12 EVC 1/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Špalkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro: návrh na vydání epr

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] plus se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Dne [datum] podala žalobkyně u zdejšího soudu návrh na vydání evropského platebního rozkazu, a to pro zaplacení částky [částka]. Z návrhu vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] dohodu o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, ve které se dlužník zavázal uznaný dluh uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách. Do dne podání návrhu však nebylo ničeho plněno.

2. Okresní soud Plzeň-město nejprve rozhodl Evropským platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka]. Žalovaná si proti němu podala svým podáním ze dne [datum] odpor. V odporu žalovaná uvedla, že většina pohledávky byla již zaplacena, a to co zbývá, podléhá promlčení ve lhůtě 4 let.

3. Žalobkyně sdělila, že trvá na pokračování v řádném soudním řízení.

4. Soud ve věci z výše uvedeného důvodu nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila, ani se nijak neomluvila, a to přesto, že jí bylo řádně předvolání doručeno prostřednictvím dožádaného německého soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná se nijak nebránila, vyjma výše uvedeného, soud vyšel z listin, které předložila žalobkyně.

5. Z listinných důkazů vyplývá následující skutkový stav. Mezi účastníky byly vystaveny následující faktury: a to faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka], faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka], faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka], faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka], faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka] a faktura č. [anonymizováno] znějící na částku [částka]. Mezi účastníky byla dále podepsána Dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem, v rámci které žalobkyně prohlásila, že za žalovanou eviduje pohledávky ve výši [částka] a dále eviduje úroky z prodlení ve výši [částka]. Žalovaná v rámci dohody uznala uvedený dluh v celkové výši [částka], a to co do důvodu i výše. Mezi stranami byl v rámci této dohody sjednán splátkový kalendář, přičemž celá částka měla být zaplacena do [datum] Dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem byla uzavřena mezi účastníky dne [datum]. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k dodatečnému splnění své povinnosti, tj. k úhradě dluhu [částka].

6. Dle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Dle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

8. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ zmps“) smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu.

9. Dle § 46 zmps promlčení se řídí týmž právním řádem jako právo, které je předmětem promlčení.

10. Dle § 91 odst. 1 zmps zajištění závazku se řídí stejným právním řádem jako zajištěný závazek, ledaže jde o věcné právo nebo ze zákona nebo z povahy věci vyplývá něco jiného nebo strany nebo strana, která poskytla zajištění jednostranným projevem vůle, zvolí použití jiného práva. Zástavní právo k pohledávkám a jiným právům se řídí stejným právem jako pohledávka nebo jiné právo, k nimž zástavní právo vzniklo, ledaže strany zvolí použití jiného práva. Volbou nebo změnou rozhodného práva nejsou dotčena práva třetích osob. Proti dlužníkovi lze uplatňovat jen ta práva, která vyplývají z právního řádu, kterým se řídí jeho zajištěný závazek.

11. V daném případě soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Soud má ve věci za prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodů a výše. Předmětem smluvního vztahu mezi účastníky bylo plnění, které měla poskytovat žalobkyně žalované, přičemž hlavní část závazku byla na straně žalobkyně. Soud má tedy za to, že daný smluvní vztah dle zákona o mezinárodním právu soukromém (zmps) podléhá české právní úpravě. V takovém případě se soud zabýval námitkami žalované, které uvedla ve svém odporu. Co se týče promlčení, soud vyšel z ustanovení § 639 o.z., dle kterého se uznaný dluh promlčí v promlčecí době 10 let. Je zcela zřejmé, že k uznání dluhu došlo [datum], promlčecí doba by tedy plynula do [datum]. Dluh tak není promlčen. Pokud žalovaná namítala, že většina část z toho je již uhrazena, o tomto nenabídla žádný důkaz, soud tedy vycházel pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že vystavila žalované jednotlivé faktury, které následně žalovaná uznala v rámci dohody o uznání. Soud se samozřejmě také zabýval právním hodnocením samotného uznání v kontextu mezinárodního práva soukromého, přičemž dospěl k závěru, že jak promlčení, tak i zajištění závazku podléhá české právní úpravě podle toho, kam spadá vlastní závazkový vztah. Je samozřejmé, že uznání dluhu nelze úplně označit jako za zajištění závazku, nicméně z občanského zákoníku vyplývá, že uznání dluhu je forma určitého utvrzení dluhu, lze tedy o něm hovořit jako o formě zajištění. Soud tedy dospěl k závěru, že dluh není promlčen, žalovaná neprokázala jeho splacení. Naopak žalobkyně prokázala jeho uznání a soud má tedy za to, že v době uznání takový dluh skutečně trval.

12. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] ([částka]; ke dni rozhodnutí [částka] = [anonymizováno], [částka]) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].