Okresní soud Plzeň-město · Rozsudek

13 C 110/2024

č. j. 13 C 110/2024-52

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-11-01 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSPM:2024:13.C.110.2024.1

Citované zákony (11)

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 na určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce není ode dne 4. 7. 2022 vlastníkem osobního vozidla tovární značky , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , RZ : , SPZ, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný je výlučným vlastníkem osobního vozidla tovární značky , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , rok výroby 1996, VIN: , VIN kód, , RZ : , SPZ, . Žalobu odůvodnil tím, že dne 4. 7. 2022 uzavřel jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy předal žalobce žalovanému oproti uhrazení kupní ceny i předmětné vozidlo a zmocnil jej k převod vozidla v registru vozidel. Z oznámení MÚ , adresa, ze dne 6.2.2024 a 14.2.2024 však žalobce zjistil, že žalovaný doposud nezajistil přepis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel. Výzvou ze dne 5. 3. 2024 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupe žalovaného k poskytnutí součinnosti ohledně přepisu vlastnictví vozidla na jeho osobu, na což žalovaný nijak nereagoval. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva vyplývá ze skutečnosti, že žalobce chce docílit změny zápisu v registru vozidel a bez rozhodnutí soudu tento přepis není možné provést. Navíc skutečnost, že je i nadále evidován jako vlastník vozidla mu způsobuje komplikace, kdy se musí bránit neoprávněným výzvám státních orgánů či soukromých subjektů.

2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 8. 2024 žalobce navrhl připuštění změny žaloby s tím, že nově by petit žaloby měl znít tak, že žalovaný od 4. 7. 2022 není nadále vlastníkem shora specifikovaného osobního vozidla. Naléhavý právní zájem na uvedeném určení pak žalobce shledává v tom, že rozsudek soudu bude následně sloužit jako podklad pro žádost o výmaz údajů žalobce z registru vozidel, a to s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů, kterým byla implementována směrnice EU ohledně GDPR.

3. Žalovaný se k žalobě ani k její změně nevyjádřil.

4. K projednání věci soud nařídil na den 1. 11. 2024 ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil. S ohledem na skutečnost, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému řádně a včas doručeno, soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.

5. Na ústním jednání soud vydal usnesení o připuštění změny žaloby tak, jak je specifikováno v podání žalobce shora.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky řízení byla dne 4.7.2022 uzavřena kupní smlouva, na základě které se žalovaný stal vlastníkem předmětného motorového vozidla. Plnou mocí z téhož dne, tedy ze dne 4.7.2022 bylo prokázáno, že žalobce zmocnil žalovaného k provedení přepisu vozidla v registru silničních vozidel. Z oznámení , právnická osoba, , adresa, ze dne 6.2.2024 a 14.2.2024 a z příkazu ze dne 22.3.2024 bylo prokázáno, že žalobce je nadále evidován jako vlastník předmětného vozidla, tedy že k přepisu osoby vlastníka na žalovaného v příslušném registru silničních vozidel nedošlo. Podle tvrzení žalobce předal žalobce žalovanému vozidlo v den uzavření kupní smlouvy. Žalovaný prokázal, že vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce výzvou ze dne 5.3.2024 k zajištění přepisu údaje o vlastníku vozidla v registru vozidel, avšak bezúspěšně.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je po připuštění její změny důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce jako vlastník vozidla specifikovaného shora toto prodal na základě kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2022 žalovanému, který se tak ke shora uvedenému dni stal jeho novým vlastníkem. Zároveň pak bylo mezi žalobcem a žalovaným ujednáno, že žalovaný zajistí zápis změny vlastníka předmětného vozidla v Centrálním registru vozidel. Protože žalovaný na svou povinnost zcela rezignoval, je i ke dni vyhlášení rozsudku v registru vozidel nadále veden jako vlastník předmětného vozidla žalobce.

