických zařízeních.

32. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo dále prokázáno, že vybavila společnou domácnost účastníků nákladem ve výši 300 000 Kč, přičemž část této částky, konkrétně 250 000 Kč, což je prokázáno svědeckou výpovědí , právnická osoba, , jí darovali rodiče.

33. Z výpovědi žalobkyně ve spojení s výpovědí svědkyně , adresa, má soud za prokázané, že žalobkyně dne , datum, utrpěla těžký úraz dolní končetiny, který si vyžádal třítýdenní hospitalizaci a následnou dlouho rekonvalescenci a který způsobil dočasnou pracovní neschopnost žalobkyně včetně zdravotních následků, které žalobkyně pociťuje do dnešního dne.

34. Z profilu společnosti , právnická osoba, na sociální síti Facebook bylo zjištěno, že jsou zde sdíleny fotografie zhotovených jídel s krátkým hodnocením, vždy s odkazem na konkrétní gastronomické zařízení, konkrétně , jméno FO, . V některých příspěvcích, např. ze dne , datum, či ze dne , datum, , je na fotografii zachycen žalovaný, u příspěvku ze dne , datum, , který je tvořen mj. tzv. selfie fotografií, je uveden popisek: „Pracovat i o víkendu není úplně vždycky špatný.“35. Z profilu na sociální síti Instagram s názvem , jméno FO, , jméno FO, soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti. Sdíleny jsou zde pouze fotografie jídel bez jakékoliv vazby na konkrétní osobu, žalovaný se nenachází ani ve videu ze dne 10. 10. 2024.

36. Soud dále k důkazu provedl pracovní smlouvu ze dne 2. 4. 2024 uzavřenou mezi společnosti , právnická osoba, v pozici zaměstnavatele a žalovaným, coby zaměstnancem a k této smlouvě náležející mzdový výměr z téhož dne. K těmto důkazům soud nicméně v rámci hodnocení důkazů nepřihlédl, neboť tyto listiny byly soudu předloženy až po uplynutí koncentrační lhůty, kterou soud žalovanému poskytl při jednání soudu dne 6. 3. 2024.

37. Soud k důkazu neprovedl listiny předložené žalovaným při jednání dne 6. 9. 2024, konkrétně výplatní pásky za měsíce duben až červenec roku 2024 a potvrzení při změně zaměstnání, neboť tyto listiny byly předloženy po uplynutí koncentrační lhůty. Soud dále neprovedl důkaz znaleckým posudkem na zdravotní stav žalobkyně, neboť s ohledem na skutečnost, že úraz utrpěla žalobkyně až po rozvodu manželství, není zjištění jejího zdravotní stav z tohoto úrazu vzešlého pro právní posouzení věci relevantní. Soud ze stejného důvodu dále neprovedl k důkazu lékařskou dokumentaci k úrazu žalobkyně, kdy navíc tento listinný důkaz nebyl soudu ani přes zákonné poučení předložen, shodně jako email právnímu zástupci ze dne 4. 1. 2023.

38. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu:a) Manželství účastníků řízení, které bylo uzavřeno dne 12. 6. 1999, bylo rozvedeno na návrh žalovaného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2023, č. j. , spisová značka, . Žalobkyně s rozvodem nesouhlasila, příčinou rozvratu manželství byl odchod žalovaného ze společné domácnosti a navázání nového partnerského vztahu, což bylo pro žalovanou nečekané. Tyto události vedly u žalobkyně ke vzniku zvýšené emoční zátěže, která byla umocněna příspěvky žalovaného na sociálních sítích, které zachycovaly společné dovolené žalovaného a jeho nové partnerky.b) Majetkové poměry manželů byly v režimu zúženého společného jmění manželů tak, že společné bylo toliko běžné vybavení domácnosti, aktiva i pasiva nabýval každý z manželů sám, případně je společně nabývali do podílového spoluvlastnictví. Fakticky nicméně majetkový režim manželství probíhal tak, že se o příjmy i výdaje dělili, finance ze společného podnikání považovali za společné, náklady na každodenní život hradili dohromady, stejně jako se nepravidelně sdíleli náklady na společné dovolené. Naopak závazky ve formě úvěrů byly vedeny toliko na žalobkyni. Účastníci uzavřeli dne 26. 10. 2021 nájemní smlouvu na bytovou jednotku na adrese , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 11. 2021 do 31. 10. 2022. Nájemné bylo sjednáno ve výši 25 000 Kč měsíčně, zálohy na služby činily 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně nákladem ve výši 300 000 Kč pronajatý byt vybavila, přičemž část těchto prostředků ve výši 250 000 Kč pocházela z daru od jejích rodičů. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda, kterou se žalovaný zavázal opustit společně pronajatý byt na adrese , adresa, , nejpozději do 31. 8. 2022, uhradit nájemné ve výši 30 000 Kč za měsíc červenec a srpen 2022, telefonní účty do konce trvání účastnické smlouvy a případné nedoplatky energií po skončení nájemní smlouvy na výše uvedený byt. Žalovaný se dále zavázal dát žalobkyni k užívání firemní automobil zn. , Anonymizováno, do konce trvání leasingové smlouvy, jež byla vedena na společnost , právnická osoba, Žalobkyně následně dne 11. 9. 2022 uzavřela novou smlouvu na danou bytovou jednotku. Žalobkyně uhradila za měsíc září 2022 pronajímatelům částku 32 500 Kč.c) Žalovanému bylo spolu se společností , právnická osoba, směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Plzni dne 14. 4. 2016, č. j. , spisová značka, , uloženo uhradit částku ve výši 201 215 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 % z částky 201 2015 Kč od 12. 5. 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 670,71 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 44 362,20 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 15 dnů ode dne doručení. Na kreditní kartě žalobkyně č. , č. účtu, byla ke dni 3. 6. 2022 vyčerpána částka 18 828,88 Kč, která měla být splácena po 871,99 Kč. Ke dni 4. 7. 2022 činila vyčerpaná částka 18 264,01 Kč.d) Žalobkyně v průběhu trvání manželství pravidelně hradila prostřednictvím svého bankovního účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . částky 1 100 Kč a 2 900 Kč na účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, s uvedením variabilního symbolu ve tvaru rodného čísla žalovaného 7605243492. Žalobkyně dále hradila částku ve výši 5 500 Kč a v období od ledna 2021 do srpna 2021 jednou měsíčně částku 2 000 Kč. Tyto platby byly odesílány s konstantním symbolem , konst. symbol, . Dne 30. 9. 2021 odešla na shodný účet pod totožným variabilním symbolem částka 3 012,60 Kč. Žalobkyně si na svůj bankovní účet nepravidelně několikrát v měsíci ukládala hotovost v řádech tisíců až desetitisíců korun. Žalobkyně si dále od svého syna z prvního manželství, , jméno FO, , zapůjčila dne 17. 8. 2022 částku 100 000 Kč.e) Účastníci řízení společně podnikali prostřednictvím společnosti , právnická osoba, , ve které žalobkyně vykonávala funkci jednatele v období od 30. 6. 2015 do 25. 2. 2022, následně tuto funkci převzal žalovaný. Žalobkyně zajišťovala komunikaci s klienty, fakturaci a s tím spojenou administrativou. Společníkem této obchodní korporace byl od 4. 11. 2014 do 3. 3. 2022 , jméno FO, , od 3. 3. 2022 dosud je jediným společníkem žalovaný.f) Žalobkyně byla minimálně v době od 22. 6. 2022 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky.f) Dne 8. 4. 2023 utrpěla žalobkyně při lyžování úraz dolní končetiny, který si vyžádal následnou rekonvalescenci a rehabilitaci.g) Žalovaný byl od 13. 12. 2021 zaměstnán na pozici executive chef u společnosti , právnická osoba, . za základní mzdu ve výši 90 000 Kč měsíčně s možností přiznání i jiná složka mzdy. Žalovaný podniká v rámci společnosti , právnická osoba, v gastronomii. Žalovaný byl v srpnu roku 2022, tedy před rozvodem manželství, na dovolené na ostrově Zakynthos se , jméno FO, .

