12 C 61/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Špalkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka jdoucím od datum do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky částka s příslušenstvím zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala je zdejšímu soudu dne datum žalobu, kterou se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce číslo. Na základě takové smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému částku částka, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (půjčka ve výši částka, souhrnný poplatek částka). Půjčka měla být splácena v 27 týdenních splátkách po částka. Žalovaný však své závazky neplnila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 smluvních podmínek právo původní věřitel požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky vč. souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 27 týdnů od data podpisu. Žalobkyně neobdržela od původního věřitele data o jednotlivých platbách žalovaného, jen o celkové částce částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo s účinností k postoupení pohledávek na přechodného věřitele (právnická osoba S.á.r.l.). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi tímto přechodným věřitelem a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván ke splnění své povinnosti před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří - li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem (právnická osoba) dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které mu byly původním věřitelem poskytnuty finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal takové finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, tedy celkem částka, a to formou 27 týdenním splátek po částka. Přípisem původního věřitele ze dne datum bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka byla postoupena na přechodného věřitele. Tento přechodný věřitel pak žalovanému přípisem ze dne datum oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzvána k dodatečnému splnění povinnosti.

5. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy (dále též jen„ OZ“) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky. Podle § 39 OZ neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv odpovědností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dle § 451 OZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

6. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě nichž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky spolu se souhrnným poplatek do 27 týdnů. Celkem měl žalovaný vrátit částku částka. Úrok u dané smlouvy činil reálně 105 % ročně. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený„ souhrnný poplatek“ nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Dokonce sama žalobkyně ve svém žalobním tvrzení takovou částku označuje za„ kapitalizovaný úrok“. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze původního věřitele jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: původní věřitel jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Soud považuje danou smlouvu za odporující dobrým mravům a tedy absolutně neplatnou. Věc tedy musela být posouzena dle ust. § 451 OZ jako bezdůvodné obohacení, avšak již ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný si zapůjčil částku částka a věřitelům vrátil již částka. Soud tedy takovou částku odečetl od požadované jistiny a v rozsahu takové částky žalobu zamítl. Ve zbytku pak žalobě vyhověl.

8. Co se týče úroků z prodlení, zde soud vyšel ze skutečnosti, že již původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky přípisem ze dne datum, při předpokládaném tří denním doručení byl přípis doručen ke dni datum. Žalovanému byla poskytnuta lhůta 10 dní od doručení, tj. do datum. Ode dne následujícího je tedy v prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).