8. Soud nejprve v rámci prejudiciální otázky zkoumal, zda je v případně uplatněného nároku žalobce dán naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobce již není nadále vlastníkem uvedeného osobního vozidla, kdy dospěl k závěru, že tomu tak je, když rozhodnutí zdejšího soudu je nutným předpokladem a podkladem pro následnou žádost žalobce o výmaz údajů ohledně žalobce jako vlastníka z registru vozidel s odkazem na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. V této souvislosti soud odkazuje na § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., který ukládá správci údajů povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje, a je-li to nezbytné, tyto údaje aktualizovat. Pokud je údaj nepřesný, je správce ze zákona povinen bez zbytečného odkladu provést přiměřená opatření, tedy např. blokovat zpracování údajů a následně údaje opravit nebo doplnit, případně zlikvidovat. Podle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je registr seznamem, který vedou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které zapisují do registru údaje podle § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 56/2001 Sb. a jejich změny, a odpovídají tak za jejich správu. Na základě provedených důkazů pak soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ke dni 4. 7. 2022 došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, a to mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo, přičemž od tohoto data se stal vlastníkem předmětného vozidla žalovaný. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když rozsudek zdejšího soudu by měl sloužit jako podklad pro zlikvidování údaje o žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru vozidel. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016 č. j. 7 As 254/2016-33, kdy z odůvodnění předmětného rozsudku mimo jiné vyplývá, že na údaje v registru silničních vozidel vedeného podle zákona č. 56/2001 Sb. se vztahuje rovněž zákon o ochraně osobních údajů, kdy podle § 4 písm. a) daného zákona je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Údaje o vlastníkovi či provozovateli vozidla v registru je podle uvedené definice osobním údajem, neboť subjekt tohoto údaje je z něj přímo identifikovatelný prostřednictvím svého jména. Zákon o ochraně osobních údajů se pak vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní správy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, a to na veškeré zpracování osobních údajů, a k němuž dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.. Postavení daného správního orgánu jako správce osobních údajů se přitom odvíjí od pravomocí svěřených mu zákonem č. 56/2001 Sb. V této souvislosti je pak bezvýznamné, že Ministerstvo dopravy je správcem Centrálního registru silničních vozidel podle § 80 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. Povinnosti a odpovědnost daného správního orgánu za správu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů se totiž nemohou odvíjet od toho, kdo zajišťuje chod systému. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se tedy vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů. Pokud by bylo argumentováno tím, že zápis změny údajů v registru nelze provést bez splnění podmínek stanovených v § 11 a § 12 zákona č. 56/2001 Sb., to je především doložení příslušných listin k žádosti, pak v této souvislosti soud opětovně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který mimo jiné konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníku vozidla nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického. Je tudíž možné, že vlastníkem silničního vozidla podle předpisu soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník evidována v registru. Nejvyšší správní soud zároveň připustil, aby změna údajů byla v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případně je pak nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru vozidel učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takovýto postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat, jak je tomu právě v daném případě. Lze sice namítnout, že ke zmiňované situaci dojde zpravidla v důsledku porušení primární povinnosti včas požádat o zápis změny údajů v registru, nicméně i v takovýchto případech je nutné zohlednit, že se zde střetávají jednak zájmy na tom, aby údaje v registru odrážely skutečný stav, a ten tak mohl náležitě plnit svou funkci, a jednak skutečnost, že údaje v registru jsou osobními údaji podléhajícímu režimu zákona o ochraně osobních údajů, které mají být v souladu s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů přesné, tj. rovněž odpovídat skutečnosti. Pokud pak nemá příslušný správní orgán pro zapsání nového vlastníka do registru dostatečné údaje, kdy zákon č. 56/2001 Sb. mu v daném případě nedával možnost jak postupovat, neboť připouští pouze záměnu údaje o předchozím vlastníkovi za údaje o vlastníkovi novém, pak je třeba uvést, že toto nic nemění na povinnosti daného správního orgánu jako správce osobních údajů podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně osobních údajů zpracovávat pouze přesné údaje. Je pak namístě přistoupit k subsidiární aplikaci zákona obecného, tedy zákona o ochraně osobních údajů. Dále soud z opatrnosti uvádí, že pouhou blokací daného údaje v registru by účelu sledovaného zákona o ochraně osobních údajů dosaženo nebylo. Správným postupem s ohledem na shora uvedené se pak jeví, aby příslušný správní orgán přistoupil k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o žalobci jako vlastníkovi předmětného vozidla v registru zlikvidoval, tedy odstranil. Je sice pravda, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí, nicméně však stejně není ani žádoucí, aby v registru byla evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, tedy s právy třetích osob. Z tohoto důvodu je tak namístě upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení dále vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, ze čtyř úkonů právní služby po 2 500 Kč (tj. 10 000 Kč) dle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 13 200 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.