39. Podle § 762 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

40. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení zákona, přiznání tzv. sankčního výživného je vázáno na kumulativní naplnění dvou podmínek. Za prvé, oprávněný manžel, musel s rozvodem nesouhlasit, nebo jej převážně nezapříčinit. Za druhé, oprávněnému manželovi musela být rozvodem způsobena závažná újma. Jak dovodil i Ústavní soud v usnesení ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. III. ÚS 155/24, tato závažná újma musí být zkoumána z pohledu majetkového i nemajetkového a zahrnuje i újmu emoční, psychickou, citovou nebo sociální. Podmínkou přiznání tohoto zvláštního druhu výživného naopak není stav odkázanosti oprávněného manžela neboli neschopnost samostatně se živit.

41. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno naplnění první z citovaný zákonných podmínek, a to že to byl žalovaný, kdo způsobil rozvrat manželství a současně, že žalobkyně s rozvodem nesouhlasila. Soud nicméně neshledal naplnění druhé z podmínek, a to vznik závažné újmy v souvislosti s rozvodem. Podstatné je na tomto místě podotknout, že zákon hovoří o újmě závažné, nepostačuje tedy přítomnost újmy „obvyklé“, při rozvodu manželství se pravidelně vyskytující. Žalobkyně tuto závažnou újmu spatřovala v kombinaci psychického utrpení s poklesem životního standardu. Psychickou část žalobkyní tvrzené újmy nicméně neshledal jako závažnou. Je nepochybné, že rozpad každého dlouholetého partnerského stavu, pokud se nejedná o konsensuální rozchod, je spojen s negativními emocemi, zvýšenou mírou stresu či dokonce depresemi. Vše zmíněné se stává intenzivnějším za situace, kdy důvodem rozpadu vztahu je navázání nové známosti ze strany jednoho z partnerů. Pokud žalobkyně jako jeden z faktorů vzniku jejího psychického diskomfortu tvrdila a v řízení rovněž prokázala, sdílení dovolených žalovaného s novou partnerkou či dalších společných aktivit či dárků, jimiž žalovaný svoji družku obdarovával, nejedná se dle názoru soudu o okolnost způsobilou přivodit žalobkyni závažnou újmu. Byla to právě žalobkyně, kdo uvedl, že žalovaný i za trvání manželství sdílel podstatnou část svého života na sociálních sítích, přes tyto s ní i veřejně komunikoval a sdílel své pocity, dokonce více než jinými formami mezilidské komunikace. Představa žalobkyně, že žalovaný se v tomto ohledu v novém vztahu změní, je lichá. Navíc nelze opomíjet ani fakt, že žalobkyně zcela jistě nebyla nucena k sledování facebookového profilu žalovaného a pokud toto činila, sama ke vzniku jisté psychické újmy napomáhala. Nezbývá tak než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by jí vznikla psychická, emoční či citová újma v míře neobvyklé či snad závažné.

42. Soud dále po provedeném dokazování dospěl k závěru, že rozvodem manželství nevznikla manželce ani závažná majetková újmu ve smyslu poklesu jejích příjmů či životního standardu. Tyto změny v majetkové sféře žalované totiž soud nepovažuje za související s rozvodem manželství, ale s ukončením pracovní činnosti žalobkyně pro společnost , právnická osoba, a s jejím odvoláním z pozice jednatelky. Stěžejním důkazem pro tento závěr představuje notářský zápis o zúžení společného jmění manželů. Tento majetkový režim manželství si účastníci na základě smluvní volnosti dobrovolně zvolili, ale následně jej nedodržovali a finance, resp. příjmy dle tvrzení samotné žalobkyně „nikdy neřešily“ a „nikdy neřešily, co je moje nebo tvoje“. Jinými slovy, účastníci řízení fakticky ohledně příjmů fungovali v zákonném režimu SJM, své životní potřeby uspokojovali nedílně a své příjmy mísili, resp. je považovali za společné (žalobkyně dokonce tvrdila společný bankovní účet). Aniž by soud k takovémuto porušování sjednaného režimu SJM přistupoval přehnaně formalisticky, je nutno konstatovat, že žalobkyně se nyní nemůže dovolávat poklesu jejích příjmů v souvislosti s rozvodem manželství, pokud za doby trvání své účasti na společném podnikání akceptovala nedodržování režimu zúženého SJM. Rozvod manželství v situaci, kdy měli účastníci takto smluvený režim SJM a zároveň jejich příjmy pocházely z podnikatelské činnosti společnosti , právnická osoba, , nelze dát do příčinné souvislosti s poklesem příjmové stránky. Životní standard žalobkyně tudíž nebyl navázán na příjem žalovaného, ale na příjem obou účastníků podcházející z podnikatelské činnosti společnosti , právnická osoba, , ať již tento příjem měl jakoukoliv podobu. Nad rámec tohoto soud uvádí, že v řízení nebylo zjištěno, jakou formou oba účastníci „společně podnikali“, když žalovaný se v předmětné obchodní společnosti oficiálně nijak neangažoval až do 3. 3. 2022, kdy se stal jejím jediným společníkem namísto syna žalobkyně a žalovaná vykonávala pouze funkci statutárního orgánu. Zda byli účastníci zaměstnanci dané společnosti, či zda jim syn žalobkyně dobrovolně vyplácel podíl na zisku a na společnosti se fakticky neúčastnil, nebylo v řízení ani tvrzeno, natož prokazováno. Pokud žalobkyně uvedla při svém výslechu, že společnost byla tzv. vedena na jejího syna z důvodu exekucí žalovaného a že „na svoje jméno“ společnost chtěl až po úhradě všech dluhů, odkazuje soud na zásadu poctivosti zakotvenou mj. v § 6 o. z., ze které nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Soud je dále po zhodnocení skutkového stavu věci nucen konstatovat, že faktické mísení příjmů účastníků vede k nemožnosti zjištění, jaké příjmy (lhostejno jakého původu) měla žalobkyně v době trvání manželství a jaké po jeho rozvodu. Z výpisů z účtu sice vyplývají vklady hotovosti, nicméně tyto jsou nepravidelné, v různých výších a značně se liší v jednotlivých měsících.

43. Co se týče námitky žalobkyně, že z peněz od rodičů vybavila společnou domácnost, k tomuto soud uvádí, že věci takto pořízené, se staly společným jměním manželů tak, jak si to účastníci platně sjednaly. Argument žalobkyně, že vynaložila na vybavení společné domácnosti částku v řádech statisíců korun, proto nemůže obstát. Žalobkyně zcela dobrovolně tyto finanční prostředky investovala do společné domácnosti, čímž došlo k jejich konzumaci a věci takto pořízené (či jejich část) by podléhaly případnému vypořádání společného jmění manželů. Nicméně, jak žalobkyně sama vypověděla, část vybavení byla zanechána v dané bytové jednotce a část si odvezla žalobkyně.

44. Soud rovněž nemohl přihlédnout k žalobkyní tvrzené úhradě dluhů žalované ze strany žalobkyně, neboť žalobkyně ohledně těchto skutečností nedostála své důkazní povinnosti. Z provedeného dokazování totiž nevyplývá, že žalobkyní tvrzené platby z bankovních účtu směřovaly na úhradu dluhů či závazků žalovaného. Z předložených výpisů z účtu sice lze vysledovat úhradu různých částek, nicméně z těchto nelze dovodit žádnou spojitost s žalobkyní tvrzenými závazky žalovaného či směnečným platebním rozkazem, dle kterého mělo dojít k úhradě všech částek do 15 dní. Žalobkyně nepředložila soudu jediný důkaz o tom, že následně došlo například k dohodě o splátkovém kalendáři či jiném ujednání o tom, že směnečný peníz bude splácen jiným způsobem. Obdobný závěr soud shledal ohledně dluhů z kreditní karty, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by kreditní kartu vůbec užíval žalovaný, tak jak žalobkyně tvrdila. Jediným pojítkem daných plateb jsou variabilní symboly, a to buď ve tvaru rodného čísla žalovaného či identifikačního čísla společnosti , právnická osoba, Samotný tento údaj ovšem bez dalšího nesvědčí o účelu platby či o identifikaci konkrétního dluhu.

45. Na tomto místě je třeba uvést, že i v případě, kdy by žalobkyně úhradu dluhů žalovaného prokázala, bylo by toto opět v přímém rozporu se smluveným režimem SJM. V tomto dobrovolném kroku žalobkyně, ať již byl případně motivován jakýmikoliv skutečnostmi, by nebylo možné spatřovat vznik závažné újmy po rozvodu manželství. K nápravě tohoto závadného stavu slouží jiné instrumenty občanského práva, které jen stěží může nahrazovat výživné46. Přisvědčit je dále nutno námitce žalovaného, že irelevantní pro právní posouzení věci je těžký úraz žalobkyně, jež byl v řízení rovněž prokázán. Soud z tohoto důvodu ostatně zamítl žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem ohledně zdravotního stavu žalované, neboť závěry tohoto znaleckého zkoumání by v dané věci nebyly podstatné. Tento úraz se žalobkyni stal až po rozvodu manželství a veškeré životní komplikace, kterým žalobkyně byla a dodnes je vystavována, nemohou být sanována výživným mezi manžely, natož pak sankčním výživným. Byť soud vnímá, že tento těžký úraz žalobkyni zásadně ovlivnil zejména v pracovním životě a de facto jí znemožnil výkon dosavadního zaměstnání žalobkyně v gastronomii, nelze toto jakkoliv přičítat k vině žalovanému, neboť zde zcela absentuje jakákoliv souvislost s rozvodem manželství.

47. Závěrem soud ve stručnosti dodává, že se v kontextu výše uvedeného nezabýval příjmy a majetkovými poměry žalovaného. Ačkoliv žalovaný svou obranu v řízení založil prakticky výlučně na tom, že odkazoval na svou nezaměstnanost, nízký příjem či mylné představy žalobkyně o svých poměrech, jeho faktická životní úroveň byla v řízení prokázána a jeho tvrzení vyvrácena. Jakkoliv se tedy žalovaný snažil navodit dojem zpočátku nezaměstnaného, později zaměstnaného s průměrným příjmem a následně opět nezaměstnaného, za současného označování se za „profesionálního a známého kuchaře“, dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný podniká v rámci společnosti , právnická osoba, v gastronomii coby odborný poradce a výsledky své práce hojně sdílí na sociálních sítích. Tyto výsledky dokazování by byly eventuálně rozhodné pro stanovení výše výživného, nikoliv pro závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně na přiznání výživného jako takového.

48. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 857,60 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty určené v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 385/22 dle § 8 odst. 2 a. t. ve výši 282 000 Kč. Tarifní hodnotu soud určil jako celkový součet opakovaného plnění, jež je podle zákona striktně ohraničeno dobou 3 let od rozvodu manželství (viz § 762 odst. 1 in fine o. z.). Manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 10. 2. 2023, žalobkyně požadovala za měsíce únor a březen výživné ve výši 5 000 Kč, a dále výživné v měsíční výši 8 000 Kč. Jednoduchým výpočtem (2 x 5 000 Kč + 34 x 8 000 Kč) lze potom dospět k částce 282 000 Kč. Co se týče tarifní hodnoty sporu, nelze shledat oprávněnou námitku žalovaného, že žalobkyně původně požadovala výživné na dobu neurčitou. Je sice pravdou, že v žalobě se výslovně neuváděla, zda se jedná o „běžné“ výživné pro rozvedenou manželku, či o výživné „sankční“, nicméně toto bylo v řízení vyjasněno následně s tím, že se nejednalo o změnu žaloby ve smyslu § 95 odst. 1 o. s. ř., která by byla sto založit změnu tarifní hodnoty. Rovněž nelze připustit návrh žalovaného, že by snad žalobkyně navrhla podáním ze dne 4. 4. 2024 změnu žaloby v tom smyslu, že by požadovala výživné ve výši 40 000 Kč měsíčně po dobu 3 let. Žalovaný zcela pomíjí, že o této domnělé změně žaloby nebylo rozhodováno, a to z důvodu, že jednak se evidentně jedná o písařskou a početní chybu (kromě částky 40 000 Kč je uvedeno datum 9. února 2003 a 9. února 2006) a jednak při jednání soudu dne 6. 9. 2024 bylo zástupkyní žalobkyně sděleno, že se jednalo o omyl. Ostatně právní zástupce žalovaného byl při jednání rovněž přítomen a tato skutečnost mu tak musí být známa.

50. Náklady právní zastoupení proto sestávající z částky 9 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 11. 2023, z částky 9 460 Kč za vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 11. 2023, a z částky 9 460 Kč za účast na jednání soudu dne 6. 3. 2023, 15. 5. 2024, 6. 9. 2024 a 23. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 560 Kč ve výši 12 297,60 Kč.

51. Soud žalovanému nepřiznal odměnu za poradu s klientem ze dne 21. 3. 2024. Předně z obsahu spisu, ani z vyúčtování nákladů řízení, jež zaslal právní zástupce žalovaného, nevyplývá faktické provedení tohoto úkonu v délce přesahující jednu hodinu, jak normuje § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Dále soud ani z časové posloupnosti případu neshledává nutnost a účelnost realizace tohoto úkonu. Této tvrzené poradě předcházelo jednání ve věci dne 6. 3. 2023, při kterém byl žalovaný poučen toliko k prokázání svého tvrzení o nezaměstnanosti. Zástupce žalovaného obdržel protokol z tohoto jednání dne 27. 3. 2024 a dne 4. 4. 2024 nahlížel do spisu, aby dne 5. 4. 2024 zaslal stručné vyjádření soudu. Svou nezaměstnanost (tedy tvrzení k jehož prokázání byl žalovaný poučován) přitom tvrdil již ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 11. 2023. Soud rovněž nepřiznal žalovanému odměnu za úkon spočívající ve vyjádření ze dne 5. 4. 2024. Žalovaný zcela opomíjí, že, jak již bylo uvedeno, soud žalovaného podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o jeho důkazní povinnosti a poskytl mu jako beneficium lhůtu ke splnění této povinnosti. Tento úkon proto není možné podřadit pod písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. S ohledem na ustálenou judikaturu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 59/99 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 38 C 95/2017) dále nebyla přiznána odměna za závěrečný návrh zástupce žalovaného ze dne 1. 10. 2024, neboť tento úkon nemá oporu v a.t. a nelze jej považovat za písemné podání ve věci samé.

52. Soud s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18) žalovanému rovněž nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu dne 23. 9. 2024. Judikatura je ohledně nahlížení do spisu ustálena v závěru, že soud musí pečlivě zkoumat účelnost tohoto úkonu, neboť v civilním řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Analogicky je potom dovozováno, že valorizovat lze jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. V projednávané věci ovšem nahlížení do spisu ze dne 23. 9. 2024 zcela jistě takovýto význam mít nemohlo, a to i s ohledem na skutečnost, že při jednání soudu dne 6. 9. 2024 poskytl soud účastníkům prostor pro zaslání závěrečných návrhů, již nastaly účinky koncentrace řízení a soud v průběhu řízení veškerá podání zasílal zástupcům účastníků.

53. Lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. jako patnáctidenní zejména s ohledem na výši náhrady nákladů řízení, jež byla žalobkyni uložena k úhradě. V řízení soud seznal, že zejména příjmová stránka žalobkyně je ovlivněna nepříznivým zdravotním stavem s omezenými možnostmi zlepšení. Patnáctidenní lhůta k úhradě náhrady nákladů řízení naopak žádným zásadním způsobem nezasáhne do práv žalovaného a nezaloží nespravedlivý stav mezi účastníky řízení.